Renata Štulcová
česká, 1969
Nová kniha
Věk Vodnářky - Renata Štulcová
Jak se láme kletba? Jak se dá dojít k odpuštění? A jak se plní dávný atlantský slib? Po dlouhé sedmileté metamorfóze se z Mariny stala víla, skutečná nositelka ... detail knihy
Populární knihy
/ všech 17 knihNové komentáře u autorových knih
Věk Vodnářky
„Tak, série dočtena. Musím přiznat, že bohužel neměly díly stoupající tendenci, právě naopak - proto i tento poslední díl hodnotím jako nejslabší - neděje se zde nic převratného, zajímavého, jen všední dny ve škole + koncert (to mi přišlo naprosto mimo - koncert něco zachrání?). Připadá mi, že nejlepší byly tak první tři, čtyři díly, pak už autorce došly nápady a jen sem tam, něco převařila, přechutila a v posledním díle naprosto pokazila. Škoda, mohla to být skvělá série, kdyby nebyla tak protahovaná naprostými zbytečnostmi a splácaninami s rádoby esoterními prvky. Jak už jsem psala u některého z předchozích dílů - méně je někdy více. Tady to zamotávání všech různých duchovních cest, nauk a pod. byl naprostý úlet. Autorka měla ponechat čistě svět elementárů, případně slovanskou mytologii a nepřidávat nic dalšího.“... celý text
— Nelly
Věk Vodnářky
„Já pořád nemůžu uvěřit, že už je konec. První díl jsem četla asi ve 4 třídě, teď jsem v deváté a dál už nic. Je mi líto, že knížky nejsou známější, protože jestli nějaká série s devíti díly stojí za to, tak rozhodně tahle.
A k posledními dílu. Je skvělé, jak se s postavami postupně vyvíjel i svět, kdybych porovnala jak to bylo v prvním díle a v tomhle poslední, je jasné, jak se rozvinul. Za tu dobu jsem se se všemi postavami opravdu sblížila a jsem moc ráda, jak nakonec všechno skončilo. Sice jsem neodhadla, kdo na malou Marinu poslal orli (myslela jsem, že ve skutečnosti Marina není Mani, takže na ni Mani někde že Zasvětí posílá orli, protože žárlí), ale stejně mě to vzalo. Jen je mi líto, že Marina neskončila s Arthosem.“... celý text
— stelka_knihomol
Věk Vodnářky
„Ač jsem při skončení četby předchozího dílu byla značně skeptická, poslední díl Rafaelky příjemně překvapil.
Marina konečně (konečně!!!) prodělala alespoň nějaký malý vývoj kupředu a stala se zralejší a dospělejší.
Aine to bohužel nepotkalo, ale to už bych asi chtěla moc.
Poslední kniha se hodně blíží knize první: není tolik zmatená, je tam nějaký posun, pár životních mouder, a i když je to celé taky spíš letem-světem, tak už se vám to chce zase číst.
Líbí se mi i to, že si nakonec každý někoho vhodného našel, i ta sebeosamělejší a sebenešťastnější duše.
Líbí se mi i skryté poselství a přání pro budoucnost téhle planety.
A to dokonce natolik, že odpouštím i obvyklé nedotaženosti (ta vlaštovčí voda nás má zajímat proč? Ten Petr z Terezína je tam v rámci kontextu tohoto světa proč?), i fakt, že jsem ten poslední školní ročník jaksi vůbec nepochopila.
Kniha končí otevřeně, takže je dost dobře možné, že se autorka do svého světa ještě někdy v budoucnu vrátí (podobně jako to udělala Rowlingová).“... celý text
— Inugoya
Princezna klenotů
„Asi to bude delší komentář, tak možná rovnou napíšu "spoiler", abych někoho nepřipravila o překvapení.
Předně začnu tím, kde se žádné překvapení nekonalo, a to je Marina. Za celých 8 dílů u chronické fňukny, které všichni tancují za zadkem, nedošlo k žádnému osobnostnímu posunu.
Bohužel.
Sice mám před sebou ještě jeden díl, ale už si velké naděje nedělám.
Jestli tohle má být ta vymodlená, dokonalá, reinkarnovaná mediátorka Atlantidy, tak všem lidem a elementálům pomáhej... Vesmír.
Hrdinsky se sice vzepne a zachrání svoji životní lásku i svět (který ovšem v podstatě sama ničila) obtížnou poutí (ale opět s hromadou lidí za zadkem), a vzápětí hysterčí u hrstky kamenů, ač v podstatě o nic nejde. A navíc do kterých ani nevlezla sama.
Ale abych nebyla úplně nefér, v této knize má (krom prvního dílu), konečně aspoň jeden legitimní důvod fňukat.
Mně osobně by se asi taky nelíbilo, kdyby mě celý svět z ničeho nic začal považovat za chodící reinkarnaci jakéhosi Atlantského idolu, a tím úplně vymazali můj nynější život, identitu i jméno.
Tím spíš, kdybych já si vůbec na nic nevzpomínala.
Další, kdo je k uzoufání, je Aine. Královna víl, několikanásobná matka, která se chová spíš jako starší ségra se zastydlou pubertou. Sympatické to není ani trochu.
No a do třetice tu máme věčně nedokrmeného erotomana Rowana. Sotva vstal z mrtvých, jeho jedinou mrzutostí bylo, že je dočasně dysfunkční. Nakonec mu autorka popřála, ale celý "plodivý rituál", který s Marinou provedli na zahradě domku v její vísce, jsem se regulérně prochechtala. A bylo mi trapně i za ně.
Na nervy mi lezl i jasný odkaz na dobu c*vidovou, kdy mi místy přišlo, že autorka s jistými opatřeními sympatizuje, což bych do někoho, kdo tlačí ezo horem spodem nikdy neřekla.
A teď k těm světlejším bodům:
1) Ishan. Troufám si říct, že je to jediná světlá hvězda celé série. Tou byl i Arthos, než se autorka rozhodla nám ho znechutit. Snad totéž neudělá i s Ishanem, protože by to byla fakt škoda. Ishan je skvělá postava, s mozkem v hlavě (ne v kalhotách) a srdcem na správném místě. Sympaťák každým coulem, který se neutápí ve zbytečném patosu, a radši jedná. Nejspíš taky jediný dospělák v celé knize.
2) Narážky na ezo a jiné zajímavosti. Několikrát jsem odešla googlit, protože mě to opravdu zaujalo, a to už se mi hodně dlouho u jiného dílu Rafaelky nestalo.
3) Překvapivá odhalení. I když vám teda ledacos postupně dojde (třeba kdo je Petr), tak mi to přišlo jako zajímavé zpestření děje. Ale možná byl autorčin záměr strčit do knih i témata reinkarnace.
Zbytek byl v podstatě zmatený guláš scének (proč nás má zajímat, kdo schovává lidem knížky ze skříněk?), pobíhání z místa na místo, Marinina trapného dohazování borců svým spolužačkám podle jejího výběru, a trocha té školní docházky.
K tomu nějaké ty logické nesmysly a sáhodlouhé, podrobné popisy míst, které silně převažovaly nad samotnou akcí.
Konec trochu navnadil na poslední díl, i když marně přemýšlím, co se tam bude ještě řešit, protože se zdá, že plodivý rituál Ro a Mňauríny už odboural i tu nejposlednější kletbu.
Snad to celé autorka ukončí nějak důstojně.
Ale to uvidíme...“... celý text
— Inugoya
Vílí křídla
„Super kniha. První polovina byla taková seznamovací, jak už to u takovýchto delších sérií bývá. Proto jsem ze začátku uvažovala nad hodnocením tak tří hvězdiček, ale druhá polovina byla napsána opravdu poutavě a ani se nemuselo dlouho čekat na velké zvraty, děj nebyl nijak natahovaný a četlo se to moc dobře. Celkově námět je nádherný, opravdu se ani dospělí nemusejí bát, že by to bylo jen pro děti. Už se těším na další díly. Nevěděla jsem jestli nedat 4 hvězdičky, ale 5 si kniha zaslouží, za to jakou přidanou hodnotu má.“... celý text
— lucygreen
Renata Štulcová - knihy
2023 | Věk Vodnářky |
2011 | Vílí křídla |
2003 | Nemetonburk aneb Tajemství ve skále |
2012 | Tance nág |
2009 | Růže a krokvice |
2018 | Vlasy dryád |
2013 | Rohy faunů |
2010 | Mojmír: Cesta pravého krále |
2011 | Pohádky pro kulíšky |
2017 | Vlnění nymf |
Žánry autora
Romány Literatura česká Fantasy Esoterika, astrologie, okultismus Literatura naučná Historie
Štítky z knih
delfíni pro děti tajemno příroda česká fantasy pro dívky fantasy pro děti romantika škola městská (urban) fantasy
Štulcová je 57x v oblíbených.
Osobní web autora