soukroma oblíbené citáty

„ Svět se posunul. A někde cestou mě vytrousil. (Převtělený mstitel, s. 171)“
— Craig Russell

„ Občas pravda není dluhem, který máme vůči mrtvým. (Převtělený mstitel, s. 359)“
— Craig Russell

„ Paranoidní schizofrenici se zabývjí převážně velkými myšlenkami, zánikem světa, spasitelem, démony, anděly a ďábly a radioaktivním zářením. Ze stejného důvodu pro mnohé z nich není zabíjení žádný problém. Když jsou totiž přesvědčni o tom, že lidé jsou posedlí, že všude kolem jsou zlí duchové, že prodavač na rohu ulice myslí jen na to, že tě unese a prodá tvé tělesné tekutiny cizím bytostem, a když tomu opravdu věří, tak se brání - prodavače napadnou sami a rozpárají mu břicho dřív, než to udělá on jim. (Znovuzrození vraha, s. 114)“
— A. J. Kazinski

„ Anglie je to nejhorší místo na světě, pomyslel si, než spustil. Je tu spousta dialektů a každý o člověku prozradí to postatné: odkud je, kolik má peněz on nebo jeho rodiče, kam chodil do školy, jaké postavení ve společnosti měli jeho prarodiče. V hlasivkách každého Angličana se skrývala historie stará dvě stě až pět set let. (Znovuzrození vraha, s. 25)“
— A. J. Kazinski

„ Když se ztratíš a nevíš, kde jsi, je to malá smrt - vybočení nebo vypadnutí ze známého vesmíru. Stáhnou se ti vnitřnosti, zachvátí tě panika. Trochu se to podobá tomu, když se topíš. Pod vodou je cizí svět, nemáš kyslík, který potřebuješ k životu, za každou cenu se snažíš dostat na hladinu. Když se ztratíš a nevíš, kde jsi, nemáš základní souřadnice - kdo, kde, kdy -, které potřebuješ k životu stejně jako kyslík. Všechno je najednou zpochybněné, všechno. Uděláš cokoli, abys vklouzl zpátky do známého vesmíru, aby ses vynořil nad hladinu - do známého světa, a nadechl se smysluplnosti, bez které se udusíš. (Trhlina, s. 303)“
— Jozef Karika

„ Lidé se se smutkem vyrovnávají různě a Alice je zasažena bolestí na místech, o kterých nemám jakoukoli představu. Strávil jsem dvacet let studiem lidského chování, stykem s pacienty a nasloucháním jejich obavám a strachům, ale sebevětší množství zkušeností nebo znalostí mi nikdy neumožní cítit, co cítí někdo jiný. Můžu být svědkem stejné tragédie či přežít stejnou katastrofu, avšak mé pocity, stejně jako její, zůstanou jedinečné a navždy soukromé. (Střepy, s. 221)“
— Michael Robotham

„ A zčistajasna, jako když se bouchnete do brňavky, ji píchlo u srdce. Jak dokáže zármutek člověka nachytat! (Platící hosté)“
— Sarah Waters

„ Naše nejdůležitější životní touha se bez ohledu na systém moci nemění. Myslím touhu po lásce a přátelství. Jediné, co tedy můžeme v těchto nových časech udělat nového, je být sami sebou. (Plachetnicí kolem světa pro pírko tučňáka, s. 229)“
— Rudolf Krautschneider

„ Rumunům, jak víte, práce příliš nevoní, ale dokáží ji ocenit u druhých, u cizinců obzvlášť. Nevšiml jste si, že nikde jinde s kolem oslav práce nedělá takový rozruch jako u nás, přestože jsme národ, který nejméně pracuje? Ostatně udělat z práce potřebu a povýšit ji na náboženství, to mohli udělat jen Němci a Skandinávci. Člověk není stvořený k tomu, aby pracoval, nýbrž aby se těšil ze života. (Oba dva, s. 133)“
— Liviu Rebreanu

„ Takový pohřeb v člověku povzbudí chuť do života. (Oba dva, s. 133)“
— Liviu Rebreanu

„ Obávám se, že v okamžiku, kdy se autoři konečně uvidí na papíře, jsou předurčeni k tomu, aby zažívali překvapení, šok a lítost. (Můj život ve Francii, s. 298)“
— Julia Child

„ Všechno je jednodušší, než si myslíte, a zároveň složitější, než si představujete. (citát uveden v knize Umění v krvi Bonnie Macbirdové)“
— Johann Wolfgang Goethe

„ Stanovil jsem si vysoký cíl zemřít raději vyčerpáním než nudou. (citát uveden v knize Umění v krvi Bonnie Macbirdové)“
— Thomas Carlyle

„ Umělec musí přítomen být ve svém díle jako Bůh ve svém stvoření, neviditelný, a přece všemocný; musí se projevovat všude, přece zůstat nespatřen. (citát uveden v knize Umění v krvi Bonnie Macbirdové)“
— Gustave Flaubert

„ Naším hlavním úkolem není spatřit to, co se matně rýsuje v dálce, ale to, co máme přímo při ruce. (citát uveden v knize Umění v krvi Bonnie Macbirdové)“
— Thomas Carlyle

„ Potřebuje, aby mu bláto v hlavě kleslo ke dnu a z pramene ducha zase volně prýštila čirá voda. (Pouť - Poprask v sýrové uličce)“
— Robert Fulghum

„ Amerika byla národem, který odmítal dospět. Byla věčným dítětem, obrovským, růžovým, macatým batoletem vlastnícím hrozivé zbraně, které neumí ani pořádně držet, natožpak správně používat. (Páté srdce, s. 381)“
— Dan Simmons

„ Knihy nevznikají jako děti, spíš jako pyramidy a stejně jako ony jsou zcela bez užitku. A zůstávají v poušti. Šakalové na ně močí a maloměšťáci se po nich škrábou nahoru.“
— Gustave Flaubert

„ Znám výborný recept proti skrupulím: ano, určité radosti Nejvyšší zakazuje, ale je možno se s ním dohodnout. V případě nutnosti lze vědecky posunout meze našeho svědomí a nesprávný počin vyvážit správným účelem. Do těchto tajemství vás, madam, zasvětím, když dáte se vést. Nebojte se. Ukojit mou touhu. (Tartuffe)“
— Jean-Baptiste Poquelin

„ Od toho koneckonců demokracie jsou ... tyranie méně kultivované většiny. (Páté srdce, s. 74)“
— Dan Simmons

„ Utváříme tapisérii nadějí a tu nemůže utkat nikdo jiný než my sami. (Miniaturista)“
— Jessie Burton

„ Literatura má svoji vlastní logiku: není to život. A krom toho (a to hraje zásadní roli): Postavy nejsou lidé. Mohou se sice chovat jako lidé, poskakovat a zuřit a plakat a smát se a všechno ostatní, ale ve skutečnosti to nejsou lidé. Pokud na to zapomínáme, nesmíme se pak divit, že se nám to vymstí. ... Postavy jsou čistě textové kreace, konstrukty sestavené ze slov. ... Postavy jsou stvořeny spisovatelovou imaginací - a rovněž imaginací čtenáře. Na vzniku literární postavy se podílejí tyto dvě mocné síly. Spisovatel ji vymyslí, přičemž využívá své paměti a pozorování, jak se mu to hodí, a čtenář - nikoli čtenáři jako celek, tentokrát je to každý jednotlivý čtenář sám o sobě - si ji přetvoří podle svého na základě zase své paměti, svého pozorování a své invence. První, tedy spisovatelská invence postavu načrtne, zatímco druhá, čtenářská invence se jí chopí a vyplní prázdná místa. Někdy ta prázdná místa vyplňujeme způsobem, k němuž nás text neopravňuje, a ani si toho nevšimneme; každý zkušený čtenář se někdy vrátil ke svému oblíbenému románu, aby v něm vyhledal nějakou skvělou pasáž či brilantně zachycený osobnostní rys, které ve skutečnosti v textu vůbec nejsou. (Jak číst literaturu jako profesor, s. 117/119)“
— Thomas C. Foster

„ Dědičnost je jako věštba, u které lituješ, že sis ji nechal sdělit. My lidé jsme nikdy neměli rádi to, co je neodvratné.“
— Jo Nesbø

„ Základ je v tom, že člověk je smrtelný a že o tom nechce slyšet. Kdo ale ví, že jednou musí umřít, pro toho žádná absolutní morálka neexistuje, pro toho je dobro a milosrenství jen maskovaný strach. Proč bych se choval morálně, když stejně dostanu trest smrti? Každý jednou dostane trest smrti a každý to ví. ... Ve světě, kde každý dostane trest smrti, žádný rozdíl mezi vinou a nevinou nemůže existovat. ... U Dostojevského se vyskytují lidi, co jsou mírní, dobrotiví, šlechetní, štědří, svatí, ale jsou to do jednoho blázni. Člověk je dobrý jedině z vypočítavosti, šílenství nebo zbabělosti. (Temná komora Damoklova)“
— Willem Frederik Hermans

„ Nikde na světě toho nevyjde na světlo tolik jako v temné komoře. (Temná komora Damoklova)“
— Willem Frederik Hermans

„ ...důvod, proč knihy nikdy nedočte. Má strach, že ho konec zklame, což byl vlastně důvod, proč romány přestal číst. ... Kniha - podobně jako život - má přece mít jej jeden konec. ... Teď tedy čte jen začátky. A není to špatné, Dokonce o tom začal přemýšlet jako o efektivnějším postupu. Zabývat se jen vzorky. Každá kniha koneckonců může skončit jen dvěma způsoby: umělecky nebo pravdivě. Končí-li umělecky, pak to nikdy nepůsobí tak docela správně. Spíš nuceně a vykonstruovaně. Končí-li pravdivě, pak obvykle špatně: smrtí. ... ...co vlastně je slutečný život: zběsilý boj, který končí pokaždé stejně. Jediné, čím se mohou jednotlivé životy lišit, je začátek a prostředek. Život jako takový končí vždy špatně. Jestliže jste někoho viděli zamřít, nemusíte číst knihu do konce, abyste si to ověřili. (Občan Vince)“
— Jess Walter

„ ... vášeň pro lyžování nechápal. Nebylo mu jasné, co může koho přitahovat na tom, aby si upnul nohy do bot, které by v jiné době nejspíš využívala španělská invizice, potom se na dvou úzkých dřevěných plaňkách vyšplhal na kopec, sjel dolů a zařadil se do fronty, aby mohl zaplatit za to, že celou tuhle hrůzu zažije znovu. (Ženevský podvod)“
— James Twining

„ A už staří Řekové hlásali, že vše nové, ať špatné či dobré, je vždy proviněním na starém. Jen barbarům není líto, mizí-li z měst stopy minulosti. Ale ony mizet musí. Města nejsou hřbitovy, města jsou hnízda. (Mé staré dobré Vary, aneb, Váš žoviální průvodce pitím i žitím)“
— Zdeněk Šmíd

„ "Věřím v soudní systém stejně jako vy, stejně jako všichni ostatní tady." Jistě že ne. Nevěřím v soudní systém, nebo aspoň nejsem přesvědčený, že je to ten nejvhodnější způsob, jak se dobrat pravdy. Tomu nevěří žádný právník. Všichni jsme byli svědky příliš mnoha přešlapů a omylů. Verdikt poroty je jen výsledkem dobře míněné snahy _uhádnout_ pravdu, nicméně to, co jsou fakta a co je fikce, nelze určit hlasováním....Soudní přelíčení je liturgií, během níž se společně modlíme za to, abychom žili řádně a byli uchráněni od zlého, a to má svůj smysl - bez ohledu na to, zda jsou naše prosby vyslyšeny. (Jacobova obhajoba, s. 14)“
— William Landay

„ Pro ni je práce jako parazit, který každé ráno vyleze na světlo. Užírá ji u snídaně a zanechává její dny plné kousanců, za ním se vine cestička nicoty. (Závěje, s. 96)“
— Marit Reiersgård

„ Chytří, svědomití lidé dělají k smrti neradi chyby. Nejen kvůli poraněnému egu. Jisté chyby mohou mít následky, se kterými se svědomití lidé nedokážou smířit. (Poslední sbohem, s. 76)“
— Lee Child

„ Žít teprve až - je nežít, žít v režimu standby znamená žít na půl plynu. Myslíme, že šetříme egergií, zatímco ve skutečnosti jí plýtváme. Takový je život pouhých cestujících v trnzitu, na přestupu ze stanice na stanici. (Dobrá krize)“
— Álex Rovira

„ Tak se proměňujeme. Snažme se však radostně, neboť jen pomocí obou, snahy a radosti, rosteme. Snažme se, ale oprosťme se od sebemenšího náznaku špatné nálady. Budeme-li křičet, neznamená to, že nás budou lépe slyšet. Mrzutost je na naší stavbě zcela neupořebitelný kámen. I kdybys hulákal deset let až do ochraptění, vydaná zvuková energie by stačila tak na ohřátí jednoho šálku kávy. Proto nekřič, je lepší jednat a činnost doprovázet odpovídajícím tónem či příjemným tichem. (Dobrá krize)“
— Álex Rovira

„ Soudím, že existují velmi inteligentní pesimisté, kteří jsou vlastně jen velcí lenoši. Vidím zřetelnou souvislost mezi pesimismem a leností. Být cynikem je koneckonců velmi snadné: stačí gesto nelibosti, zvednutí obočí, chuť škodit a velká dávka frustrace a špatné nálady. (Dobrá krize)“
— Álex Rovira

„ Nikdo neprojde tímto světem bez utrpení - bez ohledu na to, co si o nich a o jejich domnělém štěstí myslíš. (Podpis všech věcí)“
— Elizabeth Gilbert

„ Síla lásky je ta nejnelítostnější síla ze všech. (Podpis všech věcí)“
— Elizabeth Gilbert

„ ... život je záhada a často je plný zkoušek, ale pokud v něm člověk dokáže najít nějaká fakta, měl by to vždy udělat, protože vědění je nejvzácnější ze všech komodit. ... nikdy jsem neměla potřebu vymýšlet si svět po tomto světě, protože ten náš se mi zdál dostatečně velký a krásný. Divila jsem se, proč není dost velký a krásný i pro ostatní? Proč musí snít o nových a zázračných sférách, nebo toužit po tom, aby žili jinde, za hranicí známého? (Podpis všech věcí)“
— Elizabeth Gilbert

„ Strárnutí není pro slabochy. (Bohové viny)“
— Michael Connelly

„ Každý člověk má svou porotu, hlasy, které nosí v sobě... V mé porotě zasedají ti, které jsem miloval, i ti, jimž jsem ublížil. Ti, kdo mi žehnají, i ti, kdo mě straší ve snech. Moji bohové viny. Každý den je nosím v sobě a nosím je blízko u srdce. Každý den před ně předstupuji v soudní síni a předkládám jim své argumenty. (Bohové viny)“
— Michael Connelly

„ Někdy stačí, aby odešel jeden člověk a celý svět je naráz prázdný. (Stigmata)“
— Colin Bowles