Hanyuu-hime přečtené 280

15 minus 2011, Tomáš Zářecký

Dílo není zrovna žádný prcek, obsahuje zhruba něco přes 400 stran, sice to není moc, ale i tak se dá v takové knize najít dost prostoru na to, aby se čtenář nudil, pokud autor neumí. Kvůli tomu jsem se proto docela obávala, že se budu muset prokousávat rozvleklým úvodem a na akci dojde až v druhé polovině knihy. Stejně tak jako v mnoha dalších ohledech, i tady jsem byla úplně vedle. Hned se totiž seznámíme s prvním soutěžícím, Donem, a připravujeme se s ním na vstup do soutěže. Později se postupně objeví i zbylých 14 odvážlivců. Nepoznáme je hned, jejich záměry a důvod, proč se do 15 minus přihlásili, nám budou odkryty postupně, až na ně přijde čas. Na soutěž samotnou se dostane dost brzy, autor se ničím nezdržoval a přešel rovnou k tomu, co je v jeho díle nejdůležitější. Jakmile se s hrdiny dostaneme na začátek jejich cesty divokou přírodou, kde neexistují žádná pravidla, dělí nás už jen pouhý krůček od stran napěchovaných napětím, při kterém se vám bude tajit dech. Celý průběh soutěže je totiž čtenáři podán neuvěřitelně drsným, avšak dosti realistickým způsobem. Zářecký přesně věděl, co a jak. Vytvořil tak díky tomu dílo, které nejde pouze přečíst a odložit. V průběhu jeho čtení poznáte 15 jedinečných postav. Některé budete milovat, jiné nesnášet. Pár z nich se vám možná ukáže jako podivíni, o některých nebudete do poslední chvíle vědět, co si myslet, dalších vám bude upřímně líto. Nebudete ušetřeni těch nejmenších detailů z každé události, která nastane, a o to víc se vám příběh dostane pod kůži a bude tam vrtat ještě dlouho potom, co se knihou pročtete na konec. Nejspíš vám několikrát přeběhne mráz po zádech, z některých scén se nevyvarujete pocitu znechucení, pravděpodobně dojde i na slzy... Všechno to je ale jen důkazem toho, že držíte v ruce neuvěřitelnou knihu, která umí čtenáře dostat tak, jako málokterá.... celý text

Rohy 2010, Joe Hill (p)

Na Černou krabici podle mě tahle knížka prostě nemá. Je moc dobrá, Hill dokazuje, že umí psát, má svůj vlastní styl, kterým čtenáře buď dostane nebo úplně odradí, ale pokud už si v něm najdete zálibu, nebudete knihou za žádnou cenu zklamaní. Trochu tomu sice trvá, než se to rozjede, začátek je celkem zdlouhavý, ale jinak k tomu nemám vůbec nic.... celý text

Krásné zlo 2010, Rebecca James

Po dějové stránce není kniha vůbec špatná. Neustále se něco děje a vzhledem ke krátkým kapitolám není těžké se do toho zakousnout tak, že to přečtete za chviličku. S postavami už je to ale o trochu horší, protože i když záporák zde byl vážně psychopat, něco se mi na té postavě nezdálo. Chvílemi jsem ji autorce tak úplně nevěřila a to by se u opravdu dobrého díla stát nemělo. Ve vykreslení charakterů tedy byly určité mezery, ne ale nijak nepřehlédnutelné, pokud vezmeme na vědomí, pro jakou věkovou kategorii je kniha určena. Z Krásného zla mám stále takové smíšené pocity. Na jednu stranu mě to bavilo, a to docela dost. Druhou část jsem přečetla vlastně na posezení... Na stranu druhou mi to chvílemi přišlo takové přiblblé a nevěděla jsem, co si o tom myslet... Jako celek to ale, myslím, není nejhorší a má to něco do sebe.... celý text

Hodina čarodějnic I. 1995, Anne Rice (p)

Labyrint Swěta a Lusthauz Srdce 1631, Jan Amos Komenský

Dlouhý pochod 2012, Stephen King

V první řadě je to psychologický thriller zabývající se především pocity postav, tím, co se jim honí hlavou a snaží se i čtenáře ponouknout k tomu, aby přemýšlel nad otázkami, které mu jsou podsouvány prostřednictvím postav. Proto tak trochu nechápu komentáře některých uživatelů, kteří tvrdí, jak se celou dobu nic nedělo... Ano, vlastně máte pravdu, ale mělo to o něčem takovém vůbec být? Můj pohled na věc je totiž následující - Na začátku knihy se seznámíme s jedním ze stovky Chodců, jehož prostřednictvím nám bude podáván jakýsi 'report' z celého Dlouhého pochodu. Stejně jako on, i dalších 99 chlapců jsou z počátku jen obyčejní soutěžící, čísla, pod kterými jsou vedeni a jimi po celou soutěž také oslovováni. My jako čtenáři ale nebudeme pouhými diváky té kruté soutěže, ze které vyjde živ pouze jeden. Soutěžící se pro nás z čísel stanou jmény. Najednou to bude Garraty, Stebbins, Olson, McVries, Jensen, Baker, Parker a další. Někteří z nich zůstanou pouze jmény objevenými na malou chvíli a následně zapomenuty pro nedostatek vůle jít dál. Z dalších, kteří se stále drží na nohou, se pro nás ale stávají jednotlivé osobnosti, lidé jako každý jiný. Rozmazlený mamánek, chlapec chystající se napsat knihu nebo budoucí otec... všichni mají své životy, ale dopředu víme, že v něm bude moci pokračovat pouze jeden jediný z celé stovky takových lidí. A to je to, o čem ta kniha je. Ne o stránkách napěchovaných akcí, ale o tom, že stále jen čteme o klucích, kteří jdou a jdou. Jdou až do té chvíle, kdy nebudou moci a v průběhu toho jsme svědky jejich uvědomění. Uvědomění si všeho, co si při přihlašování se do této kruté reality show vůbec neuvědomovali - a tím největším a nejkrutějším zjištěním je uvědomění si své vlastní smrtelnosti, kterou si málokdo připouští, dokud mu zubatá není v patách.... celý text

Dalimilova kronika: Pařížský zlomek latinského překladu (faksimile) 2005, Dalimil

Chápu, že v rámci české literatury má tahle kniha určitě obrovskou hodnotu, ale sama od sebe bych si ji určitě ke čtení nikdy nevybrala. Kdybych ji přečíst vyloženě nemusela, ani bych o ni nezakopla a šťastně bych si žila dál. Když už jsem se do toho čtení ale dala, musím říct, že to zas až taková hrůza, která by se nedala překousnout, nebyla. Čte se to dost rychle, takže se to dá mít hned z krku. Nebavilo mě to, ale ať se přihlásí ten, kdo do toho byl zažraný jako ještě do ničeho :D Zároveň ale nikomu neberu, jestli se mu to vážně líbilo.... celý text

Tři vyvolení 2010, Stephen King

O poznání lepší než Pistolník. Je vidět, že už se příběh víc rozvíjí a různě navazuje na události z předchozího dílu. Dalo by se to sice spíš považovat zase za další část seznamování se - Objevují se nám nové postavy a převážná část knihy je především o nich a dovoluje nám poznat je blíž, ale i tak je to už teď moc povedené. Nejen proto, že jednotlivé charaktery jsou výborně vykresleny a mají hloubku, ale i z toho důvodu, že tentokrát už má čtenář šanci pochopit úplně všechno. V Pistolníkovi to tak nebylo a občas se mi zdálo, že místy tak úplně nepobírám, co má co znamenat. Nezbývá mi, než těšit se na přečtení dalšího dílu, který, věřím, bude taky stát za to.... celý text

Krev elfů 2011, Andrzej Sapkowski

Nehledě na to, jak je tento fantasy klenot oblíben, nějak jsem ho stále míjela a doopravdy vlastně ani nevěděla, co mě v knize čeká. K povídkám jsem se ještě nedostala a rozhodla se rovnou pro první díl ságy, jehož anotace toho sama moc nepoví, tudíž jsem se do čtení pouštěla lehce v nevědomosti. Z počátku jsem, možná proto, byla dost zmatená. "Kdo je tohle, co tam dělá... a co to sakra čtu?" Napadalo mě v průběhu první kapitoly. Znovu upozorňuji, že o samotném příběhu a o co tam vlastně jde, jsem věděla asi tolik co o mimozemských civilizacích - Pořád se o tom mluví, pravděpodobně tam něco je, ale nikdy jsem to neviděla, a tak ani nevím, co od toho čekat. To všechno ale bylo jen záležitostí oné první kapitoly, ve které se jen stačilo rozkoukat a hned jsem měla o všem přehled. A jakmile se mi podařilo do děje zabřednout, nedokázala jsem věřit tomu, jak dlouho mi trvalo se ke knize vůbec odhodlat, a byla pronásledována pocitem, že to nejlepší vždy jako naschvál roky míjím.... celý text

Štěstí ve stínech 1999, Lynn Flewelling

Perfektní knížka, jejíž příběh si mě ihned získal, leč nějakou záhadou mi trvalo šíleně dlouho, než jsem se jím vůbec prokousala. Co je ale důležité - Za těch 400 stran (přibližně) jsem se nestihla ani trochu nudit, nikde mi nepřišlo, že by se příběh zbytečně vlekl nebo naopak, že by to bylo moc uspěchané. Všechno je prostě napsané a popsané tak akorát a já si po této stránce nemám na co stěžovat. O to víc jsem překvapena tím, že je to vlastně autorčina prvotina.... celý text

Pistolník 1999, Stephen King

Pistolník je úvodem do celé série. Kniha má jen 200 stran, na kterých se stihneme seznámit s Rolandem a absolvujeme s ním část cesty za Temnou věží, která je sice na konci blíž, ale stále ještě strašně daleko. V průběhu čtení jsem si uvědomila, jak líto mi teď je, že jsem tehdy před čtyřmi lety, kdy jsem knihu držela v ruce prvně, Pistolníkovi alespoň nedala šanci. Je to totiž přesně můj šálek kávy. Příběhy, kde se s hrdiny musíme dostat z jednoho bodu do druhého (ono se tomu pravděpodobně nějak říká, ale už jsem zapomněla jak :D) si totiž užívám asi nejvíc ze všech knih. První díl Temné věže se navíc čte opravdu lehce a nabízí dobře promyšlené postavy a úchvatně ztvárněný svět. Za poslední dobu je to zase po čase jedna z mála knih, kdy mám chuť přeskočit ihned na další díl, leč ho ke své smůle ještě nemám doma. Moje hodnocení se odvíjí od toho, že je to stále ještě jen rozjezd a je to na tom vidět. Každopádně, těším se na další knihy, které si hodlám nasyslit, co nejdříve to půjde.... celý text

Znamení run 2008, Joanne Harris

Po knize jsem sáhla především proto, že nabízela příběh plný severské mytologie. Runy mě baví a zajímám se o ně, takže mi ani nevadilo, že se jedná o knížku pro děti. Nikdy jsem navíc neměla problém s čtením pro mladší čtenáře, takže jsem se nad tím ani nepozastavovala. Samotný příběh má moc dobrý rozjezd. Ani jsem se nijak zvlášť nemusela prokousávat ničím, co by se muselo teprve rozběhnout a nabrat na čtivosti. Bylo to už od začátku hezké, kouzelné a jednoduché, ale ne hloupé nebo přehnaně moc dětské. Jako celek je Znamení run kniha vskutku povedená, sice mi po velice dobrém začátku přišlo, že to v některých momentech ztrácelo šťávu, ale po většinu času se celý příběh dost obstojně držel a nikdy nedošel až do takového stadia, abych se vyloženě nudila.... celý text

Lhář 2 2011, Jakub Ćwiek

Ačkoli už má ale druhý díl více souvislý děj, události začínají někam směřovat a všechno se nám tak porůznu zamotává, musím přiznat, že první díl mě bavil přecijen o maličko víc. Bylo pár scén, u kterých jsem se spíš začínala nudit. Ty byly poté perfektně vyváženy dalšími, které jsem pročítala s hotovým nadšením. Loki samozřejmě opět sršel vtipem a ironií, a nejen on, takže jsem se znovu několikrát pořádně nasmála, ale i tak, první kniha byla o trochu povedenější.... celý text

Strom - V koruně naděje, v kořenech smutek 2011, Judy Pascoe

Je to vlastně krátký příběh ze všedního života o tom, jak se jedna úplně obyčejná rodina vyrovnává, nebo spíše právě nevyrovnává, se smrtí otce. Zaměřuje se především na psychologii postav a nehledí nijak zvlášť na samotný děj. I přesto ale dokáže udržet vaši pozornost a nezačne po pár stranách nudit. Pár věcí bych vytkla, jako např. to, že Simone občas budí dojem mnohem starší, než aby působila jako desetileté dítko, zatímco osobnost její matky je čas od času podle mého zase až moc vyhrocená. I přes těch pár maličkostí ale kniha není špatná.... celý text

Blaze 2008, Richard Bachman (p)

Nemám autorovi za zlé předvídatelný konec jako jiní, kteří se tím neustále ohání. Kdo u Kinga nečeká něco podobného? Co se mi ale už moc nezdálo, byla jakási nedotaženost samotného završení. Všechno to skončilo tak najednou. Čekala jsem od toho prostě něco trochu víc. Určitě by pomohl epilog nebo něco na ten způsob, takhle to bylo jako by mi někdo vytrhl poslední stránku. Dočkala jsem se sice toho, jak to všechno skončilo, ale maličký kousek tam stále chyběl. Vcelku je Blaze ale moc dobrá kniha. Příběh se odehrává ve dvou liniích, kde v jedné čteme o Blazovi v současnosti, druhá je jeho dětství a dospívání. Obě části jsou úžasně napsané a výtečně se prolínají. Četbu jsem si vážně užila, a tak mohu knihu jen doporučit dál.... celý text

Brisingr 2009, Christopher Paolini

A to jsem si myslela, že Eldest nudil nejvíc a pak už to bude jen lepší. Zmýlila jsem se. Určitě by tomu neuškodilo, kdyby to bylo kratší, pak by to možná bylo fajn. Jenže takhle je to zbytečně natahované, někde se neděje vůbec nic a já se pekelně nudila. ... celý text

Lhář 2011, Jakub Ćwiek

Všechny povídky jsou sestaveny podobným způsobem. Menší představení aktuální situace, andělé v hajzlu, Loki dostane úkol, který se pomocí všemožných okliček a lží snaží splnit, až se mu to nakonec více či méně podaří. Ačkoli by se tedy mohlo zdát, že se neustále propírá dokola jedno a to samé, není tomu tak. Příběhy mají podobné schéma, nechybí jim však dostatek akce ani vtip. Lokiho si navíc nelze neoblíbit i navzdory tomu, že je to vlastně ve skutečnosti děsný prevít. Pokud si chcete přečíst něco, u čeho se nebudete nudit, máte rádi ironii a u knih se s radostí zasmějete, určitě vsaďte na Lháře. Tato kniha si mě získala, jako málokterá. Mám tak tedy dalšího kandidáta na listinu oblíbenců. ... celý text

Královské spiknutí 2011, Michael J. Sullivan

Má to trochu pomalejší začátek, ale když tomu dáte šanci, nebudete litovat. Je to totiž poměrně nenáročná klasická fantasy s moc vyvedenými popisy, svižná a napínavá. Charaktery jsou sice dost obyčejné a nic moc nového na nich neuvidíme, i přesto si mě zlodějská dvojice neskutečně získala a já si je moc oblíbila. Celá skupinka hlavních hrdinů, doplněna ještě o královskou krev a trdlo, které vidělo ženu jen na obrázku, zvládne navíc místy dobře pobavit a myslím, že každý si mezi nimi najde takový charakter, který je mu sympatický. Neoriginalitu postav dost dobře vyvažuje celková promyšlenost Sullivanova díla. Nikde se nebudete chytat za hlavu kvůli dírám v logice, vše totiž dává smysl a hlavně, i ta sebemenší událost v příběhu tam není jen tak. Neustále se něco děje. Může to znít nadneseně, ale je to opravdu tak. Od jednoho problému se dostáváme k druhému, akce střídá další. Autor sype jeden nápad za druhým a kniha tak postupně graduje. Nestane se, že by snad někde ztrácela šťávu, protože vše je brilantně vymyšleno. Děj netrpí žádnými postradatelnými, zbytečně natahovanými pasážemi, získáváme tak příjemných 244 stran zajímavého čtení, které dokáží zabavit i na jeden celý den, s přestávkami, pokud nemáte zrovna nic na práci. Pravda je totiž taková, že když opravdu nic nemusíte, jen těžko se od toho odchází.... celý text

Klan vlčice 2010, Maite Carranza

Trpím hroznou nesnášenlivostí vůči ženským hrdinkám objevujícím se v tomhle typu knih, nejradši bych jim vždy utrhla hlavu a zahrabala ji někde v lese, kde už ji nikdo nikdy nenajde. O to víc překvapená jsem byla, že Anaid, navzdory svému věku, není vůbec nesnesitelná, ba naopak, jako knižní hrdinka vlastně i docela sympatická. Zpočátku je to jen obyčejná holka, která nezapadá ve škole, ale strašně by chtěla. Není potom nijak těžké se vžít do jejího charakteru, obzvlášť, když jste na základní škole také byly neoblíbené, vychrtlé, zakrslé, ploché žehlící prkno s mínus dvojkama namísto prsou. I přes docela příjemné překvapení, že mi slečna v hlavní roli vlastně vůbec nevadí, neustále jsem čekala, kdy mi vadit začne. Znáte to, najednou přijde na svou výjimečnost, začne se chovat úplně jinak a veškeré sympatie vyprchají, ani nevíte jak. O to přívětivější na knize bylo to, že se nic takového nestalo. Největší zásluhu na tom všem, dle mého, má to, že příběh je vyprávěn er formou, nikoli v první osobě, jak jsem si u tohoto žánru zvykla. Nejen, že nás tedy neustále neotravuje pubertální smýšlení jedné dospívající holky, v průběhu knihy totiž sledujeme navíc vedle Anaidina osudu ještě život zmizelé Selene. Psané je to navíc velice svižně, na čtení je kniha opravdu jednoduchá a bez problémů se tak stane úžasnou četbou pro dlouhé chvíle nebo oddych po vyčerpávajícím dni, kdy jediné, co ještě zvládnete, bude utéct od všedních problémů do světa plného magie. Kdyby šly ty zpropadené hvězdičky dělit na půlky, dala bych 4 a půl. Takhle tedy jen 4, protože to místy nějaké maličké mouchy mělo. ... celý text

Spin 2006, Robert Charles Wilson

Autor perfektně vymyslel každý detail a stvořil tak úžasné sci-fi, kde se nejenom dozvíme dostatek o stěžejní události příběhu, ale i o veškerém dění kolem toho. Jak vše, co se stalo, změnilo společnost, jak se daných událostí chytila nejen věda, ale také lidé z úplně opačného pole snažící se vnímat všechno po stránce duchovna. Z počátku jsem byla knihou vlastně docela fascinována a možná proto čekala trochu víc, než jsem nakonec mohla dostat. V průběhu se mi totiž začínalo pozdávat, že po stránce Tylerova osobního života je tam toho až moc, což dokázalo místy trochu nudit a působit natahovaným dojmem. Další věcí, co se mi příliš nezavděčila, byly jednotlivé charaktery, vymyšlené jako podle šablony. Každý jednotlivec působil, že byl napsán na základě jakéhosi určitého modelu. Dalo se tedy docela dobře převídat jednání téměř každého, kdo se tam objevil. I přes všechny moje menší či větší poznámky a snahy na všem něco najít, je Spin opravdu moc dobrá science fiction a sama za sebe jsem docela zvědavá na autorovy další knihy, které se teprve chystám číst.... celý text