Bobšule přečtené 156

Odsouzencův meč 2011, Ingrid J. Parker

Akitadovo chování v knihách je někdy mimo moje chápání a není to jinou zemí a časem.... V tomto díle, kdy se místy chová s prominutím jako totální trotl a nepřímo zapříčiní smrt vlastního syna, jsem nestíhala rozumět tomu, proč dělá to, co dělá. Jediným vysvětlením, které se mi pokaždé zdálo jako reálné bylo, že si takovou dějovou linii pro knihu autorka prostě vyklenula. To mi přijde ale poněkud trapné. Je to jako když člověk usedne do křesla a tlačí ho péra do zadku. Abych rovnou předešla nedorozumění. Nastíním tu jednu z mnoha nesmyslností. Autorka čtenáři neustále zdůrazňuje, že se Akitada cítí silně dlužen Haseovi zjistit pravou příčinu jeho dosouzení na ostrov vyhnanců a očistit jeho jméno. Jedním dechem ale bez dalšího vysvětlení říká, že se na tuto svou povinnost, která ho momentálně tak nutkavě tlačí, vzpomněl po několika letech!!! Čiliže, ono to několik let klidně mohlo počkat, on na to dokonce pozapomněl. A teď, zrovna když vypukne smrtící epidemie v hlavním městě, slyší o ní na každém kroku, má průšvihy na ministerstvu, tak najednou akutně nutně místo elementární péče o rodinu a její bezpečí začne hledat pravdu o událostech před sedmi lety?! Bože...... celý text

Případ rodu Masudů 2012, Ingrid J. Parker

Nevím, jestli je to jen mým aktuálním rozpoložením, ale tento příběh mi moc nesedl. Míra násilí na dítěti zde popisovaného mi přišla přílišná. To si od knihy čistě pro oddech opravdu nepřeji. Akitada dobrej, Tora taky, ale ne. Opravdu se mi tato kniha netrávila ani trochu příjemně. :-(... celý text

Rašomonova brána 2003, Ingrid J. Parker

Knížka to není špatná, ale závěr je vyloženě odflinknutý. Takovou dobu se čtenář probírá všemi detaily Akitadova a Torova vyšetřování. Tak si myslí, že by měl nárok na nějaká podrobnější vyústění, ale ono pendrek. Celou dobu se jeden vzteká nad tím, jak Sakanue vpodstatě zmermomocnil Sadamuovu sestru, ale aby se pak jeden dozvěděl, co se s ní stalo, když byl Sakanue odeslán do pohraničí, jak o ni bylo postaráno atd., to aby si vymýšlel sám. Totéž s vlastní svatbou Akitady. Jeden by si myslel, že v Japonsku, takové tradiční zemi, bude svatba vypadat nějak pompézněji,a le z knihy to vypadá, že se prostě dva slezou v pokoji, vyspěj se spolu a třetí den dlabou ke snídani rýžové koláčky. Tomu se mi opravdu nechce věřit. A tak dále a tak podobně. To už nebylo místo? Nebo došla inspirace? Všude se o těchto knihách píše, že autorka pokračuje v duchu van Gulikova soudce Ti. A ano, v těch nejlepších místech se svému předobrazu skutečně blíží. Leč - bohužel - jen ve svých nejsilnějších místech. Van Gulik se totiž v prostředí, o kterém píše, doopravdy nesmírně dobře orientoval, a tak neměl potíže zasadit děj do spousty zajímavých a pečlivě popsaných reálií. V knihách s Akitadou by si člověk přál číst o reáliích z Japonska 11. století ve stejné míře, ale bohužel. Autorka se denního života v Japonsku dotýká jen opravdu sporadicky, prakticky jen tam, kde je to už nezbytně nutné.... celý text

Běh o život 2011, Richard Bachman (p)

Film jsem neviděla, ale kniha se mi moc líbila. Nápad sice není nějak divoce originální, ale mně se přesně tenhle typ příběhů líbí.

Páté evangelium 2005, Philipp Vandenberg

První kniha tohoto autora, kteoru jsem četla a byla jsem nadšená. To je přesně ten žánr, který mi sedí a který mě baví. Dobře napsané, dobře přeložené, pěkná knížka na prázdniny na chalupu i třeba jen do metra. Ačkoli... Tam ne. Tam pak přejíždím. :-)... celý text

Akta Golgata 2005, Philipp Vandenberg

Tak tahle knížka mi přišla už kapánek odbytá. Míním tím, že po tom, oc jsem na tohle téma přečetla od stejného autora několik jeho předchozích děl, přišlo mi, že se v zásadě nedozvídám ani nic nového, ani překvapivého, prostě jsem nijak zvlášť nebyla ani napnutá ani nadšená. a navíc mě moc nebavily pasáže z "českého prostředí" naznačující, že se autor, pokud vůbec byl v Čechách, opravdu nedostal dál, než do hospody u tygra a před hotelem mu vrazili dor uky ještě letáček inzerující ozdravné pobyty v lázních Středočeského kraje. Tak to na mě aspoň působilo.... celý text

Honzíkova cesta 1998, Bohumil Říha

Pamatuji se, že to byla první kniha, kterou jsme četli ve škole. Nebavilo mě to. Nebavila mě oslava života na venkově jako čehosi lepšího než života v Praze. Narodila jsem se v Praze a měla jsem tu i babičky a dědečky. Ranné dětství jsem ale trávila v malém městě v severních Čechách a tak nějak jsem jen čekala, až se zase vrátíme zpět do Prahy. Čiliže ústřední náboj knihy byl v přímém protisměru k mým touhám v těch letech. Před pár lety se mi dostalo do ruky DVD s filmovým zpracováním Honzíkovy cesty. Ale nevydržela jsem. Před nedávnem začali číst ve škole u mého staršího syna Honzíkovu cestu a já to zkusila znovu. Ani tentokrát jsem nevydržela. Tato kniha a její pointa i jednotlivosti mě věru zcela míjí... ;-)... celý text

O letadélku Káněti 1998, Bohumil Říha

Těžko už dnes říci, kolikrát jsem právě tuhle knihu v dětství přečetla. Bylo to mockrát. Představa malého letadla pilotovatelného tak snadno, že by to zvládlo i dítě, plně odpovídala mé klučičí povaze. Nedávno jsem četla "Káně" svým klukům a zdálo se, že i je ta myšlenka nadchla. Pravda, některé detaily jsem musela povysvětlovat, ale nebylo to nic zdržujícího a složitého (pracharanda apod.).... celý text

Seznam sedmi 2003, Mark Frost

Román o Conanovi Doyleovi psaný jeho vlastním stylem. Dokonce i s přidaným předobrazem Holmese, končícím hádejte, kde? - V Raichenbašských vodopádech! :-) Vzhledem k tomu, co všechno spolu ti dva zažívají (zombie se zašitými ústy, podzemní vlak apod.), může se zdát, že autor při psaní určitě kouřil něco hodně kvalitního. Nicméně, já to vážně četla jedním dechem. Tak dobře je to totiž - dle mého - napsané.... celý text

Šest mesiášů 1997, Mark Frost

Šest mesiášů je logickým pokračování Seznamu sedmi. A stejně, jako se v Doylových románech zázračně vrací Holmes, vrací se Doylovi v mesiáších i jeho společník. Opět velmi divoké a velmi čtivé. Mně to aspoň bavilo.... celý text

Ztracený symbol 2010, Dan Brown

Ze všech tří knih, které jsem od Dan Brovna přečtela (Šifra a Andělé), mi tato přišla nejméně zábavná. Počínaje přenosem děje do Ameriky, která mi pro tento žánr nepřipadá zajímavá, až po samotné zednáře, které si představuju krapet jinak, asi romantičtěji.... celý text

Andělé a démoni 2006, Dan Brown

Kniha mě nadchla, ale ten konec, se skokem z helikoptéry, ten byl - upřímně řečeno - strašný. Vyloženě mě otrávil a nechtělo se mi číst dál.

Šifra mistra Leonarda 2008, Dan Brown

Můj veleoblíbený žánr. A tahle kniha patří k těm nejlepším z něj, co jsem četla. Dobře a čtivě napsané, děj má švih, žádné nudné zdržování, a přesto se člověk dozví veškerá fakta, která k pochopení děje potřebuje znát, a že jich není málo. Moc pěkné.... celý text

Nejvzácnější rukopis 2009, David Gibbins

A tohle se mi zatím od Davida Gibbinse líbilo nejvíce! Zápletka se svitkem, který diktoval sám Ježíš, nalezeným ve vykopávkách v Herculaneu, se mi jevila jako moc zajímavá.... celý text

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky 1979, J. R. R. Tolkien

Společenstvo Prstenu 2006, J. R. R. Tolkien

Návrat krále 2007, J. R. R. Tolkien

Dvě věže 2006, J. R. R. Tolkien

Silmarillion 1992, J. R. R. Tolkien

Ta kniha je skvělá, ale já mám příliš mdlou mysl na to, abych jí dokázala dočíst. Ale pokouším se. .... V pravidelných intervalech. :-)

Chemické příběhy Sherlocka Holmese 1967, Wacław Gołembowicz

Velmi dobře psané příběhy. Jediné, co mě neustále trápilo, bylo, že si Holmes s Watsonem tykali. Přes to jsem se nějak nedokázala přenést.