Áža707 přečtené 313

Noční cirkus 2012, Erin Morgenstern

Cirkus přijede bez varování Nadechňete se, na nic nemyslete a ponořte se do propacovaného světa kouzel a iluzí. Už úvod mě vtáhl do čtení neuvěřitelným způsobem. Máte pocit, jak kdybyste doopravdy čekali ve frontě s dalšími lidmi na to až budete moc vstoupit do cirkusu. A v momentě, kdy vám otevře kouzelné dveře, tak propadnete kouzlu. Postupem knihy jsem zjistila, že se čím dál tím víc zamilovávám do iluzí, kouzel, cirkusu i celkového příběhu. Nenechte se zmást a hlavně odradit obsáhlými popisy, kniha se čte sama. Jak kdybyste se ponořili do nejkrásnějšího magického snu. Slova ubíhaji s lehkostí. Občas je problém se zorientovat v čase, sama jsem někdy musela listy obracet zpět, abych se ujistila, kde se zrovna vyskytuji. Rozhodně to doopravdy neubírá na čtivosti a propracovanosti tohoto nádherného příběhu. Myslím, že si tento skvost užije každý, kdo má rád magii a má skvělou představivost. Já se těším, až si někdy příběh přečtu znovu a budou na mě působit věci jinak. Příběh sám o sobě je celkem jednoduchý, ale dokonalý a přitom hluboký. Nejde jen po jedné linii, ale má mnoho odboček a spojení se všemi, co mají s cirkusem něco společného. Marca i Celii jsem si velice oblíbila, líbilo se mi, jak každý stavěl část cirkusu a následné jejich spojení a vytváření společného stanu. Dalšími úžasnými postavami byla dvojčata Panenka a Výlupek a jejich kamarád Bailey. Ten závěr byl skvěle vymyšlen a rozhodně chápu, že se Celii nechtělo loučit s tak nádhernou věci, kterou vytvořili. A až se jednou ukáže cirkus, který nikdo nečekal a objeví se kouzlem, rozhodně se běžte podívat a myslím, že se tam potkáme. 5/5... celý text

Vyslanci mrtvých 2010, Adam-Troy Castro

Stejně jako těžko se mi četla kniha, tak se mi píše recenze. Nechci nikoho z vás odradit, protože si myslím, že kniha má skvělou myšlenku i potenciál, ale ten rozjezd se dá přirovnat k tomu, že potřebujete ujet 400 km a první půlku (možná i 2/3) pojedete 20km/h. Na začátku je zde strašně moc postav, kmenů, druhů atd a já jsem se doopravdy hodně moc ztrácela a nemohla jsem se zorientovat. Často jsem se musela vracet a ujasnit si kdo je kdo. Hlavní postavou je Andrea, která má být vyšetřovatelkou vraždy a vždy si všechny drží od těla. Pokud bych měla něco doopravdy na této knize vyzdvihnout, tak je to její posun, kdy postupem knihy zboří pevné zdi, které kolem sebe v průběhu let vystavěla, aby se bránila citům a hlavně zradě. Druhým velkým bonusem, který si myslím, že jsem stejně úplně nepochopila do konce knihy byl/i Oscin a Sky. Což jsou dvě osoby, kteří mají sdílené vědomí a jsou vlastně na věky věků spojeni. Porrinyardovi sami sebe považovali za jednoho jedince, dokázali mluvit zároveň a nebo dokončovat precizně mezi sebou věty. A když mluvili o vzpomínkách jednoho z nich, tak používali spojení "jedinec Sky". Vím, že takhle to zní docela zmateně, ale pro to vše, co udělali a jak se chovali jsem si je oblíbila a to ještě dříve než samotnou Andreu. Na konci byl příběh naprosto strhující a úplně vás do sebe vtáhnul. Konečně odhalení pachatele bylo nečekané a já jsem si závěr užila doopravdy strašně moc. Doufám, že se někdy dostanu k dalšímu dílů, ano takže podle toho můžete soudit, že to nebylo tak strašně, když chci číst další díl. Hlavně mě zajímá, jak dopadne vztah Andrey s Porrinyardovými. Shrnutí: rozhodně doporučuji, protože jak už jsem zmínila výše kniha je velice originální a rozhodně detektivní scifi je něco neobvyklého, jen dejte knize čas, protože začátek je doopravdy zdlouhavý. Myslím, že kniha by si v některých částech zasloužila víc a v některých by naopak mohla být trochu jednoduší. 3/5... celý text

Stepfordské paničky 2010, Ira Levin

Jedno poklidné městečko a velké tajemství. Když se Joanna s manželem a dětmi přestěhuje do městečka Stepford, myslí si že to bude dobrý pro ni i pro její rodinu. Ovšem netuší, že se velice plete. Vše na začátku vypadá poklidně, Joanna miluje focení a s manželem mají krásný vztah, což se mi velice líbilo. I to že byl jeden z mužů, kteří se snaží podpořit svou manželku a byl odhodlán ji pomocí rozvratit pánský spolek. Postupně Joanna zjišťuje, že ne všechno je tak skvěle a dokonalé jak vypadá, až na stepfordské paničky, které se starají jen o rodinu a nic jiného je nezajímá. Nemají koníčky, přátelé, sny... Celá kniha je hodně krátká a čte se doopravdy velice dobře. Já jsem si čtení užívala, jelikož film jsem viděla několikrát a proto mě překvapilo, jak byl příběh odlišný. A největší překvapení byl ten konec, prostě what? To jsem doopravdy nečekala. Rozhodně mohu knihu (i film) doporučit. 4/5... celý text

Návod na vraždu pro hodné holky 2020, Holly Jackson

Na knihu jsem se hodně těšila a doopravdy mě nezklamala! Příběhu nechybí správná čtivost, možná do strany 70 se bude zdát zdlouhavá a nezajímavá, ale slibuju, že poté se to zlomí. Dalším bonusem jsou záznamy protokolů, které si Pipa píše. Kromě toho zde můžeme najít i zpracovanou mapu a následně i kopie z diáře. To už samo přidává na originalitě. V knize nejde jen o to, že se Pipa pomocí projektu do školy snaží odhalit vraha Andie, ale máme zde další problémy okolo – šikana, drogy a jejich užívání mladistvými, znásilnění apod. Podle mě to rozhodně není oddechová kniha, ale pořádný psychothriller, který vás vtáhne do děje a nepustí. Rozhodně musím říct, nenechte se odradit tím, že je příběh řazen do Young Adult, protože to je doopravdy skvěle propracované a mě to bavilo i více než některé thrillery pro dospělé. Hlavní hrdinka je velice sympatická, chytrá a nebojí se do něčeho skočit po hlavě i když v některých pasážích knihy je to velice riskantní. Další postavu, kterou jsem si zamilovala hned v začátku knihy byl Ravi. Nechybělo mu správné odhodlání, ale svým způsobem byl i rozumnější v některých situacích. Ocenila jsem, jak byl chápavý vůči Pipě, když se rozhodla jednu věc neukázat policii. (Víc neřeknu, nechci nic vyspoilerovat!) Pomalu krůček po krůčku hledáme viníka a vy se můžete snažit odhadnout o koho jde a moje tipy byly úplně mimo. Do posledních stránek jsem neuhádla, kdo je skutečně vrah. O to větší překvapení mě právě čekalo na konci. Jako za mě doopravdy správný WOW efekt. A poslední kapitola byl takový sladký bonus, ano šlo by to i bez toho, ale zase si říkám proč ne. 5/5... celý text

Vílí křídla 2011, Renata Štulcová

V příběhu se seznamujeme s dívkou Marinou, která nastupuje na Rafaelovu školu, protože její maminka si to přála a ke všemu se s jejím tělem děje něco podivného - ano jednoho dne z ní bude víla. Potkává se svými spolužáky a dalšími elementály a čeká ji nejedno dobrodružství. Kniha je velice čtivá a myslím si, že osloví hlavně mladší čtenáře, ale rozhodně si najde své fanoušky i u starších jedinců. Styl psaní je velice pěkný, bohužel mě občas přišlo, že jsme v ději trochu moc poskočily, i když se situace dala lépe rozvést. Nesmím zapomenout na úplně luxusní ilustrace, které knihu provázely. Strašně moc se mi líbila myšlenka, že se někteří elementálové rodí do lidského těla a když se nedostanou někam, kde by své schopnosti mohly rozvíjet, tak trpí bolestmi. Jednotlivé vlastnosti i právě zdravotní problémy pro jednotlivé elementály jsou velice promyšlené a dle mého originální. Další zajímavou a velice nápaditou věci je, že i když jste dryáda, tak musíte projít všemi proměnami v ostatní bytosti. Takže jeden rok budete vílou (prima na Rafaelově škole a první díl série), dalším rok prožijete jako nága, v tercii faunem. atd. V poslední řadě se mi líbí propojení fantasy světa a dnešního světa - děti mají telefony a píšou emaily. Postavy byly zajímavé a rozhodně jsem našla své oblíbence. Občas mi přišlo, že není jasné kolik jim je, v některých chvílích mi nepřišlo, že by se dívky chovaly na dvanáct, ale mnohem starší (např. se malují rudou rtěnkou). Příběhu nechybí správné tajemství - kdo je Marinina matka, která ji opustila? A i trocha napětí - kdo se snaží Mariny zbavit. A i trochu tajemná, protože na Marinu a její rodina byla svržena kletba. Knihu mohu doporučit pro všechny milovníky fantasy a Českého prostředí. 4/5... celý text

Řetěz 2020, Adrian McKinty

Na knihu jsem se doopravdy těšila a když jsem se pustila do čtení bylo to jedno velký wow. Příběh vás nenechá ani rozkoukat a hned bez žádného okecavaní vás hodí do děje, kdy se něco děje. Právě to je věc, která mě na knize doopravdy zamrzela. Má doopravdy parádní rozjezd a celou dobu vás udržuje v napětí, ale bohužel ke konci je to takové zbytečně urychlené a snadné. Sama se musím upřímně přiznat, že mě první část bavila více. Hlavně jsem čekala, co Rachel udělá, aby ukončila Řetěz a nenapadlo mě, kam až je schopna zajít. Postavy byly dobře vykreslené a překvapovalo mě, jak v některých situacích jednaly pohotově. Obzvlášť já být na místě Rachel, tak se zbláznim. Zajímavý spád nastane v druhé části, kdy se zde objeví postavy, které se v předchozí neobjevily. Já jsem si velmi rychle spojila dvě jména dohromady (nechci spoilerovat). Samozřejmě nesmím opomenout originální námět, který ve knize najdete. Až z toho někdy mrazilo, představit si, že by něco takového v klidu mohlo existovat je doopravdy děsivé. Jak už jsem zmínila výše, tak konec byl trochu odfláknutý. Hrc prc během pár stran se vše vyřešilo a bez nějakých dlouhých soudních a policejních oplétaček Rachel žila dal svůj život. Podle mě by si závěr zasloužil něco víc, trochu rozvést a byl by to totální top strop. Sama musím říct, že jsem ještě trochu očekávala jeden zvrat, ale ten se nekonal. Knihu doopravdy mohu doporučit, protože ji budete číst s husinou a zatajeným dechem. 4/5... celý text

Dopisy na konec světa 2015, Ava Dellaira

Ani nevím, kde pořádně začít, protože to bylo naprosto úžasný. Příběh je psaný pomocí dopisů slavným osobnostem, které už bohužel nejsou mezi námi. Vždy máte spojitost proč si Lauren vybrala právě tuto postavu. Kromě toho, že jim vypráví, co aktuálně prožívá, tak vzpomíná na svou sestru a zážitky s ní. Tohle činní knihu naprosto originální a neobvyklou. Nesmím opomenout i úžasné myšlenky, které knihu provází a kromě běžných věci, zde máme i právě problémy v lásce. Řešení, jak něco přijme společnost, odcizení rodiny, nekomunikace a v poslední řadě i to, jak různí lidi vnímají stejnou osobu úplně jinak. Přesněji v knize je tohle ohledně May, kdy její mladší sestra Lauren v ní má vzor a některé věci nevidí a něco naopak zase nechce vidět. Jak už víte, tak miluju vývoj postavy. Který i když se někomu může zdát nepatrný, tak u Lauren je. I její vnímání vůči celému světu se postupem knihy změní. Pozná, že pravý přátelé nemají potřebu se ptát a počkají, až se svěří sama. Rozhodně to není jednoduché čtení, protože si myslím, že to ve vás zanechá naprosto rozervané srdce a rozporuplné pocity. Ale i tak ji mohu jen a jen doporučit, protože má doopravdy úžasnou hodnotu pro různé věkové kategorie. Takže až vám tato kniha zlomí srdce, tak mi neváhejte napsat 5/5... celý text

Zachraň mě 2021, Mona Kasten

Skvělá novinka od Mony Kasten, sice sama nemám dočtenou sérii Znovu, ale i tak jsem se velmi rychle do stylu autorky zamilovala. Stejně jako u série Znovu velkým bonusem je čtivost knihy. Sama jsem se začetla velmi rychle a knihu dokončila během dvou dnů. A okamžitě potřebuji nový díl! Ruby je skvělá postava a mnohdy jsem s ní cítila. Její diář a plánování je dokonalost, sice já v tomhle mám trochu rezervy, ale taky si přiřazuju barvičky k tématům. Jinak je to člověk, co by pro svoji rodinu a kamarády (i když jich má malinko) udělal cokoliv. James je typický bad Guy, který je namyšlený a z rodiny mu byly předávány jen ideály vedení firmy a majetku, nic ostatní není důležitý. Ano pro Jamese začne časem být důležitá Ruby, ale nedokáže sám od sebe rozlišit, co si doopravdy přeje, zda něco cítit a nebo se zavděčit své rodině. Občas mě pěkně vytáčel - hlavně na konci! Příběh není jednoduchý, že by se dva do sebe zamilovali a konec happy end, ale má to své úskalí a vady. Což samozřejmě vyjadřuje i ten konec, protože to co se semele v posledních 10 stránkách je neuvěřitelné a rozhodně vás to hned navnadí na další díl. Myslím, že je to zvrat, který nikdo nečekal a jen stěží ho rozdýcháte. Jak už jsem psala výše, jsem zvědavá, kam nás nová série zavede. Čtení jsem si užila a rozhodně mohu doporučit, pokud hledáte romantiku, ale přitom nechcete jednoduchý lovestory. 4/5... celý text

Pod vlivem Jupiteru 2016, Gary D. Schmidt

Nevím, kde přesně začít, abych vám stručně vyložila vše, co mě zaujalo. Upřímně musím říct, že mě kniha rozložila. Brečela jsem jako malý špunt a i den po dočteni o ní furt musím přemýšlet. Kniha je extrémně krátká, takže ji doopravdy stihnete za jedno odpoledne/večer (jako já), ale připravte se na to, že to není žádná sranda. Počet stran naprosto převyšují myšlenky a duševní dosah knihy. Příběh nám ukazuje, že svět se nedá rozdělit na černý a bílý. Že lidé nejsou vždy takoví, za jaké je považuje okolí, že zájmy a rozhodnutí formují lidi po celý život. Styl psaní je mnohdy neforemný, ale musíte neustále myslet na to, že nám příběh předává dvanáctiletý Jack a právě i stylem autor vystihl nádherně podstatu myšlení a jednání. Joseph je kluk, který je ten "divný" a mnoho lidí ho považuje za "špatného", ale v průběhu čtení zjišťujeme, že není vůbec zlý a dokonce je velice chytrý a může něčeho dosáhnout, když v něj lidi věří. Sice takových je jen pár, ale i tak jsou lidi, kteří v něm vidí potenciál. Kontrastem je Josephův otec, který se soustředí jen na sebe a svůj požitek, než na svého syna či vnučku. Celá kniha nám právě hodně odhaluje povahy lidi, kontrast lásky a využívání a ve výsledku hlavně nespravedlnost života. Kdy člověk s dobrým záměrem je odstrčen, protože situaci nemůže rozumět, protože je moc mladý. Konec? Ten byl za mě naprosto famózní a posledních 5 stran bylo emocemi nabytých neuvěřitelným způsobem. Zde se projevilo, kdo komu doopravdy kreje záda a kdo co jak cítí a prožívá. Dodatek s Jupiter na konci byla už jen třešnička na už tak skvělém dortu. Pro mě Joseph, Jupiter a Jackie zůstávají na věky v mém srdci ️ a mohu říct jen: "Tak kde Sakra byli?" ⭐ 5/5... celý text

Ledové království: Srdce z ledu 2016, Elizabeth Rudnick

Od knihy jsem čekala něco navíc k Frozen, jakože nějaký příběhy, které přímo nebyly ve filmu. Jako rozhodně bych se nezlobila, kdyby byla kniha jen k Olafovi. Dostala jsem příběh, který je dost podobný jako film akorát jsou zde nějaký detaily navíc. Příběhem nás provází princezna Anna a princ Hans. Kapitoly Anny mě bavily, ale Hans mě strašně vadil, nemám ho ráda ani ve filmu ani tady. Jelikož jsem sama Frozen viděla až v pozdějším věku, tak moje oblíbené postavy nejsou Elsa ani Anna, upřímně jsou mi fuk (pardon!) Naopak miluji Olafa a Svena ️ Jo a proč Svena? Nevím, asi podle toho jak je ztvárněn ve filmu. Olaf by podle mě měl dostat více prostoru (beru samostatnou knihu/film, což bude stejně zábavný, jako Olafovi výroky v Srdce z ledu/Frozen). Kniha se čte úplně sama, je psaná velice jednoduchým stylem, takže pro děti úplně super! A víte co je druhý bonus? Za mě je třeba úplně skvělý! Když čtěte knihu, tak vám děj nenarušují žádné písničky, které mě osobně ve filmu vytáčí.. Já sama jsem zvládla knihu během večera a bylo to příjemné odpočinkové čtení.  Takže pokud chcete vypnout a jen si užívat oblíbený a známý příběh, tak směle do toho. ⭐ 4/5... celý text

Kde je ta holka? 2012, Alexandra Potter

Od knihy jsem nečekala nic extra a říkala jsem si, že to bude něco jako filmy "Znovu 17" či "Přes noc třicítkou". Musím říct, že mě příběh velice překvapil, krom toho, že byl vtipný, tak myšlenka byla doopravdy zajímavá. Hlavní hrdinka se najednou nestane dvacetiletou, ale své minule já dokonce potká. Cestuje pak z přítomnosti do minulosti (a naopak) a chce aby její dřívější já, Lottie, se chovalo střídměji a víc o sebe pečovalo a nejlépe neprošlo všemi chybami. Protože Charlotte má dokonalý život, práci i přítele, sice zapomíná, co to je kvalitní jídlo a nebo kamarádi, ale zdá se být spokojená. Až po setkáních s Lottie zjišťuje, co vše ji v životě chybí. Charlotte jsem si oblíbila, obě dvě její já měla něco do sebe a já jsem se náramně bavila nad jejich rozhovory. Vanessa byla správná kamarádka i přes to, že Charlotte neměla čas a často upřednostňovala práci před čímkoliv. Miles byl podle mě blbec od pohledu a přišlo mi, že on sám se snaží Charlotte nastrkat do pozice, která je pro něj nejlepší, ale neohlížel se po Charlotte a jejich přání. Například za ní mluvil v restauraci a nenechal ji aby se vyjádřila sama. Já bych ho hned hnala pryč! Další skvělou postavou byl Oliver a byla jsem ráda, že on byl postavou v obou časových linkách (ale víc si budete muset přečíst sami!). V některých věcech byla kniha odhadnutelná (např. Kdo byla žena sedící s Charlotte na lavičce), ale v jiných věcech dokázala překvapit. Samozřejmě zde nechyběl zajímavý zvrat, uvědomění si hrdinky, že jen práce za to nestojí a potom šťastný happy end. Takže stručně kniha není nijak náročná, spíš odpočinková, ale má skvělou myšlenku a humor a já jsem si čtení doopravdy užila. Pokud hledáte něco příjemného na čtení, tak mohu tohle jen a jen doporučit :) ⭐ 4/5... celý text

Zmizelé ruce 2007, Robert Wilson

I když je kniha poměrně "krátká", tak mě trvalo těch 350 stran strašně dlouho a to ze dvou důvodů. Vždy mi trvalo se začíst a tak jsem postupovala po malých částech. Upřímně musím říct, že jsem od příběhu čekala něco víc či něco jiného. Rozhodně nechci říct, že by byl špatný, anotaci jsem si raději přečetla a díky ní jsem se na čtení těšila. Závěr knihy byl doopravdy skvělý, ALE... Šlo o posledních 70 stran, které byly doopravdy překvapivě velmi čtivé. Užila jsem si rozuzlení a vlastně postupné propojení všech postav. Jenže to je právě to mínus, které této knize musím vytknout: hromada postav! Občas jsem se úplně ztrácela a nebyla jsem si jistá, co tam tahle osoba zrovna dělá. Druhým mínusem byly rozsáhlé myšlenky a rozhovory, což podle mě jen natahovalo děj a občas jejich pointa vyvstanula po 2 stranách. Osobně si myslím, že kdyby kniha měla o 100 stránek víc, byla by lepší. Další špatná věc (za kterou samozřejmě nedávám dolů hodnocení) je: dvě postavy, které jsem si oblíbila dohromady, tak nakonec nebyly spolu, což mě velice mrzelo. Pokud máte rádi zdlouhavé zápletky, kdy v půlce knize nebudete o nic víc k vyřešení než na začátku a dokonce vám přihodí nějakou mrtvolku navíc, tak rozhodně neváhejte a do knihy se vrhněte po hlavě. ⭐ 3/5... celý text

Daisy Jones & The Six 2020, Taylor Jenkins Reid

Že začátku se kniha četla hůř, protože se mi nedařilo pořádně zorientovat v postavách, ale po chvilce se to rozjelo a já hltala každou stránku. Vytkla bych akorát opakující se informace na jedné straně, ano vím že to bylo z pohledu různých postav, ale občas mě to štvalo. Postavy byly skvěle vykreslené a každá měla svůj charakter. Za mě úžasná postava byla Camila, která byla silná, chytrá žena, co se nerada vzdává a nevzdává to ani s lidmi okolo sebe. I když se jí něco nezdá, tak chce i pro ostatní jen to nejlepší. I ostatní postavy se mi zapsaly do srdíčka, až na Eddieho! To byl člověk, který mě vytáčel každou svou myšlenkou a  pokaždé když otevřel pusu. Celou knihu jsem si přála, aby konečně opustil kapelu a já se ho zbavila. Bylo zajímavé sledovat myšlenky a názory jednotlivých lidi, u kterých jste mohly zaznamenat vývoj, ať už psychicky, tak třeba i sociální. Já jsem si všechny části strašlivě užívala a měla jsem pocit, jak kdybych s kapelou někde seděla a oni mi vyprávěli, co se stalo. Nešlo jen o samotné postavy, ale i myšlenky které zde byly. A myslím, že každý se dokázal vcitit do toho, že i když písnička nebyla napsaná jako love song, tak že ho tak okolí vnímalo a nejen tak, každý si v písni našel něco svého. Kromě úspěchu a problémů kapely a jejich členů, zde bylo mnohem víc drogy, sex, alkohol a hlavně pořádný Rock 'n' roll! Trochu zpětně nevím, co si mám myslet, když čtu komentáře o tom, že se jedná o fikcí. To snad není možný, ne? Vždyť přece... Jo to mě asi dostalo nejvíc. ALE mimochodem nějaké písničky najdete, nevím zda vznikaly ke knize, či jaký byl jejich hlavní účel, ale píseň Aurora je věc, co potřebujete slyšet! Poslední věci, co mě dostala byla poslední kapitola! Četla jsem ji dvakrát po sobě, aby mi došel plný význam slov a nebudu vám lhát brečela, jak malá holka. ⭐ 4,5/5... celý text

Spolubydlící 2019, Beth O’Leary

Očekávala jsem příjemnou oddechovku u které se zasměju a přesně to jsem dostala. Jenže kniha nebyla jen vtipná, ale měla pro mě dost kvalitní bonus, který posunul obyčejnou romantiku do úplně jiné úrovně. Seznamujeme se zde s Tiffy a jejími přáteli Grety, Mouem a Rachel a na druhé straně Leon s Kay. Tiffy je taková trochu střela a nevšední a svým způsobem je dost svá, ale její bývalý ji zlomil a dostal na psychické dno. Potřebuje utéct od něj, své minulosti a hlavně z jeho bytu. Leon je naopak přesný opak Tiffy, je obětavý a své vlastní štěstí dává trochu do pozadí před problémem bratra. Všechny tyto postavy kromě Kay jsem si oblíbila a každá byla svým způsobem specifická. Pokud se chcete zeptat na postavu, co mě doopravdy štvala (slušně řečeno), tak to byl Justin a Martin. Tyto dva společně budou sdílet byt, ale nebudou se potkávat - Leon je zde přes den a Tiffy přes noc. Co by se mohlo pokazit? Ti dva se doopravdy delší dobu nepotkaji a komunikují spolu přes papírky, který si lepí kamkoliv! A já se u toho velmi pobavila, užívala jsem si jejich konverzaci a obě dvě postavy a jejich postup životem. Teď přichází ta přidána hodnota. Na jednu stranu sledujeme postup vývoje přátelství mezi lidmi, kteří se X měsíců neviděli, ale na druhou se každý sám vypořádává se svými "démony". Leonuv bratr je odsouzen za ozbrojenou loupež, kterou nespáchal a právník chce prachy a případ se nesnaží dovézt k nějakému konci. Až vlastně díky Tiffy a jedné velké náhodě se dají věci do pohybu. Tiffy, která si vyplakala oči do polštáře a postupně se dostává z nepovedeného vztahu, tak začíná mít postupně závažnější problémy se svým ex, který jí sleduje na nemožných místech a přestává se mu líbit, že nad Tiffy ztrácí kontrolu. Celá kniha je za mě naprosto skvělá, úžasně se četla a já jsem se hodně zasmála. Takže pokud chcete odpočinkovou knihu, která má přidanou hodnotou, tak jděte do toho ️ ⭐ 4/5... celý text

Vládci popela 2021, Scott Reintgen

Kniha se čte dobře a je celkem napínavá a vtáhne vás rychle do děje. Konečná gradace je úplně úžasná a fakt jsem s napětím očekávala, co se stane. Střídají se tři hlavní postavy, kdy každá z nich představuje jednu ze skupin, která v tomto světě existuje. Setkáváme se zde s Dividiány, kteří patří mezi chudší a naše představitelka Imelda se sem dostane skrze videa, která jsou velmi populární. Její rodina by si v žádném případě nemohla dovolit zaplatit vstupní poplatek. V první chvíli jsem měla svou teorii, ale ta se ukázala jako špatná. Rozhodnutí Alchymistky mě doopravdy překvapilo a nečekala jsem ho. Druhým závodníkem, kterého můžeme sledovat je Adrian, který patří mezi Táhloruké. Sice nepatří mezi nejchudší, ale úcty od Popelianů se stejně nedočká. Upřímně řečeno mi postava Adriana nebyla moc sympatická. I když on má hlavně symbolizovat vzpouru, která se měla konat. Poslední závodnice, která nás příběhem provází je Pippa, která patří mezi Popeliány a na koních jezdí od dětství. Jelikož je potomek dvou výherců dostihu, tak se zdá, že má před ostatními docela náskok. Ze začátku mi byla velmi nesympatická a na konci jsem si ji oblíbila. Její části jsou psané Du-formou, což bylo občas velmi náročné na čtení, ale zase se dobře odlišovaly postavy v dějí. Dalším bonusem příběhu pro mě byly prvky dalo by se říct fantasy - božstvo, chymery a svým způsobem kouzla. Protože myšlenka závodu je celkem obyčejná, ale koně, kteří se rodí jako fenixové. Záleží na tom, co přimícháte do popelu a podle toho se zrodí kůň s určitými vlastnostmi. To je naprosto úchvatný! Vážně! Určitě jste nečetli první recenzi a mnohdy jste se setkali s přirovnáním, že se jedná o "Hunger Games na koních" - můj osobní názor je, že mi to Hunger Games skoro nepřipomínalo a díky právě tomuto výroku jsem z knihy měla větší obavy. Málokdy čtu více recenzi před dočtením knihy, ale u tohoto díla jsem udělala výjimkou. Hodnotím rozhodně lépe než Hunger Games. Pro mě příběh byl napínavější a zábavnější než Hunger Games. ⭐ 4/5... celý text

Jeho banán 2020, Penelope Bloom

Už delší dobu jsem měla chuť si přečíst něco vyloženě oddychového a jak všichni víte P. S. Nesnáším tě mě zklamalo na nejvyšší možné úrovni. Srdce netvora mi v tom taky zrovna nepomohlo. Začínala jsem mít pocit, že na mě začíná jít krize, což je trochu problém, když máte doma dvě štafety. A vlastně nevím, kdy mi přijde další. Dneska ráno v tramvaji jsem měla velkou chuť číst a tak jsem vytáhla svého pomocníka, který obsahuje tunu (vážně ten počet přesně nevím) e-knih. Oko mi padlo na tuto knihu, kterou jsem si koupila v akci. Přesně něco takového jsem hledala. Prostě jednoduchý, vtipný, nenáročný, odpočinkový. Jasně upřímně musím říct, že to není nic světového, ale je to takový příjemný čtení. Příběh je jednoduchý a nic nečekaného vás zde nepřekvapí, ale přitom velmi milý. Co mě na téhle knize oslovilo nejvíc, byl lehký styl psaní, který byl vtipný a já jsem se u toho velmi pobavila. Například: "A pokud jsem se cítila obzvlášť podnikavě, dokonce jsem si koupila i jídlo." „Teď zrovna ne. Nepamatuju si to. Jakmile si vstříknu do žil aspoň metrák kofeinu, možná to začne znít trošičku povědomě.“ „Vaše heslo je ‚BANÁN‘, a ne, nemůžete si ho změnit. Telefon je váš stejně jako můj, takže si pečlivě rozmyslete jakékoli sextování.“ Postavy byly takové normální a v podstatě podobné jako v knihách stejného žánru. Nataša je skromná, chce se se životem poprat sama a přitom je to taková truhlička, kterou si oblíbíte. Naopak Bruce je pan dokonalý, který má rád svůj pořádek a řád. Tyhle dva vypadají jako své přímé opaky, které by spolu nemohli skončit, ale všem je jasný jak to nakonec dopadne. Já si čtení doopravdy užila! Pokud se nechystáte na tento přivézt, tak si dejte pozor na banány až půjdete někam na stáž. :D ⭐ 3/5... celý text

Hrady z písku 2018, Kayla Olson

Příběh se četl velmi dobře, děj skvělé ubíhal. Někoho možná překvapí vyprávění v první osobě. Zajímavý je i prolínání současnosti s myšlenkami hlavní postavy a nebo s nějakými názory, co ve společnosti jsou. Kapitoly jsou celkem krátké a některé z nich jsou úplně mini, ale myslím že to má gradovat děj, či upozornit na zajímavý fakt. Dystopie je můj oblíbený žánr a i u téhle knihy musím ocenit nápad celého světu a převratu v něm. Bohužel musím říct, že zde bylo plno možností, které autorka mohla rozvinout či doladit, ale ke zklamání čtenářů toho nevyužila na 100%. Rozhodně by zde byl dobrý potencionál k druhému dílů, ale podle goodreads se jedná o standalone. Třeba autorka do budoucna překvapí. Příběh vám dá plno otázek a na plno z nich bohužel nenajdete odpověď a závěr knihy vám v tom doopravdy nepomůže, protože vám dá ještě víc myšlenek a vlastně nic pořádného nevíte. Eden je obyčejná postava, která se snaží jen přežít a rozhodně nečekejte superhrdinku. I ostatní postavy nejsou úplně k zahození, Lonan je úplný zlatíčko a celou dobu mě fascinovalo, jak skvěle jednal v krizových situacích. Příběh vám připraví zvraty, které doopravdy nečekáte a tají se vám nad nimi dech. Opravdu jsem vývojem knihy byla velmi překvapená. Jak jsem již psala výše, tak konec mě zamrzel, protože kdyby se jednalo o sérii, bylo by to velmi napínavé zakončení dílů. U standalone je závěr velmi otevřený a je jen na vaši fantazii, co se dělo následně. ⭐ 3/5... celý text

PS: Nesnáším tě 2019, Winter Renshaw

Bohužel rovnou musím říct, že mě kniha neoslovila, tak jak jsem čekala. Už pár dnů jsem měla chuť se pustit do něčeho příjemného oddechového a když mi přišla kniha, tak jsem odložila jiné stranou a pustila se do této. I když normálně mi červená knihovna nevadí a mám plno knih na svém seznamu přečtených. Tak tohle bylo úplně mimo. U knihy jsem se nudila. A trochu zajímavý to začalo být kolem dvousté strany a to je docela smutné když si vezmete celkový počest stran. Postavy obě dvě byly takové nevýrazné a až moc často si opakuji, že se do sebe nezamilují. Ani jednu z postav jsem si neoblíbila, nebyly mi vůbec sympatické a chemie podle mě u nich vůbec nefungovala. Vlastně bych je oba nejraději propleskla a rozhodně by mi zrovna u těch dvou nevadilo, kdyby se nekonal happyend. Akce byla nulová a jak jsem již psala výše začalo mě to bavit až ke konci, kde se objevil trochu nějaký zvrat. Rozhovory podle mě byli naprosto plytké a nezáživné. Styl psaní byl krkolomný v plno úsecích. Bylo zde plno příležitosti, co se dali využít, ale bohužel autorka je nerozvinula dal. ⚠️ Možný SPOILER: byla bych raději, kdyby zde doopravdy byla amnézie a nějak se to následně řešilo, než to co vlastně v knize proběhlo. ⚠️ Abych jen nebyla hnusná, tak je to taková jednohubka, sama jsem to přečetla za dva dny. Obálka je pěkná. Je to přehnaný klišé a doopravdy se u toho nemusíte nijak výrazně soustředit. Jinak nevím, co bych ještě kladného napsala. Pardón... ⭐ 1/5... celý text

Abych přežila 2015, Yeonmi Park

Tento žánr většinou moc nečtu, ale na druhou stranu si myslím, že je důležité poznat svět kolem nás. Tohle je věc, kterou si nějakým způsobem každý z nás umí představit, ale do úplných detailů to asi nikdo nedomyslí. Příběh vypráví o dívce Yeonmi, která se narodila v Severní Korei a již v nízkém věku ví moc dobře, co je hlad a bída. Jako jediné řešení se zdá útěk, ale i to není úplně jednoduché. Sledujeme vyprávění dívky od dětství až do jejich 21 let. Za tu dobu ušla velkou cestu a čím si musela projit je velmi děsivé. Kniha se občas četla velmi obtížně, jelikož vzpomínky Yeonmi jsou prolínány vyprávěním od jejích rodičů a občas se tím pádem dostanete do úplně jiné časové linie a je těžké se zorientovat. Mě občas i mátlo množství jmen, které se v příběhu vyskytoval. Život hlavní hrdinky byl velmi zajímavý a i když si člověk mysli, že ví o Severní Korei dost, nikdy to není dostatečně. Protože ty zvěrstva, co se tam dějí jsou šílená. Hlavně pro nás Evropany je jejich slepé následování vůdce naprosto nepochopitelné, ale jak sama autorka píše, tak plno výrazu neznají. Že existuje jiná láska než k vudci zjišťuje až po útěku z tyranské země. Velice zajímavé čtení a doopravdy doporučuji si přečíst, abyste se dozvěděli něco nového a vlastně zjistili, že se nemáme úplně špatně. Hodně těžko se hodnotí, jelikož příběh je zajímavý a úchvatný, ale na druhou stranu styl psaní je občas docela krkolomný. ⭐ 4/5... celý text

Kořist 2021, Darcy Coates

Kniha se četla dobře, ale musím přiznat, že prvních 100 stránek bylo docela náročných. Nějak jsem se nemohla začíst a trochu se to vleko, ale pak se to docela slušně rozjelo a já jsem se nemohla odtrhnout. Ze začátku jsem se bála, že se mi kniha nebude líbit, jelikož byla uváděna jako horor, ale souhlasím s většinovým názorem, že se jedná o thriller. Postavy byly dobré vymyšlené a já si nejvíce oblíbila Annu, protože její styl uvažování byl naprosto brilantní. Na druhou stranu jsem naprosto nechápala Todda, ten byl úplně mimo. Doopravdy mi nepřirostl k srdci a musím přiznat, že následné popisy jsou fakt síla.  Překvapila mě reakce vyšetřovatelky, kdy po její minulosti bych čekala nějaký větší zájem o případ. Některé věci, které se nakonec staly, se daly docela dobře odhadnout. Jiné naopak byly naprosto nečekané a dokázaly velmi překvapit. Takže vás příběh držel v slušném napětí. Celý příběh jsem si doopravdy užila, akorát mě velmi překvapil úplný konec. Doopravdy jsem čekala něco jiného, jak už jsem řešila s holkama ve štafetě. Jinak knihu mohu jen doporučit, pokud mate rádi napínavé detektivky či thrillery. ⭐ 3.3/5... celý text