andrii24
přečtené 205
Romeo a Julie
2008,
William Shakespeare
"Jejich poprvé." Až smrt strhla pečeť nenávisti rodů, až smrt podala usmiřující kytici. Tak mladí na lásku, a přeci... tak mladí na smrt. Napili se toho nejvzácnějšího, nejblahodárnějšího pramene, vypili až do dna číši nektaru okouzlení. Lásky, té many nebeské, seslané z andělských ochozů, do pozemských životů. Třepotavý šepot motýlích křídel i žal trubadúrů. Brány posmrtné se otevřely, srdce zastavily. Těla nejslavnějších veronských milenců, napuštěna vší bolestí, teď leží v hrobce, se srdeční slabostí. Jen tam, na druhém břehu, na nebeském kůru, hlas jejich věrné a věčné lásky vyjímat se bude, silně a hrdě. Jen tam se smí Romeo a Julie v poklidu políbit, volně nadechnout ambrozie.... celý text
Tess z d'Urbervillů
1956,
Thomas Hardy
Teskní. Ranní červánek, křehká Večernice. Atlasová pleť, růžovoucí ret. Za polibkem, oplývající zlatem, mlhavý závoj, vzdech. Šat vzňat, sťat citem.
Kočka na rozpálené plechové střeše
2012,
Tennessee Williams (p)
... vyhřívá se v té výhni předstírání a podezřívání. Seskoč dolů, ať nadobro nespálíš se. Do našeho domu už léta praží pocitové paprsky sametové falše. Je třeba vyčistit duše, zalepit škrábance, "zkazit" pohnuté myšlenky, co hučí v hlavě. Rodino, pojďme se... poznat. Rodino, pojďme si promluvit… o nás, o starých zraněních, která se znovu ozvala, o ukrytých bolestech, o zbrklých gestech, lži znehybnit. Mezi námi jsou vztahy napjaté, kterou předou si a hrají velmi netaktně. Dusná atmosféra obchází kolem. Není místa, které by stíny nevrhalo ve tváři druhé osoby. Jsme od sebe jen pár kroků vzdáleni, a přitom stačilo by, kdyby se chyby napravily, vše podstatné si vyříkali, usmířili se. Dramatu, které stále vystrkuje, seká po nás drápkem, nelze než vyseknout poklonu.... celý text
Tramvaj do stanice Touha
2012,
Tennessee Williams (p)
Ve filmovém přepisu se ukazuje, jak je důležité míti Marlona Branda. Divocha i kajícníka sestupujícího do přístavu lvového. Nóbl labilní "slušňačka," komtesa s iluzivní výbavou v reflektorech primární pozůstalosti. Pověstně podezřelá, nervově lynčovaná narušitelka základny "šťastného domova" Vivien Leigh kontra impulsivní pán tvorstva, neovladatelně výbušný, vztekle živočišný, sexy namakaný svéráz, hříšný muž v roztrženém tričku, který rozostří přítmí prašné minulosti, rozhostí intelekt bouřlivácký, svou tělesnou dokonalostí roztančí volány a rozpumpuje nejedno srdce dívek a dam. Brandovo charisma zaplňuje místnost od podlahy až po strop a ukapává i přes obrazovku. Tohle ti neprojde. Nevěřícně rozčílený příchozí. Bázlivá prohnanost. Výstraha mysli paličaté. Divadelní jeviště si přiťuklo s jevištěm filmovým, roztříštilo oponu dialogu teátru a věhlasně odevzdalo vládu obletované konverzační mrštnosti a šťavnatosti. Frekvence sváru koketuje s kořením rodinné sešlosti, na které se cinká skleničkami trochu jiným způsobem, aby se nalilo čistého vína. Dramatická myriáda vývěsky triků lemována tónem dráždivého zápalu, vnímanou šimravostí atmosferického nezkrotného ovzduší, sálající erotickým absolutnem, sexuální touhou panovačnou i verdiktem nevyhnutelného loučení.... celý text
Louis de Funès: Moc o mně, děti, nemluvte!
2010,
Patrick de Funès
..., ale s láskou a vřelostí vše pečlivě sepište. Bratři "de Funés" zavěšují na stránky knihy osudu, jako na stromeček vánoční ozdobu, vskutku vzácný, jedinečný příběh inteligentního stratéga šarád a veselí vůkol. Jejich tatínek to byl, je a bude navždy hybná figura s bohatým repertoárem, pestrý dárkový koš s ohňostrojem grimas. Dobrý ročník s výrazným buketem. Výhřevný, praskající plamen.... celý text
Snídaně u Tiffanyho
2005,
Truman Capote
Nejtřpytivější, nejvyzdobenější výkladní skříň kouzelně módních dostaveníček, korunovaných korunkou půvabů nostalgie. Ten světélkující šťastný pocit velké dámy klobouků, lodiček, cigaretových špiček, úsměvných tváří dnů růžovoucích růží, do noci pořádaných sedánků na vysoké noze, vína skleniček. Nejdražší šperk elegance, roztomilosti, snílkovství, přišpendlený na proslule padnoucí černé splývající i koktejlové šaty Audrey Hepburn, které se neobnosí, ba naopak, čas jejich glanc zdvojnásobí. Zahoď klíče od nedostavěných vzdušných zámků, já obejmu při zatažené obloze, za deště tvé zmatené dívčí srdce. Jeho a krémové líce pohladí jen melodie laskavého, chápajícího, milujícího mládence, ne peníze zámožného dědice.... celý text
Kde spí lufťáci
2018,
Ivanka Devátá
Provětrané historky. Tu "pocukrované" sněhem, tu "přelité" slunečním svitem. Prověřené výletníky.
Mládí
2015,
Paolo Sorrentino
... mezi námi, naladí, lahodí, hladí naši duši... Rádo popíjí mléčné, růžovoucí koktejly. Nenápadně hledí na mihotající se perličky v buketu archivních vín. Myticky šumivý rým. Meditačně očarovaný, rozčarovaný podzim, hodiny, které se zastavily, v ráji sladce laskajících koupelí.... celý text
Osamělost prvočísel
2009,
Paolo Giordano
My dva, vedle sebe, bez sebe. Mizející poutníci na cestě bez cíle, tak blízce semknuti se míjíme. Samotáři tělesnosti, nitro jako roztržené ticho zašumělo neprůbojně, příliš něžně. My zbloudilí ve svých životech dotýkáme se nedostižné naděje, uvrženi do podbízející se okolní netečnosti, apatie. Sami sobě jsme nevyřešenou hádankou, existencí plachého okouzlení, pocitového třepotání. Jsme jak sněhové vločky dopadající na zem tragédie. Nechat se unést tím zvláštním poutem přitažlivým, neprobádaným, tlukotem rozechvělým. Jsme o krok blíž či vzdáleni vzájemnému objetí? Je nám bráněno vyslovit se lásce naplno, oslovit ji. Jen tak vedle sebe dýcháme, přihlížíme, s ostychem nedostupní kroužíme. Jako by byl v dálce zmrazen ten hlas, který neslyší nás. Vždyť láska je ta křehká víla, která prostupuje mezi námi zahalena. Každým krokem, každým pohybem, každým očním kontaktem, nádechem i výdechem. Nechť duše, která jak smuteční stěna, prolomí se a polibkem odmění se. Já a ty, jedině s tebou, mlčet, niterně kráčet mihotající se samotou.... celý text
Šaty
2016,
Megan Hess
Na počátku je dobrý nápad. Stačí tužka a papír. A dobrá látka - to pak jehla a nit. S výstavní aureolou, se značkovou vlnou. Zlaté, exkluzivní, hvězdné střihy v /m/ódě ženy. Oděvní kaviár a šampaňské.... celý text
Café Robinson
2018,
Jiří Žáček
V toku moku horké i ledové "kúry." Poezie /s/ chutí, shůry. Po nostalgii nekonečno žízní. Kde bohémové popíjejí, meditují. Krásní blázni lapají do mysli múzy v prostoru /s/novém, v oparu kofeinovém... Kde stačí usednout ke stolku, k šálku s atmosférou bytí nevšedního bezčasí. V umělcově kavárně. "NA SAMOTĚ."... celý text
Lolita
2007,
Vladimir Nabokov
"Rozvinulo se poupátko..." Milenci v hříchu, milenci v mukách. Zakázaná láska tak přeci chutná. Provokativní, neposlušná, milovaná, nevyčerpatelně osudová. Mým tajemstvím je Lolita. „Světlo mého života, plamen mých slabin.“ Můj hřích, moje duše. Můj sen, zakázané ovoce. Můj svět, má zkáza, svědomí, má láska nejdražší. Byl jsem v ráji, který započal ódu i requiem, které sešlehaly plameny v máji. Já směl na „chvíli žít.“ Jen s tou jedinou jsem toužil k oltáři jít, s ní jedinou se soužit. Běduji, ach, běduji. Spatřil ji – šperk nevinnosti ceněný. Smyslná panenka rosená kapkami, polonahá koketa, dívčí bohyně s dokonalými křivkami. Sladká schovanka – bude má milenka? Večer co večer, předehra jiter. Sám a sám, já pisatel hříchu, přání mám. Přihlížím, lačně toužím. Z nedostatku lásky, kéž bych směl hladit vlásky, políbit tvář i ramínka nezletilé krásky. Jsem schopen milovat, tísnit se v blízkosti dívčích niter. Jsem provazochodec na laně bez jištění, fotograf zakázaných neřestí, milencem, který zhostí se její „panenskosti.“ Ten, který nepohrdne její rozmazleností. Jsem mentor, který odhalí tajemství slastných a náruživých nocí, podělí se o rozkoš, jak se sluší. Jsi nepolapitelným peříčkem, bonbónkem, světlem mých očí, motýlem přelétavým, omamně vonící mocí. Oslovilas mé srdce, opětuj mé přání. Vyveď mě z šedi večerů pod lampou. Ukolébej mě, usínal bych rád v tvé náruči. Pohled nevyzrálý, zato svůdný. Paraplíčko dětství odhodila. Maliny dozrály, závoj odhrnula, pod ním třpyt erotický, vůně ženy. Jsem prokletý, prokletý básník, vyhaslý, nedospělý, který ztratil schopnost slova veršovat, kterému došel inkoust i papír. Zajat představou, výtkou lechtivou, vinen touhou, obviněn z něžnosti, skutkem myšlenky, v rozpuku hříšné nevinnosti, půvab šibalský. Trestuhodných citů vznět, dostavil se lásky hněv, který znám nazpaměť. Soupeřím, žárlím, rivala revolverem srážím. Byl jsem připraven, přistižen, chyboval jsem, prohrál jsem. Pozůstatky vášně potácejí se mnou. Jsem krví potřísněn. Mám se mučit, loučit, vykřiknout? Já, zločinec pohoršení, cynicky horlivý, opuštěný. Paleta vyschla, korálky se rozkutálely. Zamyslil se, přiznal se. Miluje ji.... celý text
Moje ulice v Paříži
2017,
Elaine Sciolino
...voní po archivní eleganci Francie. Bedekr rýmů, rytmů a ducha. Každodenní setkání srdce a atmosfér. Souznějící cinkot dvou sklenek, drobných radostí "hudby múz," zdobných momentek.... celý text
Dům v Bretani
2013,
Marta Davouze
"...a tak se dáma česká vyzula... z komfortu domoviny, z vysokých podpatků velkoměsta." Pro ten luxus podzimu citů, naplno se, francouzskou láskou nechat ovívat. Duši "naboso" prokrvit rajskou rosou. Proplouvat atmosférou dní a nocí v lůně matky přírody. Leč ne vždy se přísady správně zváží, dostatečně dobře /d/ochutí, lehkost se zcela vytratí, a mlsný čtenář konzumuje pouze suchý chléb bez přítomnosti "sestřičky" soli, bez šťavnaté hodnoty.... celý text
Gérárd Philipe
1966,
Paul Giannoli
Magnetizující, švarný černý rytíř božské polohy, korzující od úsvitu k soumraku po plátnech stříbrných. Šarmantní nápadník ze staré školy, kavalír romanticky založený. V klopě zvonivý tulipán, v mysli Filipa. Dvorní miláček dívek a dam. Korunní princ, monarcha jevišť. Éterický, květnatý, vábivý básník, klasik herectví.... celý text
Myš v 11. patře aneb Fejetony o překvapeních všedního dne
1980,
Rudolf Křesťan
Perlí jako šampaňské. Život sám. Mňam! Bonbonky od mistra.
Proměny
1989,
Liv Ullmann
Přišly na mysl chvilky. Chvilky předané, vlastní nitru intimity. Magický vějíř. Rozevřený... tu slunci, tu luně. Náladě poezie, tajné maně, melancholii, citlivosti laskavé nostalgie. Motýl na polštáři. Motýl v pavučinách. Múza na „planetě Bergman.“ Život živ Liv, v metaforách.... celý text
A tak jsem šla životem
2000,
Helena Růžičková
Cestami, stezkami, zkratkou. Po značkách - soukromí, divadlo, film, televize. Já, stověžaté to matičky dcera. "Shelley Winters česká."
Co za to stálo...
1993,
Milan Hein
Zapálené interview. Osobnostní "pelmel" intelekt. Osobité odpovědi. Autorsky vytříbené eseje. Zamyšlení nad proudy v oceánu bytí, moře moudrosti, kapka nostalgie.
