Andre2609 přečtené 41

Walden aneb Život v lesích 1991, Henry David Thoreau

,, Knihy jsou nastřádaným pokladem světa, zákonitě odkázaným všem pokolením a národům... Je to něco, co nás oslovuje důvěrněji a zároveň promlouvá obecněji než kterékoli umělecké dílo. Je to výtvor nejbližší životu samému. Může být přeloženo do každého jazyka a ne pouze čteno, ale vpravdě vydechováno všemi lidskými ústy, ne pouze zpodobeno na plátně nebo v mramoru, ale vytesáno z dechu samého života... Jejich autoři jsou v každé společnosti přirozenou a podmanivou aristokracií a vykonávají na lidstvo větší vliv než králové a císařové... "... celý text

Analytická psychologie: Její teorie a praxe 1993, Carl Gustav Jung

...,, Celý svět má očekávání spasitele; najdete je všude. Spasitelský komplex je masovou psychologii, je to archetypický obraz kolektivního nevědomí a ten se zcela přirozeně aktivuje v epoše tak plné problému a desorientace, jako je ta naše... V kolektivním nevědomí jedince se připravuje historie; archetypický obraz vstoupí do života a všichni jsou jim stržení... To je to, co vidíme dnes. Viděl jsem to přicházet; v roce 1918 jsem řekl, že „plavá bestie“ se převrací ve svém spánku a že se v Německu něco stane", Žádný psycholog tehdy vůbec nechápal, co jsem tím myslel, protože lidi jednoduše vůbec nenapadne, že naše osobní psychologie je jen tenká kůže, jen vlnka na oceáně kolektivní psychologie... Mocný faktor, faktor, jenž mění celý náš život, který mění povrch nám známého světa, jenž dělá historii je kolektivní psychologie a tato kolektivní psychologie se řídi zákony zcela odlišnými, od zákonů našeho vědomí..."... celý text

Listy velkým i malým tohoto světa 1974, Francesco Petrarca

...,, Budu ti vyprávět babskou povídačku, ale vhodnou, jak říká Horatius... Pavouk na cestách potkal náhodou dnu a oslovil ji: „Kam jdeš tak smutně?“ Řekla mu: „Dostala jsem se k hrubému a neomalenému hostiteli, který mě trápil hladem a neustálou prací, od rána až do večera mě nutil, abych byla mezi hroudami a kamením; až pozdě večer jsme se utýráni vraceli do zaprášeného a chudičkého domu, vždycky s rozbitými botami a pokaždé s ukrutně těžkým břemenem... Tam po bídném dni následovala noc sotva o málo příjemnější. Krmil mě bídným jídlem, kousky starého, plesnivého, na kámen vyschlého chleba, olejem a ztvrdlými olivami s kalnou vodou, do které přiléval ocet. Svátkem bylo, když k tomu přidal ovčí sýr... Po takové hostině mě ukládal na bídné lože, ještě tvrdší, než bylo jeho políčko. Vstával z něho za svítání a znovu mě hnal na pole a k proklaté dřině. Tak ubíhal den po dni bez oddechu a bez naděje na odpočiínek. V neděli totiž buď plavil ovce svého pána, nebo upravoval koryto potoka, anebo plot nově osetých polí... Rozmrzelá utíkám před tak zhoubným nakládáním a z domu, který vůbec neodpovídá mým zvykům... “ Když to pavouk slyšel, řekl: „Ach, mě stihl pravý opak! Měl jsem pána změkčilého a zhýčkaného, jemuž požitky byly ne hlavním, nýbrž jediným blahem. Zřídka vycházel z domu. Večerní jídlo prodlužoval až do svítání, snídani až do večeře. Čas, který zbyl, vyplňoval spánkem, kolébán purpurovými poduškami - čas mezi hostinami a hýřením využíval k odpočinku... Pro jeho dům byly opatřovány lahůdky, cizokrajné druhy vůní, vína z dalekých zemí, zlaté nádoby, poháry vzácně vykládané; stěny domu byly potažené asijskými látkami, podkaha pokrytá nachovými koberci. Stále tam všude byla spousta neklidně pobíhajících přátel, žádná část domu nezůstala bez povšimnutí, nebylo kouta, kam by nevnikli... Protože podlaha se metla košťaty a z malovaných trámů se stíral prach, bylo mi sotva někdy dovoleno, abych tkal své umělé sítě, a ze všeho nejsmutnější bylo, že jakmile jsem jen začal, už jsem v prvních počátcích viděl, jak se moje naděje hroutí a má námaha je marná. Byl jsem, nešťastný, pronásledován a překotně vyhazován. Hledal jsem skrýše, žádné tam však nebyly, Pevná stěna z mramoru bílého jako sníh mně ubohému nedopřála žádný úkryt... Prchl jsem proto z dohledu svých pronásledovatelů, abych jakémukoliv klidnému vyhnanství dal přednost před neustálým uklízením“ Po těchto slovech řekla mu dna: „Ach, kolik dobrých věcí přichází nazmar z nevědomosti čí z nedbalosti! Nevědomost je slepota mysli, nedbalost je strnulost duše. Je třeba mít oči otevřené a neváhat, když se nabízí něco užitečného... Hle, to, co jsem já vyprávěla, a to, co od tebe slyším, a co je pro nás oba hrozné, bude znamenité, když si svá obydlí vyměníme. Tvůj bostitel bude štěstí pro mne a můj pro tebe“ Uznal její radu a vyměnili sí své domovy. Tak se stalo, že dna přebývá v palácích boháčů a pavouk ve špíně a v chatrčích chudých... ~~~ Dovídám se, příteli, že se do tvého domu vplížila dna; divím se tomu. Nemyslel jsem, že by pro ní bylo místo v domě tak střídmém, a bojím se, že tam nalézá něco, co jí vyhovuje. Je-li to pravda, pak se nelekám ani tak zla samotného, jako jeho příčiny. Bylo by mí málem milejší, kdyby tvým hostem byl pavouk. Je třeba bránit se dně od samého počátku a nic není proti ní lepší obranou než bdění, práce a půst... Radím tedy toliko: žij, jako bys byl chudý. To je ta dobrovolná chudoba, které filosofové říkají střídmost... Tu ti doporučuji a tu tí ukazují jako jedinou cestu k tělesnému zdraví. Snažím se ti pomoci jako nový Hypokrates; nabízí se ti snad trpký, ale prospěšný lék... Chceš-li být zdráv, žij jako chudák, Zlato ukryté v truhlici škodí jedině duchu, život v blahobytu škodí jak duchu, tak i tělu. A proto, chceš-li zahnat dnu, zažeň blahobyt; chceš-li zahnat všehno zlé, odvrhni bohaství... Buď zdráv! BRATRU JANU COLONNOVI o tom, že dna je družkou bohatých... U pramene Sorgue 23. června 1340.... celý text

O sobě 1974, George Bernard Shaw

..., Všechny autobiografie jsou lži, čímž nechci snad říci, že to jsou lži nevědomé, nezáměrné: jsou to lži zcela úmyslné... Žádný člověk totiž není tak zlý, aby o sobě říkal pravdu ještě za svého života: musil by totiž zároveň říci pravdu o své rodině, o přátelích a o lidech, s nimiž se stýkal... A žádný člověk zase není tak hodný, aby říkal pravdu až svým potomkům: musil by nechat rukopis ležet v šuplíku tak dlouho, dokud nezemřou všichni, kteří by mu mohli odporovat... Kdybych se tu snažil prezentovat vlastní životopis teď já, vyskytly by se přesně tytéž potíže. Těch pár příbuzných, kteří vědí, že mluvím pravdu, by se smrtelně urazilo, a nikdo jiný by mi stejně nevěřil... Ještě větší obtíž je v tom, že jsem dosud nezjistil o sobě pravdu. Například: jak dalece jsem blázen a jak dalece jsem duševně zdravý...? To já nevím... Můj specifický talent ze mne udělal v Londýně divadelní osobnost: ale člověk může být chytrý na to, aby byl osobností, a přesto může být úplný cvok, jako Don Oujjote...... celý text

Slovensko v dobách stredovekých pre deti 2020, Matúš Kučera

..., Po tatárskej vojne sa v plnej nahote ukázalo, že krajina, zem, lesy, lúky ani háje nemajú nijakú cenu bez pracovitých rúk, že skutočné bohatstvo tvoria ľudia, ktorí orú a sejú, stavajú mestá a dediny, vyrábajú... Bez nich nemohol žiť ani král, ani šlachta. A uvedomovali si to aj poddaní, ktorí mali roboty a panskej spupnosti po krk... Vyhrážali sa, že ak im panstvo nezľaví z povinností, rozutekajú sa z dedín... Aby ich Belo IV. udržal na svojich majetkoch, 12. júna 1257 vydal listinu, v ktorej sa píše: „ Pokladali sme za potrebné zariadiť týmto takúto slobodu: Nech vôbec nič neplatia, kým neprejdú tri žatvy (tri roky) a môžu sa presťahovať z jednej dediny do druhej... A na ďalšie roky im presne vypočítava povinnosti, aby ich nemohol župan či iný kráľovský úradník zdierať: „ Z každých 40 usadlostí sú povinní dať jedného vykímeného vola, 40 sliepok a 20 gbelov ovsa... Županovi prisúdil trojročného brava a od každej usadlosti jeden chlieb i gbel ovsa... Každých 40 usadlostí malo vydržiavať jedného vojenského koňa a posielať jedného jazdca do vojska... Kráľ ďalej určil, kedy a koľko mu majú zaplatiť v peniazoch, čím ho majú pohostiť, keď príde do Zvolena, koľko a kde majú odpracovať. Súčasne im zakázal loviť jelene, diviaky, zubry a inú vysokú zver, chytať ryby vo Váhu, Ľupčianke, Revúcej, Teplanke a Sestrči... Loviť môžu len kamzíky a zajace, rybárčiť iba vo Váhu, aj to iba ľudovým nástrojom, ktorý sa volá val... Zato však ím udelil kráľ právo voliť si richtára, ktorý môže súdiť v drobných sporoch. A ustanovil ešte všeličo iné: dedičské právo, zákaz súbojov, povolenie obchodovať s koňmi (za podmienky, že ich nevyvezú do Čiech a Nemecka), dovážať soľ z Poľska a tak ďalej... Nové poriadky a výhody, ktoré kráľ i šlachta sľúbili domácim poddaným aj „hosťom“ z cudziny, zakrátko oživili polia a dediny. Pracovitosť najbiednejších definitívne rozhodla, že „kráľovstvo nevyjde na dražbu“, ale bude ďalej rásť a zveľaďovať sa...... celý text

Světlušky 1994, Rabíndranáth Thákur

Mrak se smál duze, že je nadutec, vyfintěný ve své prázdnotě. Duha klidně odpověděla: ,,Já jsem skutečná, jako slunce samo." Kež nadarmo netápu v temnotách, ale ať se má mysl utiší ve víře, že se rozbřeskne a že se pravda zjeví ve své holé podstatě. Člověk si přisvojuje boží květy, když z nich vije věnec...... celý text

Zmysel tvojho života 2003, Immanuel Kant

,, Každý človek má svedomie a cíti sa pozorovaný vnútorným sudcom... Môže sa síce slasťou a rozptýleniami ohlušovať alebo uspávať, nemôže sa však vyhnúť tomu, aby z času na čas prišiel k sebe, alebo sa zobudil, a potom počuje jeho hrozný hlas... Vo svojej najkrajnejšej zvrátenosti môže vždy dospieť až tam, že sa naň uż vôbec neobracia, nemôže sa však vyhnúť tomu, aby tento hlas počul... "... celý text

Naplnění života 2007, Rabíndranáth Thákur

,, Civilizáciu je treba posudzovať a ceniť, nie podľa množstva moci, ktorú rozvinula, ale podľa toho, aké množstvo lásky k ľudstvu vyvinula a vyjadrila svojimi zákonmi a zriadením... " ,, Kedykoľvek bola niektorá dávna civilizácia zachvátená úpadkom a zahynula, bolo to spôsobené príčinami, ktoré vytvorila trvrdosť srdca... Čo následne viedlo k zníženiu ceny človeka; keď buď štát alebo nejaká mocná skupina ľudí, začala vidieť v ľuďoch, iba nástroj svojej moci... Civilizácia sa nemôže udržať na kanibalizme v akejkoľvek podobe. Pretože to, čím je jedine človek pravdivý, môže byť živené iba láskou a spravodlivosťou... Láska je totiž konečný význam všetkého, čo je vôkol nás... Nie je to iba cit; je to pravda, je to radosť, ktorá je u koreňa všetkých stvorení... "... celý text

Hovory k sobě 1999, Marcus Aurelius

,, Ustavičně měj na mysli, že všechno, co se nyní děje, i dříve se takto dálo, a měj na mysli, že i napříšte se bude takto dít... A živě si vybav stejnotvářnost celých dějů, jak si už poznal ze své skušenosti, nebo ze starších dějin... Všude stejná podívaná a stejné úlohy; jen herci a kulisy jsou jiní... Dech větrů střásá na zem lístky, stejně i lidské plémě... "... celý text

Psychologie davu 1997, Gustave Le Bon

,, Z kostí lidí, kteří se stali obětí moci slov a formulí bychom vystavěli mnohem vyšší pyramidu než je Cheopsova... " Moc slov je těsně spjata s představami, jež slova vyvolávají a je úplně nezávislá na jejich skutečném významu... Obyčejně jsounejpůsobivější právě ta slova, jejichž smysl je nejméně vymezený... Takové jsou např. výrazy: demokracie, socialismus, rovnost, svoboda apod... , jejichž smysl je tak nejasný, že k jeho přesnému vymezení by nestačily ani objemné knihy... A přece je jisto, že se k jejich krátkým slabikám pojí síla opravdu magická, jako kdyby obsahovaly rozřešení všech problémů... Shrnují v sobě různé druhy neuvědomělých tužeb a zároveň i naděje v jejich uskutečnění. Proti určitým slovům a formulím nemohou rozumové důvody vůbec bojovat... Jsou slavnostně pronášeny před davy, a jakmile se tak stane, dostanou všechny obličeje uctivý výraz a hlavy se sklánějí... Mnozí na ně hledí jako na přírodní síly nebo nadpřirozenou moc... Vyvolávají v duších velkolepé a nejasné představy, ale právě tato nejasnost ještě zvyšuje jejich tajemnou moc... Jsou jako strašlivé božstvo, ukryté ve svatostánku, k němuž se věřící přibližuje jen s rozechvěním... ,, Z kostí lidí, kteří se stali obětí moci slov a formulí bychom vystavěli mnohem vyšší pyramidu než je Cheopsova... Takové jsou např. výrazy: demokracie, socialismus, rovnost, svoboda apod... Jsou slavnostně pronášeny před davy, a jakmile se tak stane, dostanou všechny obličeje uctivý výraz a hlavy se sklánějí... Vyvolávají v duších velkolepé a nejasné představy, ale právě tato nejasnost ještě zvyšuje jejich tajemnou moc... Jsou jako strašlivé božstvo, ukryté ve svatostánku, k němuž se věřící přibližuje jen s rozechvěním...... celý text

Z dopisů Senekových 1941, Lucius Annaeus Seneca

,, Veliký je ten, kdo dovede užívati hliněných nádob tak jako stříbrných... Ale není menší ten, kdo užívá stříbrných tak jako hliněných... Jest známkou slabého ducha neumět snášet bohatství... ,, Pamět nás mučí minulým strachem, předvídavost přivádí budoucí... Nikdo není nešťasten jen neštěstím přítomným... ,, Přestaneš se báti, přestaneš-li toužiti... Řekneš: Co mají tyto tak rozdílné věci společného... ? A přece je tomu tak, můj Lucilie... Ač se zdají rozličné, jsou spolu spjaty. Jako týž řetěz spojuje vojína i jeho stráž, tak i tyto tak rozdílné pocity jdou spolu... Za nadějí jde bázeň. Nediv se, že je tomu tak... Obojí plyne z ducha kolisavého, znepokojeného očekáváním budoucnosti... Obojí má stejnou hlavní příčinu, že se nespokojujeme přítomností, ale zalétáme myšlenkami daleko kupředu... A tak se předvídavost, největší to dar lidské povahy, zvrhla ve zlo... Zvířata prchají před bezprostředním nebezpečím, a když mu unikla, jsou klidná... My se trápíme i budoucím i minulým. Přemíra našich dobrých darů nám škodí... Pamět nás mučí minulým strachem, předvídavost přivádí budoucí... Nikdo není nešťasten jen neštěstím přítomným...... celý text

Seneca Utěšitel 1944, Lucius Annaeus Seneca

,, Vím, že to není v naší moci a že žádný cit není náš otrok, nejméně pak ten, který se rodí z bolesti; bývá totiž prudký a vzdoruje každému léku... Někdy se jej snažíme zakrýt a vzdechy ztlumiti... Ale slzy se přece řinou přímo po tváři, nastroiené k přetvářce a zastírající pravý stav duše, jindy se snažíme zaměstnat mysl hrou nebo zápasy gladiátorů. Ale právě při tom divadle, které má mysl rozptýlit, otřese náhle srdcem nějaký lehký záchvěv stesku. Proto je lépe bol přemáhat než šálit... Neboť bol, uspaný nějakou vnější radostí nebo zavedený prací jinam, probouzí se znovu a právě v klidu sbírá nové síly k prudkému útoku. Zato bol, který ustoupil rozvaze, uklidňuje se trvale... Nehodlám ti tedy zde doporučovat ony léky, kterých, jak vím, užívá mnoho lidi, aby ses buď zabavila dlouhou cestou nebo potěšila půvabnou krajinou, abys mnoho času věnovala bedlívému vedení účtů v domácnosti a správě rodinného jmění, zkrátka abys vyhledávala stále nějakou novou práci... To je jen málo platné, pomůže jen na chvilku, ale bolest neléčí, nýbrž jí zdržuje... Já si však raďeji přeji, aby bolest ustala nadobro, nikoli aby se dala ošálit... Proto tě vedu tam, kam se musí uchýlit všichni snažící se uniknout osudu, k ušlechtilé duševní práci. Ta tvou ránu vyléčí, vypleje ze srdce všechen zármutek... I kdyby ses byla touto duševní prací nikdy nezabýla, můžeš se jí věnovat nyní a tím zmírnit svůj zármutek...... celý text

Vzpomínky na Sókrata a jiné spisy 1972, Xenofón

,, Vladař se musí bát nejlepších občanů a spojovat se s těmi nejhoršími a obklopovat se otrockými povahami... Povím ti, Simónide, ještě o dalším trápení tyranů. Znají stejně dobře jako prostí občané muže statečné, moudré a spravedlivé, avšak místo aby je měli rádi, bojí se jich... Statečných proto, že by se mohli kvůli svobodě něčeho odvážit... Moudrých proto, že by si mohli proti nim něco vymyslit.... A spravedlivých proto, že by lid mohl zatoužit vybrat si je za své předáky... ,, Když však ze strachu takové lidi odstraní, kdo jiný jim zbude k použití kromě lumpů, zpustlíků a otrockých duší...? Lumpům je věnována důvěra, protože se právě tak jako tyrani bojí, že se města osvobodí a zmocní se jich... Zpustlíkům proto, že jsou v této chvíli použitelní, a otrockým duším proto, že samy netouží po svobodě.... Myslím, že i to musí být velmi nepříjemný pocit, pokládat určité lidí za dobré, ale být nucen stýkat se jinými...." ~~~ „ Já se vůbec nedivim, že se masy daly oklamat tyranidou... Mně se zdá, že se dav při posuzování štěstí a neštěstí jednotlivců hodně opírá o vnější zdání, a při tyranidě vše, co je považováno za cenné, je vystaveno veřejně všem na odiv, kdežto věci nepříjemné zůstávají skryty v srdcích vladařů, kde má lidské štěstí i neštěstí své sídlo... Nepřekvapuje mě tedy, jak jsem už řekl, že tyhle věci jsou průměrným lidem tajné, avšak udivuje mě, že to nevíte ani vy, o nichž se soudí, žé svým rozumem vidíte většinu věcí líp než očima... Ja to však znám až moc dobře z vlastní zkušenosti, Simónide, a mohu říci, že na největších příjemnostech mají vladaři nějménší účast, zato však se svrchovanou měrou podílejí na těch největších nepříjemnostech... Vezmi si hned toto: mír je považován za největší dobro pro lidi; ovšem tyran z něho má velmi málo... Zato z války; považované za největší zlo, mají vladaři ten největší kus...... celý text

Siddhártha 2003, Hermann Hesse

Moja oblubena ..

Životná múdrosť 2018, Arthur Schopenhauer

,, Predsa však je mladosť' koreňom stromu poznania,hoci ovocie vydá iba jeho koruna. Ale tak ako sa každá epocha,aj tá najúbohejšia, pokladá za oveľa múdrejšiu než tá predchádzajúca, rovnako je to aj s človekom v rozličných obdobiach jeho života. A predsa sa často mýli. V rokoch telesného rastu, keď s každým dňom rastú aj duševné sily a poznanie, zvykne ,, dnes" hladieť na ,, včera" pohrdavo. Tento zvyk sa zakorení a zostane, dokonca aj keď už dochádza k úpadku duševných síl a keď ,,dnes" by malo skôr s obdivom hľadiet na,, včera". Preto si neraz naše výkony a názory z mladosti ceníme príliš nízko. " ~~~ Arthur Schopenhauer ~ (z hnihy Životná múdrosť.)... celý text

Český král Karel 1979, Alexej Pludek

Když táhl král Vladislav II. r. 1168 na pomoc císaři Fridrichu I. Barbarossovi do Itálie, musel sí vojsko najmout, i když pod jeho prapory přispěchaly tisíce dobrovolníků, toužících po kořisti a dobrodružství. Zemská hotovost to však nikdy nebyla. Zde je namístě připomenout, jak český volbou řádně nastolený panovník odmítl .říšské' nároky nejdůraznějším a právně srozumitelným způsobem. Bylo to v roce 1126, po volbě Soběslava I. podle práva stařešinoského. ' Podle slov kronikáře o málo pozdějšího římský král Lothar III. poslal Sobeslavovi tento vzkaz: „ . . . České vévodství, jak je nám známo od našich předchůdců, od počátku bylo v moci římského císaře a v české zemi nebyla nikdy přípustná volba nebo nastolení nějakého knížete, ledaže by k tomu císařské Veličenstvo milostí své autority dalo podnět, věc provedlo a stvrdilo ji ; takže je zcela zřejmé, že ten, kdo by se opovážil takové úpravě poměrů se protiviti, znevažuje náš majestát . . ." Tato slova, byt' snad poněkud stylizovaná, vyjadřují říšské, spíše však německé stanovisko. Proto také hrdý český panovník císařský majestát vskutku znevážil, řka: ,, ... Račiž, dobrý císaři, věděti, že volba českého knížete, jak jsme se -dověděli od svých předků, nikdy nezáležela na rozhodnutí císaře, nýbrž na vůli předáků české země, ve tvé moci bylo pak pouze potvrzování volby. Bezdůvodně se pokoušíš spoutati nás jhem nového předpisu. Věz. že na věc nikdy nepřistoupíme a že chceme spíše pro spravedlnost padnouti, než podrobiti se nespravedlivým rozhodnutím a vskutku, neupustíš od svého naléhání, jest nasnadě, aby pro památku příštích století zázračně mezi námi rozhodl soud všemocného boha . . ." Jak dopadl,, boží soud, je známo. Německá vojská císaře Lothara, ač ve značné přesile, utrpěla zdrcujúcí porážku v zimní bitvě u Chlumce, sám císař Lothar byl postupně zajat a donucen uznat svobodnou volbu českého panovníka...... celý text

Tak pravil Zarathustra: Kniha pro všechny a pro nikoho 1925, Friedrich Nietzsche

Ó Vinná RÉVO! (str. 277) ,, Vše, co se stalo dokonalým, vše zralé - -, chce zemříti! " tak promlouváš. Budiž žehnán, žehnán buď vinařský nůž! Vše nezralé chce však žíti: běda! Bolest dí: ,, Zahyň! Pryč s tebou, bolesti!" Ale vše, co trpí, chce žít, aby uzrálo, aby se naplnilo radostí a touhou, - - touhou po čemsi vzdálenějším, vznešenějším, jasnnějším. ,, Chci dědice", tak dí všechno, co trpí, ,, chci děti, nechci sebe", - - ale slast nechce dědiců, nechce dětí, - - slast chce samu sebe, chce věčnost, chce návrat, chce na věky všechno stejné. Žal dí: ,, Pukni, krvácej, srdce! Putuj, noho! Křídlo, létej! Do výše! Vzhůru! Bolesti! " Nuže dobrá! Nuže vzhůru! Ó staré srdce mé: ,, Žal ,,Zahyň!" dí.... celý text

Cronica domus sarensis minor 1969, neznámý - neuveden

RODOKMEN ZAKLADATELÚ Léta božího 1251 pan Přibyslav ve smrtelném zápase ve velké zbožnosti svěřil svému zeti panu Bočkovi založení tohoto kláštera a zesnul v Pánu. Léta božího 1251 pan Boček, velmož řečený z Berneku, v den nalezení sv. Kříže položil základy tohoto kostela, totiž Žďáru, a čtvrtého roku od založení zemřel tento nejvyší zakladatel v předvečer svátku sv. Tomáše kol roku 1255 a zanechal se svou manželkou Eufemíí, dcerou Přibyslavovou, dva mužské dědice Smila a Gerharda a jednu dceru Anežku, kterou později pojal za manželku Vítek ze Švábenic. Potom v šestém roce blažená paní Sibíla, vdova po Přibislavovi, prvním zakladateli, když odkázala všechny své věci klášteru vyjma jedné tuniky, v níž byla pohřbena, zemřela v Kristu léta božího 1261. Str./35... celý text

Stredoveké privilégiá Bratislavy 1990, Darina Lehotská

Ondrej z božej milosti kráľ uhorský, dalmátsky, chorvátsky, jeruzalémsky, srbský, haličský, lodomerský, kumánsky a bulharský, všetkým verným kresťanom prítomnú listinu spatrujúcim náš pozdrav v mene Spasiteľovom, dôstojnosť a veľkosť kráľovstvu, ktoré je určené vládnuť nad veľkým počtom národa a poddaných a zvykle milostive udeľovať svojim poddaným istú slobodu, ako aj naznačovať im mieru ich podlžností voči panovníkovi, aby takýmto spôsobom počet obyvateľov v záštite zákona sa rozmnožoval. Chceme tedy touto listinou dať nasledujúce na všeobecnú známosť: Nakoľko občania (hospites)nášho mesta Bratislavy skrze dravosť a ukrutnosť nemeckú v dobe vojny vedenej medzi pánom kráľom Ladislavom naším otcovským bratom a kráľom českým, ďalej skrze Alberta, knieža rakúske a štýrske, boli vyhnaní a rozprášený zo svojho mesta a následkom vypálenia ich domov a straty majetku veľkú škodu utrpeli, preto chceme dbať ich celého počtu, aby shromavždivše sa, mohli sa tu zdržovať a aby im bola poskytnutá všemožná bezpečnosť k návratu do mesta a shromažďovaniu sa, preto z našej kráľovskej moci a milosti sme sa usniesli udeliť im nasledujúcu slobodu a výsadu: Že môžu si svojho predstaveného čili rychtára zo svojho stredu, na deň sv. Juraja mučeníka, na dobu jedného roku voliť, ktorý potom všetky ich záležitosti, vzniklé buďv styku s obyvateľmi iných miest alebo medzi sebou, s dvanástimi košelmi(radný) môže vybavovať podľa všeobecného zvyku medzi občanmi zachovalého. Nariaďujem a povoľujem ďalej, aby od ich viníc, tak starých ako i novozaložených alebo založiť sa majúcich, žiadnej podlžnosti nemali, a nemusia a nemajú odovzdávať z nich žiadne okovy, alebo ako sa to u nás všeobecne nazýva vedrá, a tiež akýmkoľvek iným menom menovanú daň nikdy platiť nemusia. Ďalej povoľujem, čo sa týka lesov, dreva a bársjakých stavieb, že kráľovskému stolníkovi(truksasovi,chod kuchyňe, domu,obsluha,čašník) na ustálenú dobu žiadnu podlžnosť, daň platiť nemusia. Povoľujeme im ďalej prievoz na Žitnom ostrove, v chotáre mesta Bratislavy, kde začína rieka Challovo a kde oba brehy tejto rieky náležia nášmu mestu a darujeme im ten prievoz s právom prístavu na večnosť, tak aby mali možnosť a volnosť, pre svoju potrebu držať tam člnky a lode, také ako sami chcú. Ďalej nariaďujeme, že keď títo naši občania so svojim tovarom a vozmi kamkoľvek po našom kráľovstve cestovať chcú, nemusia ani od tovaru ani od koní alebo od osôb cestujúcim s ich tovarom a či vracajúcim sa bez tovaru, platiť žiadnu dávku, alebo daň, ani pri bratislavskom prievoze tak smerom na Hainburg, ako aj smerom na Žitný ostrov(Challov), ani vo Vajnoroch(Zeuleus), ani pri prievoze rieky Moravy a pri všetkých iných miestach bratislavskej župy, kde je vyberanie dávky obvyklým. Tiež chceme, aby od ľudu, ktorý z akýchkoľvek obci a miest príde do tohto mesta Bratislavy, tým cieľom, aby sa tu usadil, žiadna daň sa nevyberá. Ďalej, keď niekto z obyvateľov mesta, alebo jeho predmestia dopustí sa nejakej viny na vonkove a podarí sa mu újsť cez chotár mesta Bratislavy, súdi nad ním rychtár a 12 konšelov mesta, lebo žalobca musí sledovať v sporných veciach žalovaného do miesta, kam ten prislúcha, vyjmúc prípad, že vec odohrala sa tomže meste alebo predmestí. Podobne nariaďujeme, že proti tým našim občanom a ich príslušníkom vonkajších svedkov vo všeobecnosti postaviť nemožno, výnimku tvorí prípad, keď sú prítomní ako svedkovia dvaja či traja obyvatelia tohože mesta, ale z iných miest a obci požívajúcich túže slobodu ako Bratislava. Podobne, keď niekto z obyvateľov alebo príslušnikov tohto mesta dopustí sa nejakého priestupku alebo výtržnosti, vtedy úradujúci rychtár a konšelovia podľa právnych zvykov a obyčajov, prisluhujú spravedlnosť, ako to právo mesta a ich výsadné právo vyžadujú.Keď ale rychtár a konšelovia alebo občania pri prisluhovaní spravedlnosti dopustili sa omylu, tak nie stránky, ale rychtár a konšelovia, keď sa medzi sebou ohľadom prisluhovania spravedlnosti stránkam dohodnúť nemôžu, nech sa obrátia na našu kráľovskú osobu. Ďalej, keď niekto z nejakej obce chce sa presťahovať do mesta Bratislavy, tým cieľom, aby sa tu usadil, vtedy zemepán dotyčnej obce alebo statku, nech sa neodvažuje ho v jeho úmysle prekážať, ale musí nechať voľne odísť s celým jeho majetkom, keď len svojmu zemepánovy zaplatil obvyklý a spravodlivý poplatok od pozemku. Ďalej židia, bývajúci v tomto meste, majú tú istú slobodu, ako ostatní občania, ponechávajúc ovšem v platnosť práva ostrihomského arcibiskupa a prebošta voči nemu. Taktiež nech bratislavský rychtár má prednosť nad našimi mincovníkmi(komornými grófmi) a nech sa postará, aby mesto úlohu mincovne čím skôr prevzalo zo súčasným vymanením sa(vyňatím mesta) zpod právomoci a dozoru hradného župana. Ďalej nech platia desiatku z poľných plodín, podľa nemeckého zvyku, ako to majú v obyčaji občania(hospites) ostatných miest dávať a platiť, ako to aj do tohto času bolo obvyklé. Keď sa niekto chce usadiť v tomto meste alebo jeho predmestiach, nech požíva tejže slobody, ako majú občania tohto mesta. Keď však niekto v meste alebo jeho predmestiach bývajúci, chcel by sa pod zámienkou, že musí platiť dane pápežovi, alebo pod iným titulom vyprostiť zo svojich platobných poviností voči mestu, má právo rychtár, konšelovia a ostatní občania vylúčiť ho zo svojho stredu, vyjmúc ovšem kanovníkov a kňazov žijúcich v tomto meste. Ďalej rybári majú to isté právo, ktoré používaly už od dávnych časov, totiž to ,aby od vyloveného počtu výz a iného druhu rýb, buď pod ľadom chytených, alebo spustenou sietou do hlbky, len jednu tretinu boli povinní odovzdať bratislavskému hradnému županovi. Ináče požívajú rybári tie isté výsa... celý text

Stepný vlk 2009, Hermann Hesse

..., Bolo to na koncerte, hrali nádhernú starú hudbu, a medzi dvoma taktami, keď drevené dychové nástroje hrali piano, sa mi zrazu otvorili dvere onoho sveta,preletel som nebesami a videl som Boha pri práci, cítil som blaženú bolesť, a ničomu na svete som sa už nebránil, ničoho na svete som sa už nebál, so všetkým som súhlasil a všetkému som dal svoje srdce. Netrvalo to dlho, možno štvrťhodinu, ale tej noci sa mi to sem-tam vo sne vrátilo, a odvtedy, vo všetkých tých prázdnych dňoch to sem-tam skryto zažiarilo, niekedy som to celé minúty zreteľne videl ako zlatú božskú stopu prechádzajúcu mojim životom, takmer vždy bola hlboko ukrytá pod blatoma prachom, potom znova zasvietila predo mnou zlatými iskrami, akoby sa už nikdy nemala stratiť a predsa čoskoro hlboko zapadla... Raz v noci, keď som ležal s otvorenými očami, začal som zrazu recitovať verše, príliš krásne a príliš zvláštne verše, aby som pomyslel na to, že by som si ich mal zapísať, ráno som si ich už nepamätal, a predsa ostali vo mne skrité ako tažké orechové jadro v starej krehkej škrupine. Inokedy to prišlo, keď som čítal básne, keď som uvažoval o nejakej Descartovaj či Pascalovej myšlienke, potom to zas znovu zažiarilo a viedlo ma zlatou stopou vysoko do neba, keď som bol s milenkou... Ach, tažko nájsť túto Božiu stopu v živote, ktorý vedieme, v týchto priveľmi spokojných, priveľmi bezduchých časoch, pri pohľade na túto architektúru, na tieto obchody, na túto politiku, na týchto ľudí..! Akože som mohol nebyť Stepným vlkom a drsným samotárom vo svete, ktorého ciele sú mi cudzie, ktorého radosti mi nič nehovoria...! ~~~ (Stretnutie s bohom.）str.24/25... celý text