Aghatte přečtené 1843

Tokio 2004, Mo Hayder

Naprosto přelomová kniha. Masakr v Nankingu na mě v posledním roce útočí ze všech stran. 50 let nic, a nyní se celý svět rozhodl vydat své svědectví. Autorka úchvatně propojila historická fakta a fikci do strhujícího dramatu. Nikdy nepřestanu žasnout, čeho je člověk schopen. Četla jsem před týdnem i dvě knihy o masových vrazích, byli zde vypíchnuti jako vředy společnosti mnohdy vyrůstající na již pokřiveném podhoubí. Ale nevěřím, že celá JCA byla složena z deviantů, psychopatů, pedofilů, nekrofilů a vrahů. Jak je tedy možno, že tento osvícený národ dodržující tradice a zvyky, se změnil v běsnící bandu nepředstavitelných zrůd? Kdo mi to vysvětlí? Kniha mě ubezpečila ještě v jedné mé myšlence. Člověk musí mít vášeň, cokoliv, co ho ( v dobrém ), posouvá dál. Nějaký cíl, mezník, vrchol, něco, co ho nutí každý den vstát a jít dál. Hrdinka své snažení završila po dlouhých 10 letech, na chvilku odbočila, když se zamilovala, ale hned se zase vrátila a pokračovala. Pochopila, že ani pomyslná láska, která láskou nebyla, (ale kdo by se jí divil. Po tom všem), ji nenaplní klidem. Dokud nezjistí pravdu. A pravda byla tak šílená, že i člověk přeživší NM, a věnující celý život, tedy 53 let, pomstě, pro ni neměl omluvu. A že o bolesti a ztrátě ví své. Naše civilizace se žene do záhuby. Nikdo nemá své vášně, své cíle. Vše máte na pár kliknutí. Umělé berličky v podobě chemikálií a ethanolu, různé pochybné závislosti. Člověk hledá onen pověstný klid a pocit naplnění, ale jde to moc těžko, když už všechno máme a můžeme. A je-li pravda, že se pohybujeme v kruzích a na konci jsme na začátku, tak panbu s námi. Po svědectví NM vím, že člověk je opravdu schopen všeho a peklo existuje. Děláme si ho tady sami, nikdo nemusí složitě čekat, až umře.... celý text

Vojenská káznice 2007, Sven Hassel (p)

Prvních 40 stran jsem nechápala, to má být nějaký Švejk od Němců? Všichni ožralý, jeden gag za druhým, neskutečné situace, mluva začínajíci a končící poslušně hlásím, sprostá slova, kdy drž hubu je to nejkrásnější, a hovno a prdel je součástí každé věty. Pochod oživlých mrtvol napříč nepřátelským územím ve snaze dostat se do bezpečí, a dosáhnout alespoň bazálního lékařského ošetření, to je jen pro silné nátury. Ač to protagonisté líčí jako v podstatě báječnou jízdu lemovanou potoky krve, hromadami mrtvol a vyhřezlých vnitřností, doplněnou o neskutečný smrad sraček, spáleného a hnijícího masa, pro čtenáře je to šok. Kdy lidský život má hodnotu - a to cituji- Ne větší, než hovno, který instalatér prostrčí zacpaným odpadem. Je to jízda, kdy držíte palce všem hlavním aktérům, aby se stal zázrak a v tom šíleném ohňostroji sestaveném z výbuchů, ohlušujícího řevu, v ledovém sevření všudypřitomného sněhu, v chladu a apatii vyhořelých unavených zdravotníků, za fanatického ječení nadřízených, kteří mají místo očí hákové kříže, prokličkovali až na teplá místečka někde v zázemí daleko od fronty a hrůzností války. A mohli spát až do půlky příštího roku.... celý text

Introvertka v hlučném světě 2019, Deborah Tung

KONEČNĚ mě někdo chápe. Např., jedna věc ze všech - Jak tam zvoní telefon a ona zdrhá, já ještě vypnu zvonění, ten zvuk je jako výhružný prst. Vidím se na každé stránce. Ale knihu by měli přečíst spíš lidé v mém okolí, aby pochopili i oni, že netrpím tím, že nejedu nikam na dovolenou, nebo na vernisáž, nebo na oslavu, nebo... naopak jsem blažena, když mě opomenou pozvat. A hlavně, že to není nemoc a nepotřebuji se vyléčit, když do konce dne už neuvidím ani duši, jen dobře. Já ten zpovykaný svět kolem nepotřebuji, pořád někdo trvá na tom, že to musí zlomit, a dostat mě z té ulity, ale to ( kdovíproč) potřebuje on, ne já. Já žádný problém nemám :-))... celý text

Princezna Masako 2008, Ben Hills

Knihu jsem se snažila poctivě přečíst, ovšem zvolená forma mi moc nevyhovovala. Pominu-li pro mě nepochopitelné tradice ( to ale nevytýkám, ty nezměním, to je můj pohled ), vadilo mi poněkud bulvárně- vulgární pojetí autora. Chtěla jsem uvést do jiného světa, o kterém nic nevím, ne číst Nedělní Blesk. Popis svatebního roucha manžela mi přišel úžasný, fotka však byla zklamáním, jako dva kašpaři oblečeni v ubrusu. Zmíňka, že aspoň jeden z novomanželů nemá žádné sexuální zkušenosti, co si pod tím mám představit? Kdo je má a s kým, a oni sami spolu jako ne? To už tam pan chytrý nenapsal. A ty nesmyslnosti se svatebními dary! Nemají na ně, nevadí, dáme vám peníze, ať nám můžete dát kraviny za 4 miliony, které nikdo nepotřebuje. Šokovalo mě, že princezna musí být vymazána z matriky a všeho, prostě není a nebyla nic, je JEN paní svého pána. Ve středověku budiž, ale dnes, a absolventka Harvardu? Nedivím se, že je na palici, kdo by nebyl. Nemá být východní filozofie moudrá a naučná? Asi pouze pro muže, ženy jsou jen nástroj, aby rodily syny. A panbu s nimi, když je neplodná, nebo sice počne, ale je to dcera! Dnes už je nehážou ze skály, i jméno jim dají, ale postoj k ženám a postavení žen ve společnosti, to je stále těžká doba temna.... celý text

Dlouhá trať 2020, Viktorie Hanišová

Vím, že není fér srovnávat jablka a hrušky, ale po té, co jsem včera dočetla Harasimovou s dalším jejím prvoplánovaným škvárem, působí tato kniha jako osvícení. To je literatura! Není třeba to více pitvat, 231 komentářů přede mnou už asi řeklo vše. Nečtu povídky, nemám je ráda, obecně, plošně, jsou krátké a protivné. Popadla jsem v knihovně knihu jen podle autorky, schválně nečetla ani anotaci ani komentáře, a otevřela večer před spaním. Zjišťuji, že je 2:20, dočteno, a já utírám slzy. Děkuji za nevšední čtenářský zážitek. Nevěřila bych, co ještě je možno vykřesat z jazyka českého. Některá slovní spojeni, věty, pojmenovávání jsem si opakovaně vychutnávala, nikdy by mě nenapadlo takto poskládat slova. Úplně se koupu v textu. Tedy spíš asi blaženě rochním. Děkuji!... celý text

Ve znamení dvojitého ostří 1996, Anne Alexander

Přečteno ve vlaku za chvilenku. Zajímavý příběh o 14 ztracených dětech kolem 15 let. Mladá novinářka se vydá na nebezpečnou pouť, aby odhalila zvrácené tajemství jednoho podivína. Do posledního odstavce napínavé. V této edici rozhodně jedna z nejlepších, pěkně a poutavě napsáno, bez chyb a nesmyslů. Bála jsem se a zároveň mě velmi bavilo exotické prostředí řeckých ostrovů i zápletka vycházející ze starých řecký bájí. Za mě super! Tento díl má 1. :-)... celý text

Tisíc ďáblů 2022, Frank Goldammer

Těžko uvěřit, že autor je lakýrník :-) tím nechci nikoho urazit, ale u nás jdou na lakýrníka většinou mladíci, co mají problém se i podepsat. ( Bydlím bohužel vedle učiliště s tímto oborem, tudíž mám možnost sledovat tuto elitu národa v jejím volném čase, a psaní knih to rozhodně nezahrnuje, jejich slovník je spíše nepublikovatelný... ) Knihu jsem přečetla za noc, byla jsem trochu zmatená z postav a stále se měnících podezřeních. Což odráží dobu, v níž se děj odehrává. Zmatek a zmar. Válka i roky po ní, prostě příšerná, ale jedno je stále stejné, ti nahoře u moci mají plná břicha, teplo a svoje požitky, obyčejný člověk mrzne, hladoví a za trochu chleba prodá i svou duši ďáblu. To se nezměnilo, jen se vyměnily kabáty. Nacista nebo Ivan, ten kdo má moc, vraždí, mučí, znásilňuje a klidný spánek mu to nevezme. Miliony civilistů živoří, mrzne a užírá se myšlenkami, zda nezradil to či toho, zda neklesl až příliš hluboko, když řekl, udělal, pomyslel si něco nehezkého nebo ne úplně košer. Nechtějí nic jiného, než žít své obyčejné životy, bez ideologií, bez propagandy. Ze stránek čiší chlad, hlad a beznaděj, ale i zaznívají střípečky dobra, a spousta citu a lásky. Na konci jsem slzu uronila, ty děti, ach ty dětičky, je to příšerné. Autor je nejen lakýrník, ale i svobodný otec dvojčat. Má ode mne všechny hvězdy a Oskara k tomu.... celý text

Penzion 2023, Robin Morgan-Bentley

Uživatel kackahracka mi mluví z duše. Sama bych to nezhanobila lépe. Nesnáším střídání postav, nesnáším střídání časových rovin před a po. Manžel byl chudák, blbec, paroháč, trouba a kašpar. Udělaly z něj, ty dvě krávy, s tou narafičenou šaškárnou úplného pitomce, a nakonec vychovává kukačku on, no sodomagomora.... celý text

Doktorka Viktorie 2020, Markéta Harasimová

Autorka vždy zvolí hrdinku, která je bezcitná chladná mrcha, postaví ji do složité situace, a má dojit k jejímu napravení. Já jí to však nevěřím a ani nepřeju. Kniha psána školním nepřirozeným jazykem, trapné umělé dialogy, a to co v Saturninu působí komicky- tedy teta Kateřina a její přirovnáni- je zde prostě trapas. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech ( po úmrtí), s chutí do toho půl je hotovo ( konec porady policistů), atd., prostě trapné. Každé další přirovnáni ve mně vyvolalo nevoli. A že jich tam bylo. Pachatelé vcelku průhlední, kdo už něco četl, hned mu bude jasné, jak to asi bude. A taky že bylo. Policie zde vystupuje pouze jako kulisa, když už jde o detektivku, ale nevyřeší nic. Paní svědkyně si není jistá chlapcem, ale odříká SPZ bez jediné chyby. Lékařka se dívá pod obvaz, a chválí si, žádné známky infekce. Který lékař by bez rukavic a sterilních nástrojů lezl do operační rány? Asi aby tam tu infekci zanesla, tou svou šikovnou ručkou. Rozčiluje mě, když někdo píše o věcech, o kterých nic neví, když se někdo snaží napsat detektivku a neví pak, co s tím. Rozhovory o pindícich a velikosti poprsí mě vytáčejí doběla. Rozhovory policistů, ty se máš, ty budeš jenom pitvat mrtvýho, my se s tím musíme zaobírat dále, mě nutí knihu zahodit. Rozhovory puberťáků typu škola je průda a mám megahustý... cokoliv, vole, čum, to už je opravdu nesnesitelné. Nevím, proč jsem si ji opět půjčila, asi abych mohla napsat nelichotivý komentář. Jsem zřejmě bestie, jako většina hrdinek autorky, jen nemám jejich sexy proporce, majetek, kariéru ani IQ. Asi žárlím :-))... celý text

Jak chutná strach 2021, Markéta Harasimová

Tato kniha byla zatím nejlepší od autorky, ale i tak dost bída. Umělé dialogy, dosti trapné, občas těžko uvěřitelně našroubovaný děj, nesympatická chladná a protivná hlavní hrdinka. Policie opět totálně neschopná. Nevím, proč ve všech českých knihách a filmech působí policie jako karikatura sebe samé. Prostě soudruzi od VB. A to se ani po desetiletí nemění. Kladně kvituji absenci erotických scén, které mi v jiných dílech vadily, ovšem brutálního násilí zde bylo až až . Přečteno vcelku rychle, ale spíš abych to už měla za sebou. Půjčeno z knihovny, nic, co by člověk koupil a opakovaně četl.... celý text

Vražedná hra 1992, Anne Alexander

Obálka je krásná, šachy zde zahrají důležitou roli, tudíž i perfektně zvolena. Příběh pěkně odsýpal, jako samotná cesta vlakem, kam jsem si ho vzala. Nic extra výjimečného, i tak řadím mezi zdařilejší dílka v edici. Pěkně napsáno.... celý text

Pozdní poznání 1997, Janis Flores

Bylo to jako Turecká telenovela, Kdy postupně vycházelo najevo, kdo je čí otec a všechny ženy byly matky někoho jiného. Zamotané klubko rodinných vztahů, okořeněné dvojí vraždou. Šlo to, ale bát se nebylo čeho... celý text

Neděle odpoledne 2022, Viktorie Hanišová

"Otče náš, jenž jsi na nebesích, co tam pořád v tom nebi děláš, slez už konečně a buď tady se mnou dole." Marné však bylo jejich volání. Wow, jsem v šoku a před autorkou smekám a klaním se. Dočetla jsem a nemůžu to celé pojmout. Úžasný zážitek, Teo, Hyn, Salám, Vochcan, Mesiáš, Ocet a Macanda, Lucinka a čarozmrdi, masokombinát a.....panoptikum nikoli hrůzy, ale všedního dne. Dostalo toto dílo nějakou cenu? Pokud ne, tak by rozhodně mělo.... celý text

Rekonstrukce 2019, Viktorie Hanišová

Autorku jsem neznala, zavadila jsem o ní u jiné knihy, kde ji někdo srovnával, tudíž jsem ji vyhledala v naší skvělé knihovně, kde mají v podstatě vše, co potřebuji, a pustila se do čtení. Někde zde bylo uvedeno, že je to kniha na jedno odpoledne, já se s ní trápila více než týden, několikrát jsem ji už chtěla odložit, ale hnala mě touha dozvědět se tedy, CO SE VLASTNĚ STALO, tudíž jsem ji s nechutí přežvýkala až do konce. Myslím, že citově plochý strohý dokumentární styl vyprávění hlavní hrdinky byl zvolen dobře. Věřím, že trpěla PSP, tudíž její uvažování odpovídalo bublině, ve které se potácela od jednoho studeného hladkého vypouklého konce k druhému bez možnosti si odpočinout. Rodinu si nevybíráme, ostatní můžeme. Její volba kamarádky i partnera nebyla moc šťastná, David mi pil krev, a jeho rodinka ještě víc, nechápu, jak s ním mohla vydržet a myslet si, že to bude dobré. Sobec a manipulátor, ale je to logické, silná a sebevědomá žena by s ním brzo vyběhla ze dveří. Kamarádka, sama zraněná duše - tak nějak si samy na sebe zbyly, a naučily se vedle sebe žít. Úplně děsivé mi připadaly reportáže, vůbec mě to nebavilo číst, důležité věci byly zmíněny pár slovy, a pak na x stránkách psáno kdo, kdy, kde a jak koho zabil. Vím, že to byl záměr, stále více jsme pronikali do hlubin šílící duše, ale pro čtenáře to bylo holé utrpení. První vztahy zde nebyly popsány vůbec, první vážný přítel, člověk pochopil mezi řádky, že se asi už něco událo, a u Davida jsem byla nucena sledovat i jak mu rostou chloupky v nose... Kniha se mi nelíbila, a nikdy bych si ji nekoupila, víckrát už ji číst nebudu. Je těžkopádná. Nevím, jak jinak to popsat. Ale to neznamená, že autorka není dobrá. To bych neřekla. Dobrá je. Ale ne pro mě. Půjčím si ještě jinou a budu mít možnost srovnání, zda je to námětem, mnou, nebo stylem psaní.... celý text

Láska nadivoko 2023, Christina Lauren

Naivní slátanina. Indiana Jones by smíchy spadl z koně ( nebo z barové stoličky), kdyby se k němu dostalo přirovnání. Toto duo že stvořilo už 22 knih?! No, tak to panbu s námi, jsou-li v tomto duchu. Vracím do knihovny a je zapomenuta.... celý text

Zlý úsměv 1996, Anne Karen

Obálka a název jsou dost divné a mimo mísu, ale bylo to pěkné, ikdyž žádná hloubka, lepší z této edice, bavilo mě to a hrdinka mi byla sympatická. Čekala jsem zradu ze tří stran, přišla ze čtvrté, to je také bod k dobru.... celý text

Dotek smrti 1995, Anne Karen
odpad!

To má tak katastrofální překlad, že se přes ty krkolomné věty vůbec nedostanete k obsahu knihy, který je ale také dosti chabý. Mladá a krásná dívka má neustále nějaké pocity, slyšiny a vidiny, plíživé kroky, zvuky, tiché škrábání, starý dům, prostě klasika, buší ji srdce a zdá se ji, že ji někdo sleduje. Pak ji vydírají. Motá se kolem ní více chlapů a ona neví, komu věřit. Citace: "Není nic, co by nás mohlo zviklat, neboť v jednotě jsme silní a dnes odpoledne jsem se spojili v nerozdělitelnou jednotu...", to není sraz KSČ ale rande " Oba zpozorovali, že se onoho odpoledne stali vzájemně sobě značně blízcí " Jiří se stává Georgem a na další stránce je zase Jiří. Pohovka má barvu boreaux vína Neustále spolu "ztráví" čas Získával si ji svou " čtveráckou vtipností" Podobné perličky jsou pomalu v každé větě, neodložila jsem, jen abych se dozvěděla, kdo to na ni ušil, ale jinak je to ptákovina, škoda papíru.... celý text

Stopa vede na ostrov Tory 1993, Judith Parker

Slabší a nudnější díl série, tváří se to jako historická romance z Irska, nejsem schopna datovat, co to má být za období. Mrňavá písmenka a šílený překlad, spousty příslovcí, půlka sešitu je irelevantní popis místností, zařízeni a kdejakého hadru. Fascinuje mě, že hrdinka se celé dny jen prochází a má lautr houby co na práci, jen být krásná a křehká. Spojeni starý bard, začne po 350 lézt na nervy. Rozhodně jsem četla lepší dílka v této edici.... celý text

Smrt přichází na prohlídku 2022, Anders de la Motte

Jsem ráda, že to mám za sebou. Knihu jsem si jen půjčila, a nekoupila, jak bylo v plánu, a to je dobře, 2x bych po ni nesáhla. Nenadchne, neurazí, takový průměr, kdy pár věcí vám docvakne mnohem dříve, takže grandiózní závěr nepřinese kýžené překvapení. Ale šlo to, psáno pěkně.... celý text

Les v domě 2023, Alena Mornštajnová

Knihu jsem měla zamluvenu v knihovně, vůbec jsem nevěděla, co mám očekávat, žádná očekávání tedy nemohla být zklamána ani naplněna. Líbí se mi, kdy zdánlivě nevýznamné věci do sebe nakonec pěkně zapadnou. Líbí se mi, když musím číst mezi řádky. Kniha se mi líbila celkově, jak byla pojata. Líbil se mi snový jazyk vypravěčky. Ovšem s tímto tématem psát "líbila se mi", zní jako hloupý vtip. Kolik takových rodin asi je...? Babička byla excelentně vykreslena, znám pár takových osob naživo a úplně je vidím. A přesně slyším ty kecy. Cítím smrad staré čuby a lepím se od smůly. Dělá se mi špatně v autě. Motám se opilá a opět ( po 100 ) zamilovaná, je to konečně ten pravý, co se o nás postará? Co nás unese a budeme žít šťastně, jako v barevné voňavé pohádkové knížce. Ale já mám to štěstí, že jsem jen čtenář, osoby příběhu si to odžily celé. Bylo mi moc líto bráchů, jak to odnesli, aniž by vůbec mohli kluci pochopit, co že se to vůbec děje.... celý text