1. Domů
2. Autoři
3. Renata Štulcová
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 17
• Bazar 9
• Životopis
• Citáty 13
• Diskuze 11

Populární knihy

/ všech 17 knih

Nové komentáře u knih Renaty Štulcové

Vílí křídla

„Tuto knížku jsem poprvé četla když jsem zrovna jako Marina šla do primy jenom bohužel ne na Rafaelovu školu ale na obyčejné víceleté gymnázium. Nicméně jsem se do knížky na první prečtení zamilovala, s Martinou jsem soucítila,.tak trošku jsem se v ní shlédla , ono v té šesté třídě jsem byla tak trochu jako ona. A nakonec jsem se zamilovala si do celé série a právě v této knize dost často hledám útěchu když je mi smutno, atd... Knížka nabízí tak krásný pohled na svět plný kouzel a krás, člověka nutí tak trošku věřit, že někde daleko za dosahem našich smyslů ta kouzla opravdu jsou. Nádherné... jenže...... postava vílí královny Aine mi přijde tak trochu no, jak to říct, vzhledem k předchozím komentářům souhlasím s myšlenkou, že v knize která je o souladu s přírodou, udržitelnosti se tak trochu nehodí aby se pořád chodilo do Fast foodů a nakupovat hadříky,... nicméně mládež je mládež, nemůžeme po nich chtít aby byli moudří a správní jako miliony let staří elementálové, ale Aine??? Proč pořád Marině něco kupuje??? Možná se s ní chce sblížit ale neví jak, možná chce aby Marina užila pubertu vesměs jako normální teenager? Myslím si že je moc dalších způsobů jak se sblížit než skrz konzum a podporování Fast fashion. Kniha vyzývá k tomu abych se zamýšleli nad ekologií, environmentalistokou, udržitelností, dost často taky příkladem nejde. Jinak skvělé těch to droboučkých chybiček jsem si všimla až po dalším přečtení, rozhodně se jimi nenechte odradit a knížku si přečtěte, mi doporučuji“... celý text
— Odelle

---

Věk Vodnářky

„K Rafaelově škole mám tak trochu specifický vztah, první díl jsem začala číst, když jsem zrovna jako Marina šla do primy, bohužel však ne na Rafaelovu školu. A vlastně s ní tak trochu vyrůstám, jenom jsem asi během té primy přečetla všech pět dosavadních dílů, a tomu pátému jsem tak trochu nerozuměla, avšak když jsem se k němu po třech letech vrátila, zjistila jsem, že je vlastně taky dobrý svým způsobem. Marina se v průběhu série krásně vyvíjí. A teď přijde ta kritika, bohužel. Quaerite, et invenietis, Hledejte a naleznete, tohle heslo se nese celou knihou a tak je to i s těmi chybami, když se podíváme pozorněji, najdeme je. Tenhle díl byl tak trochu o ničem. A navíc mi přišlo tak trochu zbytečná celá ta šaráda kolem toho jak Petrovi sdělit že Aine je Fany, stačilo by to udělá rychle, ne ho chudáka celý rok strašit, někdy je lepší terapie šokem, jak říká pan profesor Emanuel, paradoxně on tohle celé strašení vymyslel. Petr že je Reth??? Hrůza, nic horšího se stát nemohlo, všichni jsme znovuzrození atlaňťané!!!?!?!?!?!!?!?! Tak já už končím, možná bych si i pokračování přečetla, kdyby nějaké bylo, i když asi radši ne, koukat se jak dalších milión let skáčou všichni Marině za zadkem“... celý text
— Odelle

---

Princezna klenotů

„Knihu jsem přečetla jedním dechem, protože mě opravdu zajímalo, jak to nakonec dopadne, jenom mi to celé připadalo takové utahané, spousta příprav a pátrání mi přišla tak trochu zbytečná a část z nich jsem ani nepochopila, proč tolik pátrání a všeho na cestu která tedy trvala dva dny celkově jsem tam tak trochu postrádala takové to dobrodružství na té cestě, dalo se to pojmout lépe. A taky to že Marina je znovuzrozená Mani to mi přišlo až takové přitažené za vlasy a tak trochu mě to i odrazovalo od čtení, celkově pořád všichni s tou Atlantidou, lpěním na starém nedocílíme něčeho nového, lepšího. A také se v knize objevuje i několik nesrovnalostí, např. Matýsek je sysel, jak si ho pamatujeme z tercie, ne jezevec. Ale spoustu z těchto chybiček najdeme až poté co celou sérii několikrát přečteme. Tento díl mi celkově přišel tak trochu zbytečný. Jinak Rafaelku opravdu miluju, autorce fandím a chápu že je opravdu těžké to všechno udržet, zvlášť když jde o devítidílnou sérii.“... celý text
— Odelle

---

---

Věk Vodnářky

„Celkově - všimli jste si, jak série, která měla původně vést ke sbližování lidí a elementálů, k šíření elementálské přírodní moudrosti mezi (v tomto směru údajně zaostalé) lidi, se nakonec zvrhla naopak v co největší izolaci mezi lidmi a elementály? Snad k tomu přispěl vývoj autorky, která léty nabyla dojmu, že lidem není pomoci, snad se postupem let odvrátila od labyrintu světa a namířila do ráje svého srdce, což se promítlo do její literární tvorby, nevím. V každém případě to ale nevyznívá příliš sympaticky. Všimněte si, jak byla lidská babička Fialková v průběhu dílů degradována z blízké Marininy důvěrnice, s níž si rozuměla a jíž se svěřovala s věcmi, které otci by třeba neprozradila, na pouhou služku, která pouze zajišťuje, aby bylo co jíst, aby Marina včas vstala, aby pořád bylo co na stole něco dobrého (bábovky, štrůdly), zatímco její lidský a citový rozměr byl zcela potlačen. V Marinině životě ji vystřídala druhá babička, elementálka Luna, zkrátka měsíc. Dědeček, který nehrál ani v počátečních dílech jinou, než jen doplňkovou úlohu byla rovněž ještě více upozaděn. Pouze otec Petr je z tohoto čím dál většího opomíjení lidského prvnku v sérii vyjmut, ovšem jen díky tomu, že je v něm nakonec odhalen znovuzrození elementál Reth, jinak by ho nejspíš čekalo stejné zapomenutí, jako další lidské postavy. V zpomeňme například Marininu kamarádku Katku nebo Patrika (z nějž autorka, v souladu se svou pozdější misantropií udělala křiváka, co zradil Médeu - přitom v závěru prvního dílu jsem ho považovala za jendoho z možných budoucích Marininých nápadníků, měl pro to všechny předpoklady, jako např. sepjetí s přírodou, zrzavé vlasy, určitá podivnost, protože jako chlapec z biofarmy se vymyká průměru, takže mohl být Marininým adekvátním lidským protějškem, jeho otec byl navíc v šestém díle souputníkem Petra Fialky při hledání elementálských světů). Kdyby měl Petr Fialka alespoň trochu hrdosti nebo mužské cti, nikdy by nemohl sebestřednou, nespolehlivou a povrchní Aine vzít zpátky. Proč nikoho nikdy nenapadlo, že by orly mohla vyslat Marena, když jsou tito ptáci v tak hojném počtu zabydleni na jejím zásvětním hradě? Nechápu, proč je její pokus o likvidaci mladší sestry omluven tím, že chudinka zažila pád Atlantidy, přišla o otce, matka se o ni ve svém zármutku moc nestarala, viděla doby ledové a nejrůznější strádání obyvatelstva, přišla o milovaného muže... Tohle má omluvit její jednání? Možná by neškodilo, kdyby si autorka nastudovala něco o každodenním životě v minuosti nebo se jen rozhlédla kolem sebe, snad by pak uznala, že Marena je jen rozmazelná a má se až moc dobře. Stačí se podívat na všechny ty lidi, co přišli o rodiče, životní partnery, děti, střechu nad hlavou, práci,... zkrátka, je mnoho osob, které jsou na tom mnohem hůř než Marena a přesto své sourozence nevraždí, tuhle výmluvu tedy neberu a Marenino nepotrestání považuji za špatný příklad pro dětskou literaturu. Více později v recenzi.“... celý text
— Sisssi

---

Písně sirén

„Skoro se mi tomu nechce věřit, ale konečně jsem dočetla tuhle knihu. A zabralo mi to "jen" necelé dva roky. :-D Tady je aspoň vidět, jak moc velké trable jsem při čtení Písně sirén měla. Musím na rovinu přiznat, že ač se mi předchozích pět dílů série moc líbilo, tady jsem se jednoduše trápila. Hlavním kamenem úrazu bylo pro mne to, že je tahle kniha na můj vkus až moc ukecaná. Nevím, jak to vnímají jiní čtenáři, ale pro mne tu byla spousta hluchých míst, bez kterých bych se osobně obešla. Nečetlo se mi to dobře, občas jsem cítila potřebu přeskakovat, hlavně v druhé polovině knihy, kdy už jsem se nemohla dočkat, až budu na konci. Taky musím říct, že to stále se zvětšující množství postav je pro mne dost matoucí. Snažila jsem se dělat průběžně v rámci série poznámky o tom, kdo je kdo, a sama zkoušet odhalit, kdo je teda ten protivník, kterého tu celou dobu hledáme. A taky abych se prostě zorientovala, co je kdo za postavu a jaký vztah má k naší hlavní hrdince Marině. Ale teda musím říct, že ten přehled se dělá dost těžko. Zápletka sama o sobě dobrá, bavila mne, ale kniha byla zbytečně natahovaná. Mít to tak o 100-150 stránek míň, asi bych si to užila o něco víc. Takhle mi to kazilo poněkud ten požitek ze série jako celku. Ale říkám si, že u delších sérií se to asi prostě stát může, že některý díl člověku nemusí až tak moc sednout. A pro mne to byla právě Písně sirén. Důvod, proč jsem tuhle knihu nevzdala už dávno, je ten, že jsem prostě chtěla vědět, kdo teda stojí za všemi těmi pletichami proti Marině. A zda se k jeho totožnosti přiblížíme už v této knize, nebo ještě pořád ne. Navíc když už jsem se v té sérii dostala tak daleko, tak ji prostě chci dočíst až do konce. Tahle dávám 2 hvězdy a je mi to moc líto, protože Rafaelovu školu jako celek jsem si oblíbila. Moc doufám, že další díly mne chytnou opět o něco více.“... celý text
— sgjoli