Hanyuu-hime
přečtené 280
Vyjednavač
2010,
Brandon Sanderson
To, jakým způsobem autor svou knihu propracoval, je obdivuhodné. Nic totiž není, jak se vám zprvu bude zdát... a není to ani tak, jak si budete myslet, že to je, až zažijete první čtenářský šok, popírající veškeré vaše teorie, jež jste si stihli při čtení poskládat dohromady. Vyjednavač mě dostal z mnoha důvodů. Jedním z nich jsou zajisté propracované a lehko uvěřitelné charaktery. Poznáme tu osobnosti, které mají jak své klady, tak zápory. Někdo je horší než ten druhý, ale i ten zdánlivě dobrý má zkrátka nějaké ty své kostlivce ve skříni. Další plus přičítám Sandersonovi za úžasného hrdinu, který se už nenávratně zařadil na listinu mých oblíbených postav právě proto, že se nesnaží držet klasického hrdinského konceptu a přesto tomu svému hrdinství nakonec dostojí. Další věcí je samozřejmě příběh, do kterého jsem se díky autorovu osobitému stylu vžila tak, jako už dlouho do ničeho a pár dní, kdy jsem knihu četla, jsem tím prakticky žila a nemohla se dočkat toho, jak to bude dál. Jsem prostě a jednoduše okouzlena a mám pocit, že mi pětihvězdičková stupnice nestačí.... celý text
Ukradené dítě
2009,
Keith Donohue
Zvláštní. Tak bych jedním slovem popsala tento příběh. Neotřelý, zajímavý... a tak moc jiný. Autorovi se totiž náramně podařilo zasadit postavy šotků žijících v lese s neuvěřitelnou přirozeností, tak, že nic nepůsobí, jako do knihy násilím vložené a nedávající smysl. Daří se mu držet obou linií - Jak snahy jednoho z nich vžít se opět do normálního života, tak Henryho sžívání se s údělem věčného dětství, které ale dávno postrádá ono kouzlo, co by dětství bezesporu mělo mít. Tato vyprávění se mezi sebou kapitolu po kapitole střídají a čtenář tak má přehled o dění na obou stranách, které je mu zprostředkováno Anidayem i novým Henrym Dayem. Neunikne mu nic a vše do sebe náramně zapadá. Nečekejte žádné epické dílo, ze kterého si budete okusovat nehty, při četbě byste se spíš měli připravit na zaměření se na dvě postavy a jejich životy. O tom to je a pokud k tomu takto přistoupíte, nemůže vás Ukradené dítě zklamat.... celý text
Erebos – Hra, která zabíjí!
2011,
Ursula Poznanski
V příběhu máme možnost nahlédnout do dvou naprosto odlišných světů - toho reálného a fantastického světa počítačové hry. Oba světy jsou ale čtenáři podány takovým způsobem, že se jim lehko věří jejich reálnost - Studenty v reálném světě se podařilo vykreslit přirozeně, jejich charaktery pravděpodobně nemají žádné větší chyby a svět ve hře umí perfektně vykreslit atmosféru RPG her... až jsem z toho měla chuť si nějakou zase po letech zahrát. Celkovou čtivost Erebosu navíc podtrhuje fakt, že je to četba cílená především na mladé čtenáře, jejíž styl je často velice jednoduchý, nenáročný a hodí se přesně na čtení v těch chvílích, kdy se nechcete zabývat ničím složitým a máte chuť si u četby odpočinout, ale zároveň se bavit. Stránky jsou navíc napěchované napětím, jednoduše vás chytí a už nebudou chtít pustit... Vlastně nakonec jediné, co mi pilo krev, bylo skloňování jména Sarius, které je ale chybou našeho překladu, nikoli knihy samotné, takže to na moje hodnocení nemá žádný vliv.... celý text
Mapa v kůži
2010,
Stephen R. Lawhead
Předně bych chtěla říct, že kdybych měla vybírat podle obálky, rozhodně bych o tuto knihu ani nezavadila, jelikož, jak už jsem se mohla přesvědčit i u pár dalších kousků z nakladatelství Plejáda, grafik je asi velice "nadaný" a tak mu nedělá problém na knihu naflákat 4 různé fonty a vydávat to za knižní obálku... Opravdu se divím, že se za něco takového nestydí a je vůbec schopen pustit to mezi lidi a ještě se pod to podepsat... ale budiž. Měla bych hodnotit především příběh, který je naštěstí zvládnutý lépe než ta hrůzostrašná obálka, ale ani tak mě zrovna neoslovil. Jak už je zmíněno v komentáři přede mnou, místy se něco děje, místy zase vůbec nic. Za sebe bych ještě mohla přidat, že místo dějové linky, kde se jednalo o Kita, hlavního hrdinu (podle čehož usuzuji, že by to měla být vedle ostatních jakási hlavní dějová linie), se mi mnohem více zamlouvala jiná odvětví - např. to, kde jsme byli svědky toho, jak se Mína zvládá sžít s novým světem atd... Někdy během druhé poloviny knihy jsem ale ztratila zájem i o to, co mě předtím celkem bavilo a dočetla jsem to už jen tak ze setrvačnosti. Bylo to chvílemi celkem zábavné a šlo to, ale bohužel se zde našlo i dost nudnějších míst.... celý text
Lhář 3
2013,
Jakub Ćwiek
Jak už tu bylo přede mnou řečeno. Nejslabší ze všech tří knih, co jsem zatím četla. Byla jsem z toho trochu zklamaná, když si vybavím, jak perfektní byly ty dvě předchozí. Nebylo to špatné, to určitě ne, jen v porovnání s prvním a druhým dílem to je hodně velký pokles. Doufám, že poslední díl bude zase lepší.... celý text
