HerrPilot přečtené 242

Postřižiny 2009, Bohumil Hrabal

Někteří čtenáři tvrdí, že Na Větrné hůrce se shromáždilo nejvíce psychotických postav. Tito čtenáři asi ještě nečetli Postřižiny – role imbecilů jsou zde svěřeny sice jenom dvěma exotům, ale tihle zato mají olympijské proporce. Francinově suchému přístupu ke všemu se vůbec nedivím – mít bratra s náběhem na Tourettův syndrom, v trojkombinaci s retardací a vžitým sebeklamem o vlastní vtipnosti, není lehké. (Zaplaťpánbů za profesory University sv. Montyho Pythona, kteří dokázali vyvrátit Pepinovu teorii, že vtipnost je přímo závislá na hlasitosti přednesu). A mít za manželku p.zdu (dámy prominou, ale tohle stvoření odmítám zváti ženou), která považuje za dobrý nápad nalákat důvěřivého psa na kremrole a v rámci jakési vlastní mánie mu fiknout ocas, aby se daný pes mohl bolestí zbláznit a být zastřelen... která se nepřirozeně ráda ráchá ve krvi prasete, fascinovaně popisuje zbičování koní, a která za vrchol žití považuje matlání prasečí krví po tvářích jiných... to taky není lehké. Vlastně Francina obdivuju, žít se dvěma mamlasy, zralými pro kazajku a nezbláznit se... Jediné, co se mi na knize líbilo byl jazyk a maratónský běh doktora Gruntoráda. Kniha oslavující konzum, pojmenovávající sobeckost chutí k životu, s menší příměsí emancipace, a to zabaleno v staromilských kulisách (se kterými dle mého soudu pracoval třeba takový Poláček lépe), kdy všechno bylo lepší, lidé si měli blíže, tráva byla zelenější a žvýkačky dělaly lepší bubliny... Tohle není Jméno růže, uživatelko palko452. 1* za jazyk a doufám, že Menzelův film je lepší.... celý text

Tleskač 2022, David Jan Žák

Tajemství Hieronyma Bosche 2002, Peter Dempf

Nuž takhle... Hieronymus Bosch namaloval mj. Zahradu pozemských rozkoší, Peter Dempf napsal Tajemství Hieronyma Bosche. Co mají ti dva společného, může se zeptat nejen žena, řešící potenciální zálety svého manžela, ale i čtenář této knihy. Odpověď zní: co asi chtěli svým dílem říci? U Hieronyma je celkem v pořádku, že si jeho obraz zachovává svou enigmatičnost, nicméně román, který daný obraz adresuje a vysvětluje, by měl mít jasnější tah na branku, což se v tomhle případě neděje. Dvě dějové linky se tu splétají jako nohy předního fanouška výčepního od Pinkasů, přičemž ta současná je ve velice výrazné rozsáhlostní defenzívě, což se jí v cílové rovince vymstí asi jako láska bez gumového prostředníka. A za vysvětlování významu obrazu pomocí smíchání astrologie, numerologie, bohoslovectví, starořecké mytologie a feminismu by se nestyděl žádný kuchař z babicovské myšlenkové školy. (Jméno a příjmení autora je tvořeno 10 písmeny, jméno a příjmení překladatelky je tvořeno 14. 14+10=24. Roku 1924 chybělo 15 let do zahájení 2. světové války. 15 je nejen věk, od kterého je v ČR povolen legální styk, ale také 3x5. Trojka je mocným číslem, viz např. trojjediný Bůh nebo Tři mušketýři. Mušketýr=11 písmen. Výše zmíněná 2. světová=bombardování civilních budov. Pomocí numerologie jsme právě empiricky dokázali, že útoky z 11. září byly předpovězeny 2. světovou válkou). Vyznění celého románu je taky celkem nekoncepční – hojně srovnávaný Brownův román pracuje s jednou šokující a tedy příběhově nosnou teorií. Dempf se o vyznění rozhodl asi až po vydání svého románu... Občasnou nelogičnost jednání postav rozvíjet moc nebudu... Kniha má ale i svá pozitiva. Kupříkladu vysokou čtivost (fakt jsem jí slupnul), ale taky tíživou atmosféru doznívajícího středověku, počátku renesance a honu na domnělé čarodějnice. Dalším pozitivem je i fakt, že se člověk blíže seznámí s detaily onoho obrazu, kterých by si třeba nevšiml (ačkoliv autorova práce se samotným dílem je jinak místy tristní – jak do jeho koncepce třeba zapadá drobná skladba, jejíž notový zápis tetuje démon na zadek hříšníka v Pekle??). Obecně vzato jsem zázrak nečekal, ale byl jsem vcelku příjemně překvapen zmíněnými plusy publikace, za které tedy uděluji 3 tajemné *. P.S. Jenom pro pořádek – Tajemství Hieronyma Bosche vyšlo zhruba 4 roky PŘED Šifrou. P.P.S. Výše zmíněnou skladbu si lze pustit na YT, stačí do vyhledávače zadat něco jako „Bosch butt music“... celý text

Sbohem, můj krásný plameni 2013, Zdeněk Mahler

Titul mé patrně poslední přečtené knihy roku 2022 asi nemohl padnout do lepších rukou... Poměrně útlá knížka je koncipována jako fiktivní vzpomínky skutečné české pěvkyně Josefíny Duškové, Mozartovy známé, přičemž do textu na několika místech vstupuje se svými poznámkami tajemný cizinec, kterému je deník doručen. Místy to trochu připomíná Schaffer/Formanova Amadea (autor snad působil jako poradce při tvorbě slavného filmu), nicméně děj jako takový se skutečně točí kolem Amadea, nikoliv Salieriho. Autor prudce čtivým způsobem rekapituluje Mozartův život, poukazuje kupříkladu na nutnost umělců lízat panovnická sídla boha Annuse; přesto mohl trochu více zabrousit i do díla geniálního skladatele. Nicméně nedokážu posoudit, kolik z daného textu se zakládá na pravdě (resp. zdrojích) a kolik je autorská licence (např. Mozartův pohřeb je líčen jako katastrofa s nulovou účastí, přesto letmý pohled na Wikipedii ukazuje, že za Mozartovou rakví opravdu nešel jenom pes, byť o velký pohřeb se také nejednalo). Přesto se jedná o čtivý, částečně jistě fabulovaný, životopis (závěrečná poznámka pak přidává i trochu tajemna), který může posloužit jako vstupní brána ke komplexnějším dílům na téma Mozarta. Hvězdu srážím za přílišnou útlost a menší podíl popisů jeho díla.... celý text

Nesmrtelná hra: Historie šachu 2022, David Shenk

Hned jak jsem zjistil, že u nás vyšla kniha o historii šachu, musel jsem si nadělit předčasný vánoční dárek. Se šachem teprve začínám, a tak nějaké to pozadí se dycinky hodí. Co jsem ale dostal je patrně výsledkem onoho příslovečného kuchařského pokusu vlčího potomka a zmenšené domácí tygřice. Autor začíná chronologicky v Indii (pomíjím teď prolog a úvod) a provází šachy celou jejich existencí až po Kasparova zápolícího s počítačem Deep roku 2003. Každou kapitolu pak zakončuje úryvek z Nesmrtelné hry, sehrané roku 1851 v Londýně, kdy šachový outsider „vyšachoval“ (nemohl jsem si pomoct) mistra neskutečnými oběťmi. Celé je to nesmírně čtivé, poznámkový aparát obsahuje množství dodatečných informací a zdrojů, těch pár ilustrací je dobře umístěných... tak proč tak nízké hodnocení? A tady se dostávám k mínusům. Předně – pro koho je tato kniha vlastně určená? Šachový nováček (který třeba nemá ani základní průpravu z youtubových videí) se leckde může ztratit, např. v zápisech mistrovských partií, článku Benjamina Franklina, nebo třeba v povídání o historii, přerušovaném Nesmrtelnou partií (pokud tedy čtete chronologicky a nepřeskakujete ani fň). Zase šachový veterán pravděpodobně všechny tyhle historky zná, mistrovské partie, uvedené v dodatcích, pravděpodobně již prostudoval a pohyb jednotlivých figur spolu s pravidly jsou mu nanic (ano, i tyto jsou v dodatcích). Výklad samotný je pak místy repetitivní, některá zajímavá místa šachové historie jsou vynechaná (nezmínit von Kempelenova Mechanického Turka, který na přelomu 18. a 19. století ošálil většinu evropských pomazaných hlav, stavše se jedním z prvních moderních hoaxů, je vyloženým fušérstvím), autor sviští kupředu, jako dáma na amfetaminu. Autorovu nerozhodnost pak ilustrují zmíněné dodatky, obsahující celou stať Benjamina Franklina na téma šachové morálky, dále pravidla šachu (pro začátečníky) a mistrovské partie (pro pokročilé?) Celkově je škoda, že to dopadlo takhle (i kvůli pěkně vypravenému českému vydání), autor mohl napsat větší knihu, hodit bobka na zmatené dodatky, a šachové historii se věnovat zevrubněji, víc do hloubky, styl má rozhodně velice čtivý. Pár dobrých míst tam ale má (třeba zmínka o tom, proč největší šachoví velmistři nezřídka končili jako exoti, je opravdu skvělá). S něčím takovým doporučuju spíše vyhledat si videa o šachové historii na Youtube a pokud se někdo chce naučit pravidla, pak bohatě ilustrovaná kniha Šachy od Jamese Eada není úplně nejhorší (a naučit se hrát jde i na internetu).... celý text

Z pekla (barevné vydání) 2021, Alan Moore

Tak tohle byla dechberoucí jízda. Zatím s přehledem nejlepší grafický román, který z mých stupňů vítězů vyšachoval i Bombu, V jako Vendetu, Zatmívačku, Strážce, Sandmana etc.(snad jen ten Maus se drží), přičemž klasické superhrdinské příběhy zadupal tak hluboko, že jim ani zkušení sibiřští horníci nepomůžou. V dohledné době neočekávám, že se to kterémukoliv jinému dílu z tohohle žánru podaří překonat. Fakt – kdo považuje Strážce za nejlepší komiks, pravděpodobně ještě nečetl Z pekla... Vlastně ani nevím, zda se jedná o knihu. Spíš bych to přirovnal ke kosmické lodi, která mne vzala a odkryla přede mnou vesmír ripperologie, pseudovědeckého oboru, zahnívající žumpy tvrzení, protitvrzení, pseudofakt a kromobyčejné senzacechtivosti, kde jedinými konstantami je pětice nebohých žen (tedy Liz Stride někteří považují za oběť domácího násilí, maskovaného za Rozparovače, neboť měla „jen“ proříznuté hrdlo). Za gigantický úspěch autorů považuji to, že mne dokázali v rámci příběhu přesvědčit o životnosti teorie královského spiknutí, zednářských praktik a mystických blábolů, kterým jsem nevěřil a stále tak činím (např. Gull v roce '88 měl přes sedmdesát, byl obtloustlý a míval záchvaty- to není profil řezníka, co naporcoval Mary Jane), přesto v rámci dvou desek obálky tohoto románu to vypadalo životně. Těžiště knihy ovšem kromě životaschopné literární spekulativní fikce leží v dodatcích, které obsahují skoro celou Wikipedii o Ripperovi, kompilovanou několika málo lidmi (Moorovi okrajově pomáhal i Neil Gaiman) v devadesátkách, přičemž Moore se vědecky nebojí zhodnotit některé své zdroje jako přinejmenším pofidérní. Považte, jaké kvantum lidí nyní spravuje wikipedistické heslo o tomto vrahovi a jeho obětech... A druhý dodatek v podobě ilustrované historie honu na Jacka Rozparovače je vysloveně pythonovskou lahůdkou. Této stříbrné střele, korunovačnímu klenotu a musterové listině (kvalitního) komiksového žánru nemohu dát za rešerši, emoce, imaginaci a v neposlední řadě i za rekonstrukci těžkých životů whitechapelských obětí méně než plný počet (a ještě něco navíc) a zařazení do Doporučených. Jeden drobný mínus by se našel v grafické podobě, kdy jsem čas od času musel dedukovat, o koho se na tom či tamtom panelu jedná, nicméně celý „setting“ odpovídá ponurosti události. Navíc v barevném vydání pravděpodobně došlo k jisté cenzuře nanesením „krve“ na panely. Ale to nejsou v kontextu obsahu nějak přespříliš podstatné věci.... celý text

Rakety smrti 2022, Robert Harris

Můj první Harris a upřímně... po dlouhé době jsem dostal naprosto přesně takovou knihu, jakou jsem chtěl a očekával. Autor na několika málo stranách čtivě navodí mrazivou (a poněkud špinavou) atmosféru belgického městečka a lesa, odkud Němci odpalují své vskutku zázračné rakety na Londýn, vykreslí příběh jednoho ze dvou hrdinů, technika doktora Grafa, který stejně jako jeho šéf – slovutný profesor von Braun – chce do vesmíru, ale místo toho musí bombardovat Londýn se slídícími esesáky za zadkem, následně nám představí druhého hrdinu/ku Kay, která v rámci ženských sborů pomáhá analyzovat letecké fotografie týkající se V2 a jejich zázemí. K tomu všemu na pouhých +240 stranách přidá atmosféru Londýna, stíhaného náhlou raketovou smrtí, historii německého kroužku snílků, ze kterého vzešlo konstruktérské jádro pozdějších V2 a nádavkem čtenáře poučí o tom, jak takovou ve své době futuristickou raketu obsluhovat. Válka, napětí, životy v sázce, zrada, technické vymoženosti, vyšilující SS a gestapo, k tomu rozervaný mladý vědec a vysoká čtivost v kompaktním balení – tomu já říkám kompletní servis. Čtenáře, kteří chtějí pouhý dobový špionážní thriller mohou mírně odradit popisy obsluhy raket, způsobu zaměřování „faudvojek“ Brity nebo rozprávění o německém raketovém programu stejně, jako mne mírně znechutily některé romantické linky, které si mohl autor odpustit a za které srážím 1*. Přesto pokud si chcete nenásilně rozšířit povědomí o nacistických zázračných zbraních a jejich lidech, tohle je dobrý startovní blok (autor v dovětku navíc uvádí svoje zdroje). Velice solidní, atmosférické 4* a mírné vycinkání českému vydavateli – v anotaci zmíněná postava herečky pokud jsem dobře četl herečkou nebyla. Také se zde vyskytují překlepy a alespoň na jednom místě patrně došlo k přepsání jména vedlejší postavy.... celý text

Dámský gambit 2021, Walter Tevis

Ke knize jsem se dostal skrze šachy (nikoliv jako hráč) a jelikož příběh jede tempem Pendolina s nadopovaným strojvůdcem, poměrně rychle jsem ji i dočetl. Co jsem si odnesl jsou krásné popisy šachových partií (nemyslím teď technickou stránku věci), horečnaté popisy geniality i lásky ke hře, která vždy musí končit masakrem. Tyhle věci si budu ještě chvíli pamatovat. Co bylo horší je samotná hrdinka, jejíž osobnost mi přišla stejně rozvinutá jako osobnost žehlícího prkna. Její závislost je zmiňována prakticky na každé stránce, ale na me to nepůsobilo nějak strašlivým dojmem, jak to asi působit mělo. Autor zkrátka drží svou Beth pěkně v teploučku a bezpečí, nic moc se jí nikdy nestane, případně vyvázne velice rychle... Text je opravdu rychlý, občas jsem se přistihl při přání, aby autor u něčeho postál, něco (mimo partie) popsal... Místo toho marnil čas a místo na sexuální život mladé hráčky (prstění osmi a dvanáctileté holky... jako fakt, Walte? Nebylo by už rovnou lepší popsat sex bílého pěšce a jezdce s dámou? Vprostřed šachovnice a pěkně zvrhle před zraky všech ostatních figur??) Celkově si myslím, že se jedná o čistě spotřební věc ve které jsem nenašel nějaký smysl pro naléhavost – hrdinka je autorem dobře chráněna a prakticky od počátku je jasné, že na tu nejvyšší pozici dosáhne (větší naléhavost a smysl pro nejistotu jsem například našel v Preusslerově Čarodějově učni). 3* dávám za čtivost a šachy. P.S. Výjimečně se vydařila i seriálová obálka, které spolu s filmovými jinak moc nemusím.... celý text

Batman: Bílý rytíř 2020, Sean Murphy (p)

Po čase jsem si řekl, že je zase třeba přečíst si něco s mým oblíbeným komiksovým skoro-superhrdinou, a tak jsem sáhl po tomto jinak dobře hodnoceném titulu. A nestačil jsem se divit... Začnu plusy: komiks je poměrně pěkně nakreslen, pohledy na Gotham mají ten správný noir, možná skoro až burtonovský šmrnc. Příběh taky disponuje velkým množstvím batmobilů ze všech možných epoch Batmanovy historie a médií, v nichž se objevil (vévodí ovšem filmová svatá trojice '66 Batmobile, Keatonmobile a Nolanův Tumbler), Murphy taky přidává jeden svůj originální batmobil. A do třetice je třeba zmínit základní premisu příběhu, která je opravdu velice zajímavá. No a na tom to pro mne asi tak končí. Dále následuje tsunami pofidérních rozhodnutí: -PRÁSK! Joker po několika letech (dle komiksu desetiletích) najde lék na své šílenství. Jak k tomu došlo? Co je to za lék? Proč až teď? Jak to funguje? Hele bráško, na zodpovídání tak fundamentálních otázek není čas! -Jok... teda Jack párkrát brekne na kameru a prakticky celý Gotham mu odpustí roky masakrů a nepříjemností? HALO! Zapomeneme tedy na to, že tenhle týpek při výsleších protivníků nešel pro žiletku daleko? Aha, tak to, že chtěl otrávit celé gothamské zásoby pitné vody, teda asi na stůl dávat rovnou ani nebudeme, ne? -Batman. Nejlepší detektiv světa se chová jako naprosté pako, které s nedočkavostí panice a alkoholickou jiskrou radosti v oku nabíhá Jackovi/Jokerovi na vidle... S Batmanovou zdejší cholerickou náturou by z něj padoucha dokázalo udělat i Vodňanské kuře. -Komisař Gordon. Chlápek, který celá desetiletí (opět – dle tohoto příběhu) stojí po Batmanově boku najednou zařadí zpátečku rychlostí, která by jej kvalifikovala spíše do filmové série Rychle a zběsile. Zkrátka a dobře se příběh příliš snaží hrát na inovativní a komplexní strunu, v rámci čehož neváhá přetvarovávat již dané postavy způsobem, který vlastně ani nestihne nějak hlouběji rozebrat. Tahle knížka taky potvrzuje mé soukromé přesvědčení, tedy že komiks, mající pod +- 300 stran, prostě nemůže být nějak myšlenkově i dějově komplexní (byť výjimky by se našly – třeba takový žánrový Kameňák je kratší a myšlenkově hodnotnější než tohle). Pracovně jsem si to pojmenoval HerrPilotův axiom komiksové muziky. Taky si myslím, že tahle kniha tak trochu ilustruje stav superhrdinského komiksu – skvělý nedotažený nápad, kde ony nedotaženiny jsou zaplácány easter eggy, stafážními rolemi jiných oblíbených postav a vírou, že fanouškům stačí jejich hrdina, pár vnadných krásek a bitky, ve kterých létají pěsti a zuby. 3* dávám za 3 výše zmíněné plusy. A pochvala za české vydání – pevná vazba a přebal nejen Batmanovi sluší.... celý text

Škvár 2015, Charles Bukowski

Kolem Bukowskiho jsem už nějakou dobu orbitoval jako nesmělá spermie kolem macatého vajíčka. Koupil jsem si jeho Hollywood, ale než jsem jej stihl vůbec otevřít, dostal se mi do rukou Škvár. A tím me Bukowski připravil o panen...nictví, pokud jde o jeho tvorbu. A upřímně – řiť me z toho nebolí slastným potěšením z krásně sarkasticky humorného čtení, plného hloubky, nýbrž z místy velmi úmorného nadávání na všecko kolem stylem, z něhož jakožto milovník britsky invenčního nadávání na svět (viz Douglas Adams) jsem potěšen nebyl. Nicméně jeho lehké a zručné pero mi párkrát vyloudilo úsměv na rtech, a tak za ty klady 3* dám, přesto tato kniha pro me zůstane škvárem, nikoliv Škvárem. V rámci objektivity Bukowi ještě jednou nastavím, ale jestli me podruhé neuspokojí, tak mé sídlo boha Anuse už neuvidí.... celý text

Preludia a nokturna 2016, Neil Gaiman

Konečně, Pískomuži, jsme stanuli tváří v tvář... A vůbec to nebylo špatné setkání. Gaiman střílí jeden nápad za druhým, žádná zhovadilost pro něj není dostatečně zhovadilá, aby ji nešlo ještě vyšperkovat a žádný obskurní DC superhrdina dostatečně obskurní, aby jej nešlo použít/zrecyklovat. Nicméně... jsem čekal kapku víc. Do téhle knížky jsem šel jako do svatého textu komiksového žánru, kterého bych se měl dotýkat jen v rukavicích, posvěcených Kolegiem Stana Leeho a Billa Fingera, a číst jej, mrskaje se nedovařenými špagetami se slovy „NEJSEM HODEN!" Nebylo to špatné, bylo to dost jiné – takový grafický román jsem do nynějška namoutě ještě nečetl. Ale zkrátka něco mi tu chybělo – možná to bude tím přílišným rozkročením, rychlým stylem řešení nebo záporákem, který je zajímavý až na konci (byť povídka 24 hodin s jeho účastí je více než fajn). Je pravděpodobné, že tady si Gaiman s týmem ještě ověřovali nahuštění míče a góly začnou padat až příště... Každopádně tu šanci mu dám, nicméně tento díl ponechávám bez *.... celý text

Bitva o Atlantik - Protiponorková válka a zajetí U-505 2022, Daniel V. Gallery

Před zhruba rokem jsem četl Gobelerova Podmořského lovce, kde člen posádky německé ponorky U-505 vzpomíná na svou/její službu a zajetí americkým protiponorkovým svazem. V momentě kdy jsem zjistil, že tahle kniha je americkým svědectvím o U-505 a napsal ji chlapík, který tu ponorku zajal, jsem věděl, co budu číst dál. A ono to je dost čtivé čtivo. Knihu tvoří takový mix popisů ponorek jako takových, služby U-505, protiponorkového boje a konečně zajetí šedého vlka, přičemž ponejvíce se autor věnuje právě U-505. Samozřejmě autor místy trochu nadržuje Američanům (ale zase to není nic častého a velkého), vyjadřuje své názory tam, kde by mohl šetřit místo a je nesmlouvavý ke svým oponentům (názorovým i komunistům), přesto se v kontextu knihy nejedná o příliš rušivé prvky. Solidní 4*. Trochu hůře je na tom české vydání. Překlepy jsou zde někdy více než patrné, v textu se občas pletou ponorky U-505 a U-515 (o té se autor také zmiňuje, protože ji potopil), naprosto zde chybí fotopříloha (a to u tak kulervoucí události, zaznamenané na XY fotografiích, je sakra velký problém). Taky by me zajímalo, zda tento překlad prošel korekturou a odbornou revizí, neboť u některých knih tohoto vydavatelství byly snad nějaké pochybnosti o jejich odbornosti.... celý text

Trojka 2022, Kieron Gillen

Jsem moc rád, že jsem natrefil na Mocné Kluky, protože jinak by se mi neotevřela možnost přečíst si tohle. Souboj tří otroků s armádou vytrénovaných zabijáků, kde konec je jasný i bez toho, aby člověk spoiloval, není až tak převratným konceptem (upřímně – Trojka je krátký příběh, který uteče, ani nevíte jak, a pokud nebudete dávat pozor, možná vám toho uvnitř moc nezůstane), co ale činí tohle dílko výjimečným, je příprava. Scénarista konzultoval své nápady s největšími hlavami v oboru, a podle toho vypadá i výsledek, ať už jde o politické fungování Sparty nebo výstroj jejích bojovníků. Hvězdy zde neuděluji, jelikož celkově příběh nedosahuje propracovanosti, monumentálnosti nebo atmosféričnosti jiných žánrovek, se kterými jsem měl co dělat (V jako Vendetty, Strážců, Bomby nebo Zatmívačky), nicméně i přesto bych Trojku pro onu připravenost neváhal zařadit mezi demonstrační tituly, tj. ty, které svými schopnostmi ukazují komiksoskeptikům, že (dnešní) komiksy nejsou jenom dětskými chrastítky, nýbrž plnohodnotným uměním. V neposlední řadě musím vyzdvihnout práci vydavatelů, protože to, co předvedli tady, nepředvádějí ani někteří velcí vydavatelé. Pevná vazba, nádherný bílý přebal a plátěná záložka jsou jenom začátkem. K tomu přidejme Gillenovu předmluvu pro české vydání, delší rozhovor Gillena s profesorem Hodkinsonem (vedoucí autoritou na Sparťany), Hodkinsonův doslov pro české vydání, kde rozebírá mj. zneužití Sparty nácky apod., doslov dr. Nývlta z AVČR s doporučenou literaturou v češtině, a k tomu galerii obálek a skicář. Tohle už není komiks, ale startovní blok pro studium Sparty, jakož i vlhký sen všech (komiksových) zájemců o historii. Komiksový bůh to vydavatelům zaplať.... celý text

H₂O a poklad šíleného oka 2018, Petr Stančík

Tahle knížka mi přišla jako dát to podruhé dohromady s atraktivní exkou – pořád pěkné, ale první série je přeci jen o něčem jiném. Zatímco v první knize soujmenovec apoštolův opatrně představoval hrdiny a vychutnával si celkem nakažlivou onanii nad svým vynálezem, mikroponorkou MPS Stanč... Abramis, tady už s Abramisem tak moc nepracuje (zkrátka Hubert už tak moc nevynalézá; ve zbytku týmu se ovšem dříve rozdané funkce taky nějak rozplývají). Čekal jsem nějaký nákres mikrovzducholodi Abramis (tak jako v prvním díle), nedočkal jsem se. Čekal jsem nákres gotické lokomotivy, taky jsem se nedočkal. Rovněž příběh byl v prvním díle tak nějak... údernější. Prvním dílem by se dal ukovat Mjollnir, tím druhým už jen nějaké silnější vesnické kladívko. Stančík má pořád spoustu nápadů, objektivně by to ovšem bylo na 3*. Ale jelikož jsem se v první části poprvé po dlouhé době dusil i něčím jiným, než jazykem mé atraktivní ex, tu jednu * tam ještě přihodím.... celý text

H₂O a tajná vodní mise 2017, Petr Stančík

O téhle knížce jsem slyšel už dřív, ale marketingové informace jsou jako člověk v kremační peci – uvnitř nikdy moc dlouho nevydrží. No a druhá věc – proč bych měl chtít pít vodu pro děcka, když už jsem dospělý. No ale potom se mi do ruky dostal Pérák stejného autora, a to co v něm tenhle příjmeňový zálesák dělal s jazykem (českým, co dělá s tím svým je jeho věc) mi napovědělo, že se o něj mám zajímat víc. Po přečtení téhle knížky si myslím, že Stančík musí být dobrý nymfomaniak, protože jenom za líbání vám Múza tyhle schopnosti nedá. Samozřejmě, je to krátké, aby se děcka neukousala nudou (nebo aby neukousaly holuby z nosu), tempo splašeného hyperaktivika tomu také odpovídá, ale hlavními hrdiny jsem byl nadšen, stejně jako hlavním padouchem, ponorkou, pevnou vazbou s šitými(?) deskami, ilustracemi pí Miklínové - ta si nákresem ponorky Abramis u mne vysloužila žádost o ruku (tedy metaforickou, nejmenuju se Bíblbrox, abych potřeboval i třetí), a celým vynalézavým stylem knihy. Řekl bych, že tuhle vodu si pro někdy i sofistikovanou práci s jazykem užijí i dospělí. A ti, kteří sem ještě nedospěli, se pokochají ilustracemi. Zasloužených 5* v rámci žánru a jde se na druhý díl. P. S. Jediná kniha, jejíž recenze na obalu nelhaly.... celý text

Dobrodružství profesora Challengera 2020, Arthur Conan Doyle

Asi takhle... Jesti těžko odolati spisům, ve kterých jest možno zaznamenati výskyt tohoto muže vědy s vzezřením gorily a násilnickým chováním gentlemana, který své gentlemanství pouze předstíral před dámou, by s ní ulehl v lože, načež mu zmíněná nedala... zkrátka a dobře hulváta. Ni já jsem neodolal, a pohroužil se do světa pěstí, vědy, živoucí Země, potrhlých litevských vědců a květnatých stěrů. Nuž a zde jest mé vyhodnocení: Oba krátké příběhy jsou nadmíru zábavné (právě díky gorilímu vědci), ale oba trpí přílišnou krátkostí. Zvláště Muž, který chtěl rozložit svět jest příběhem tak krátkým, že by nedokázal rozložit ani podrovníkové náčiní eunucha. Mělo jít o črtu k většímu příběhu? Zamýšlel sir Doyle udělati z pana profesora druhého pana Holmese pokud jde o počet příběhů? Měl Muž, který... býti první vlaštovkou, vypuštěnou v tomto směru? To již asi nezvíme... Pravdou však je, že tento učený svazek mne dostal do myšlenkové agónie: udělit hvězd 5? Či snad 4? Nebo jen 3?? Tolik otázek... Na 5* to není z důvodu přílišné krátkosti, na 4 a 3 to také není, jelikož zábavnost se pohybuje u 5*. Toliko utrpení mladého Herr Pilota...... celý text

Řád času 2020, Carlo Rovelli

Kniha me inspirovala, abych přišel do práce o tři hodiny později s vysvětlením ,že jsem nepřišel nijak později, jelikož v mém koutku galaxie se současnost posouvá jiným tempem. Co se týče knihy samotné, tak nějak nevím, jak ji hodnotit. Pro koho byla vlastně určena? První část nejspíš pro laiky, širší veřejnost, druhá část plná kvant, entropie a spinových sítí pak byla převzata nejspíš z přípravných skript na přírodovědeckou fakultu jakési univerzity, část třetí -filozofická- pak nejspíš měla posloužit jako diskuzní palivo pro filozofickou fakultu téže univerzity... Asi nemohu * poctivě ohodnotit populárně naučnou knihu o podstatě času, ve které je filozofie tím nejjednodušším článkem k pochopení, nicméně za to, že mne tahle kniha dostala ZA hranici mého smýšlení o čase, jakož za sečtělost a poetičnost autora, dám aspoň doporučení (ovšem s výhradou – mějte už o kvantové fyzice něco načteno).... celý text

Dlouhý John Silver 1 a 2 2018, Xavier Dorison

Dlouhý John Silver 3 a 4 2018, Xavier Dorison

Píseň o starém námořníku 1949, Samuel Taylor Coleridge

Původně jsem chtěl tento komentář napsat ve verších, ale psát verše na takové verše... to už bych si mohl rovnou nasadit papírovou čepici a stoupnout si na hranici. Jelikož je tato báseň v češtině prakticky k nesehnání, sáhl jsem po původní jazykové verzi od nakladatelství Macmillan a upřímně řečeno, místy jsem si připadal jako po obcování s rejnokem, jelikož jsem byl naprosto elektrizován... Vyprávění starce, který kdysi během výpravy na Jižní pól zastřelil racka -původce dobrého větru a blahobytu celé posádky- čímž odsoudil své kolegy k okamžité smrti a sebe k utrpení na moři a následně k doživotnímu utrpení i na souši, bylo k neodložení a s velkou pravděpodobností se stane i mou nejoblíbenější básní vůbec. Ne nadarmo pochází toto dílo z knihy, která odstartovala romantismus v Anglii (a také inspirovalo spoustu dalších umělců, namátkou třeba Iron Maiden). Tuto báseň mohu s čistým srdcem doporučit i těm, kteří poezii neholdují, jelikož je lehce uchopitelná, přesto ovšem její sdělení není banální. A pokud si bude potenciální čtenář tohohle komentáře chtít udělat radost, může také sáhnout po vydání od Macmillanu, které disponuje malým formátem, pevnou vazbou, plátěnou záložkou, zlatou ořízkou stránek a ilustracemi francouzského dřevoryteckého démona alias Gustava Dorého.... celý text