hana.hanigerova
přečtené 289
Není přítel jako přítel: Židé v národním státě Čechů a Slováků, 1945–1948
2021,
Magdalena Sedlická
Historička Magdalena Sedlická působící na Masarykově ústavu a archivu Akademie věd ČR vydala knihu, pojednávající o přístupu k Židům v poválečném Československu. Autorka se ve své publikaci zaměřuje především na situaci v českých zemích, o něco méně rozpracovává stav na území Slovenska. Pro komparaci přístupů a událostí si vybrala popis situací v Maďarsku a v Polsku. Podrobně rozebírá, jaký rozdíl do vnímání různých skupin židovských obyvatel vnášela jejich mateřská řeč. Věnuje se tomu, jak československá společnost vnímala účast Židů v druhé světové válce, složitosti obnovování občanství, důrazu na údaje ze sčítání lidu roku 1930 a individuálnímu přístupu úředníků při vyřizování byrokratických záležitostí. V první části publikace se dočteme o rozdílu mezi očekáváními navrátivších se Židů z války a tvrdou realitou, která je v poválečném Československu (potažmo v Polsku a v Maďarsku) čekala. Autorka zde popisuje snahy o obnovu židovské komunity, změnu v přístupu státu k menšinám oproti tendencím za první republiky. Věnuje napětí ve společnosti, přetrvávajícím antisemitským postojům a vnímání role Židů ve válečném období. Popisuje paradox stavění německy mluvících Židů na stejnou úroveň s veškerým německým obyvatelstvem. Druhá část pojednává o přístupu k integraci do majoritní společnosti, nebo naopak vysídlení Židů z Československa. O způsobu vyřizování občanství, roli židovských organizací a mezinárodního obrazu Československa, stejně jako konkrétního přístupu administrativních pracovníků na jednotlivých úřadech. Srovnává přístup k různým skupinám židovského obyvatelstva dle jejich mateřského jazyka či národní příslušnosti, ke které se hlásili při sčítání lidu v předválečném období. Třetí část navazuje rozborem problematiky židovské národnosti a snahy o úplnou asimilaci, nebo naopak vysídlení židovských občanů. V této části se autorka již více věnuje osobním svědectvím dotčených Židů a konkrétním vyjádřením zahraničního tisku. Také plánům zahraničních a mezinárodních organizací na přijímání židovských imigrantů a rozdělení státu Palestina. Vysidlování, především násilné, se týkalo také Židů původem z Podkarpatské Rusi, kterou po válce obsadil Sovětský svaz. Téma optantů, do jejichž setrvání v Československu úředníci Sovětského svazu zasahovali, rozebírá autorka ve čtvrté části publikace. Pátá a závěrečná část se věnuje vyostřené situaci v poválečném Slovensku, kde Židé čelili lživým obviněním a útokům z řad společnosti i ozbrojených složek. Je zde popisován rozdílný přístup k restitucím a nárokům na rodinný majetek mezi Slovenskem a českými zeměmi. Také chování slovenských občanů je připodobňováno k násilnostem v Polsku a v Maďarsku. Ve srovnání s přístupem obyvatel českých zemí popisuje autorka přetrvávající výrazné fašistické a antisemitské tendence ve slovenské společnosti a obavy místní židovské komunity z jejich budoucnosti. Četné útoky na Židy, rabování, protesty a vraždy, které nakonec vedly k hromadné emigraci ze Slovenska – především do nově vzniklého Státu Izrael. Situaci Židů za druhé světové války se věnuje jak mnoho publikací literatury odborné, tak i populárně naučné a beletristické. Jedná se o oblíbené téma pro spisovatele, filmaře, dokumentaristy, a především pro čtenáře a diváky. Netoliko autorů se však věnuje poválečnému období, které pro židovské obyvatelstvo střední Evropy (a další minority) zdaleka neznamenalo úlevu a konec utrpení. Autorka si vybrala toto méně probádané téma a velmi kvalitně uchopila jeho zpracování. Umně zkombinovala historická fakta s archivovanými svědectvími, čímž nám přiblížila tíži za války nejvíce perzekuované skupiny lidí, která si ani po skončení válečného teroru nemohla oddechnout. A neočekávané komplikace, které těmto lidem překazily snahu navrátit se do „normálního života“. Jako nejvíce postižené skupiny židovských přeživších si autorka definovala „německé Židy“, židovské optanty z Podkarpatské Rusi a německy mluvící jedince hlásící se k židovské národnosti dle již zmíněného sčítání lidu z roku 1930 – výrazným kritériem pro hodnocení jednotlivců byl jimi používaný jazyk. V Československu zakořeněná nevole vůči Němcům se odrazila i ve vnímání německých Židů, kteří se tak dostali do o poznání těžší situace v poválečné době a hrozilo jim, že budou přiřazeni do vlny vysidlování Němců z Československa. Autorka tak poukazuje na paradox poválečné doby, kdy se oběti nacistické ideologie ve vnímání společnosti dostaly na úroveň jejich (i domnělých) trýznitelů. Kniha kvalitně vykresluje úzkost, která doprovázela poválečnou tragickou a často téměř bezvýchodnou situaci židovského obyvatelstva. Složitost byrokracie potřebné k vyřízení navrácení československého občanství, mnohdy nemožnost domoci se navrácení majetku a závislost na vůli individuálního rozhodnutí úředníků, kteří neměli jednotné pokyny, podle nichž by žádosti vyřizovali. Vytknout musím autorce fakt, že se v některých částech textu opakuje, aniž by to bylo nutné a přínosné pro dané téma. Navracení se k určitým faktům, aby mohla snáze navázat další částí textu je pro pochopení kontextu jistě potřebné. Ne však, když se interpretace těchto údajů takřka slovo od slova opakují. K lepší orientaci v židovských výrazech by dopomohl slovník pojmů. Knihu doplňuje obrazová příloha, která přibližuje čtenáři témata jednotlivých kapitol. Vybrané historické dokumenty jsou příklady potřebných listin k doložení loajality Československu, články i svědectví z protižidovských událostí a jiné. Autorka otevřela téma, které by si do budoucna zasloužilo ještě větší pozornost z řad odborné i laické veřejnosti. A jak sama v závěru zdůrazňuje, především situace na Slovensku by vydala na samostatnou vědeckou práci a zasloužila by si podrobnější zpracování. Věřím, že tato kniha může být impulsem pro další historiky, aby rozpracovali téma vnímání menšin v poválečném období. Téma, které se silně prolíná do moderní doby a stále zůstává aktuální.... celý text
Terapie
2019,
Sebastian Fitzek
Vůbec jsem netušila, že se jedná o autorovu prvotinu. Když jsem se to dozvěděla, byla jsem o to víc překvapená kvalitou příběhu. Kniha byla poutavá bez hluchých míst, dočetla jsem ji za pár hodin, jelikož jsem se od ní nemohla odtrhnout. Prostě jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. Nejsem tedy 100% přesvědčena o tom, že je příběh reálný. Ale možná to je jen tím, že se do Viktora nemohu plně vžít. Celkem by mě zajímal názor odborníka. Kvůli překombinovanému konci nedávám to nejlepší hodnocení. Viktorova manželka zde byla popsána velmi černobílým způsobem a myslím si, že tak jednoduché to neměla, a její kroky by se daly pochopit. Navíc není moc pravděpodobné, že by se na určité věci nepřišlo během tolika let vyšetřování. Ale i tak - velmi doporučuji všem milovníkům psychothrillerů! A já se určitě podívám po dalších dílech tohoto autora. :-)... celý text
