Hadati přečtené 968

Sakra trek 2022, Geof Darrow

Pro mě trochu zklamání. Kresba je opravdu skvělá, plná detailů a jasných barev, ale nijak přemrštěných. Zkoumání detailů jsem si opravdu užíval, i když občas jsem měl dojem, že je to až zbytečně přehnané, a tedy po čase i únavné. Kresba je však jediný klad, který na tomhle komiksu vidím. O kovboji ze Šaolinu se za celou dobu nic nedozvíte. Jde od jednoho souboje do druhého (třetí už není) a kromě opakované omluvy na pár panelech nic víc neřekne. Dialogy tak obstarává kovbojův ukecaný osel a kovbojovi nepřátelé. A přestože se snaží být obě strany vtipné, humor se mi zdá dost prvoplánový. Kovbojův osel je až nápadně podobně otravný jako Oslík ze Shreka. A jeden z démonů, se kterým se kovboj střetne, má pro změnu ve zvyku veršovat jako daleko více proslavený démon Etrigan z DC stáje. Kovboj ze Šaolinu je tak jasnou ukázkou, že pouhá nadupaná akce se skvělou kresbou nestačí. Chce to i dobrý děj. Pokud bych měl tenhle komiks popsat krátce, tak se jedná o dva dlouhé na sebe navazující souboje se spoustou bezvýznamného žvanění, které se snaží být vtipné, ale většinou je to střelba do prázdna.... celý text

Víc než čest 2003, David Weber

Tato první povídková sbírka z Honoverse obsahuje tři povídky a také podrobný přehled tohoto světa. První povídka je o prvním setkání dvou inteligentních ras na Sfinze lidí a stromových koček. Jak už bylo naznačeno v sérii Honor Harringtonové, o tento první kontakt se zasloužil samotný předek Honor. Povídka je velmi zajímavá, protože poprvé můžete hlouběji nahlédnout do kultury stromových koček i do intimního spojení, které stromové kočky a lidé mezi sebou občas navazují. Zejména si uvědomíte, že stromové kočky jsou inteligentnější, než si většina lidí myslí, a to nejspíš i včetně těch, co nějakou tu stromovou kočku vlastní. Hodnocení 100 %. Druhá povídka je dost nudná, ale hlavně mi vůbec nesedí do světa Honoverse. Přijde mi, že autor této povídky o tomto světě ví jen kusé informace, protože v rámci tohoto světa mi tento příběh nedával moc velký smysl. Pokud ji vynecháte, nic tím neztratíte. Hodnocení 40 %. Třetí povídka se týká celkem důležitého úseku, který je zmiňován od sedmého dílu série Honor Harringtonové. Jedná se o pokus o puč v Republice Haven, kdy se klika Rovnostářů pokusila svrhnout vládu Rob S. Piera. Dozvíte se zde podrobnosti, jak tento pokus o puč probíhal, takže budete mít lepší náhled na celou situaci, která je v sérii Honor Harringtonové jen v náznacích. Hodnocení 80 %. Podrobný přehled světa Honor Harringtonové je pak pojat ve stylu literatury faktu. Dozvíte se zde zejména historické pozadí tohoto světa soustředěného na Mantichoru, Haven a Solární svaz, stejně tak i ekonomickou stránku věci, ale také technické podrobnosti o cestování vesmírem, které z celého Honoverse dělají skutečnou hard sci-fi. Hodnocení 100 %... celý text

Pastýřská koruna 2017, Terry Pratchett

Poslední zeměplošský román také ukončuje podsérii o Toničce Bolavé. Je kratší, než Pratchett plánoval, protože jej nestihl před svou smrtí zcela dokončit. Naštěstí měl ve zvyku napsat nejprve to hlavní a pak postupně doplňovat méně důležitý děj, takže nanejvýš jen vycítíte, že zde chybí nějaké podrobnosti. Tonička už je plnohodnotnou čarodějkou, přestože dost mladou. Po smrti Bábi Zlopočasné se musí starat nejen o Křídu, ale také o část Lancre, o kterou se starala Bábi. Být na dvou místech najednou nejde a tak má potíže zastat práci za dvě čarodějky. Elfové navíc vycítili, že Bábi se jim už nemůže postavit a považují to za příležitost znovu proniknout do světa lidí a ovládnout jej pro svou krutou zábavu. Toničce pak začne s jejími povinnostmi pomáhat mladík, který se rozhodl stát se čarodějkou. Tím poslední zeměplošský román dokončuje jakýsi kruh, protože kdo si vzpomene, už třetí zeměplošský román byl o dívce, která se naopak chtěla stát mágem. Pratchett tak zde opět dává najevo, že pokud o něco opravdu stojíte, je nutné za tím jít, i když vám okolí tvrdí, že dosažení vašeho cíle je nemožné. Elfové jsou už trochu vyčpělým nepřítelem, se kterým mělo co do činění v minulosti jak trio lancreských čarodějek, tak i samotná Tonička. Stejně tak i mladík, co se chce stát čarodějkou je jen opakovaným tématem z Čaroprávnosti. Pokud ale čtete Zeměplochu postupně, těžko vás neosloví smrt Bábi Zlopočasné. A když se v závěru knihy spojí všechny čarodějky proti útočícím elfům, je to zábavné číst. Jako by si Pratchett řekl, a teď si tu dáme na závěr finální bitvu ve stylu marveláckých filmů. Nejkontroverznější na posledním zeměplošském románu je však smrt jedné z hlavních postav Zeměplochy Bábi Zlopočasné. Mnoho fanoušků se s tímto Pratchettovým rozhodnutím špatně vyrovnávalo. Nejspíš i proto, že přestože i v Zeměploše postavy občas umíraly, nikdy se to nestalo žádné důležité postavě. Dokonce i český překladatel Jan Kantůrek měl k tomuto Pratchettovu rozhodnutí výhrady. A to nikdy předtím Pratchettovo dílo nekritizoval. Smrt Bábi Zlopočasné však dává smysl ve více ohledech. Jedním z nich je, že Pratchett již zřejmě cítil, že jemu samotnému se krátí čas, a byl to tedy pro něj i určitý způsob, jak se vyrovnat se svou vlastní smrtí. Druhou věcí je to, že Pratchett se v podsérii o Toničce Bolavé snažil nenásilným způsobem vzdělávat dospívající mládež, pro kterou byla Tonička zejména určena. Učil je tedy nevzdávat se, mít pochopení pro starší a nemocné, být ohleduplný k ostatním, nebo třeba poukazoval na domácí násilí. Smrt tak byla dalším pochopitelným tématem, které se snažil mládeži přiblížit. Z jeho slov si tak můžete vzít zejména to, že i když je smrt pro pozůstalé smutná, patří do koloběhu života. Je v pořádku být chvíli smutný, ale život jde dál a nemá smysl přestat žít jen proto, že vás opustila milovaná osoba. Stejně tak je důležité vybrat si svou vlastní cestu, svůj vlastní způsob, jak procházet životem, a nesnažit se jít ve stopách svého předchůdce za každou cenu. Pratchett nám díky svým 41 zeměplošským románům ponechal jako odkaz mnoho pro zasmání. Přestože je ale Zeměplocha považována zejména za humornou fantasy, čtenáři v ní najdou i mnoho k zamyšlení. A Pratchett právě tato závažná témata ukrývá pod vrstvou humoru a nenásilně tak předává svou moudrost jiným. A díky jeho knihám je tak svět o něco lepší. Je to dobrý způsob, jak alespoň trochu nenásilně změnit myšlení lidí.... celý text

Problém tří těles 2018, Liou Cch'-sin

Také mám problém tří. První z nich jsou hlavní postavy příběhu, které jsou díky stylu vyprávění dost neosobní, takže jen málokdo bude schopný se s nimi ztotožnit nebo se do nich vcítit. Problém totiž je hlavně v tom, že (většinou) nejsou popisovány jejich emoce. Díky tomu pak působí jako roboti, přestože tomu tak není. Druhým a třetím důvodem je pak spíše můj problém, a to neznalost reálií. První třetina knihy je čistě o revoluční historii Číny v druhé polovině 20. století, což jsem od knihy původně neočekával. Přestože mě tato část bavila asi více, než celý fantaskní zbytek knihy, trpěl jsem tím, že o této části čínské historie moc nevím. Nedokážu tedy ani odhadnout, nakolik se autor držel historických faktů, a nakolik to byla fikce. Třetím a hlavním problémem však pro mě bylo, že tato kniha je opravdu hard sci-fi, u které je potřeba mít více než základní znalosti fyziky. Když se tedy v ději řešily fyzikální otázky, dost jsem tápal a vůbec si to neužíval. Stejně tak mě ani moc neoslovila virtuální počítačová hra, ve které se část příběhu odehrává. Pro mě tedy byla tato kniha dost velkým sáhnutím vedle. Čtenáři, kteří jsou na tom dobře se znalostmi o historii novodobé Čínské lidové republiky a zejména se znalostmi z fyziky, by si pak mohli přidat o jednu hvězdičku více.... celý text

Hon na zrádce 2022, Joe Dever

V devadesátých letech jsem byl nadšeným příznivcem Deverových gamebooků o Lone Wolfovi. Přestože nikomu nemohla uniknout do očí bijící podoba s Tolkienovou Středozemí, Dever tento svět využil jen jako inspiraci a vytvořil svůj vlastní fungující fantasy svět. Velmi mě pak zarmoutilo, když nakladatelství Najáda zkrachovala a příběh o Lone Wolfovi nebyl v češtině dopřeložen. Jsem tedy vděčný, když jsem se dozvěděl, že nakladatelství Mytago začalo Lone Wolfa znovu vydávat, a že se již dostalo ve vydávání gamebooků už za Najádu. V devadesátých letech jsem také četl první tři romány o Lone Wolfovi a už v tu dobu jsem byl z nich (na rozdíl od gamebooků) dost zklamaný. Přesto jsem čtvrtou knihu Hon na zrádce začal číst s nadějí. I čtvrtý román je však stejně slabý, ne-li horší, než předchozí romány. Střídají se zde tři dějové linie. Nejzajímavější je asi o Vonotarovi, hlavním záporákovi, která sleduje jeho pohnutky a myšlení. Níže je pak putování Lone Wolfa na jeho misi, které se spisovatelé snažili oproti gamebooku dát větší logiku, ale spíše se do toho ještě více zamotali. Nejhorší je však část, která se týká Benedona a Alyss. Tahle část mi přijde tak zbytečná a otravná, že jsem měl chuť přeskakovat vše, kde se objevovali, přestože něco takového nemám vůbec ve zvyku. Zejména Alyss mi leze pořádně krkem a jako postava mi přijde zcela zbytečná a přidaná jen proto, aby kniha nebyla příliš útlá. Nakladatelství Mytago pak v překladu nechalo neskutečně mnoho zbytečných překlepů, kdy většinu z nich by dokázal najít i Word. Překlad jako takový nedokážu hodnotit, ale nevšiml jsem si tam žádných závažných lapsů. Jen si nedokážu zvyknout na to, že v překladech Mytaga se Lone Wolf překládá jako Osamělý Vlk, což je už ale spíš můj problém, který nakladatelství nevyčítám. Nechápu však rozhodnutí, psát obě části jména s velkým písmenem na začátku slov, když to není podle českého pravopisu správně. Indiánská jména jako Sedící býk se přeci taky tak nepíšou a tohle je stejné.... celý text

Měsíc nad Soho 2016, Ben Aaronovitch

Druhý díl o policistu Peteru Grantovi je pro mě stejným zklamání, jako první. Líbí se mi humor Aaronovitche a Peter Grant je i celkem sympatická postava. Ale hlavní problém mám s příběhem. Stejně jako punch a judy, který byl hlavním tématem první knihy, mi moc neříká ani jazzová hudba. V hlavním tématu knihy jsem tedy opět plaval. Peter Grant pak vyšetřuje paralelně další případ související se sexuálními útoky. Kdo však četl Americké bohy od Gaimana, neobjeví zde nic originálního. Horší pak je, že jsem z děje vlastně ani spolehlivě nezjistil, zda byl tento případ vyřešen společně s jazzovou tématikou, nebo zda sexuální vrah stále pobíhá po Londýně. Je ale skvělé, že jsem se z knihy dozvěděl něco víc o londýnské policejní práci. Je vidět, že Aaronovitch má ve zvyku zjišťovat se o určitých profesích podrobnosti. A tak jsem z příběhu jako takového opět zmaten, stejně jako u první knihy, a zvažuji, zda je tato série pro mě. Opět. Knihy jsou naštěstí tenké, takže dám sérii šanci ještě do třetice.... celý text

Silo 2014, Hugh Howey

Silo je velmi zajímavé postapo. Dalo by se nejvíce připodobnit ke Glukovskyho knize Metro 2033, kde také žil zbytek lidstva po katastrofě na omezeném prostoru a o dění venku neměl téměř žádné informace. Na rozdíl od Metra je však Silo čisté sci-fi. Nedějí se zde žádné záhadné nevysvětlitelné úkazy ani zde nepobíhají monstra. Autor si vystačí s lidmi. Kniha je rozdělená do několika větších částí, kdy každá část je vyprávěna jinou postavou. První část by pak klidně obstála jako plnokrevná povídka s pointou. Atmosféra je budována postupně, takže ze začátku máte pocit, že svět v Silu se zase o tolik neodlišuje od našeho normálního života. Postupně se ale seznamujete s tím, jak to v Silu doopravdy funguje. Ve stejnou dobu také začnete odhalovat, že společenství Sila žije ve lži. A hlavně toto postupné odhalování je tím hlavním, co dělá tuto knihu tak vynikající. Už jsem také stihnul zhlédnout první dva díly seriálu Silo, který právě teď vychází. Seriálu se zatím nepodařilo vybudovat tak dobrou atmosféru jako knize. Pokud váháte, co dřív, dejte přednost knize. Seriál by vás mohl odradit.... celý text

Mláďata v Zemi hraček 2021, Bill Willingham

Sněhurka 2022, Bill Willingham

Prach snů 2011, Steven Erikson (p)

V tomhle díle nás nečekají žádné odskoky na jiné kontinenty, vše se odvíjí na Lederském kontinentu. Ten je ale tak velký, že rozdíl je minimální. Lovci kostí Tavore Paran putují za svým cílem, o kterém ví či tuší jen málokdo, a to napříč celým kontinentem. Naneštěstí se až do závěru knihy během jejich cesty nic neděje. Je to taková road trip s celou armádou, kde se řeší jen vztahy mezi některými jedinci. Alespoň se už ale odhalí, jaký má Tavore konkrétní cíl. Daleko zajímavější je pak osud Olose Toolana a Barghastů, kterým velí jako vojevůdce. A jejich osud je dost drsný. To je však řešeno až v druhé polovině knihy. Více se tu pak odhalují starší bohové a hlavně ještěří lid Che Malle, o kterém se dozvíme víc, než za posledních osm knih. Až na Toblakaie se tu vlastně objeví všechny starší rasy a nějakým způsobem se zapojí do příběhu, přestože se ne všichni zapojí do hlavního děje. Ostatní dějové linie jsou pak nudné až otravné. Král Tehol mě už nebaví tolik, jako chuďas Tehol. Had dětí putujících pouští je nejen nuda, ale i otravná nuda. To samé je putování menší skupinky lidí pod vedením Taxilana. U Malazu tak narážím na neustálý problém, kdy se nudné části mísí se zajímavými částmi, kdy děj pak graduje do fenomenálního finále. Celé malazké sérii by vůbec nezaškodilo zásadní proškrtání spousty balastu. Pokud vás ale neotrávil grafomanský balast Eriksona doteď, těžko vás to samé překvapí v tomhle díle. Těším se však na konec této série. Přestože se mi svět Malazu moc líbí, přečíst v průměru jednu až dvě třetiny tisícistránkové knihy, abych se po zbytek času bavil, mi začíná připadat jako ztráta času. Po přečtení Návratu rudé gardy doufám, že Esslemont bude ve vyhazování zbytečností z děje úspěšnější, než Erikson.... celý text

Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou 2023, Rob Wilkins

Podrobný životopis Terryho Pratchetta, kde se dozvíte o jeho dětství, o jeho prvních pokusech v literatuře, o jeho práci jako novináře a mluvčího společnosti atomových elektráren, o jeho nadšení pro sci-fi a fantasy od dob dospívání, ale třeba i o jeho dalších koníčccích, o jeho přátelích, rodičích a prarodičích, nebo o jeho manželce. Ale také o jeho prvních úspěších jako spisovatele, a jeho prvních zeměplošských románech, díky kterým konečně prorazil a stal se spisovatelem na plný úvazek. O době, kdy již byl proslaveným spisovatelem mnoha bestsellerů. Ale také o smutných posledních kapitolách života s Alzheimerem. Jedná se o pozoruhodný životopis skvělého spisovatele, který měl i své stinné stránky, které se zde neodhalují pro senzaci, ale pro celkové pochopení charakteru této osobnosti. Moje podrobnější recenze na: https://discworld.cz/novinky/recenze-zivotopisu-terryho-pratchetta/... celý text

Bitva o české země 2022, Jan Kotouč

Skvělé zakončení této knihy dává na srozuměnou, že je to i konec pentalogie Česko-slovenského království. Sice se nedá říct, že by se nedalo napsat další pokračování, ale už by to bylo jen zbytečné rozřeďování dobře odvedené práce autora. V posledním díle se dozvíme, jaký měla baronka Kozlová plán na zničení Česko-slovenského království, kdy už z předchozího dílu bylo jasně uvedeno, že bitvy u pobřeží Ameriky byly jen záměrným odvedením pozornosti od hlavního cíle. A to se Rusům podařilo. V této knize je přesto vynesena nová karta občerstvující sérii zabývající se hlavně námořními bitvami, která se zabývá vnitřním nepřítelem Ruska. Určitou novinkou pak byly také pozemní boje. Jedinou zásadní negativní připomínku mám ke špionážní linii, kterou si J. Kotouč vymyslel, aby měli co dělat manželé Greckovi. Je zde patrná snaha vymyslet těmto postavám nějakou důležitou aktivitu, která mi ale do jinak logického vyprávění moc neseděla. Přišlo mi, že výhody jejich mise nepřevažovaly nad rizikem neúspěchu takové mise při jejím prozrazení. Přestože mám Greckovi rád, zde bych asi uvítal větší pasivitu těchto postav.... celý text

Až budou viset 2009, Joe Abercrombie

Ve druhém díle jsou osudy postav propleteny, takže se můžeme soustředit na tři hlavní dějové linie. Žádné nové důležité postavy se zde neobjevují, takže se můžeme plně soustředit na ty, co už známe z prvního dílu. Abercrombie se tak může plně soustředit na jejich rozvoj. Dějová linie Bayaze je klasické putování za cílem ve stylu Froda a jeho společníků, kde je zajímavější sledovat jejich vzájemné vztahy a rozvoj jejich postav, než samotné putování. Daleko dějově zajímavější je pak válka na severu, ve které má hlavní slovo West a Trojstromova banda. Ještě zajímavěji se pak vybarvuje inkvizitor Glokta, který je naopak zaúkolován obranou jižní hranice Spojeného království. Díky tomu si tak čtenář užije útočné i obranné války do sytosti. Postupně jsou pak odhalovány náznaky, že za některými těmito událostmi je někdo, kdo tahá za nitky. A vy netušíte, zda máte dost dílů skládačky na to, abyste mohli ukázat na konkrétního hlavního strůjce, nebo zda se ve stínech neukrývá někdo, kdo teprve na své odhalení čeká.... celý text

Sama čepel 2008, Joe Abercrombie

Je zřejmé, že první kniha je hlavně o představení hlavních postav celé série. Těch je tu několik, ale ne zase tak moc, abyste se v nich ztrácely. Většina z nich je i sympatická, přestože budete mít pocit, že si vaše sympatie ne každý z nich zaslouží. Je to hlavně tím, že postavy nejsou ploché. U všech se jde do hloubky, takže chápete jejich motivy. Tato skupina hlavních postav je různorodá, takže nezačne nudit. Mezi nimi je mocný mág, inkvizitor s chatrným zdravím, přestárlý válečník, mstitelka nevážící si svého vlastního života, nebo nadutý šlechtický hejsek. Zajímavé jsou i některé vedlejší postavy, kterým je dán větší prostor. Svět, ve kterém se příběh odehrává, je pak popsán jen tak, aby čtenář příliš netápal. Dozvíme se tak jen základní věci o Spojeném království a Severním království, kde se většina příběhu první knihy odehrává. O zbytku světa spíše jen v náznacích. O jeho historii pak jen drobné poznámky. Zbytek nás pak evidentně čeká až v pokračování. Ohledně příběhu se toho moc říct nedá. Jednotlivé osudy hlavních postav se už od začátku začínají pomalu splétat, a na konci knihy se jednotlivá vlákna spletou do jednoho silného provazu. Kam ten provaz vede, se však také dozvíme až v další knize. To ale neznamená, že by tahle představovačka byla nudná. Naopak. Ani chvíli jsem se při poznávání hlavních i vedlejších postav nenudil. A hodně se těším na to, jak budou jednotlivé hlavní postavy na sebe vzájemně interagovat.... celý text

Jak jsem viděl Ameriku 1990, Radek John

Přestože byla tato kniha vydána v roce 1990, i teď je zajímavé si ji přečíst. Radek John se soustředí na politické a sociální otázky Ameriky a dává je do kontrastu s komunistickou realitou Československa. Poučné, jak pro ty, co naivně berou USA jako ten nejlepší vzor, tak i pro ty, co by se rádi vrátili do komunistických let. Největší důraz je kladen na nerovnost chudých a bohatých, emigraci z chudých zemí střední a jižní Ameriky, válečné eskapády USA v zahraniční politice, drogové problémy, vykořisťování pracovníků bohatými společnostmi, zneužívání levné práce z rozvojových zemí, svobodu slova, konzumní společnost, problém duality vlády republikánů a demokratů, zbraně ve společnosti a násilí obecně, rasismus, nedostatečný zdravotní a sociální systém, a problémy s šíření nemoci AIDS. Je hrozivé, když si uvědomíte, že po 35 letech od vydání není kromě otázky nemoci AIDS žádný z výše uvedených problémů v USA uspokojivě vyřešen.... celý text

Legendy: Praga mater urbium 2020, Michael Bronec

Případ boží spravedlnosti – 70 % Pomalá detektivka ze starodávné Prahy o záhadných úmrtích, které se pojí s Karlovým mostem. Skončeme u Adama – 70 % Cestování časem do různých dob Prahy. Cestovatelé jsou pronásledováni časem neznámým nepřítelem. Pražská symfonie – nehodnoceno Povídka ve stylu magického realismu. Vzhledem k tomu, že jsem nedávno četl Mistra a Markétku, a tenhle styl mě nijak neoslovil, ani jsem povídku nedočetl. Tři stařeny na konci světa – 50 % Fantasy povídka odehrávající se v současné době, která je zbytečně moc složitá na pochopení. Hlavní postava brání náš svět před vlivem nadpřirozena z jiných světů. Hřbitovní flóra – 70 % Další detektivní zápletka, tentokrát z dob komunismu. Sice v ní není ani kapka fantasy, ale aspoň se odehrává v Praze. U Osla v kolébce – 80 % Humoristická povídka o tajné čarodějnické gildě, která přežila až do naší doby a své schůze pořádá v Praze. Most – 90 % Je to trochu šizení. Spíš než povídka, se jedná o několikasetstránkovou novelu. A když pominu závěr, tak ani nemá nic společného s Prahou. Blíže má spíše londýnskému Whitechapelu v době Jacka Rozparovače. Jinak je to ale skvělý atmosférický příběh plný temna, který je radost objevovat. Záměrná repetetivnost ale může některé čtenáře odradit. Praga kaput regni – 80 % Kdo zná Pavlovského sérii Kladivo na čaroděje, tak si tuhle humoristickou povídku určitě užije. Pro ostatní je to dobrý způsob jak zjistit, zda by tahle série nemohla být pro ně. Praha tu má opravdu velkou roli. Není přímé cesty – 60 % Opět se dostáváme do historie. Tentokrát sledujem společenství, které své zboží přepravuje přes temná magická místa, aby ušetřilo čas a vyhnulo se clu. Dost mi to připomnělo Trigalskou obchodnickou gildu z Malazské knihy padlých, takže by mně nepřekvapilo, kdyby byl autor tímto inspirován. V předvečer velké Prahy – 80 % Detektivka odehrávající se v alternativní realitě, v době krátce před vznikem První republiky. Hlavním tématem je americký rasismus vůči jejich černošským obyvatelům řešený pokrokovějším českým policistou. Jeho první případ – 80 % Hlavní postavou příběhu je skutečná historická postava – český básník a právník Václav Jan Rosa, který za pomoci nadpřirozena brání obléhanou Prahu před švédským vojskem v závěru třicetileté války roku 1648. Autorka si dala záležet na historické věrohodnosti.... celý text

Carpe Diem I. 2005, Robert Fabian

Na rozdíl od Mariňáků, tady nesledujeme snadno zaměnitelné postavy, takže si s nimi můžeme utvořit vztah. Hlavní postava se do armády dostává jako zločinec, který to bere jako jediný možný únik před daleko horším trestem (dost mi to připomnělo Stena od Cole a Bunche). Sledujeme jej od jeho zločinecké dráhy, přes vězení a soudní proces, až do armády. Tam projde základním výcvikem, dá se dohromady s dalšími vojáky, dostane i speciální výcvik a nakonec se se svými kámoši dostane i do ostré akce. Bude se líbit každému, kdo rád čte průběh výcviku do všech podrobností. Autor si určitě vzal příklad z Heinleinovy Hvězdné pěchoty, ale Carpe Diem je určitě záživnější. Jsem zvědav, kam se to posune v pokračování.... celý text

Spojenci českých zemí 2020, Jan Kotouč

Válka Česko-slovenského království se tentokrát přenáší na americká pobřeží. Přestože čechoslováci bojují po boku Brazílie proti Jihoamerické federaci, za nitky ve skutečnosti tahají ruští pohlaváři. A tak se postupně z obyčejné výpomoci svému spojenci postupně stává boj o přežití vyslané československé flotily. Vojenským střetům a politice se nedá nic vytknout. Opět mám trochu potíže ztotožnit se s hlavními postavami. Po předchozích třech knihách jsem si ale přece jen už vybudoval vztah k těm hlavním – Bergovi, Melicharovi, Greckovi a Taťáně Greckové. Událostí je ale tolik, že i u těchto hlavních postav budete mít pocit, že se v knížce sotva ohřáli. Body navíc pak kniha získává i za podrobnou historii tohoto alternativního světa v dodatku. Při jeho čtení jsem měl opravdu pocit, že čtu historii nějakého skutečného světa. S napětím čekám, co si zlá mocnost Rusko ještě vymyslelo ve svém plánu proti Česko-slovenskému království, a jak se s těmito plány naše království vypořádá. V současném politickém dění je o to víc příjemné číst o tom, jak naše malá zemička dává na prdel arogantnímu a bezskrupulóznímu ruskému agresorovi.... celý text

Mariňáci 2010, Robert Fabian

Pokud stojíte o klasickou military sci-fi, tak tohle je ideální kniha. Celý román se soustředí na malou jednotku vesmírných mariňáků. Začátek je sice zbytečně pomalý, ale naštěstí není nijak dlouhý. A jakmile se tato vojenská jednotka dostane do cíle své mise, děj je akční a napínavý od začátku až do konce. Po celou dobu si nemůžete být jistí, kdo přežije. Víceméně mi to ale bylo jedno, protože Fabian zde sice dokáže skvěle popsat vojenskou akci, ale jeho postavy jsou většinou nevýrazné a lehce zaměnitelné. Je zde jen pramálo rozlišovacích znaků mezi jednotlivými vojáky a to považuji za největší problém knihy. Stejně tak mi přišlo líto, že Fabian nedokázal déle stupňovat prvotní napětí z tajemství, co se stalo na planetě, kam byli vysláni, a celkem rychle odkryl své karty. Tím prvotním napětím z tajemna mi trochu připomenul Teror od Simmonse, takže mi přišlo škoda, že to nevydrželo dlouho. Když pak dojde k bitvám, tak navazuje jeden střet za druhým a až do konce nevíte, jak to dopadne. Ze závěru jsem pak byl zmatený, protože po tom martýriu mi rozhodnutí přeživších nepřišlo věrohodné, přestože se jej Fabian snažil logicky odůvodnit.... celý text

Daň pro ohaře 2015, Steven Erikson (p)

Kdybych měl hodnotit pouze poslední čtvrtinu knihy, dal bych 5 hvězdiček, protože to byl pořádný nářez. Je těžké o tom psát, aniž bych prozradil něco důležitého, tak jen uvedu, že v tom má nejvíc prsty Anomander a jeho magický meč Dragnipúr. Při závěrečném zúčtování se mihne ale i mnoho dalších důležitých postav a závěr (těch posledních 250 stran) má opravdu dost destruktivní náboj. Fakt jsem si to užil. Jenže problémem je, že zbytek knihy, která tomu předchází, je určitou předmluvou právě k tomu finálnímu vyvrcholení. A z větší části je to nuda. Příběh se odvíjí pouze na kontinentu Genabackis – v Darúdžistánu a na Panionském území se středobodem v Černém korálu. Postav je tu opravdu hodně. Nejvíc prostoru zde mají hrdinové spjatí s Darúdžistánem, tedy skupiny kolem Kvítka, nyní známého jako Řezníka. Druhou skupinou jsou Tiste Andi, kdy Anomander je spíše jen magnet, ke kterému jsou ostatní účinkující Tiste Andi postupně přitahováni. Dalšími středobody je pak Karsa Orlong a Mappo Poříz. Hlavním problémem je, že všechny tyhle skupiny celé tři čtvrtiny knihy směřují k cíli a my je při tom únavně sledujeme. Skupina Darúdžistánců kolem Řezníka, včetně vysloužilců od Paličů mostů, je tu tak nejzajímavější skupinou, a jsou u ní během celé knihy asi největší dějové zvraty. Při rozmělnění těchto zvratů do 750 stran však máte pocit, že se tam vlastně nic neděje. Skupina Tiste Andi pak buď sedí na zadku v Černém korálu a celou dobu až do konce rozvažuje, jestli má činit nějaké kroky dějící se v jejich okolí, nebo putuje temnými končinami k Anomanderovi do Černého korálu. Karsa Orlong pro změnu putuje směrem do Darúdžistánu, který je na cestě za jeho hlavním cílem. Mappo Poříz zase putuje z Darúdžistánu za svým přítelem Icariem. Měl jsem pocit, jako bych najednou četl tři verze toho, jak Frodo se Samem putují sami do Mordoru. Nic proti Pánovi prstenů, ale tahle část byla nezáživná už na první přečtení. Takže si dovedete představit, jak úžasné to muselo být v Malazské knize padlých, když to máte ztrojnásobené. Pro mě každopádně velké zklamání po celkem svižných (na Eriksona) předchozích dílech Lovci kostí a Vichr smrti a po překvapivě i kvalitnímu sekundování od Esslemonta Návratem Rudé gardy. Jo, a setkání dvou mých nejméně oblíbených a nejotravnějších postav celé série – Kruppeho a Iskalara Pusta – mě nezklamalo svou trapností.... celý text