Barush64
přečtené 227
Poslední kabriolet
2008,
Anton Myrer
Tuto knihu doporučuju přečíst dřív, než si přečtete knihu Doktoři od E. Segala. Já to bohužel udělala naopak a pak se člověk neubrání srovnávání, protože si jsou tyto dvě knihy žánrově dost podobné. Jak už tu pár lidí zmínilo - živější, čtivější a především optimističtější Doktoři vyhrávají na celé čáře. Často jsem se u Kabrioletu bohužel tak trochu nudila, některé pasáže jsem musela přeskočit. Celá knížka je laděná melancholicky a POZOR SPOILER...ani ten konec tomu nedodá. Postavy mi nijak nepřirostly k srdci a jejich chování mi přišlo často absolutně nepochopitelné a protichůdné pudu sebezáchovy... Abych ale jen nedštila negativitu, určitě je tam mnoho momentů, které donutí člověka k zamyšlení a po dočtení ve mně kniha zanechala takový zvláštní, melancholický pocit...... celý text
Bohyně v domácnosti
2007,
Sophie Kinsella (p)
Oddechová romantika, která naštěstí rozhodně nepatří do žánru "červená knihovna". Přečetla jsem ji během jednoho odpoledne, kniha je velmi čtivá. Ikdyž ten konec mě moc nenadchl a o avízovaném "IQ na hranici geniality" hlavní hrdinky značně pochybuju :D Pokud hledáte odpočinkovou, prázdninovou, trochu (dost) naivní knihu, nad kterou netřeba přemýšlet, je to určitě dobrá volba :)... celý text
Doktoři
2006,
Erich Segal
Parta mladých lidí, jejichž sen se zdá být skoro prostý - všichni chtějí úspěšně vystudovat a stát se lékaři. Ačkoliv mají všichni stejný cíl, každý má jinou motivaci a jiné osobní větrné mlýny, proti kterým musí bojovat. Prostřednictvím brilantní knihy se setkáváme s dobou, kdy žena na medicíně (a navíc tak krásná jako Laura!) byla spíše ojedinělá a společností odsuzovaná anomálie a kdy černým nebylo dovoleno ošetřovat bílé. Příběh o lásce, soucitu, naději. Příběh o tom, že vždycky je možné znova vstát a pokračovat. Příběh, který ve vás něco zanechá. Ačkoliv hlavními postavami jsou bezpochyby Laura a Barney, dozvídáme se toho mnoho i ze života jejich ostatních spolužáků, kteří pro nás přestávají být jen prázdná jména na papíře. Oceňuji mimořádně propracovanou a lidsky pochopitelnou psychologii postav a jsem vděčná za dějovou linku Benneta, bez které by román měl jen poloviční hloubku. Jak tu píší ostatní, i mě napoprvé zklamal konec, který se, dle mého názoru, do knihy nehodil. Dnes už se tím netrápím. Pokaždé, když tu knihu čtu (a že už jsem ji četla mockrát), udělám si konec tam, kde chci já (a tam, kde asi všichni cítíme, že měl být).... celý text