Laskavost... slovo, které mě při Zvuku slunečních hodin napadalo opakovaně, a to i přes to, že příběh uvnitř knihy laskavý není vlastně ani trochu. Androniková zachází se slovy stejně umně jako malíř se štětcem a vytváří obraz plný odstínů života. Na stránkách předvádí nekonečný cit pro vyprávění. Přesně ví, jakým tónem promlouvá vzpomínka na Indii, voják ve válce, oči chlapce, žena s tetováním na předloktí nebo Rachel.
Smutné, že talent Hany Andronikové dostal jen tak málo času...... celý text