adales
přečtené 39
Mrazík s pendrekem v ruce: Proč je současné Rusko takové a proč nemůže být jiné
2021,
Alexandr Mitrofanov
Cesta k charakteru
2016,
David Brooks
Nedočteno. Po třetině knihy jsem neměl sílu ani chuť pokračovat dále. Asi mě úplně minul koncept knihy. Úvod byl poměrně rozumný, ale následující popisy příběhů různých historických postav mi vůbec nic neřekly a nebyl jsem z nich schopen pochopit, proč mi je autor vypráví. Navíc mi vůbec neseděl styl vyprávění, plný krátkých vět. Vše je podtrženo z mého pohledu ne příliš zdařilým překladem - občas jsem měl pocit, že to snad bylo přeloženo v Google překladači (stavby vět spíše odpovídají anglickému jazyku než českému).... celý text
Babišovo Palermo II
2021,
Jaroslav Kmenta
V zásadě platí vše, co už jsem napsal o dílu prvním - opravdu je to místy utrpení to číst, protože to jenom v člověku utvrzuje a zvyšuje jeho naštvání. Oproti prvnímu díku se mi tento zdál trochu bohatší na informace a také trochu více osobněji laděný od pana Kmenty (viz. jeho peripetie s GIBS, apod.)... celý text
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
2020,
Martin Řezníček
Třetí kniha podobného duchu (od zahraničních zpravodajů), kterou jsem v poslední době četl. V porovnání s Jinou Británií od Jiřího Hoška a Za oponou války od Jakuba Szántó asi ale nejméně záživná. Tím netvrdím, že špatná, to rozhodně ne. Obě výše uvedené knihy jsou ale více čtivé, zejména Za oponou války jsem přečetl doslova jedním dechem. Je ovšem pravdou, že zážitky reportéra ze středního východu, kde není nouze o dramatické okamžiky, budou asi obecně čtivější, než zážitky ze Států, kde se toho "zas tak moc neděje". Pokud ale knihu Martina Řezníčka porovnám s knihou Jiná Británie od Jiřího Hoška, tak tam kde je Jiří Hošek velice konkrétní v popisu života v Británii, tam se Martin Řezníček spíše více zamýšlí a vede úvahy nad obecnými rovinami života v USA, politikou a více či méně známými osobnostmi. Občas jsem měl problémy se těmi to úvahami a myšlenkami prokousat. Jak říkám, není to špatná kniha, ale na můj vkus mohla být trochu přímější a konkrétnější.... celý text
Babišovo Palermo I
2021,
Jaroslav Kmenta
Popravdě ani nevím jak to hodnotit. Někdy si připadám, že knihy Jaroslava Kmenty čtu už jenom z čistého masochismu. Nesčetněkrát jsem se při čtení knihy přistihl, že jsem se sám sebe ptal, proč to vlastně čtu, když mě to ve výsledku akorát ještě více nas.... To ale není nic proti práci pana Kmenty, spíše mi vadí to, co se v knihách dozvídám. Pokud jde o knihu samotnou, tak není tak dobře strukturovaná jako např. Boss Babiš, která přece jenom byla více komplexním příběhem o vzestupu jednoho oligarchy. V knize Babišovo Palermo I jsou spíše uvedeny jednotlivé střípky, ilustrující působení Babiše ve vládě, které nejsou zase tak pevně provázané, spíše celkově ilustrují pozadí "politiky" a způsob jednání Babiše. Jen je škoda, že knihu z velkou pravděpodobností nikdy nevezmou do ruky ti, jimž je možná primárně určena - voličům Babiše. Takhle to, bohužel, dopadne asi stejně jako u předchozích Kmentových knih - přečtou si je členové "bubliny", kteří už mají stejně názor na Babiše či Zemana jasný a kniha jim jen pomůže se v jejich názoru utvrdit.... celý text
Konec: Německo 1944-45
2013,
Ian Kershaw
Často, když jsem viděl nějaký dokument o druhé světové válce, jsem si říkal, jak je možné, že německý národ dovolil prakticky kompletní zničení své země, ačkoliv bylo dávno jasné, že válku nevyhraje. Jak je možné, že se nevzbouřil a nezbavil se vůdců, kteří jej hnali do neodvratitelné katastrofy. Proč, proboha, dál zbytečně umírali. Tato kniha mi na tyto otázky konečně poskytla odpověď. A to takovou, že mi nyní připadá chování Němců v posledním válečném roce pochopitelné a de-facto se dá říct, že se možná za dané situace možná ani jinak zachovat nemohli. Čtení to není nijak příjemné, protože je doslova protkáno smrtí a utrpením, kterým byl poslední válečný rok doslova prosycen. Pozoruhodná kniha.... celý text
Světlo, které pohaslo: Vyúčtování
2020,
Ivan Krastev
Jak je už zmíněno v anotaci knihy, je její obsah rozdělen do tří kapitol. Kapitola první se zabývá děním v zemích "východní Evropy" zejména v návaznosti na revoluční rok 1989 a s ním spojená očekávání blahobytu a prosperity, která se měla tak nějak automaticky dostavit jako důsledek přechodu z totality na liberální demokracii. Autor se snaží vysvětlit proč se toto (možná nereálné) očekávání překlopilo v postupný nástup populismu a naštvanosti prakticky v celém regionu. Jde určitě o zajímavé postřehy, ačkoliv mi chvílemi přišlo, že země východní Evropy až moc často jakoby staví do role obětí, kteří prakticky ani nenesou vinu za aktuální vývoj ve svých zemích a to z toho důvodu, že na ně "západ" kladl velká očekávání a prakticky jim nedal možnost volby směr vývoje. Nejsem si jist, jestli s tímto názor úplně souhlasím. Druhá kapitola je věnována vývoji v Rusku a to opět prakticky od roku 1989 do dnes. Opět je zde plno zajímavých postřehů a analogií a i zde jsem se nemohl zbavit dojmu, že tuto stať pojal autor ne jako suché konstatování faktů, ale spíše jako obhajobu a vysvětlování toho, čím se Rusko za posledních 20 let stalo. Třetí kapitola je věnována Spojeným státům, ale na rozdíl od předchozích dvou kapitol zde není časový záběr vývoje takový velký – důraz je kladen zejména na období prezidentování Donalda Trumpa. A opět mi přišlo, že zde až příliš autor vysvětluje a obhajuje Trumpovo jednání a politiku. Dá se tedy říct, že ve všech třech kapitolách vyjadřuje autor jisté pochybnosti nad vývojem liberální demokracie v jednotlivých koutech světa jako směru, který byl po událostech roku 1989 jaksi automaticky považován za jediný možný, prakticky bez jakékoliv alternativy (viz Fukuyamův „Konec dějin“). Pokud jde o knihu samotnou, tak se občas hůře čte, zejména velmi častému používání odborných pojmů (různými „-ismy“ se to tam opravdu jenom hemží). Stalo se mi, že jsem musel nějakou větu či odstavec přečíst dvakrát či třikrát, abych se ujistil, že jsem ji dobře pochopil. Celkově ale jde určitě říct, že se jedná o velmi zajímavou a podnětnou publikaci, plnou pro mě často do té doby neznámých myšlenek a souvislostí. Určitě se k ni ještě vrátím.... celý text
Emoční inteligence
2011,
Daniel Goleman
"Empatie je základem morálky" je naprosto klíčové sdělení této knihy. Velice zajímavá kniha, stavějící mé dosavadní chápání pojmu "inteligence" tak trochu na hlavu.... celý text
