Ezios
přečtené 148
Muž, který se zřekl peněz a přežil
2014,
Mark Boyle
Konečně kniha přečtená takříkajíc jedním dechem. Zejména začátek mi osobně přišel strhující, protože něco podobného jsem již delší dobu potřeboval slyšet. Vlastně celkově mohu říct, že mě čtení této knihy uklidňovalo. Vědomí, že člověk může přežít i úplně bez peněz (asi bych měl spíše použít "žít" než "přežít", protože Mark si svůj život, i přes velkou dřinu, kterou s sebou přináší, podle všeho užíval tak, jako si někdo neužije za celý život) mě dodávala jiný, zvláštní klid na duši. Kromě toho kniha opravdu vybízí k zamyšlení se nad některými paradoxy doby. Proč člověk splachuje pitnou vodou chcanky, a pak vodu pracně čistí? Proč tak nesmyslně plýtváme? Proč lidé kupují kopřivové čaje, když pak často jdou a vyhodí je jako nebezpečný plevel do popelnice? A o absurdnu Vánoc ani nemluvně. To je myšlenka pro mě naštěstí již známá. Z části kniha také plni roli určité příručky. Je tu seznam užitečných webových stránek, tipy pro výrobu věcí z vlastních zdrojů (například inkoust z houby) anebo se můžete přiučit o seznam potravin nasbíraných v lese. Závěrem Markovi musím popřát hodně odvahy a sil do dalšího boje s větrnými mlýny. Když pomineme ty plány do budoucna, je to člověk, co již teď ukázal jiný způsob života, který není odsouzen ke smutku a neštěstí!... celý text
Příběh vína
2008,
Hugh Johnson
Víno jako pomyslná zlatá nitka protínajíc historii lidstva od vzniku prvních civilizací po její novodobou podobu. Bylo zajímavé sledovat postupně vzestupy a pády tohoto božského moku. Fascinován jsem byl především tím, že jestliže je vaše pozornost zaměřena na nějaký konkrétní objekt, v tomto případě na víno, zapomenete na všechny ty války a hrůzná období, která protínají historii lidstva. A pak pro vás například druhá světová válka neznamená pídění se po strategiích válčících zemí, ale víno. A pouze v meziřádcích zjistíte, že se vlastně válčilo. Takový pohled, zaměřený na jednu věc, se velice rychle může stát nebezpečný. Historie vína je ale shrnuta dobře. Nejdříve se seznámíme s legendami o vzniku vína, následované kapitolami o prvních nejvýznamnějších civilizacích a jejich vztahu k vínu (např. antické Řecko a řecký bůh Dionýsos). Takto je kniha koncipována do zhruba 15. století, kdy dochází k rozdělení na jednotlivé, vínem proslulé země. Postupně se tedy mluví o historii Francie (oblasti Bordeaux, Champagne a Burgundska), Německa, Španělska, Itálie, Austrálie a Ameriky, a to až po současnost. Pro nepříliš velké znalce odrůd a jednotlivých provincií, mezi které se řádím i já, se Příběh vína nečte až s takovou lehkostí a je potřeba si nejdříve některé pojmy, především ty cizí, zažít. Každopádně kniha je nabitá spoustou zajímavostí, jež jsou velmi přehledně odděleny od zbytku hlavního textu ve formě krátkých odstavců. A společně s velkými, kvalitními fotografie dotváří celkový skvělý dojem z knihy. Pro české čtenáře nemám ale moc dobré zprávy, protože o českém vinařském průmyslu tu není ani zmínka. Na co jistě nesmím zapomenout, je vyzdvihnutí celkové vazby knihy. Ta je ve formátu A3 v nádherném, látkovém přebalu, vytištěna na lesklý křídový papír (takže vyniknou již zmíněné fotografie). A už jen tím na vás přenáší výjimečnost produktu, o kterém píše.... celý text
Magna Moralia
2005,
Aristotelés
První kniha od Aristotela, první kniha od překladatele Antonína Křížka a nakladatelství Rezek. Tudíž mě na první pohled zaujala vazba knihy. Ta není obyčejná. Po formální stránce se jedná o knihu, na které je vidět, že se nešetřilo a její text je vytištěn s velkými odskoky od stran, poměrně velkým písmem. Po stránce obsahové se jedná o knihu s úctyhodnými poznámkami, které tvoří zhruba jednu třetinu knihy, kdy některé ocení pouze skuteční znalci Aristotelových spisů. Co mě naopak překvapilo příjemněji, je důraz na detail a snaha zachovat pocit pročítání si původních svitků. Mluvím o tzv. svislicích, které jsou v textu natištěny. Jedná se o odkaz na původní dílo, jež označuje, kde původně končila strana. Samotná Magna Moralia se pak nečte lehko. Chvilku trvá, než si člověk zvykne na způsob, jakým je kniha napsána. Je to dáno faktem, že se Aristotelovy spisy nedochovali, respektive pouze ve formě poznámek k přednáškám. Proto se nasadí poměrně rychlé tempo. Ty tam je čistá stylistika, sarkastický humor nebo trpělivost známé od Platóna. Největší slabinou pak pro mě bylo menší množství praktických příkladů. Každopádně jako kritika k Platónovým spisům je Magna Moralia skvělá, protože nabízí jiné, alternativní řešení. Pohled na danou věc pak není třeba tak jednostranný.... celý text
