HerrPilot
přečtené 242
Na plechárně
2018,
John Steinbeck
Můj první Steinbeck, a jeho hodnocení je pro me, jako hrát ping-pong se sněhovou koulí na Sahaře – dá se to, ale je to těžké. Nějakou chvilku mi totiž trvalo zvyknout si na 2 fakty: a) že se jedná o soubor volně provázaných povídek, ve kterých se zkrátka vyskytují ti samí, více než obyčejní, hrdinové, ale hlavně za b) že co druhá kapitola je laděna tak nějak do poetična, při jejímž čtení si oční víčka domlouvají rande. Poměrně vysoké hodnocení dávám proto, že knížka má nemálo zajímavých myšlenek, týkajících se nejen lidí z jaksi... podrovníkových sfér Cheopsovy společenské pyramidy, ale také vysoce přilnavou tendenci – po dočtení se jednomu začne po Mackovi a mládencích, Doktorovi, Doře a jejích děvčatech ad. zkrátka stýskat. Velký plus dávám taky za překlad pana Hilského.... celý text
Od narození jsem háklivý na ony pečetě na obalech knih s nápisem „BESTSELLER“, stejně jako na mini-recenze známých autorů, kteří zcela nezištně napíšou „SKVĚLÉ, ÚŽASNÉ“ i na manuál k dobře marketované pračce. Nicméně premisa Spasitele spolu s údajnou přítomností tvrdé vědy mne přiměla, abych zase projednou neinvestoval do nadbytečného jídla nebo prezervativů, a upřednostnil raději knihu. No a po dočtení toho nelituju. Spasitel je dobrým čtivem. Ne Solaris dobrým, ani 2001 dobrým (rozuměj: kšandy to člověku mimo stratosféru neodpálí), přesto je to čtivá záležitost, sázející spíš na vědu a techniku, než na prokreslování charakterů (snad kromě Grace), což u sci-fi ani tak moc nevadí. Dokonce i typický americký humor je zde nadávkován poměrně střídmě, a konec je vyřešen docela pěkně. Jako menší mínus vnímám emzáka Rockyho, který dost často působil jak deus-ex machina. Jsem rád, že jsem se k tomu dostal. Jsem rád, že hard sci-fi dnes nezahynula. A doufám, že příští Weirova kniha nepodleze pod Spasitelovy standardy.... celý text
Tajemná formule
2019,
Vicente Segrelles
Asi takhle... První díl byl pěkně osvěžující. Žádný příběh, spousta scenérií a balonů (různého živočišného druhu). Díl druhý nabízí víc akce, víc odřezaných končetin, příběh, padoucha, ale jen jednu nahotinku (a taky méně horkovzdušných balonů). Tak nevím, jestli Segrellesovi stoupla pochvala od Felliniho do hlavy natolik, že se rozhodl zacílit na Pullitzera a literárního Nobela, nebo ho už po jednom díle nebavilo kreslit pouze pro tu nahotu... V každém případě za určitou snahu vybřednout z braku nemilosrdně srážím jednu hvězdu. Co ale zůstává jsou ony překrásné olejovky, scenérie a delší doslov. A to za pokoukání stojí.... celý text
Tajemný hrad v Karpatech
1979,
Jules Verne
Jaká to jadrná romance! Vskutku lze konstatovati, že monsieur Verne se v podzimu života rozhodl uchopiti své mužné přednosti v hrst, a vplouti do tajemných vod teatrální romantiky. Výsledkem budiž tento svazek útlého rozsahu. Okřídlená rčení o presraných bitvách, či strejcovatých Beethovenech bychom zde hledali marně, přesto monsieur Verne používá sarkasmu ostrého jak pověstná francouzská guillotina k literární popravě pověrčivých horalů verstských. Rytmus tohohle vázaného koncertu není tak vybraný jako ten onoho kinematografického počinu, přesto si jářku ony 4 hvězdy zaslouží za non-verneovské klima.... celý text
Kult svatého ohně
2019,
Vicente Segrelles
Asi takhle... Příběhově to fakt není žádný Hemingway, Eco ani Remarque, mělká příběhová linka (čítající necelých 50 stran) slouží asi jen k odhalení co největšího počtu krasavic, ale ta olejomalba... Každý panel je fakt zaskleníhodný. 5 hvězd dávám proto, že z mého pohledu jde o učebnicový příklad zajímavého a stylového braku – ladné dámy, létání, krásné a zajímavé prostředí a netypické (grafické) pojetí. Navíc doslov autora, zasazující mj. i tu nahotu do dobového kontextu. (Plus - moje nyní již ex ve své době ocenila, že pod vlivem tohohle komiksu jsem si začal všímat i jejích krásných křivek, nikoliv jen intelektuálních schopností)... celý text
Temný rytíř: Historie Batmana a zrod nerdů
2021,
Glen Weldon
U všech netopýřích bradavek! Velice, opravdu velice čtivý příběh nejznámějšího netopýra na světě (resp. po wuchanském incidentu druhého nejznámějšího), který čtenáře provede prvními kradenými příběhy zcela neoriginálního vraha ve spandexu, přes „anallni“ uvedení chlapce Robina, gay-paniku, sjetý šedesátkový seriál, osmdesátkové komiksové i filmové herdy, Schumacherovy netopýří bradavky až po dobu post-nolanovskou. Autor během této jízdy poctivě nakládá nejen toxickým fandům, komiksovým a filmovým tvůrcům, ale také Batmanovu „autorovi“ Bobu Kaneovi, pěknému čípkovi. Někdy jsem si nebyl jistý faktickou správností výkladu (třeba k rozjívenému filmu Batman a Robin měli rekvizity z bezpečnostních důvodů navrhovat designéři od McDonalda, což ale autor knihy nepřímo zmiňuje u předchozího filmu Batman navždy). Také obrazové přílohy mohlo být poněkud více, přeci jen Batman je 80 let tvorem obrázkovým... Ale pokud jde o technickou stránku obecně, české vydání má naprosto skvostnou obálku s plasticky ztvárněným titulem. Paráda! Kol a kolem se jedná o výbornou publikaci, určenou všem batmanofilům a komiksákům obecně. Zasloužených 5.... celý text
Pérák: Jantarová komnata
2021,
Petr Macek
Po prvním dílu jsem byl tak trochu zvědavej, co s chlapíkem s pořádnými péry udělají dál, a to navzdory tomu, že z úvodního dílu jsem měl kapku rozporuplné pocity. To v druhém díle kluci poslali děj na zdravotní dovolenou, místo toho rozpoutali orgie akce, cestování časem, hláškování a trochu toho filozofování. Střetneme se tu se slovenským záporákem Fosforákem, doktorem Mengelem, Hitlerem, emzáky, kupou tanků a rozličnými způsoby smrti. Navíc – první díl připomínal Indianu Jonese, díl druhý připomíná i Hvězdné války. Béčko jak vyšité. A to je u Péráka dobře. S ohledem na to, že autoři konečně začali brakovitost námětu těžit o 106 a pan Kopl maluje asi to nejpěknější, co jsem v poslední době od domácích komiks-kreslířů viděl, přehlédnu neexistenci příběhu a dám oproti předchozímu dílu o hvězdu navíc.... celý text
Pérák
2016,
Petr Stančík
Vždycky se snažím být za dobrého mladého muže – být v obraze, mít „ruku na pulsu“... Proto me velice překvapilo, že když jsem dočetl tuhle knihu, jako první se mi v hlavě vylíhlo „Co to kurva bylo??“ Není to totiž ani plnohodnotný román, ani komiks, ani povídka, a báseň to připomíná stejným stylem, jakým autem rozfašírovaná žába specialitu vegetariánského menu. Knížka ale obsahuje všechno, co si mladý milovník historie a pulpů může přát – hrdinu s dvojsmyslným jménem, sex na neobvyklých místech, jelena s hromosvodovitým parožím, školu hajlování, dvojsmyslné narážky, raketově poháněnou nadrženou nacistickou superhrdinku s rádiovými ladiči místo bradavek, Goringa šňupajícího „eine kleine kokaine leine“ z čela mrtvého Heydricha, zajímavé poznámky pod čarou, apod. Přesto celá tahle publikace působí jako masturbace – sice vzrušující, ale všichni doufáme, že je to jen příprava. Autor do každé kapitoly vpálí fantasticky absurdní nápad, a pak přejde do kapitoly další. Nikde se moc nezdržuje, nic moc neprokresluje. A pak tady jsou ty zmíněné poznámky – jsou sice zábavné, ale třeba poslední poznámka o odsunu Němců me velice nemile překvapila (a kdyby zbytek knihy nebyl dostatečně dobrý, také zkazila celé čtení). Snad i to byl autorův sarkazmus... Hodnocení nedávám, protože jsem si ještě nevyjasnil, kam knihu přiřadit, nebo co chtěl vlastně autor napsat. Pevně doufám, že pan Stančík napíše plnokrevný román o Pérákovi, který bude vycházet právě z téhle mast...črty. Nicméně je příjemné vědět, že máme tak nápaditého autora...... celý text
Pérák: Oko budoucnosti
2019,
Petr Macek
Pérák – muž mnoha s časem se měnících tváří, s pružinami nebo implantáty na nohou a s dvojsmyslnou přezdívkou konečně dostal svou úspěšnou mainstreamovou sólovku. A pro me to dopadlo tak trochu rozpačitě. Nejprve klady – knížka v pevné vazbě má dobrou technickou úroveň. Člověk se toho papíru zkrátka rád dotýká. Rovněž i kresba je docela vydařená a celostránkové kresby jsou více než jen fajn. Také různá pomrknutí směrem k popkultuře (Indianu Jonesovi) a historii (Lidice) jsou dobré. Bonusy, umístěné na konci, rozhodně taky hvězdy neuberou. I koncept děje by ušel... ale tady se už dostávám k... ...Záporům. Děj má sice dobrý koncept, ale všechno jede příliš rychle. Nalezení Libušiny lebky? BIM- nalezeno. Vztah s mladou Židovkou? BAM- dva políčka to jistí. Zjištění, že ona Židovka je s Pérákem těhotná? ŠVUNK- jedno políčko a jedeme dál. Zavraždění Pérákovy partnerky i s nenarozeným dítětem (non-spoiler – je to i v anotaci 2. dílu)? PLESK- hotovo. Zkrátka a dobře tu není ten emocionální náboj, měl jsem problém se tak nějak ztotožnit. Chce to jednou tolik stránek. Taky kresba a rozvržení fungují dobře, pokud zobrazují statické scény nebo krajinu, ale v momentě, kdy se dostáváme do akce, celé je to nepřehledné. Ve finále to na me působí, jako když si autoři házeli mincí, zda půjde o komiks pro děti nebo dospělé a ta mince (potvora jedna!) ustrnula na hraně. Příště to chce víc stránek, lépe rozpracovat kořeny postavy, pohrát si s emocemi apod. Tak to bude za 3 opérované *. P.S. Pokud vás Pérák zaujal, doporučuju krátkometrážní animák Pérák: Stín nad Prahou, který je i na YT.... celý text
Stratený svet
2017,
Arthur Conan Doyle
Knížka, ve které se skupina badatelů, skládající se z: agresivního, suprematisticky naladěného profesora; jeho stejně učeného, ale vetchého oponenta; šlechtice s nediagnostikovanou hyperaktivitou a mladého, sportovně založeného reportéra, který se snaží vymanit z „friendzonu“, vydává ověřit zkazky o dinosaurech, žijících ve 20. století, zákonitě musela přitáhnout mou pozornost. První třetina byla prostě a jasně skvostná – profesor Challenger neváhá k obhajobě svých názorů a rodiny přizvat své pěsti a výbuchy hněvu, díky čemuž dochází třeba k pranici ve vědecké společnosti. Ve druhé třetině autor trochu ubírá na řevnivosti vědců (což mne trochu mrzelo), a rozjíždí skutečné dobrodružství, plné dinosaurů, zakončené homicidou (za tohle srážím půl hvězdy – pro mne nepřesvědčivě vyargumentovaný masakr byl tak trochu nadstavovanou kaší). A poslední třetinu končíme opět v Londýně, vyprávěč (pan reportér) se vyléčil z lásky, vědci si opět začali poměřovat bimbasy, takže vlastně to končí celkem elegantně. Celkem vzato, za masakr hominidů a trochu pomalou druhou třetinu strhávám dohromady jednu hvězdu, nicméně i tak si myslím, že šlo o výtečný, až učebnicový příklad dobře napsané dobrodružné literatury. P.S. I u téhle knížky mne zachránili bratia Slováci, jelikož do Omegy jsem investovat nechtěl. A udělal jsem dobře, jinak by se mi totiž do rukou nedostalo překrásné vydání od Snowmouse, disponující sice jen pár ilustracemi, ale zato koncepčně zajímavými – každý obrázek totiž napodobuje kresby ze starých vědecko-zoologických spisů.... celý text
Strašidlo cantervillské
1996,
Oscar Wilde
To se tak jednou v jedné kovárně potkali tři kluci: Wilde, Novák a Bouda. Wilde ukul meč, Novák jej přizpůsobil středoevropským podmínkám boje a Bouda jej vyzdobil, čímž vznikl dokonale vyvážený meč, který čtenářovu bránici sice nerozpůlí, ale i to polechtání stojí za to. Ponouknut Havelkovým nastudováním opery Bílý pán v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě jsem sáhnul po Wildeově originálu, který byl snad ještě lepší, než zmíněná opera. První polovina se nese v duchu viktoriánského Saw, a přízrak s láskou vzpomíná na způsoby, jakými se zabili všichni ti, které vyděsil. Hned potom následuje nemilosrdná řežba mezi tradicionalistickým nemrtvým Angličanem a moderními, leč notně otravnými žijícími Američany, do které kovář Wilde přikovává sarkastické poznámky na adresu domácích i hostů. Druhá polovina se nese ve vážnějších tónech a dělá z téhle brožury víc, než jen vlakovou rychlovku (záměrný dvojsmysl). Ve finále se jedná o dost atmosférické čtení, a vydání z roku 1996 od Albatrosu v sobě spojuje nejen přednosti všech výše zmíněných pánů, ale i dobrou technickou úroveň. Pět hvězd ovšem nedám z toho důvodu, že mi zkrátka nepadli do noty ti Amíci. A taky by tomu slušelo víc stránek. Přesto solidní 4* si to jistojistě zaslouží.... celý text
Ponorka
2013,
Lothar-Günther Buchheim
Konečně zhruba po 2 týdnech jsem dočetl tuhle bichli, o které můžu zcela bez nadsázky říct, že je typem knížky, kterou lze označit za virtuální realitu (samozřejmě dětské knížky s QR kódy a 3D obrázky jsou taky volbou, ale já se bavím o knížce klasického střihu) – všechno je zaznamenáno: kdy kdo pohnul hlavou, JAKÝM stylem jí pohnul, kterou rukou se kapitán zachytil větrolamu věže, dostane se taky na fyziku ponorek, hromadu sexuálních historek, napětí během záchytu anglickým sonarem, ale také na popisy okolí ponorky. Důležité je uvědomit si, že autor byl malířem (snad i jeho rodiče měli s malířstvím co do činění), a tak by čtenáře neměla udivit paleta slov, kterou používá na popis barev moře kolem ponorky, západů slunce, noci,... Nemůžu souhlasit s výkřiky kolegy pode mnou, který tvrdí, že 70 % textu bylo zbytečně navíc. Právě díky zevrubným popisům nudy vynikne ono napětí během boje. Díky delším popisům smradu na palubě si člověk ve své mysli lépe vybuduje obraz něčeho, co bylo před cca 80 roky realitou. A díky rozvleklým popisům moře, počasí a pobřeží si čtenář uvědomí, že i dokonalý ráj se může do 5 vteřin změnit v něco, z čeho by měl velkou radost i pan Dante Alighieri. Sečteno a podtrženo – některé knížky, stejně jako třeba filmy, dalece přesahují své médium, a stávají se realitou, či zážitkem/zkušeností, a tahle, předávající ultimativní ponorkový zážitek, se řadí mezi ně. Pod 5* teda fakt jít nemůžu. P.S. Tuhle knížku bych doporučil i sexuálně náruživým čtenářkám bestsellerových škvárů, poněvadž takovou nálož originálních a inspirativních sexuálních historek nenajdou ani v Hartlově Malém pražském erotikonu (ne, že by ta knížka byla nějakou konkurencí, ale jdu podle jejího titulu). P.P.S. Komu se nechce číst dlouhou Ponorku, může zkusit Göbelerova Podmořského lovce, který je kratší, akčnější a odehrává se na (ne)šťastné U-505. P.P.P.S. Zájemcům ještě doporučuju Kruté moře, které vypráví o anglickém honu na U-booty.... celý text
Čarodějův učeň
2003,
Otfried Preussler
Na spoustě pohádek mi vadí jejich přespřílišná imbecilita. Vezměme kupříkladu Disneyovky (nejen) z posledních pár let – hopsající tučňáci/jiná zvířata, písničky o tom, jak se v životě všechno podaří, a k tomu všemu výprava krajně nebezpečná pro diváky s cukrovkou. Trochu podobným případem pak jsou pohádky české, plné jakoby-chytrých a rádobykrásných princezen (nevztahuje se na Libušku), kterým zdatně sekundují princové s charismatem stále více připomínajícím okostýmovaná záchodová prkénka, disponující stále hloupějšími scénáři. A za tohohle stavu naprosté unavenosti pohádkovým žánrem mi do života vtrhl Čarodějův učeň. Vyprávění, kde se za chyby neplatí ničím menším, než životem. Kde hrdina není hláškující imbecil. Kde umírají i nevinní. Příběh, který nepotřebuje zámek a bambilión dvořan, ale jeden mlýn a méně než 15 lidí. Kde zlo není představováno vytlemeným raráškem, ale manipulátorem, který se neštítí ničeho. Příběh, ve kterém nejsou hrdinové ušetřeni takřka ničeho. Do toho je třeba přimíchat poetické popisy krajiny a jednotlivých ročních období, lidovou slovesnost, tíživou atmosféru a myšlenky, které jdou za hranici otřepaných knižně-instagramově-facebookových citátů. Tahle knížka na me zkrátka zapůsobila jako naprosté zjevení. Drobným mínusem bych ohodnotil fakt, že milostná linka Krabata byla tak trochu odfláknuta, stejně jako konec. Přesto zbytek knížky je vyvážený lépe, než buddhistický mnich, a tak těch 5* prostě dát musím. Technickými mínusy argáckého vydání jsou občasné překlepy, či nedotažené barvy názvů kapitol/číslování stránek, to jsou však věci malého charakteru. Naproti tomu se mi velmi nelíbily ilustrace, pocházející z filmu Karla Zemana, ale to je můj problém, že se mi ten výtvarný styl zkrátka nelíbí/nepasuje mi k tématice. Sečteno a podtrženo- takhle skvělou pohádku (pro dospělé) jsem dlouho nečetl, a tak mohu směle doporučit dál.... celý text
Jules Verne - Ledová sfinga
2019,
Josef Blažek
Svazek útlý tak, že by způsobil deprese i kdejaké miss, je docela pěkně vypraven – na přední předsádce shrnutí Verneova života a hlavně tvorby, zezadu pak mapa záchranné výpravy do Antarktidy. A mezitím nádherné ilustrace, zvláště ty celostránkové, zobrazující cestu goelety skrze ledové masivy. Verneův originál jsem sice nečetl, ale zato jsem četl páně Poea origo originál, a i díky tomu jsem si mohl znovu vychutnat tu sklíčenost nad událostmi na ostrově Tsalalu, apod. Nicméně hvězdy dám jenom 3, jelikož ta adaptace je tak dobrá, že mohla být jednou tak delší, a více se do věcí ponořit. Takhle to kapku připomínalo první milování – příjemné, vzrušující, místy správně napínavé, leč krátké.... celý text
Žízeň po životě
2018,
Irving Stone (p)
V životě čtenáře jsou knihy a knihy. Jedny člověk přečte, poškrábe se na vnitřní horní straně stehen, a jediné, na co si z nich (těch knih) vzpomene je fakt, že zahrnovaly stoletého Forresta Gumpa a tvářilo se to jako humoristická literatura. No a pak jsou knížky, které jeden nezapomene ani po tom, co nad ním kněz vyřkne „prach k prachu a popel k popelu“. Solaris, Kmotr, Komu zvoní hrana, 2001, Pán prstenů, Vítr ve vrbách, Na západní frontě klid, Stopařův průvodce, Jak jsem vyhrál válku, a teď i Žízeň po životě. Autor mezi obálku vkládá portrét těžce zvladatelného člověka, který (dle knihy) měl náběh na stalkerství, nechal se vyživovat mladším bratrem, hrál si na Mesiáše mezi horníky, skoro přizabil spolupracovníka, odřízl si ucho (část levého, a nikoliv pravé, jak praví kniha), způsobil poprask v rodině pomenším nátlakem na sestřenici, a obrátil proti sobě celou vesnici. Byť kniha líčí všechny zmíněné peripetie, hlavní a tou nejkrásnější složkou je ona žízeň, kterou Stone líčí zevrubně a vskutku vášnivě od prvních hrubých skic horníků, přes Hvězdnou noc až po Kostel v Auvers a Vrány nad obilným polem. (Tady by mne docela zajímalo, kolik na té knize –vzdor autorově poznámce– bylo pravdy, tedy především pokud se jedná o veřejnosti méně známé etapy jeho života) Autorův čtivý styl oživuje dávno zemřelé stejně podivuhodným způsobem, jak to dělá třeba Šulc ve Dvou proti říši. Co mi kapku vadilo (a za co bych srazil min. půl *, kdyby kniha nebyla TAK dobrá) byl často přepjatý (nebo snad upjatý) styl, zvláště dialogů. S Vincentem jsem sice na korbel nechodil, ale nechce se mi věřit, že by mluvil jako tiskový mluvčí ministerstva školství... Ale ani to nic nemění na skutečnosti, že kapitolu s Vincentovou smrtí a pohřbem jsem musel číst na několikrát. Dalším mínusem (u vydání od BB artu) jsou překlepy. Nejsou sice časté jako Vincentův hlad, ale přes oči čtenáře praští, ne že ne... Kol a kolem se jedná o dosti silnou a vášnivou knihu, které prostě míň než 5 nočních * dát fakt nemůžu. P.S. Pro milovníky Vincenta mohu doporučit snímek S láskou Vincent, na kterém se valnou měrou podíleli naši severní sousedé, nebo kulervoucí díl Vincent a Doctor z britského seriálu Doctor Who.... celý text
Jirkův tajný klíč k vesmíru
2020,
Stephen William Hawking
Po nijaké Koralině jsem se rozhodl pokusit se opravit si chuť další „dětskou“ knížkou, a tak jsem sáhl po této publikaci se scifisticky měňavým přebalem a obálkou v neméně futuristicky působící šedi... ...lépe jsem se ani rozhodnout nemohl. Knížka má od počátku drive, nepostrádá lehký humor (zvláště zpočátku) a navíc je plná polopaticky podaných faktů ze světa fyziky a astronomie. O tom, že zřejmě nebyla psána jen pro děti svědčí např. pasáže o neutronových hvězdách. Vše doplňují nádherné ilustrace (tu, kde děcka v skafandrech sedí na kometě a hledí na Saturn bych si dal i zarámovat. Teda, kdyby se mi jí podařilo vytrhnout vcelku) a fotografie planet, exoplanet, hvězd etc. Šlo by se chytit toho, že záporák je možná trochu klišoidní, že zakončení je vcelku americké atd., nicméně příběh je to pro děti, a na rozdíl třeba od Koraliny je podbarven tím, že dobrodružství Aničky a Jirky se odehrávají v reálných kulisách, a tedy ten beletristický, místy kostrbatý text, je pouhopouhým nosičem vědomostí o okolí naší planety. Velké čtenářské potěšení, pěkné technické zpracování, zajímavé informace, tady se nedá svítit. 5 generálských *, a už si jdu pořídit další díl.... celý text
Koralina
2014,
Neil Gaiman
Jako první jsem hodil očkem na film. Byl jsem docela zvědavej, co onen režisér s vzezřením sériového vraha vymyslel pro tenhle titul. No a teď jsem se dohrabal ke knížce. Ještě včera, před 24 hodinami bych nevěřil, že něco takového dokážu vypotit na své klávesnici, ale tadyhle film převálcoval knížku stejným způsobem, jakým by to učinil parní válec s Večerníčkovou hučkou. Zatímco film byl asi nejstrašidelnějším dětským filmem s českou jazykovou verzí (přece jen Adventures of Mark Twain jsou kapku ostřejším střelivem), jaký jsem za dlouhou dobu viděl – a zvláště tak poslední 1/4 byl a riadne sädomäso – knížka byla tak nějak... plytká. Věřím, že číst ji jako první, dal bych asi víc *, ale stalo se jinak. Porovnávat film a knížku je za normálních okolností blbost (odlišná média, odlišné postupy), přesto u Koraliny to celkem jde. Tvůrci filmu si pouze přidali jednu postavu, lépe rozehráli kontrasty Rodiče x Druzí Rodiče, Druhou Matku urvali ze řetězů a lépe vykreslili Druhý Svět. Gaiman naproti tomu se s tím nepáře, děj rychle ubíhá (stránek je přitom docela pomálu), ale po dočtení jsem neměl ty emoce, jako z filmu. I nějaké ty hlubší myšlenky mi v té knížce nějak zapadly... 3* dávám za svižnost, čtivost a poměrnou originalitu.... celý text
Sloni žijí do sta let
2019,
Miroslav Zikmund
Po přečtení Plaveb sebevrahů a vyposlechnutí rozhovoru výborné Lucie Výborné s Miroslavem Náplavou na Radiožurnálu jsem si řekl, že by bylo fajn zkusit zase nějakou knížku od dueta H+N. Tužbu podpořilo zklamání z Bradburyho Pampeliškového vína, pročež jsem sedl do Škodovky City Elephant, a nechal se dovézt na přestupnou stanici do Cejlonu – do knihkupectví. Abych to zkrátil – knížka je psána fakt čtivě, obrázků je v ní tolik, že i Louvre by si měl dělat poznámky, QR kódy zase zajišťují hi-tech stránku těchto memoárů, ale přece na 5 se to u mne nevytáhne. Styl sice čtivý je, přenese čtenáře až na místo, dovolí mu setkání s A.C. Clarkem i Čitrasenou, disponuje filozofickými pasážemi, přesto stejně jako u Plaveb je koncept udělán trochu zmatečně. Tři autoři, cestopis, vzpomínání, málo stránek... a aktualizované vydání s novými poznatky. Příklad – všichni tři autoři píšou stejným/podobným stylem, a tak pokud si v zápalu čtení (a tohle vás hořet donutí) nevšimnete iniciál autora dané kapitoly, můžete se pak divit, kdy se Miroslav Náplava reinkarnoval do Zikmunda. Fakt to chce víc stránek. A redaktora. Jinak je to ale velice příjemné čtení, lehkost per a postihnutí atmosféry místa může být pro někoho vhodnější, než poněkud akademický přístup cestopisů páně Stingla. Solidní tropické 4*.... celý text