broskev28 přečtené 2064

Vetřelec 2017, Tana French

Přiznám se, že název mi uniká: kdo je tady vetřelec? A další věc, která mi u téhle knihy nesedne, je přílišná vulgarita policejního sboru. Dovedu pochopit, že detektivové z oddělení vražd přicházejí do styku s lidmi, kteří nepatří mezi smetánku, a setkávají se se situacemi, které zacloumají lidskou psychikou. A že nevybíravý slovník může být jistým druhem sebeobrany. Jenže stejně se mi to nejevilo a vadilo mi to. Ale jinak jsem ráda, že jsem duo Conwayová - Moran zase potkala. Místo pro tajnosti jim podle mého názoru sedlo více a lépe, ale ani tohle nebylo špatné čtení. Výslechové strategie byly skvělé, zato Conwayové paranoia příšerná, ovšem naprosto chápu důvody. Takže teď máme v naší knihovně konečně kompletní dílo Tany French a já budu tyto knihy doporučovat podle komentáře janamaluveckova (ke knize Slídil) především těm, kteří nečtou detektivky . . . „Vztah nepotřebujete. Potřebujete jenom zdravý rozum, aby vám to došlo tváří v tvář všem těm kecům v médiích, které na vás ječí, že sami o sobě jste nuly, a pokud s tím nesouhlasíte, jste navíc nebezpeční cvoci. Pravda je taková, že pokud ke své existenci potřebujete někoho jiného, tak neexistujete.“... celý text

Ani ne pět minut 2023, Hana Radulić

Zdaleka ne každá kniha mě nutí vžívat se do hrdinky příběhu, ale tady to vyplynulo zcela přirozeně: co bych dělala v takové situaci (tedy v situaci Lukášovy matky) já? Jak by se zachovala moje rodina? Ačkoli mě kniha nijak nestrhla – dějem ani jazykem – tak už jen fakt, že mě přinutila k těmto dotazům, beru jako plus. Ovšem těžko říct, zda bych měla jako další pozitivum brát zjištění, že na druhou otázku jednoznačnou odpověď neznám. Každopádně oceňuju nečekanou zápletku, respektive její rozuzlení; našim čtenářkám knihu určitě doporučím.... celý text

Kočičí životy: Drama volyňských Čechů na Ukrajině 2023, Eda Kriseová

„Pane Bože, děkuji ti, že mám co jíst, že jsem živá, že nikdo není zavřený a že se nestřílí.“ Kočičí životy mě překvapily, a to velmi příjemně. Autorku jsem sice znala, ale kromě dětské knihy Prázdniny s Bosonožkou a dospělácké Křížové cesty kočárového kočího jsem od ní nic nečetla. Ke Kočičím životům mě nasměrovala naše čtenářka, která je potomkem volyňských Čechů, a já jsem jí za to velmi vděčná, protože tohle čtení opravdu stálo za to. Pohnutá historie „Volyňáků“ je podaná krásným jazykem a prodchnutá láskou. Místa, kde kdysi zněla – a často se v řeči lidí střídala - polština, ukrajinština, ruština, jidiš a překvapivě také čeština, popisuje autorka s láskou, pochopením a nostalgií. Nejednou se dozvíme, že „za Polska“ se na Volyni žilo lépe, naopak nejhůře vycházejí právě sověti a černí, Ukrajinci. Co jen to dědečka Jana Sládka napadlo, odstěhovat se do carského Ruska? Příběh se dotýká i černobylské tragédie a Lízino odsouzení Gorbačova je neúprosné, ovšem zcela pochopitelné; ani rozpad SSSR, resp. Gorbačovova role v něm, to pro ni nevyváží. Mně se moc líbily kapitoly z Karlových Varů – jaké byly před rokem1989, chátrání na jedné straně a generalita VS na druhé, a hlavně návštěvy karlovarských hřbitovů: českého, německého, židovského, ruského včetně bělogvardějského. Pokud je ovšem pravdivý popis konce války ve Varech v roce 1945, nechápu, jak tohle mohla česká vláda dopustit. Každopádně na Volyň se asi hned tak nevypravím, ale při mé příští návštěvě v Karlových Varech si vezmu Kočičí životy místo bedekru! P.S. Děkuju za skvělý komentář Apo73, ten se povedl! „Jaké to bývaly dřív krásné časy, když lidé nechávali postavit pomníky v lesních zátiších anebo na kopcích jen pro radost. Zastav se, poutníku, a pomysli, že tu hraběnka krásně chvílela. Němci mají pro prodlévání přiléhavé sloveso weilen.“... celý text

Tři vraždy a král 2012, Daniela Fischerová

Tři vraždy a král jsou sice detektivní příběhy, ale ty pro mě zcela zatlačí do pozadí autorčina jazyková invence a znalost detailů. Hned v prvním příběhu třeba hádání z ruky aneb co vše o sobě vypovídáme beze slov, nebo povedená trojka: Brahma Stvořitel - Višnu Zachovatel – Šiva Ničitel. V další povídce hrátky se jmény Medard a Silvestr, přibude také gruzínské Tengiz, přičemž nositel tohoto jména je profesí ochechulolog (Ochechule s ukulele!). Pro mě skvělý byl popis standardní scény pro Rejččino monodrama, a následují další slovní hříčky: od dětství po dědství, mnohonoráře a hovnoráře, čtečkopsačka neboli kočkopes. Takže resumé: začíst se do jakékoli knížky Daniely Fischerové nikdy není ztráta času, natož nuda – verše (Tetovaná teta), pohádka (Bylum nebylum), horoskopy (Pikantní astrologie), divadelní hra (Hodina mezi psem a vlkem), povídky (Želvou proti zdi) nebo román (Happy end), všude můžete obdivovat autorčinu fantazii, rozsáhlé znalosti a jazykovou ekvilibristiku. „Ale ta záhada zůstávala viset ve vzduchu. Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumus . . . Radujme se tedy, dokud jsme mladí. Nikdo tady nebyl mladý a nikdo neměl důvod k radosti. Ostatně ta oslava mládí se jmenuje De brevitate vitae, O krátkosti žití, a končí slovy nos habebit humus, dostane nás země. Tedy hrob.“... celý text

Návod na vraždu pro hodné holky 2020, Holly Jackson

Návod na vraždu pro hodné holky je první díl série, z níž jsme ale do knihovny zatím koupili jen 3. a 4.díl. Takže jsem chtěla zjistit, kdo je vlastně Pipa a proč je tak skvělá. A příběh nezklamal, opravdu je to výborná YA detektivka – vyšetřování zmizení a vraždy, kterou vlastně nikdy policie pořádně nevyšetřila: vzala za své konkrétní údaje a jevy, aniž se obtěžovala ověřovat jejich reálnost, neřkuli pravdivost. Takže Pipa a její rodina, včetně Barneyeho, jsou hlavními hrdiny této první knihy, kterou já našim mladým čtenářkám určitě doporučím: čtivá, logicky sestavená, textově/stylově odlišená – skvělý základ pro budoucí čtenáře dospěláckých detektivních příběhů! „Pipa věděla spoustu úžasných věcí, například že hipopotomonstroseskvipedaliofobie je odborný termín pro strach z dlouhých slov, že se děti rodí bez kolenních čéšek, znala nazpaměť nejlepší citáty z Platóna a Catona a že existuje více než čtyři tisíce odrůd brambor. Netušila ale, kde Singhovi berou sílu tady zůstávat.“... celý text

Ať se rozhodneš jakkoli 2020, Jakub Szamałek

Ať se rozhodneš jakkoli je kniha, na kterou se chystám snad už téměř rok. A když jsem se k ní konečně dostala, rozhodně nelituju, naopak. Prvotina mladého polského autora je výborná – dobře přeložená, jazykový redaktor taky odvedl kvalitní práci a hlavně téma je výsostně aktuální. Popis internetového bulváru s názvem Meganewsy je otřesný, počínaje způsobem jeho fungování a konče odměňováním zaměstnanců. Ovšem pořád je to jen neškodná hračka ve srovnání s darknetem. A jestli jsem doposud nefandila chytrým mobilům a hodinkám, odteď se jim budu vyhýbat velkým obloukem!... celý text

Ve tmě jsme všichni stejní 2021, Julia Heaberlin

Detektivka - nebo thriller, jak chcete - která nabízí víc než jen pátrání po padouchovi. Způsob, jakým jsou vykresleny postavy i prostředí, mě velmi překvapil, nemohla jsem hltat stránky a spěchat k vyřešení, protože tady to jednoduše nejde. Černé a bílé není striktně vymezeno, nápověda se ukrývá na nečekaných místech a vy musíte hlídat každé slovo každé postavy. A naprostá pecka, alespoň pro mne, je první a poslední stránka příběhu! Černooké Zuzany jsem nečetla, ale tohle mě zaujalo. "Člověk, který prohlásil, že za peníze se nedá koupit štěstí, nikdy neměl peníze," odpoví dr. Grecová.... celý text

Hra o duši 2023, Javier Castillo

Hra o duši – druhý díl série, jenže první jsem nečetla, takže na něco se navazuje a mně trochu chybí souvislosti, ale budiž, moje chyba. Začátek zajímavý a čtivý, okamžitě mě vtáhnul, ale s narůstajícím počtem stránek se mi příběh zamlouval stále méně. Zajímavé a nečekané bylo dokončení 1.kapitoly, to přiznávám, ale jinak mě kniha zklamala. Jsem ovšem přesvědčena, že čtenáři thrillerů v naší knihovně budou mít po přečtení na tuto knihu mnohem lepší názor.... celý text

Dívka z inkoustu a hvězd 2017, Kiran Millwood Hargrave

Dívka z inkoustu a hvězd byla prvotinou této autorky a já jsem ji chtěla porovnat s knihou Napospas, která se mi opravdu líbila. A výsledek mého porovnávání je – alespoň pro mne – velmi uspokojivý. Ve své první knize si autorka vymyslela zajímavý svět: (kdysi) plovoucí ostrov Joya, zalidněný zajímavými postavami a opředený ještě zajímavějšími bájemi. Aby toho nebylo málo, hlavní hrdinka Isabella je dcerou kartografů, a právě jediné dědictví po zesnulé matce, látková mapa ostrova, umožní Isabelle zachránit jejich svět. Ale bez dcery guvernéra, její přítelkyně Lupe, by se báje nenaplnila . . . Byla jsem spokojená: věnování spolu se souřadnicemi, které mě (z)mátly; nádherná grafická úprava knihy – nejen obálka, ale i vlastní text je výborně graficky zarámován; fantastický svět – Afrik, Europa, Amrika, Aegypt, ale třeba taky Dédalo. Pravda, nepochopila jsem třeba ty slepice, koneckonců ani tibicény, ale to je autorská licence, proč ne. Ovšem s čím určitě nesouhlasím, to jsou prohřešky proti české gramatice – ponejvíce to byly chybné shody podmětu s přísudkem. (Jediné, co mě může těšit, že mi mladé čtenářky knihu po přečtení přinesou a velmi se rozhořčují právě nad výskytem těchto chyb.) Takže soudím, že historické téma se autorce sice povedlo lépe a přesvědčivěji, ale ani fantasy svět plovoucího ostrova není špatný, určitě doporučím! „Báje je něco, co se stalo tak dávno, že lidi radši předstírají, že to nebylo doopravdy, i když bylo.“... celý text

Stíny nad Pecan Hollow 2023, Caroline Frost

Stíny nad Pecan Hollow jsou prvotinou autorky, ale mně to vůbec tak nepřipadalo – příběh je napsaný (a zřejmě i přeložený) velmi čtivě a zajímavě. Pro mě je to pomyslný další kamínek v mozaice amerického systému pěstounství – zřejmě není náhoda, že v tolika knižních i filmových příbězích je role pěstounů vysloveně záporná. Katherine proto držíme palce, ale lidské a sympatické jsou i další postavy: nejen Eleanor (což je vcelku pochopitelné a logické), ale pro mě trochu překvapivě taky Red a Sugar. Jen ten samotný závěr knihy se mi trochu nepozdával, i když chápu, že si Kit i Charlie zasloužily svůj díl štěstí. A věřím, že čtenářky v naší knihovně nebudou zklamané. P.S. Název i místo samotné mě donutily vyhledat si více údajů o stromech, na nichž rostou pekanové ořechy; i tohle je plus pro knihu. „Kitiným majákem, který ji naváděl k lepším časům, byla myšlenka na Eleanor. A udělala dobře, že to světlo následovala. Tohle dítě bude potřebovat někoho jako je její teta – někoho, koho baví smažit lívance či vymýšlet jméno pro kuře. Možná ji potřebovala i Kit sama. Ale cena, kterou za to musí zaplatit, to, že uvízla se všemi těmi lidmi na jednom místě, byla zdrcující.“... celý text

Soutěž pro mladé vědce 2019, Nancy Krulik

Pro nesmělé čtenáře - tedy pro ty, které odrazuje tlustá kniha plná textu - ideální čtivo: téměř na každé straně najdeme malý obrázek, řádkování je větší a hlavně (nejen) třeťáci v knize najdou zajímavý, i když nijak úchvatný příběh. Ovšem už jen kvůli tomu skvělému nápadu, který měla Loganova máma-vynálezkyně, stojí za to si knížku přečíst! Já ji našim nerozhodným budu určitě doporučovat, tím spíš, že volné pokračování má název Fotbalový nervák!... celý text

Velké sny 2022, Sarah Lark (p)

Zvěrolékařka – další chytlavá série Sarah Larkové, ale já se zase budu opakovat: novozélandskou trilogii tato spisovatelka asi už nepřekoná. Velké sny popisují zajímavou dobu, různorodé jsou i postavy, jimiž spisovatelka svou knihu zalidnila (postava Marii by v dnešní době zcela jistě získala diagnózu PAS), ale samotný příběh nijak výrazně nevybočuje z řady knih na podobné téma. Popis bojového šílenství první světové války je určitě povedený, podobně jako vylíčení tehdejší tradiční ženské úlohy; asi nejzajímavější jsou právě veterinární „studia“ mladé Nellie. Pokračování příběhu (2.díl) probíhá ve stejném duchu jako první část, jen se dostáváme do meziválečného Německa, tedy do doby, v níž se formovaly fašistické základy německé politiky, a poté konečně na Nový Zéland. Pro mě nové a objevné bylo postavení židů a obecně německých přistěhovalců, výraz enemy aliens jsem neznala, ani praktické důsledky této přistěhovalecké politiky. Velmi akční je část děje odehrávající se na Krétě. V obou knihách najdeme spoustu drobných (pochopitelných) překlepů, ale kromě toho překvapivě i slova jako paralizované nebo idilické. Ale to jsou drobnosti, takže já našim čtenářkám obě knihy určitě doporučím. „Nikdo jim nikdy nesmí říkat jinak než Novozélanďané nebo třeba na ně shlížet zvysoka. Jsou, co jsou, a stanou se tím, čím budou chtít. S tím se musíme všichni smířit, dokonce i jejich otcové.“... celý text

Ex v éteru 2022, Rachel Lynn Solomon

Přiznám se, že mě kniha nijak nenadchla - rozhodně znám lepší romanťárny, třeba Spolubydlící. Ale o to víc jsem si užila komentáře, moc děkuju všem. Někteří (Kudlanka03) podobně jako já obdivují nejen povedenou obálku, ale i vtipný český název. Souhlasím s komentářem Akléda - tedy ne se čtyřmi hvězdami, ale se stížnostmi na korekturu, která se asi vůbec nekonala! Moc mě pobavil Kudík - i pro mě byl Steve Rogers Goldstein asi nejvýraznější postava! A podobně jako katallinka bych si docela ráda nějaký podcast tohoto typu naživo poslechla. Já přidávám do svého komentáře nejen Shayin povzdech na nekončící, tolik "oblíbené" fundraisingové kampaně, ale taky multikulturní zkratku CBUPBM (zajímalo by mě, jak vypadá v angličtině).... celý text

Musím tě zradit 2022, Ruta Sepetys

Musím tě zradit rozhodně není čtivá a zábavná kniha, každý, kdo se odhodlá k jejímu čtení, s tím musí počítat. Ruta Sepetys si nevybírá líbivá a snadná témata, ale snad ani to válečné (Sůl moře) na mě nepůsobilo tak depresivně jako příběh konce komunistického Rumunska. Způsob psaní – možná i překlad? - pro mě evokoval šedivou, prázdnou, bezútěšnou realitu, v níž se základním problémem stává faktické přežití, a hlavně: v níž nemůžete věřit vůbec nikomu. Otřesné svědectví, byť „pouze“ literární.... celý text

Dýchej za mě 2023, Eva Kollerová–Střihavková

Po Grónském roku, který jsem nedočetla, se mi do téhle novinky vůbec nechtělo. Ale ježto marodím, tak nepohrdnu žádnou knihou, která se vyskytne v mém okolí; Dýchej za mě byla jednou z těch několika dostupných. A jsem tomu ráda, protože s Grónským rokem nemá vůbec nic společného – ani téma, ani dobu, v níž se odehrává, snad jen ich formu vyprávění. Příběh sester Nekolových, Augusty a Milady, na pozadí, i když možná spíše na popředí první světové války. Málokdy jsem četla tak přesvědčivé vylíčení zoufalých životních podmínek civilistů – těch, kteří neměli co šmelit na černém trhu a nepocházeli z bohatých rodin. Svérázná a jistě nadaná Gusta a její obětavá sestra, vždy baculatější a přízemnější Milada – velmi zajímavá nerozlučná sesterská dvojice. Přísný otec, který ale Gustu nechal jít vlastní cestou, jakkoli byla tehdy náročná, pro ženu dvojnásob, zatímco Milada neměla šanci ani na svou vysněnou učitelskou dráhu. A i když ke konci války obě sestry uskuteční své plány a dosáhnou úspěchu, pro jednu z nich už je příliš pozdě. Příběh mě zaujal, i když místy mi připadal trochu nevyrovnaný. Miladiny popisy předválečné Prahy, jejího zaměstnání v Roudnici („víte, v kolik vstává císař František?“), provolání Mým národům a začátek nepochopitelné války, která měla být rychlá; neuvěřitelné osudy a setkání. Jen závěrečné kapitoly s Josefem mi moc nesedly, ale to spíš kvůli jeho invaliditě – jak třeba řídil auto? Jistě, mohlo být speciálně upravené, ale takové asi za války nebylo snadné získat; prostě detail, který mě trochu rušil. Každopádně během četby se objasní i zvláštní detaily vyvedené na obálce, takže pro mě určitě povedená kniha, kterou budu doporučovat. „Přesto se zmiňuješ, že tvá práce není tvůrčí, že máš obavy z rutiny, která mně, jako malířce, nehrozí. Nemusíš se bát. Jsi stejná, ne-li větší umělkyně než já. Malíř vytváří obraz, stavitel kostel a učitel živého člověka. Učitelství je nejdůležitější umění ze všech.“... celý text

Temná dcéra 2017, Elena Ferrante

S Elenou Ferrante jsem se nepotkala – Geniální přítelkyně mě vůbec neoslovily, nedočetla jsem ani první díl; její další u nás vydané knihy jsem proto ignorovala. Jenže pak jsem se doslova srazila s její dětskou (?) knížkou Pláž v noci: tam, kde jsem ji potkala, jsem vlastně vůbec neměla být. A tak jsem usoudila, že budu podél téhle Ariadniny nitě pokračovat: Pláž v noci prý úzce souvisí s knihou Temná dcera, takže sem s ní! Teď děkuju vesmíru, že jsem se k Temné dceři dostala. Nemyslím si, že hlavní postava je psychopatka – považuju se za dobrou mámu, koneckonců šestnáct let „domácího vězení“ s autistou vás vycvičí, ale možná právě proto ji naprosto chápu. A denně se ve své profesi setkávám s matkami, které jsou neuvěřitelně psychicky rozpolcené právě kvůli svému mateřství. Někdy je těžké (ne-li nemožné) považovat ho za přínos, když vám současně tolik bere . . . A je to právě Elena Ferrante, která tyhle pocity dokáže popsat neuvěřitelným způsobem; občas nevěřícně kroutím hlavou, i když s ní souhlasím, a to prosím nejsem z Neapole! A jen douška na závěr: tohle mi opravdu mnohem více připomíná rukopis Domenica Starnone (Tkaničky), který bývá někdy považován za spisovatele, který se skrývá pod pseudonymem E.F. Jenže na druhou stranu: dokázal by muž tak dokonale popsat všechny zápory mateřství? „ Okouzlila mě především ona, jmenovala se Brenda. Povídala jsem si s ní celý večer a představovala jsem si sama sebe na jejím místě, svobodnou, na cestách, s neznámým mužem, po kterém bych neustále toužila a který by toužil po mně. Všechno od nuly, žádný zvyk, žádné pocity otupělé předvídatelnosti. Já jsem byla já, produkovala jsem myšlenky, jež nenarušovala žádná jiná starost než zamotané vlákno tužeb a snů. Ještě mě nikdo nedržel spoutanou navzdory přestřižené pupeční šňůře.“... celý text

Nelítostný princ 2023, Sophie Lark

Nelítostný princ je můj velký omyl – koupili jsme ho do knihovny v domnění, že je to nějaká YA fantasy; možná by mi tentokrát tetovaný svalovec s pekáčem buchet na obálce napověděl včas, oč tady kráčí. (Ale jahody jsou povedené, souhlasím.) No nic, stalo se a já jsem si knihu „za trest“ přečetla: co jsi koupila, to budeš číst! První překvápko a první asociace: vždyť je to velmi přibližná kopie/parodie klasického díla – Kačenka a Petrucio by se určitě poznali, v roli Blanky vidím Rionu, ač není Aidina sestra? Mafiánské prostředí by velkému alžbětinci (na rozdíl ode mne) možná taky nevadilo, soudím já; vycházejme z reality. A překvapení druhé: musím spravedlivě a poctivě přiznat, že jsem se nenudila - příběh je napsán zručně a svižně, nechybí humor a překvapivé zvraty. Bohužel nechybí ani (na můj skorodůchodcovský vkus) spousta vulgarit a sexu; ani jedno v knihách většinou nevyhledávám, a tudíž ani neocením. Takže asi nejvíce mě zaujala následující pasáž: „Proč myslíš, že někdo utratí půl milionu dolarů za kampaň na post radního, když pak dostane plat 122 304 dolarů?“ zeptám se jí. „Zřejmě si chceš pohrát se zónami a daněmi, aby to vyhovovalo tvým podnikatelským záměrům. Taky budeš moct spoustě lidí dát to, po čem touží.“ P.S. Abych nezapomněla: oceňuju i nabídnuté hudební menu!... celý text

Na kopci 2013, Jiří Březina

Prvotina Na kopci určitě není detektivka – předlouho trvá, než se dočteme, koho a proč vlastně hledáme, navíc zkušenější čtenář má jasno mnohem dříve. Asi nejvíce mě zaujala Marie, respektive řešení její situace. A docela by mě zajímal ten původní konec, který byl podle předmluvy zřejmě úplně jiný. Z pročítání komentářů je jasné, že tahle kniha panu Březinovi spíše uškodila: někteří kovaní detektivkáři už další knihu tohoto autora nehodlají riskovat, což je možná škoda. Tak jsem zvědavá na čtenáře naší knihovny, kteří na Jiřího Březinu dosud nedali dopustit . . .... celý text

Živí a ztracení 2022, Ellen Feldman

Jiný pohled na válku, na ty, kteří se z ní nikdy nevrátili, ale hlavně na ty, kteří přežili a cítí se vinni. Velmi dobře napsaná kniha zalidněná různorodými postavami, s naprostým minimem sentimentu a romantiky. Lidi jako byli David, Harry, slečna Allbrightová nebo Anna bych chtěla taky potkat; zvlášť Anna mě jako mámu přivedla na myšlenku, zda bych se dokázala zachovat tak jako ona . . . "To přesně tím myslím. V tomhle světě nic takového jako víc radosti, než si člověk zaslouží, neexistuje."... celý text

Podivný počátek 2023, Deanna Raybourn

Podivný počátek je prvním dílem série s hrdinkou Veronikou Speedwellovou, „dámou detektivem“, abych použila označení používané v knize samotné. Milý, humorný a samozřejmě feministicky laděný příběh z viktoriánské Anglie se čte skvěle. Veroničiny slovní šlehy na téma ženských i mužských (ne)ctností, její cestovní zážitky, její originální přístup k sexuálnímu životu i ochota hovořit na toto ožehavé téma se svým protějškem, to vše staví knihu na srovnatelnou (tedy velmi dobrou) úroveň třeba s knihami série Raven, Fisher a Simpson Ambrose Parryho – alespoň pro mne. Občas mě trochu zarazil překlad („lékař mi napsal na Kostariku“), někdy i věcná stránka – v roce 1887 asi stěží probírali genetické mutace, když o genu jako takovém zatím nebyla řeč, ale to jsou drobnosti. Takže já určitě doporučuju! „Pravda je tvrdé zrcadlo a já teď nemám náladu dívat se na svůj odraz.“... celý text