Edgar
přečtené 281
Alchymista
2005,
Paulo Coelho
Rozhodně je to dobrá oddychovka, která se čte sama, skoro jako pohádka. Jen tam nevidím ty hlubší myšlenky, o který někteří píšou.
Doktor Spánek
2014,
Stephen King
Po té co jsem dočetl Osvícení, jsem si říkal, jak to asi bylo dál s Dannym a Wendy. Doktor spánek je odpověď. A je to dobrá odpověď, i když jsem si občas říkal, no tak to se dalo čekat. Nedalo se říct, že bych se během čtení nudil. Spíš jak jsem se blížil ke konci, trochu jsem s četbou polevoval, protože jsem nechtěl aby to skončilo. Ale zároveň jsem musel číst dál, abych se dozvěděl co se stane. Hlavně jak to dopadne. No, to se mi stává u dobrých knížek často, takže je ve mně malý hlásek, který by chtěl další díl. Jenže mi je jasné, že daší díl by byl asi už jen slabej odvar, takže mi nezbývá, než si přečíst znova Osvícení a pak zase Doktora spánka. Po dočtení jsem dal šanci filmu, který není ani soft verze knihy. A jediné co bylo celkem v pohodě byl návrat do hotelu Overlook, což je u mě jen hra na nostagickou strunu.... celý text
Svědectví o životě v KLDR
2020,
Nina Špitálníková
KLDR je pro spoustu lidí zajímavá země, která je neblaze prosnulá svým režimem. Myslím, že skoro každý čech jí zná, především díky seriálu M*A*S*H. I když se jednalo o sitcom, tak některé palčivější otázky se v seriálu oběvily. Často otázka rozdělení země na sever a jih. Pamatuji si jeden díl, ve kterým byly dva bratři, které otec rozdělil, aby aspoň jeden byl na straně vítězů. Jeden byl raněn, ač byl nepřítel skončil u 4077. Druhý, mám pocit byl řadový voják v řadách spojenců. I když jeden druhého poznal, tak nemohli spolu promluvit, aby si ostatní nemyslely, že se paktují s nepřítelem. Hawkeye na konec lstí dokázal, že si bratři mohli po dlouhé době promluvit. Takže v uvozovkách happyend. Proč se zmiňuji o epizodě M*A*S*H? Je to jednuduché. Tento díl jen dával další otázky, které se týkají osudu zbytku lidí, a taky otázky, jak to asi vypadá po válce v KLDR. Lecos se člověk dozví z médií a od lidí, kteří utekli. A k tomu je dobrá kniha Svědectví o životě v KLDR. Musím říct, že jsem si tu knihu koupil na základě čtenářské výzvy a nelitoval jsem toho. Autorka zpovídá šest lidí různého společenského postavení a různého věku. Dává tak nahlídnou do různých životů v KLDR. To čtenáře hodí do jiného světa a ůplně jiného myšlení. V každém rozhovoru jsem se přistihl jak si říkám. „No, to je Orwell.“ K této myšlence vede popis kontroly, kterou strana a vůdce má nad lidma. Tto nejen nad těmi, kteří jsou mu blíž, ale i nad těmi co jsou dole. Vlastně se není ani čemu divit, když všem jsou od narození vykládány takové lži a pokroucení dějin. Část lidí si nese sebou tu výchovu i na jih. Zase na druhou stranu, těžko se mění pohled na něco, co se člověk učí celý život. Je dost zázrak, že někteří jsou schopni říct že se Kim Čong-il a Kim Čong-un mílili. Samozřemně Kim Il-song je neomylný. V knížce není ani jeden moment, kdy bych si sám za sebe řekl. „Hm, ten se neměl v KLDR tak špatně.“ I když je v knize paní co se měla na úrovni, tak stejně spadla, a to rovnou na pusu. Život vesničana, je asi to nejbídnější, co je v knize popsáno. I když mám dost načteno a nakoukáno dokumentů o padesátých letech v ČSR, tak tohle je jiný svět, a to o moc. Rozhodně by si rozhovor s převaděčem měl přečist každý, kdo se zajímá o KLDR. Popis jeho mládí, a pak následného života je ekvivalent pekla. Co mě opravdu zarazilo, je to, jak tam lidi na sebe dohlíží. Jednou za čas je provedena kontrola domáctnosti. To namená, že se kontroluje, zda je tam vše, co tam má být. A jestli tam není něco navíc. Když je, dá se to vyřešit úplatkem, když ne tak smůla. Asi nejvíc z jinýho světa je povinná vojenská služba, která trvá deset let. Deset let to je něco pro mě zcela nepochopitelné. Deset let šikany a tvrdého drilu. Samozřemně i sexuálního obtěžováni proti kterému nic neuděláte ať už jste muž či žena. Další trana této služby je, že stát odvede všechny mladé lidi na deset mimo vesnici či město. Takže když je člověk propuštěn na opušťák, to se děje jednou za pět let, tak je ve vesnici sám. Jeho vrstevníci slouží, zatím co staří lidé honí nesmyslné normy na poli nebo ve fabrice. Abych to schrnul. Kniha je opravdu čtivá, jak se člověk začte tak se nemůže odtrhnout. Rozhodně je to zajímavá knížka, veselá už moc není, ale s tím musí čtenář počítat. Chtěl bych opravdu poděkovat autorce Nině Špitálníkové za to, že rozhovory vydala. Doufám, že by mohl být i další díl.... celý text
Černá sanitka: Znovu v akci
2020,
Petr Janeček
Rozhodně to bylo zajímavé čtení, ale měl jsem celou dobu pocit, že už to znám. A že jsem to četl, asi třikrát před tím. Trošku zamrzí nevyužitý potenciál u kapitoly Hoaxy a Fake news. Předpokládal jsem, že Černá sanitka by se měla v nové době zaobírat spíš internetem.... celý text
Just Kids – Jsou to jen děti
2013,
Patti Smith
Co jsem věděl o Patti Smith? Celkem nic, a popravdě jsem netušil, že Because Night je její hit. Ano, až takový kulturní barbar, jsem do nedávna byl. Pak jsem viděl film CBGB: Kolébka punku. Tam byla Patti ztvárněna, sice jen pár scén, ale bylo to dost, na to abych se o ní zajímal více. Takže jsem si knihu v rámci čtenářské výzvy koupil a přečetl. A jak to bývá u knih muzikantů, poslechl jsem celou její diskografii. Kniha jako taková se čte fakt dobře. Kolikrák jsem jel metrem radši delší cestu, abych mohl dočíst kapitolu. Přežívání Roberta a Patti v New Yourku je fakt dobře popsaný. Hlavně to, jak byli oba přesvědčeni o tom, že oba jsou umělci. Kolikrát jsem si říkal. „Ano to je ta fáze, kdy se na to vykašlou.“ Ale ne, oba šli do toho naplno, dokud se neprosadily. U Roberta je to ještě zajímavější, nebo spíš smutnější, tím, jak hledá sám sebe. To je taková smutněší část příběhu, protože každý ví, jak velká část homosexuálů dopadla. O sedmdesátých letech v americe a konkrétně v New Yourku, si snad každý dokáže udělat představu, která se více či méně podobá realitě. Po přečtení Just kids, jsem zjistil, že moje fantazie se držela hodně zkrátka. Jen tak můj poznatek, pokaždé když čtu knížku, ve které se oběvuje vzpomínka na Warhola, tak tam působí jako strašný vůl. Hltal jsem každé slovo. Patti ve svém životě potkala spoustu lidí, kteří ovlivnili celé generace umělců a lidí. Což bylo pro mě něco úžasného. Hlavně setkání s Jimim a Janis bylo pro mě nejzajímavější. Knihu by si měl přečíst každý, koho zajímá život Patti a umělců v sedmdesátých letech. Po dočtení jsem si hudbu Patti Smith už nepustil, opravdu to není moje krevní skupina. Na druhou stranu Robert Mapplethorpe a jeho fotky, se pro mě stali novou součástí života. Což si myslím, že cíl knihy. Připomenou jméno Robert Mapplethorpe světu.... celý text
Svědectví
2020,
Margaret Atwood
Příběh služebnice jsem si přečetl hlavně kvůli čtenářské výzvě, ale i taky kvůli tomu, že jsem chtěl vidět seriál. Plán byl takový, přečtu si knížku a ta mě vtáhne do děje. To se ale moc nevyvedlo, protože jsem viděl jen půlku první serié. Dál jsem nemohl. Hlavně kvůli tomu, že to nedávalo moc smysl. V knížce mi to dávalo smysl, i přes strašný skřípění zubů, ale seriálu boužel ne. Po hodně dlouhé době měl vyjít druhý díl. Tak jsem se na něj docela těšil, a zařadil ho do čtenářské výzvy. Hlavně jsem doufal, že Svědectví odpoví na některé otázky, které měl čtenář po dočtení prvního dílu A že jich není málo. Docela jsem se divil, že se přání splnilo. Vyprávění o vzniku Gileágu je prostě super, i když taky není odvězeno na vše. Ale to je myslím ve finále dobře. Čtenář může pak o knize víc přemýšlet. Knížka se mi četla poměrně sama. Hltal jsem každou stránku, a na konci jsem byl skoro zklamaný, že je ta kniha tak krátká. Zkusil jsem se znova divát na seriál, ale opravdu to nešlo. Mám pocit, že znalost knih a doba do, který je seriál zasazen, mi znemožňuje se na něj dívat.... celý text
