ElizabethK přečtené 289

Láska v době globálních klimatických změn 2017, Josef Pánek

Slovo, které mě po přečtení napadá, je naléhavost (ať už stylem psaní nebo tématy). Autorův styl nemusí sednout každému, ale kdo splyne s dlouhými a záměrně neučesanými větami, bude odměněn. Při popisu hluku a smradu Indie doopravdy cítíte hluk a smrad. S autorem se zamýšlíte nad domovem, vykořeněností, konzumem... Láska je jemná, sexualita nenásilná a přirozená - až si kladete otázku, zda se to opravdu stalo (III. část). Jako zdařilou hodnotím i část knihy o cestě po Islandu, oproti Indii bylo vyprávění čisté, s čímž však dokonale kontrastovala stále častější nespisovná řeč. Za sebe knihu mohu zařadit ke klenotům novodobé literatury.... celý text

Canterburské povídky (11 povídek) 1941, Geoffrey Chaucer

Jezero 2016, Bianca Bellová

Je to velmi zvláštní, atypicky napsaná kniha. Naturalistická, s krátkými větami, s poselstvím. Život na zaostalé vesnici proti životu ve městě, střet víry a moderní společnosti, dopady lidského chování na přírodu. Naproti tomu si nejsem moc jistá, kolik toho ve mně kniha zanechala. První dvě kapitoly se mi příliš nelíbily - asi kvůli obhroublosti a sprostým slovům. Naopak poslední dvě kapitoly mě nadchly svou lidskostí a jemností. Velmi mě překvapil konec knihy, protože přišel tak brzo. Četla jsem, četla a najednou jsem otočila stránku a přišlo posledních několik málo řádků. Ale nemám pocit, že by byla kniha neuzavřená.... celý text

Slepá mapa 2013, Alena Mornštajnová

Kniha naprosto splnila mé očekávání. Kdybych ji měla popsat jednou větou, řekla bych, že je to souhrn 20. století pro ženy (hlavní postavy jsou ženy, autorka tedy logicky popisuje jejich pohled a ženskost z celé knihy dost sálá - z toho důvodu si myslím, že zatímco ženě takový příběh většinou problém nedělá, muž by to mohl brát jako zápor, ale bude to hodně individuální). Když se v knize objevilo téma partyzánů, přišlo mi, že je málo rozpracované, ale jak děj postupoval, bylo jasné, že je to záměr. Ráda bych vyzdvihla autorčinu schopnost přesvědčovat čtenáře. Postavy občas dělaly věci, které neuznávám, ale když autorka objasnila jejich pohnutky, dokázala jsem se se situacemi smířit. Stejně jako u Hany se mi v této knize líbil popis osudů více generací jedné rodiny. Nese to s sebou samozřejmě i nevýhody - postav bylo poměrně hodně a musím se přiznat, že jsem v nich občas měla trochu chaos. Nad koncem s Anežkou jsem pak musela chvilku zapřemýšlet, aby mi dával smysl - ale ano, nakonec jsem si ho dala do souvislostí s dobou a už jsem ho pobrala.... celý text

Neopouštěj mě 2007, Kazuo Ishiguro

Prvních pár desítek stránek jsem měla myšlenku, že buď bude námět naprostá blbost, anebo dokonale promyšlený příběh. Jsem ráda, že to byla druhá možnost. Líbilo se mi, jak autor dopodrobna rozebíral psychiku postav - prostřednictvím Kathy, která po letech tak trochu odhadovala tehdejší myšlenky svých přátel, ale vlastně si jimi byla poměrně jistá. Trochu mi vadilo časové skákání. Kathino vyprávění šlo do minulosti, pak se najednou vynořila vzpomínka na pozdější období, pak se vrátila zpátky do minulosti a pokračovala do ještě vzdálenější minulosti a nakonec vložila poznámku ze současnosti... Na orientaci to nebylo složité, ale na mě to v knize působilo rušivě. Na druhou stranu si uvědomuji propracovanost tohoto způsobu vyprávění - autor nám díky němu postupně odhaloval souvislosti a spojitosti. Také je mi líto, že se postavy charakterově nevyvíjely a jednaly stejně v dospělosti jako v dětství. Kdyby Kath neustále nepřipomínala, na kterou etapu života vzpomíná, řekla bych, že se děj odehrává v rámci 2 let. Velmi mě zaujala myšlenka střetu světa lidí a světa dětí z Hailshamu (přístup lidí k takovýmto dětem odsuzujete, ale pak se zamyslíte a zjistíte, že byste reagovali hodně podobně, a to jen kvůli negativní propagandě). Znepokojivá pro mě byla poslední zhruba třetina knihy, kdy jsem zažívala pocity smutku, naprosté beznaděje nad postavami. Já osobně si z knihy odnáším silnou myšlenku - naléhavou důležitost šťastných vzpomínek, ke kterým se vracíte v těžkých chvílích svého života.... celý text

Jana Seymourová: Laskavá královna 2018, Alison Weir

Knihy od této autorky mám obecně velmi ráda. Kladně hodnotím nejen zpracování, ale i závěrečný doslov, ve kterém autorka vždy shrne celý příběh a poskytne čtenáři přehled faktů a fikce. Mám silnou tendenci srovnat třetí manželku Jindřicha VIII. s těmi předchozími, ale neudělám to, protože se jednalo o reálné osoby, autorka tedy nemohla nijak významně ovlivnit jejich charakter a život. Aspekt, který se však dá hodnotit je zpracování knihy a ani zde paní Weirová nezklamala. Postavy byly velmi dobře charakterizované, děj byl zajímavý a kniha mimořádně čtivá. Na druhou stranu ale čtenář musí dávat pozor, třeba na postavy, kterým se během příběhu měnily jména (buď se ženy vdaly nebo muži získali tituly). Osobně si myslím, že je to další krásná kniha z tudorovské Anglie.... celý text

Literární spolek Laury Sněžné 2015, Pasi Ilmari Jääskeläinen

Panda v nesnázích 2018, Markéta Lukášková

Nejprve ke kladům knihy. Kniha se čte poměrně dobře. Není problém zorientovat se ve střídaní časových rovin (ačkoliv mám pocit, že skákání mezi dvěma příběhy se poslední dobou objevuje v až znepokojivém množství nových knih) a to hlavně díky střídání spisovného a nespisovného jazyka. Dále bych ráda vyzdvihla námět z doby komunismu, velmi zajímavé téma. Možná jen pro mě málo rozpracované. Rovina z roku 2017 mě však celkem brzo začala nudit. Hrdinka Tereza mi nebyla moc sympatická. Ano, viděla jsem v tom zajímavý popis jejího duševního onemocnění, ale ona sama pro mě byla neživotná. Možná, kdyby mi sedl typ havní hrdinky, dokázala bych lépe ocenit popis jejích úzkostných stavů. Brzy mě začala nudit a stejně tak příběh jejích rodičů. Před polovinou knihy se kvalita zvyšuje a pak prudce klesá - tentokrát i část z doby komunismu (Marie mi trochu začala připomínat Terezu a navíc jsem začala mít pocit, že je v knize pořád to samé - nevěra, nenaplněná láska, nejsem s člověkem, se kterým chci být... do toho Tereziny úzkosti). A po polovině knihy jsem začala správně předvídat děj, příběh mě přestal překvapovat a hlavně bavit. Pak se děj zase rozproudil a zase zpomalil... Kladně hodnotím konec, ten pro mě předvídatelný nebyl, ačkoliv možná byl trochu moc uspěchaný. Ve výsledku bych tedy hodnocení o půl * zvedla právě za ten konec - takže 2,5 *. Jsem ráda, že jsem se dostala na konec, který trochu pozvedl mé mínění, ale po další knize od autorky už asi nesáhnu. Kniha určitě najde své čtenáře, spoustě lidí se bude líbit, ale já osobně se mezi ně nezařadím.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Tak jako většině populárních nových knih jsem se vyhýbala i Haně. Už jsem se nesčetněkrát spálila s knihou označenou např. jako bestseller. Po autorce jsem nakonec sáhla díky zajímavým anotacím všech jejích knih. A po přečtení jsem byla velice příjemně překvapená. Kniha je úžasným způsobem čtivá, nemohla jsem se od ní vůbec odtrhnout. Dalším kladem je pro mě uvěřitelnost příběhu. Mám pocit, že spousta autorů, kteří období druhé světové války nezažili, ale píší o něm, píšou velmi neautenticky (zejména mám tento problém s americkými mladými autory). Ale paní Mornštajnová dokázala téma velmi dobře uchopit. Část příběhu z ghetta a koncentračního tábora není nijak dlouhá, ale emocionálně silná. Dalším kladem pro mě bylo líčení osudů tří generací jedné rodiny - postupně se dozvídat jednotlivé příběhy. Pokud bych měla něco vytknout, byla by to zřejmě propagace knihy. Sice ke knize přitáhne spoustu čtenářů, ale prozrazuje důležitou dějovou linii, tedy holocaust. Zajímalo by mě, kdy by mi z náznaků ohledně Hany (pohublá, nepřítomný výraz, schovávání chleba apod.) došlo, že si prožila hrůzy Osvětimi, takto jsem nemohla příčinu jejího utrpení odhalovat postupně. V každém případě knihu doporučuji, téma holocaustu by se nemělo opomíjet a podle mě by se o něm ani nemělo psát umírněnou formou.... celý text

Farma zvířat 1991, George Orwell (p)

Knize jsem se dlouho vyhýbala kvůli všeobecné popularitě. Nakonec jsem se dostala do fáze, kdy nečíst Orwella znamená nemít literární rozhled. Po přečtení musím říct, že je kniha krásně napsaná a má hluboké myšlenky. Politický podtón díla je více než patrný a spojitost s totalitními režimy je zjevná. Několikrát jsem kroutila hlavou nad nechápavostí a krátkozrakostí zvířat na farmě, ale pak jsem se zamyslela nad otázkou, jak bych na jejich místě reagovala já. Vezmu-li v potaz zastrašování a mylné informace, je mi jasné, proč zvířata Napoleonovi tak věřila. Knihu tedy beru nejen jako skvělé podobenství Orwellovy doby (navíc také částečně poselství, jak se píše v doslovu), ale i jako varování před případným budoucím nebezpečím.... celý text

Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka 2018, Evžen Boček

Na knihu jsem se těšila, protože se mi předchozí 3 díly velmi líbily a neměla jsem vůči nim prakticky žádnou výtku. Za sebe však musím říct, že nová kniha je obrovským zklamáním. Ano, pobavila jsem se, kniha se četla rychle, ale mám k ní dost velké výhrady. Tak předně, je pěkné připomenout čtenáři předchozí díl, ale tady byly zhusta přímo citovány pasáže z Aristokratky na koni. O obyvatelích Kostky jsme se nedozvěděli téměř nic nového. Druhou výtkou je mluva nových postav. Sice se mi velmi líbilo, když byly v knize věty typu: Do policejního protokolu uvedla, že za ty "botičky vyklopila čtverku.", ale v průběhu čtení jsem zjistila, že takové průpovídky mají všechny postavy bez ohledu na intelekt či zaměstnání. Ano, takové vsuvky byly vtipné, ale nebyly propracované, takže učitelka zněla v přímé řeči stejně jako jednoduchý Sony, kterému spadlo auto na hlavu. Poslední výtka patří právě novým postavám. Nemůžu říct, že jsou špatné, ale těšila jsem se na další humorné situace obyvatel zámku a také na nové komické zážitky s muflony. Doufám, že se autor příště zase vrátí ke starému formátu - věřím, že inspiraci má z čeho načerpat, protože mufloni jsou stále originální a zaměstnanci také prochází osobnostním vývojem. Ve výsledku tedy můžu s klidem říct, že si knihu ještě rozhodně přečtu, ale také za sebe můžu říct, že je to to nejslabší, co autor napsal.... celý text

Foucaultovo kyvadlo 2002, Umberto Eco

Neodvážila bych se říci, že byla kniha čtivá, zároveň nemohu říci, že bych se ke čtení nutila. Zkrátka typický Eco (alespoň pro mě). Psát, že sáhodlouhé debaty o tajných sektách a okultismu mohou být pro mnohé dost nestravitelné, je asi zbytečné. Nicméně se přes tyto pasáže dá dostat a na rozdíl od Jména růže jsou tyto pasáže pro knihu ve většině případů důležité. Líbilo se mi, že mnoho postav se do děje vrátilo, když to člověk nejméně čekal nebo nečekal. Jakožto skeptik jsem se okultního tématu dost bála, proto mě mile překvapilo realistické zpracování. Casaubon měl zprvu tentýž skeptický pohled, co já. Časem svůj skeptismus měnil na ironii a z ní se stala realita a samozřejmost. Vše šlo ovšem dostatečně pomalu, abych si na okultismus mohla zvyknout. Za polovinou knihy jsem dokonce měla co dělat, abych si udržela svoji skepsi. Ocenit musím také zpracování dlouhých dialogů. Přestože v nich Eco vynechal uvozovací věty, nebylo pochyb o tom, kdo danou repliku řekl. Styl mluvy zkrátka vyplýval z charakterů postav. Obdivuhodná je myškenka Plánu, líbilo se mi hledání souvislostí v historii, ačkoliv některé osoby a události mi byly neznámé. Mezi nevýhody díla bych zařadila poznámky. Nevadí mi neustálé listování dozadu, ale nepochopila jsem vzorec, podle kterého se určuje, co si poznámku zaslouží a co ne. Pokud překládám angličtinu, je nutné přeložit všechny věty (já jsem problém neměla, ale někteří by mohli mít), dále je hezké překládat názvy knih, ze kterých je citováno, ale já bych tam ocenila i trochu praktičtější vysvětlení. Např. po pár stránkách jsem už musela hledat na internetu význam slova kabala. Kniha je krásná, v příběhu se dá zorientovat a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Za sebe však musím říct, že na Jméno růže prostě nemá.... celý text

Vánoční koleda 2010, Charles Dickens

Krásný milý příběh s jasným poselstvím. Bonusem je nádherně zpracovaná audioverze knihy, připadala jsem si, jako malá, když mi rodiče četli pohádky.

Dopisy za ploty 2016, Jimi Tora

Hrdý Budžes 2002, Irena Dousková

Mischling 2016, Affinity Konar

Na knihu jsem se dlouho těšila a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Přiznávám, že mě na první pohled zaujala obálkou a až po přečtení anotace jsem pochopila, že si ji musím přečíst. Kniha se četla velmi dobře, téma bylo zajímavé a podle mě dobře zpracované. Jedinou výtku bych měla k poslední třetině knihy, občas se až příliš táhla - možná by tam mohly být o kousek kratší kapitoly o Staše a naopak o Perle by toho mohlo být více. Ale jinak byla kniha skvělá, líčila niterný svět dvojčat, zvěrstva páchané v Osvětimi a navíc také problémy spojené s nově nabytou svobodou. Velmi silné pro mě byly vzpomínky doktorky Miri a Otce dvojčat, které ukazovaly nelehký psychický boj těch, kteří pomáhali, ale měli pocit, že mohli pomoct víc.... celý text

Dívka, která četla v metru 2018, Christine Féret-Fleury

Mám dojem, že jsem knihu nepochopila. Četla se rychle, ale hrozně špatně. Ocenit zde musím některé krásné myšlenky. "Všichni jsou odsouzeni všechno lopotně vysvětlovat slovy, která nikdy nejsou dostačující." a "... křehkými dívčinami, jejichž krása se rozpadla, jak se měnila slova, jimiž byla popisována." Takové věty nutily člověka, aby se zastavil, zamyslel. Na pomezí kladů a záporů je potom charakter knihy, který mi občas trochu připomínal typy na čtení. Člověk si rozšířil povědomí o knihách a autorech, zopakoval si staré klasiky. Pěkný koncept, jen si myslím, že tam toho bylo až příliš. A teď k důvodům, které mě vedly k udělení tak nízkého hodnocení. Popisné části pro mě byly navýsost nezajímavé. S postavami se čtenář příliš neseznámí a jen na něm, jak si je v hlavě dokreslí, aby nebyly tak k uzoufání ploché. Jednání postav mi přišlo dost nahodilé, stejně jako to, co se jim v životě děje. Místy jsem měla pocit, jakoby autorka sama nevěděla, kam její příběh směřuje. Upřímně, já jsem smysl nepochopila ani na konci knihy. Kdybych měla říct, o čem příběh byl, vypadly by ze mě jen nějaké kusé nesouvislé útržky. Možná tedy knihy měla mít onu osudovou 247. stranu (skutečnost v knize několikrát připomínaná), na které se bude zdát, že je vše ztraceno a za níž se děj začne vysvětlovat a celé to ve výsledku dá alespoň nějaký smysl.... celý text

Výhonek osmilisté růže 2012, Auður Ava Ólafsdóttir

Uznávám, že kniha není pro každého, ale mě okouzlila. U hrdinů mám ráda charakteristické a pro mě netypické povolání či koníčky (např. zde zájem o zahradnictví). Velmi mě zaujala jména v knize. Třeba jméno hlavního hrdiny jsem si nebyla schopná zapamatovat, ale příběhu to nevadilo. Naopak pro děj důležitá jména byla volena jednoduše. Děj je vlastně velmi jednoduchý, spletitý se stává až díky volnému toku myšlenek a vzpomínek. Nemohla jsem si nevšimnout vypravěčova pozoruhodného smyslu pro detail a zajímavého opakování situací a detailů. Ke konci mě ještě nadchl popis (pravda trochu banální a zidealizovaný) soužití dvou mladých lidí s dítětem. Velmi mě bavilo sledovat vývoj vztahu hlavního hrdiny a Anny.... celý text

Prezidentův klobouk 2017, Antoine Laurain

Krásná oddechová kniha. Námět je zajímavý, zpracování příjemné a postavy vesměs sympatické. Jen se bojím, že ve mě kniha nezanechala nic, co by mi výrazněji utkvělo v paměti - což ovšem nemusí být nutně zápor.... celý text

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

Jako významný klad knihy musím vyzvednout její čtivost, kterou způsobil zajímavý příběh a vcelku jednoduché věty. Byla jsem okouzlená proplétáním dvou hlavních příběhů, přehledným střídáním dění z roku 1944 a příběhů z dětství obou hrdinů. Líbilo se mi, že interakce mezi Wernerem a Marií-Laurou byla po celou dobu mimořádně čistá. Oceňuji nápad vzít hlavní hrdince zrak, příběhu ze 2. světové války (navíc ještě z okupované a bombardované Francie) to dalo úplně nový rozměr. Naopak jako jasný zápor vidím závěr knihy, dopodrobna vypisovat osudy většiny postav mi přišlo zbytečné a pro nádherný procítěný příběh Marie-Laury a Wernera nijak důležité. Toto pokračování příběhu totiž v některých případech vůbec nepřineslo nové informace o osudu hrdinů a čtenář by byl schopný si to domyslet. Rokem 1945 by podle mě mohla celá kniha skončit. Dále mě zarážela linie Němce Von Rumpela, ta, myslím, měla velký potenciál, ale podle mě byla trochu odbytá a přestože přinášela do příběhu napětí a zajímavé zvraty, působila na mě vysoce nepatřičně. Nechci tím říct, že bych ji z knihy vyškrtla, ale asi bych celou tuto linii pojala úplně jinak. V konečném důsledku se mi tedy kniha líbila, rozhodně ji doporučuji k přečtení, ale za sebe musím říct, že měla několik chyb, které mi brání se do knihy naprosto zamilovat.... celý text