Ikkju
přečtené 973
Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela
1979,
Miloš Václav Kratochvíl
O autorovi místní vědí (sám jsem se o něm dozvěděl v mlčechvostské hospodě), ale jsou to vesměs nečtenáři, tak jsem se do něj musel pustit sám. Nejdřív jsem hledal náznaky a popisy míst, která sám znám, protože ve vesnici jsem trávíval nesčetné prázdniny u babči... A musím říct, že některé obrazy z knížky se dokonale shodují s mojí pamětí, například přesně vím, přes které pole šel, když popisoval, že je porostlé durmanem a blínem (za dnes už bývalou frutou)... Zaujal mě i konec, čtený na přeskáčku - vesnice, která se pomaličku zvedá po nájezdu vojsk, to je přesně ten survival, o kterém jsme kolikrát, sedě na slámě na Mezníku snili. Realita ale nebývá romantická, a popis verbování do armády mě definitivně donutil pustit se do knihy bez přeskakování - stojí za to, ikdyž už dávno nejsem kluk... A někde v koutku duše doufám, že se tam třeba objeví i příjmení dědy, několik příjmení z příběhu je zjevně místních, nejspíš autorovo současníků...... celý text
Magický krystal
1982,
* antologie
Zapamatování hodná povídka mi přišla povídka Vědecká výprava na Medvědí ostrov, v níž hrdina došel POZOR SPOILER k naplnění tím, že se se svojí rozvernou ženuškou octl ve světě bez soků, kteří činili jeho život nesnesitelným, jen s tou drobnou vadou na kráse, že šlo o posledních pár dnů před úplným koncem. Ale stejně si nakonec možná trochu oddychl, když jeho drahou polovičku sežral hladový dinosaurus :o... celý text
Bažanti a ostatní hrabaví
1980,
Jiří Felix
Zajímavé čtení o ptácích, kteří žijí za naším plotem, i v exotických zemích. Další kniha, ze které si se ženou citujeme, je zajímavé se dozvědět, jaké předky má kur domácí, krocan, či křepelka, čím je zajímavý bažant obecný (lovný), jak ovlivňuje chování a populace různých druhů jejich pohlavní preference, nebo co všechno musí zvládnout sameček tabona, který na vejcích nesedí, ale vyrábí důmyslné inkubátory, jejich teplotu měří jazykem či hřebínkem, a aby se dočkal kuřátek a ne jenom vajec na tvrdo nebo pukavců, musí teplotu v inkubátorech i pečlivě regulovat. Včera jsem četl knihu ještě před spaním, a v noci mě vzbudil bažantí pokřik - určitě hřadují někde pod zástavbou ve staré rokli, asi vezmu odpoledne mladého, a skočíme to tam obhlídnout - tu metodu znal už můj otec - ve dne najít strom pod kterým jsou rozprostřené bažantí cákance, večer se vzduchovkou a baterkou na stejném místě - ale doba se mění, já už mám radost jenom z toho, že tyhle úžasné ptáky občas někde zahlídnu, čtu o nich knihy, případně se jejich reálie pokouším naťukat do hardcore simulace bažantího hejna.. .... celý text
Přehled astronomie
1990,
Oldřich Hlad
Kdybych byl svobodný a bezdětný, potáhl bych střešní okno hliníkovou fólií s malinkatou dírkou uprostřed (ozkoušeno, funguje to, měsíc velký jako pětikoruna se vykreslil na zdi), a v řádu týdnů, měsíců a roků zakresloval obraz slunce, měsíce a dalších nebeských objektů na stěny a podlahu pokoje. Umím si představit, že podobný nadšenec/magor žijící uprostřed kamenného henge předával kdysi poutníkům za hromádku jídla zajímavé souvislosti z tance vesmíru, který se otiskoval do jejich životů prostřednictví počasí, úrody a třeba i hord nepřátel či zvířat utíkajících před jejich nepřízní. Já bych to samozřejmě dělal jen pro radost z jeho elegance, teplo dnes máme i v zimě, a můj oběd by byl nejspíš závislý na úrodě suroviny (jaké nevím a ani nechci vědět) pro nudle z Vietnamu :o Hektický program z knihy na výpočty poloh planet jsem ale nikdy do programovatelné kalkulačky nadatlit nezvládl, skončil jsem u sehnání podrobného manuálu, nicméně už je to asi jedno, dnes bych to naťukal do nějakého programu za pár hodin, jen si na to sednout. A doba jde stále dopředu, třeba mě po smrti můj mladej nahraje do flash paměti, a raketovým motorem z amazonu vystřelí do černé vesmírné prázdnoty. Pokud mi neshoří čidla, rád se ještě pokochám tou krásou...... celý text
Jeskyně velkých lovců
1968,
Hans Baumann
Při koupi jsem se pokusil o svoje vyznání k téhle útlé, ale úžasné knížce, a dostal za ní od antikvariátníka pěkně po čuni - Lescaux pane, Lescaux! Altamiru v té době ještě neznali! Příběh viděný očima dětí prokládaný výkladem je mi moc sympatický, zaujal mě ale i příběh němého malíře, údajného falsifikátora maleb v Altamiře (sic!) A ještě si dovolím jednu úvahu, kdesi na internetu jde najít stránky, které vysvětlují pravěké skalní malby jako překresy projekce kamery obscury (stačí do temného teepee udělat dirku špičkou oštěpu), jako argument uvádí, že tímhle jevem se například údajně zužují zobrazované částí vzdálenější od středu - úzké hlavy koňů a býků. Že by kresby tedy byly nakonec vlastně reprodukce "fotografií"?... celý text
Spáčka a vřeteno
2015,
Neil Gaiman
Samotný příběh mě příliš nevzal, ale myšlenka, že příběh je jenom vykreslení událostí jedné či druhé strany je výborná. V knize je myslím i věta, že ani nejbližší svědkové nevěděli přesně, co, jak a proč se vlastně stalo. Připomíná mi to vlastní příběhy, které vdechly událostem, které jsem sám zažil, život a smysl. V obecné rovině může můj příběh dávat smysl i někomu dalšímu, je ale vtipné je konfrontovat s druhou zúčastněnou stranou příběhu - pak se nevinná spící princezna může najednou stát -pozor spoiler- necitlivým monstrem, a zlá babizna jen služebnicí oprašující z monstra pavučiny..... celý text
Já, robot
1993,
Isaac Asimov
Knihu jsem si po letech poslechl v audio formátu namluveném panem Nedělou, zvláštní, že z příběhů jsem si moc nepamatoval, ale myšlenka, že by nás nakonec mohli/měli řídit roboti se mi z prvního čtení zaryla do paměti - nejspíš pod vlivem krásně popsaných her Robieho s holčičkou z první povídky, a elegance, s jakou zabránili globálnímu konfliktu z povídky poslední. Nicméně asimovy robotické zákony jsou bohužel scifi, první aplikace bývají výjimečně jinde než ve vojenství. Osobně nevěřím ve zlou vůli strojů, ale mám obavy, že v některých hrách je konflikt jediné matematicky správné vyústění - a nejspíš jenom strach z nicoty je ta tenká čára, která nás možná už párkrát zachránila - a nejsem si jistý, jestli jsou stroje tímhle strachem, na rozdíl od člověka, vyzbrojeny.. Zajímavá byla i povídka o robotovi, který jak se zdálo, dokázal číst myšlenky. Ten mechanismus vystihuje myslím úžasně metodu, jakou často používají podvodníci a šmejdi jistého druhu - jen jejich motivace bývá méně vznešená, než motivace nešťastného robota..... celý text
Tibet: Tajemství červené krabičky
2005,
Petr Sís
Cédéčko jsem měl uložené snad deset let, od posledního stěhování v papírové krabici ve skříni, kde čekalo, až se k němu dostanu. Doposlechl jsem ho v autě (zdálo se mi neuvěřitelné, že šlo po těch letech ještě spustit, podle vrchní strany nějaký čas zřejmě sloužilo i jako podšálek). A knihu jsem prohlížel/četl kdysi, v krásné čajovně v křivolakých uličkách pod Pražským hradem. Oba zážitky velmi příjemné.... celý text
Konec stříbrného věku
2011,
Jasutaka Cucui
Za mě zbytečně cynické, nějaký smysl mi to dalo až po přečtení doslovu, a to ten, že realita je stejně nakonec ještě cyničtější než nejšílenější fantazie.
Hlava XXII
2005,
Joseph Heller
Když od nás z práce odcházel kolega (jeho žena četla název knihy Hlava XXL), chtěl jsem mu citovat poslední odstavec z knihy, zkráceně (pozor spoiler!) po tom, co Y. utíká z armády, čeká na něj sice svoboda, ale hned za prvními dveřmi také nateliho děvka s kudlou v ruce, a co si budeme povídat, nevyřčeně, ale neúprosně i účast v nějaké další šílenosti, zcela jistě stejně propracované jako byla armádní. A to celé prostě jenom proto, že žije. Kniha se mi četla velmi špatně, potýkal jsem se s ní roky, ale je v ní hluboká pravda, mašinérii blbosti je téměř (to slovo píšu jen proto, že jsem blázen, ale byl bych blázen, kdybych ho nenapsal) nemožné uniknout. Zaujala mě v ní též pasáž, ve které hlavní postavě spadnou klapky z očí, a jízlivý humor (a vyhodil tu blbku z okna) vystřídá ledově chladný pohled bez té zvláštní směsi cynismu a euforie, které jsou vlastně právě jenom obranou před mrazivou realitou (pod oknem si samozřejmě zlomila vaz, čímž celý vtip úspěšně zkazila).... celý text
