Belatris přečtené 470

Možnosti milostného románu 2019, Jan Němec

Deset let se ségrou 2020, Nicole Ehrenbergerová

Čekala jsem víc... Pro člověka, který Cup of Style sleduje, je v knize jen málo nového. Navíc mi připadá, že je kniha napsaná pro jinou cílovku, než jaká v současnosti tvoří většinové publikum obsahu dua CoS. Vzhledem k tomu, že obě tvůrkyně jsou mladí dospělí, čekala jsem knihu psanou pro mladé dospělé, a ne pro holky 12/13 let. Čekala jsem více úvahovějších pasáží, background některých rozhodnutí, vývoj a přerod z holčiček v mladé ženy, proměny v tvorbě, která roste s nimi... Umím si představit, že pro někoho, kdo CoS moc nesledoval, to může být čtivý náhled do života dvou českých online tvůrkyň a podnikatelek, ale i tak jen velmi povrchní. Očekávání byla prostě příliš vysoká a obsah nepřekročil to, co už bylo duem CoS publikováno. Škoda. Velká pochvala ale putuje k vizuálu a materiálu - jde o krásně a kvalitně udělanou knihu na hrubším papíře, než je v současném k nižním byznysu běžné.... celý text

Frankenstein 1966, Mary Wollstonecraft Shelley

Forma vyprávění typu "povím vám, co mi vyprávěl jeden zvláštní člověk" mi nikdy neseděla, ale u Frankensteina jsem na to brzy zapomněla. Těžko bych hledala jinou knihu, nad kterou bych měla možnost uvažovat nad osamělostí, přirozeností, etikou, tunelovém vidění, oběti nebo vyšším dobru. Zajímavé také je, že nejvíce životaschopnou postavou příběhu je ta jediná, která životaschopná být vůbec neměla. Rozhodně kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně.... celý text

Milenci svobody: Beauvoirová a Sartre 2020, Claudine Monteil

Najdi mě 2020, André Aciman

Čím větší těšení, tím větší zklamání. Ne vždy to tak dopadne, ale tentokrát mě Aciman úplně minul. Jako by druhou knihu narychlo psal student těsně před tím, než ji musí odevzdat učiteli tvůrčího psaní. Jako by autor věděl, kam chce postavy dovést, ale neví, jak to udělat. Ze tří částí knihy se mi jakž takž příjemně četla jen prostřední část věnovaná Eliovi. Alespoň z ní čišela nějaká atmosféra a mezi postavami vzniklo přirozené napětí. První část (věnovaná otci Samuelovi) byla iritující, poslední část (Oliver, Elio a spol) zase chaotická. Pokud Aciman přijde s další knihou, už bude mé těšení na bodu mrazu. Ale možná to čtenářskému zážitku prospěje. Více k Najdi mě najdete na blogu (odkaz v Recenzích, knihorožec.blog).... celý text

Nebe nad Jemenem 2019, Tomáš Šebek

Hry bez hranic 2018, Michal Kašpárek

Fascinuje mě ta uvědomělá laxnost hlavního hrdiny. Ta je o to větší, pokud se jedná o témata, která většina lidí považuje za nesmírně emotivní. Kašpárek bez servítků zobrazuje radikální aktivisty, směšně pózérské hipsterské podniky nebo pokroková umělecká centra vsazená do někdejších městských ghet. Sám autor nemoralizuje, jen předkládá různé příběhy lidí vedle příběhu hlavního hrdiny Filipa. U čtení jsem se skvěle bavila (zčásti asi vážně budu cynická bestie), což ale neznamená, že mi unikl plný rozměr mnoha situací. Na knize mi přijde nejlepší to, že ji lze číst jako humoristickou odpočinkovku, stejně jako filozofické zamyšlení nad dnešní dobou a lidmi. Za mě je to must-have a jen co ji vrátím do knihovny, tak si pořídím vlastní výtisk. Více když tak v recenzi v záložkách.... celý text

Nejlepší kandidát 2017, Stanislav Biler

Stanislav Biler dokázal ve svém románu skvěle vytěžit své vzdělání sociologa, ovšem chybí mu ještě vypilovat autorský přístup, zejména pokud jde o tvorbu beletrie. Kdyby šlo o novelu o poloviční nebo 2/3 délce, bylo by to pro mě geniální dílo. Jenže vzhledem k tomu, že příběh ani postavy se za celou dobu nijak neposunují ani neproměňují, je ta koláž po 100 stranách už mírně otravná a nudná. Nicméně i přes četné výhrady je kniha cenným podnětem k úvaze nad řadou témat: namátkově např. Jak si vytváříme úsudek? Dokážeme věnovat potřebnou energii tématům, která jsou skutečně důležitá? Nakolik jsme schopni onu důležitost posoudit? Jak moc jsme citliví na manipulaci? A mnoho dalších. Právě proto (i kdyby jen proto) by si měl Nejlepšího kandidáta přečíst každý, zvláště jestli disponuje volebním právem a je součástí společnosti. Více v recenzi na blogu (v odkazech v sekci Recenze).... celý text

Udělej si ráj 2011, Mariusz Szczygieł

Mariusz Szczygiel je můj nový objev. Tak nápadité, podnětné a skvěle napsané reportáže (nebo jak to nazvat) jsem ještě nepotkala. Nejsilnější pro mě byla první polovina knihy, ale i tak jsem si užila čtení, dělala jsem si poznámky, co si vyhledat nebo zjistit, a co je nejlepší - bavila jsem se. Číst o Češích z pohledu cizince, byť velmi blízkého (a sám sebe navíc nazývá čechofilem) byla parádní. Některé rysy domnělé české nátury či mentality jsem si naplno zatím neuvědomila, jiné jsou omílány pořád dokola, přitom autorovy i mé zkušenosti jsou jiné. Spousta dílčích i větších příběhů tvoří čtivou mozaiku. Na můj vkus je část věnovaná víře/ateismu trochu dlouhá, ale možná to je tím, že v této části jsem se dozvěděla nejméně nového (což ale text vůbec nesnižuje, je to pro mě zajímavé téma už dlouho). Tuhle knihu bych ráda měla doma. Píšu si do nákupního seznamu.... celý text

Nádraží Perdido 2010, China Miéville

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Tak tento román je pro mě opravdovým překvapením. Pouštěla jsem se do něj s obavami, protože hornické vesnice na konci 19. století opravdu nepatří mezi má oblíbená prostředí. Říkala jsem si, že to asi bude náročná četba, u které bude třeba zapojit i kus pevné vůle, abych neutíkala ke knihám, na které mám obrovskou chuť. Nakonec to bylo úplně jinak a Šikmý kostel se stal knihou, kterou jsem s sebou nosila z pokoje do pokoje a četla ve všech volných chvílích. Postavy a rodiny, a nimiž se v několika částech a mnoha kapitolách setkáváme, jsou velmi šikovně vystavěné. Různé charaktery se svými touhami, sny a směsicí dobrých a špatných vlastností jsou skvěle podány, takže se vlastně čtenář stává dalším ze sousedů v Karwine, jejíž osud je dodnes neznámý i pro spoustu lidí z širšího okolí (zvláště mladšího věku). Na románech hodně oceňuji, když autor dokáže proplétat dějové části s úvahovými, přirozeně mezi nimi přecházet, udržet vývoj postav a vytvořit tak celek, jenž drží pohromadě. To se Karin Lednické povedlo. V posledních měsících mi marketingová kampaň ke knize už trochu lezla na nervy - bylo to úplně všude, kam jsem se hnula. Ale kniha je skvělá, takže mou nabručenost umlčela a já se dychtivě těším na další díl, který je "ve výrobě".... celý text

Zápisník alkoholičky 2020, Michaela Duffková

Síla... O blogu jsem slyšela už před časem, když byl nominován na Magnesii literu, ale nepustila jsem se do čtení, protože jsem se toho tématu bála. A oprávněně. Teď jsem se pustila do čtení a nelituji, i když... Vážně to není čtení na dobrou noc. Všichni si asi umí představit, jak destruktivní je závislost, ale číst si otevřené a místy vážně syrové vyprávění o všednodenních situacích, které často přerostou v hororové výjevy... to je prostě náročné. A to pro čtenáře to je samozřejmě mnohem snazší než pro toho, kdo to skutečně prožíval. Obrovský obdiv ke každému, kdo se se závislostí potýká a smekám před všemi, kterým se daří vítězit. Autorku obdivuji i proto, že se světem sdílela velmi intimní a často bolestné věci. Já bych to nedokázala, zvláště pokud jde např. o manželství/partnerství - ta otevřenost mě místy šokovala. A nebylo mi z toho vztahu dobře, byť se samozřejmě člověk snaží nesoudit, když to není jeho věc. Styl psaní mi nevadil, ale ocenila bych důkladnější redakční práci - sladit obsah deníkových zápisů, samotného textu a facebookových textů, aby se informace zbytečně neopakovaly bez přidané hodnoty, to mě místy otravovalo.... celý text

Očima vidět / Očami vidźeć 2019, Eva Tvrdá

Místy krásné čtení díky jazyku, který dokázal být obrazný i emotivní, ale takových míst tam bohužel bylo dost málo. Text je tak krátký, že jsem se nestihla navázat ani na vypravěčku, ani na žádnou z dalších postav, které se spíše míhaly než vyloženě objevovaly. Příběh se nestihl pořádně rozvinout, nemá žádnou gradaci a nestíhal vzbudit emoce. Ani bych to nenazvala novelou, je to spíše povídka, kterou bych si s chutí přečetla v nějaké sbírce, ale samostatně je to hodně málo. Druhá část je zajímavým seznámením s laštinou (nebo její specifickou podobou, která se vyvinula v moravskoslezské oblasti), ale není to čitelné (podle mého) pro nikoho, kdo není přímo z Hlučínska a není aspoň zčásti přivyklý na tuto řeč. Je škoda, že autorka nevěnovala látce více péče a času, nevykašlala se na přepis do laštiny a nepropracovala materiál do románu nebo alespoň plnohodnotné novely. Takhle nechápu, proč tato kniha vlastně vyšla. Možná si jí budou cenit jazykovědci zaujatí slezskou oblastí, ale pro čtenáře mi to přijde zoufale málo.... celý text

Dědina 2018, Petra Dvořáková

Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr 2019, Martin Selner

Už při čtení blogu mě zaujala jedna věc: je mi úplně jedno, nakolik se témata jednotlivých textů opakují nebo minimálně se navzájem podobají. I k blogu jsem se vracela několikrát. Nevadí mi, že už jsem text četla a že znám pointu. Prostě mě baví to čtené samotné. Vždycky mě to přivede k něčemu mému, o čem autisté ani Selner pravděpodobně nemají tušení. Otevírám si vlastní otázky a úvahy. Nejradši knihu nebo blog otevírám ve chvílích, kdy se potřebuji uklidnit, stabilizovat. Introvertní neurotik dokáže najít v textech o autistech zvláštní přístav. A taky hromadu humoru, který dokáže rozesmát nahlas. Jediné zklamání je, že je kniha tak krátká a člověk ji přečte tak neskutečně rychle (i když si ji "šetří"). Celá recenze za blogu.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Lidé jsou v každé době stejní. Chtějí prožít šťastný život se svými milovanými v dostatku a klidu. Helerovy ženy ale čelí době, která jim to nedopřeje. Při čtení Hany mě mnohokrát šokovalo, jak čtivě, jemně a lidsky se dá vyprávět, a to zvláště o věcech, které jsou pravým opakem jemnosti a lidskosti. Situace, v nichž se ocitáme, ovlivňují naše chování a jednání. Soudit lidi, kteří se ze strachu zachovali špatně, je vždy krátkozraké a komplikované. Nevíme, co je formovalo, kam sahají kořeny jejich motivací. Z románu Aleny Mornštajnové čiší pochopení, a ne odsudek, což je obdivuhodné.Při čtení se jen těžko lze vyhnout bohaté škále pocitů, na které autorka virtuózně hraje jako na exotický strunný nástroj. Od děsu z toho, jak rozmazlené dítě mluví o vraždě nechtěné spolubydlící, přes zlost na lidskou malost a zbabělost až k dojetí a soucitu. Zejména s Hanou, která žije v přesvědčení, že je stižena kletbou a rozsévá kolem sebe jen zkázu a smrt. Mám zatím srovnání jen s Tichými roky, ale Hana je pro mne knihou, která je mistrně napsaná a právem si zaslouží všechny ta senzační označení, která vídáme na plakátech a v tisku. Za mě rozhodně patří ke klenotům současné české literatury. (celá recenze na blogu)... celý text

Můžeš (po)dělat cokoli 2019, Miky Škoda

Inspirativní a nevtíravá četba. Úspěch není kategorie pro superhrdiny, není to tak, že by se k němu lidé narodili, ale jde o jiné věci, jiné "nastavení". Kniha o vůli, o odvaze zkoušet, najít svou vlastní hranici "odpovědné odvahy". Nemám ráda motivační literaturu, protože zpravidla používá vnější motivaci, místo aby inspirovala k hledání vlastní motivace, která má šanci vydržet. Kniha Mikyho Škody je příjemnou kombinací jeho životního příběhu, zkušeností s podnikáním a hledání vlastní cesty, jak být užitečný, ale zároveň si na sebe vydělat něčím, co má skutečně smysl pro nás samotné i pro společnost. Na knize je úžasné i to, že nemá věkový limit - rozhodně neplatí, že je určena jen mladým lidem, kteří se teprve chystají vykročit do samostatného života. Jsem ráda, že mám knihu v knihovně a když budu potřebovat pozitivní impuls po nějakém dílčím neúspěchu, tak po ní ráda znovu sáhnu.... celý text

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

Je mi záhadou, jak je možné psát tak čtivě, a přitom nebýt povrchní ani podbízivý. Jednotlivé postavy vstávají ze stránek postupně a tak plasticky, že je čtenář po dobu čtení skoro bere za své příbuzné. Původně jsem chtěla jen ochutnat autorčin styl a knihu si přečíst někdy později, až bude kolem Vánoc více času na čtení. Samozřejmě se nic takového nekoná, protože jsem se jen těžko dokázala odtrhnout. Zajímavý vyprávěcí postup - rozdělit příběh mezi dvě postavy - se může autorovi nehezky vymstít: buď se opakuje, nebo je to pro čtenáře nudné, protože se nepovede vybudovat dostatečné napětí mezi oběma linkami. Tady to fungovalo výtečně, dokonce se v posledních pár kapitolách stupňovalo napětí, které vešlo do vyprávění tak nenápadně, že zpětně ani nedokážu určit jak a kdy se vlastně objevilo. Velmi dovedně jsou v románu zobrazeny rodinné vztahy, jejich dynamika a zdánlivé drobnosti, z nichž mohou vyrůst velké bariéry a mnohá nedorozumění. Více zde: https://knihorozec.wordpress.com/2019/11/03/alena-mornstajnova-tiche-roky-promlouvaji-s-jemnou-nalehavosti/... celý text

Žij teď: Cesta za ajurvédou 2019, Karel Voříšek
odpad!

Dlouhá cesta domů 2019, Louise Penny

Zatím asi nejslabší gamachovka. Poprvě Gamache nevyšetřuje jako vrchní inspektor (z předchozího dílu víme proč) a vlastně ani nejde o pořádný případ. Z hlediska žánru detektivky tedy velká bída. Ovšem protože ráda čtu o umění, tak mě na tomhle dílu bavily právě pasáže věnované tvorbě, hlavně malování, ale taky (díky postavě svérázné básnířky Ruth) poezii. Na konci dostane trpělivý čtenář za odměnu alespoň jeden výrazný zvrat... Takže tento díl určitě nepřeskakovat, jen je to trochu jiný šálek než zbylé gamachovky.... celý text