hana1070
přečtené 510
Koniec sveta, ako ho poznáme
2016,
Erlend Loe
Doppler je speciální norská série. Z prvního dílu jsem byla naprosto unesená, druhý mě dost zklamal. Třetí díl je jiný, než ty předchozí. Na začátku to ještě vypadá nadějně, zdálo se mi, že humor prvního dílu je zpět. Doppler se zase snaží glosovat realitu naší doby: krysí závody, růžové bloggerky, mašinerii konzumu, komentáře na sociálních sítích. Jenže to nestačí. Je čím dál tím depresivnější sledovat, jak moc se Doppler ve své realitě plácá. Jak je sobecký, lže, jak škodí nejbližším. Naštvaný chlápek středního věku, který se snaží svalit odpovědnost za svůj neuspokojivý život na společnost, která ho obklopuje. Navíc stejně jako ve druhém díle i tady autor s knihou zachází, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Pornografie a porno průmysl, párkové recepty, příprava na konec světa (prepperství), války a násilné řešení konfliktů, drogy, acidofilní mléko, lokální politika v Brazílii a posunutá aura. To vše a mnoho dalšího vás čeká a nemine. Do hlavy se mi vkrádá myšlenka Proč to všechno?... celý text
Malované dějiny Evropy
2018,
Vít Haškovec
Malované dějiny Evropy - od lovců mamutů až k Evropské Unii. Pobaví i poučí. Primárně pro děti, ale zaujme i dospělé. Jen se tam na můj vkus střídá moc ilustrátorů.... celý text
Poustevník
2018,
Jørn Lier Horst
Poustevník. Opět výborná detektivka z pera norského autora, bývalého policejního vyšetřovatele. Hledá se sériový vrah, který ukradl cizí identitu a jako poustevník se skrývá před spravedlností. William Wisting a jeho dcera Line v akci. Tak tohle byla detektivka pro mě. Žádné otřesné detaily z jednotlivých vražd, ale podrobné pátrání, včetně odhalování souvislostí a popisu fungování norské společnosti v průběhu několika desítek let. Mé genderové já si přišlo na své, největší práci v téhle knize odvede Wistingova dcera Line, byť je její jednání na konci na hranici uvěřitelnosti. Baví mě, když si autor se čtenářem hraje, trousí příběhem nenápadné stopy, aby pak na konci bylo všechno úplně jinak. Já si byla tentokrát vrahem tak jistá! Všechno tak zapadalo. A houby…... celý text
Nesbøho Macbeth se od toho Shakespearova moc neliší. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že to Nesbø prostě celé opsal. Nebudou daleko od pravdy, celé je to totiž o tom, že tenhle příběh je totálně nadčasový. Je jedno, jestli je Macbeth nejprve generálem a pak králem, nebo šéfem speciálních jednotek s aspirací na místo starosty. Čarodějnice se klidně může stát transvestitou pracujícím v drogovém byznysu – omámit dokáže v každém případě. Touha po moci, po získání neomezených prostředků a přízně davů, ta je stejná jak v roce 1606, kdy Shakespeare tragédii Macbeth napsal, tak v roce 2018. Jen si to v těch téměř současných kulisách umíme lépe představit. Macbeth se čte jako skvělá detektivka, byť spíš než krimi se jedná opravdu o žánr tragédie či psychologický román. Temné prostředí, detaily, které Nesbømu tak jdou, krutost a zlo. Dobré.... celý text
Eragon
2009,
Christopher Paolini
Musím uznat, že se Christopheru Paolinimu podařilo vytvořit obdivuhodný svět, který je zabydlený spoustou nadpřirozených bytostí, plný čar a kouzel. Elfové, trpaslíci, ra´zakové, kočkodlaci, urgalové, pochopitelně draci, kouzelníci, čarodějnice, stínové… Celé to překvapivě dává smysl, je to promyšlené, byť samozřejmě vzhledem k žánru trochu schematické. Je jasné, kdo je dobrý a kdo je zlý, děj se dá taky trochu předvídat, ale čte se to velmi dobře. Dobrodružná cesta mladého hrdiny plná nástrah a protivenství, neobyčejný vztah mezi chlapcem a drakem, pátrání po tajemství vlastní minulosti i historie celé země, boj dobra se zlem, do toho magie, to je prostě něco, co musí mladého čtenáře zaujmout. A to i přesto, že příběh samotný přece jen není úplně originální, pokud máte trochu načteno, určitě najdete inspiraci třeba Pánem prstenů, podobný motiv mají ale třeba i Hvězdné války, stejný typ hrdiny je vlastně i Harry Potter, sám autor udává jako inspirativní staroanglický hrdinský epos Beowulf. Myslím, že kdybych tuhle knížku četla někdy ve čtrnácti, byla bych nadšená, ohromená, natěšená pustit se do dalších dílů. Přece jen, kniha od vrstevníka, která odráží jeho pohled na svět... O třicet let později mě knížka pobavila a zaujala, za životní román ji ale už asi považovat nebudu.:-)... celý text
Životní úklid
2018,
Margareta Magnusson
Zdá se, že ve Skandinávii mají speciální názvy pro všechno. Po hygge a lagom teď dobude svět döstädning. Ve švédštině to znamená „zbavovat se nepotřebných věcí a zkrášlovat a uklízet domov, když se začnete domnívat, že se přiblížil čas vašeho odchodu z tohoto světa“. Lakonicky – uklízení před smrtí. Vtipná kniha o tom, jak toho po sobě na světě moc nenechat....... celý text
Láska v době globálních klimatických změn
2017,
Josef Pánek
Osvěžující čtení, ať již jazykem, nebo tématem. Je prima, když si taky občas přečteme něco o světě tam venku (Pánek a princ Ládík, naši dva vyslanci:-), a to z nadhledu člověka, který už něco zažil, má díky svému vzdělání a věku rozhled a celé to dokáže vtipně glosovat. Stereotypy, xenofobie, nemožnost zakotvení ve světě, který se tak zmenšil, ztráta pocitu, že jste někde doma. Kniha Josefa Pánka mě bavila, byť jsem tedy neměla při čtení pocit, že právě hltám knihu roku. Přišlo mi to občas maličko povrchní, chyběla mi sevřenost literárního útvaru, připojení zážitků z Islandu bylo trochu násilné... Nicméně, v českém literárním prostředí jde o knihu, která má originální téma i formu, a to se cení. Blahopřání k Magnesii Liteře v kategorii próza!:-)... celý text
Den za dnem s Janou a Danem
2017,
Martina Drijverová
Moc milá knížka pro předškoláky a menší školáky. Prvňačka Jana a její brácha Dan prožívají každý den něco nového - jedou vlakem na hory, chytají s dědou ryby, učí se lyžovat. Ale také probírají s rodiči otázku trochu jiného spolužáka ve třídě, koupi mobilu nebo posmívání se slabším. Jedna stránka na trénink čtení je vždy tak akorát a povídat o přečteném se dá dlouho...... celý text
Nazdar, vitamíne
2018,
Rachel Khong
Čtu o Alzheimerovi, abych zjistila, co mě čeká... Mělo to být tragikomické, ale humoru jsem tam moc nepostřehla. Taková směs vzpomínek, pečování a občasných intelektuálních hříček. Úplně mě to nenadchlo.... celý text
S Bohem v Rusku
2014,
Walter Ciszek
Kniha podává velmi podrobný popis poměrů v sovětských věznicích a sibiřských táborech nucených prací během druhé světové války a v letech po ní. Není to klasická krásná literatura, ale spíš velmi detailní deník a dokument doby. Praktiky sovětské KGB, poměry ve věznicích, byrokracie, život v lágru. Je neuvěřitelné, co vše si Walter Ciszek dokázal zapamatovat, je šílené, co musel prožít. Pomohla mu v tom víra v Boha, se kterou všechna protivenství a útrapy snášel. Drsné.... celý text
Průvodce světem současného umění
2017,
Alistair Hicks
Alistair Hicks koncipoval svého průvodce svérázně a poněkud netradičně. Rozhodl se, že nechá fungovat svůj „soukromý kompas“ na umění, takže výběr umělců je vyloženě subjektivní záležitostí. Prostě si z každého kontinentu – kniha je rozdělena podle světových stran na Jih (Afrika), Sever (Evropa), Západ (obě Ameriky) a Východ (Asie a Austráli) – vybral umělce, které zná pokud možno osobně ("To jistě znáte Salvadora Dálího." „Já je znám všechny osobně, pane architekte“ – Světáci), a jim dává v knize prostor a často i slovo. Konkrétního vybraného autora v knize vždy velmi krátce představí a uvede nějaké jeho dílo, které mu přijde typické, anebo ještě spíš, které sám viděl. Pokusí se ho trochu zařadit do kontextu, ale spoustu prostoru zabere i líčení toho, kde se s danou osobností potkal, jaký večírek, bienále či performace stála u jejich seznámení. Velmi často dostane slovo i samotný umělec (kniha je prošpikována citacemi z rozhovorů z uměleckých časopisů, ať už tištěných či elektronických, často se také jedná o hovory, které vede s umělcem sám autor). Díky tomu se kniha velmi dobře čte, ale nějaký ucelený přehled o současném umění to (alespoň mě) nedává.... celý text
Saturnin se vrací
2017,
Miroslav Macek
Upřímně? Čekala jsem to daleko, daleko horší. Parazitování na pověsti? Rozhodně. Ale chvílemi je to i vtipné, pobaví, neurazí.
Noční dravec
2017,
Adam Brookes
Noční dravec je docela napínavá knížka, která čtenáře zavede do světa tajných služeb i do reality současné Číny. Vysoká politika v kontrastu s prostředím čínského venkova i nepřehledný Peking plný bezejmenných přistěhovalců z venkova. Bavila mě ta představa člověka, který se "probudil" ve světě, který je pro něj nesrozumitelný. Samotnou zápletku, která měla dost společného s kyberšpionáží, nedokážu úplně docenit, přece jen na průniky do zabezpečených sítí nejsem specialista. Moc se mi nelíbil překlad, ale nebylo to úplně tragické.... celý text
