Robert Fulghum citáty

americká, 1937

Citáty (112)

...jak velké naděje patří k velkým citům a že touha bývá slepá... jaké odvahy je zapotřebí k optimismu.


„Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.“


A já vám říkám, že hlavně záleží na dárku samém. Vlastně spíš, lidé, kteří mají ty správné pohnutky, dávají správné dárky. Mělo by to být takové pravidlo.


Během usilování o něco se vám někdy dostane bližšího pochopení sebe sama i ostatních.


Bolest není od lásky nikdy daleko.


Být člověkem znamená být věřícím. Být věřícím znamená nebýt lhostejným. Nebýt lhostejný znamená všímat si. Všímat si znamená posvětit bytí.


Být dospělým je špinavá záležitost.


Být dospělým, je špinavá záležitost. Ale někdo to dělat musí.


Být věrný tělem, ale ne v duchu, anebo zůstat věrný v myšlenkách, ale ne tělem - to bývá dost nebezpečný typ lásky.


Často se zamilováváme ze stejných důvodů, z jakých pak všechno zkrachuje.


Čím jsem starší, tím méně si všímám, co lidé říkají, myslí si a v co doufají. Všímám si toho, co dělají, jak žijí a o co usilují.


Čím to je, že lásku a život provází tolik bolesti, námahy a špíny? Ptám se Vás - čím to je??


Dej a bude ti dáno, neboť dary kolují. (Ach jo)


Dnes žijeme tisíce kilometrů od sebe, on ví a já vím. A naše srdce se přesto usmívají.


Do člunu lásky vždycky teče.


Dobro, které může člověk vykonat, je prý neomezené, pokud mu nezáleží na tom, kdo z toho bude mít prospěch.


Dokud žijete - milujte se navzájem, a neste si následky.


Funkce v zaměstnání ani zdaleka neodpovídá na otázku "Co děláte?"


Hole a kameny nám mohou zlámat kosti, ale slova nám zlomí srdce...


Hole a kameny nám mohou zlámat kosti, ale slova nám zlomí srdce....


Hranice mezi dobrem a zlem, nadějí a zoufalstvím nerozdělují svět mezi "námi" a "nimi". Ta hranice probíhá prostředkem každého z nás.


Chtěli jen velmi malý obřad, ovšem s velkým smyslem.


Je třeba tím projít. Moudrost přijde později.


Je velký rozdíl mezi první láskou a okamžikem, kdy na lásce poprvé záleží.


Jenom pár lidí nic nedluží své reputaci, když se k nim dostanete blíž.


Jestli jste někdy udělali blbost, která funguje, pak to není blbost.


Jestliže sis to vymyslel, musíš si to taky prožít.


Jsou lidé, kteří na nás závisejí, sledují nás, učí se a berou si od nás. A my se to ani nikdy nedozvíme. Nešetřte sebou. Třeba se vám o tom nikdy nedostane důkazu, ale jste důležitější, než si myslíte. Vždycky je někdo, kdo bez vás nemůže existovat. Háček je v tom, že nevíte, kdo to je. To mi připomíná starou súfijskou legendu o dobrém muži, kterému Bůh slíbil splnit jedno přání. Muž řekl, že by si přál konat dobro a nevědět o tom. Bůh jeho přání vyhověl. A pak si Bůh řekl, že to je výborný nápad, a splnil to všem lidem. A tak je tomu dodnes.


Každá láska špatně skončí, dříve nebo později.


Každý člověk, který projde tímto životem, tu nevědomky něco zanechá a něco si odnese. Jde o to, co zanecháme v hlavách ostatních lidí, a co oni zanechají v té naší. Vzpomínky.