Zmiu komentáře u knih
Čtivá kniha, která je napsaná tak, aby čtenáře správně naštvala, ale zase ne tolik, aby se vařila krev. Líbí se mi, že je dobře ozdrojovaná, díky tomu mám tipy na další četbu. Některé věci jsem si dohledala a rozšířila si tak obzory. Jako největší přínos považuji to, že jsem se nad některými situacemi zamyslela a dokážu je najednou vidět v novém světle. Ve druhé půlce knihy mi přišlo, že jsou si témata dost podobná a taky zde bylo nadměrné množství cizích slov. Chápu, že v určité komunitě se takto mluví, a že pro některé jevy nemáme odpovídající český výraz, ale domnívám se, že pokud kniha chce oslovit širší publikum, měla by se čtenářům přiblížit i jazykem. Jinak si tu parta nadšených žen může naštvaně přitakávat, ale většinová společnost nebude mít ani páru, o čem je to vlastně řeč. Každopádně se těším, až si nad čajem s kamarádkou budeme o knížce povídat. :-)
Dalajlamy si vážím a první část knihy byla moc milá, bylo vidět, že se snaží najít v náboženstvích to, co je spojuje, než co je rozděluje. Shrnutí jednotlivých tradic i jeho osobní setkání s významnými představiteli dokládá jeho úctu k jiným náboženstvím. Ale ve druhé části, kdy už se mluvilo o práci na světovém míru mi něco zoufale chybělo. Od začátku bylo sice jasné, že se kniha týká velkých náboženstvích, ale když čtu o tom, jak se mají setkávat vůdci a společně se modlit a mít tak vliv na věřící se svých tradic, tak vidím, jak moc mužský a zjednodušený pohled to je. Bez ženského prvku a vlivu ostatních, malých náboženství, kde třeba ani žádní vůdci nejsou, je tohle jen taková hra starců v hábitech a jejich mudrování nad světem, ale skutečný život je někde jinde.
Konečně druzí Písečníci. Přečetla jsem si znovu i první díl, abych byla lépe v obraze. Druhý díl už částečně opouští potterovskou strukturu a jde víc po vlastní ose a to je dobře. Hodně mě bavil výlet na vodní planetu a výprava na měsíc Niragag, který má mimochodem vtipně vymyšlené jméno. Ale i všechny další věci okolo vesmíru mě zaujaly. Co mě už tolik nebavilo, byla hlavní zápletka tohoto dílu. To jsem si při čtení chvílemi i nudila a také mi chyběla větší hloubka postav. Ale jsem ráda, že jsme se dozvěděli další zajímavosti z Tomášovy minulosti. Další díl si určitě přečtu, jsem zvědavá, jak to vše s Tomášem bylo, a také mě zajímají další planety. Tenhle vesmírný svět je pěkně vymyšlený.
Některé pohádky jsem znala v jiné a čtivější verzi, tady mi přišly mírně osekané. Zajímavější byly ty od méně známých národů. Zaujala mě zmínka o mamutovi nebo vzkříšení prastarého soba. A divočák, který se vynořoval z hlubin má u mě taky body. Někde se taky hrdina neoženil, jak bychom čekali a radši se vrátil domů do lesů. Pro porovnání zajímavá četba.
Ze začátku mi komiksové sekvence přišly takové sekané, ale pak jsem se celkem začetla a těším se na další díly. V mangách jsem ještě pořád spíš začátečník, ale téhle sérii dám určitě šanci. Hlavně proto, že se těším na bojovníka v kančí masce.
Ročník 2005 už jsem ve své sbírce neměla, možná jeden dva příběhy jsem četla dříve. Očekávání jsem neměla nijak vysoké, jak se říká, že ty novější příběhy už nejsou ono. Nakonec jsem se ale dobře bavila a těch lepších příběhů bylo víc než těch slabších.
Chtěla jsem napsat sáhodlouhý komentář, ale vlastně tu už bylo všechno řečeno. Upřímně jen doufám, že kniha dostane nějakou cenu.
Téma koncentráku bude vždycky drsné, a i když v doslovu paní zmiňuje, že ty nejhorší zážitky záměrně vynechala, aby děti zbytečně netraumatizovala, i tak to byla síla. Líbí se mi zpracování, i to, jak tam v těch všech hrůzách dokázala vyzdvihnout pozitivní setkání. To je obdivuhodné. Komiks je relativně krátký, ilustrace jednoduché, obsahuje i krátké povídání o paní Taikon.
Taková blbůstka založená hlavně na tom, že někdo někoho honí nebo někdo spadne. Potěšily mě postavy z hlavní série v pozadí. A ten zpěvák v posledním příběhu je přeci Zničehonix, u Jova!
Oproti prvnímu dílu je druhý už solidním čtením. Ač jde o dětskou knihu, kniha je našlapaná informacemi a zároveň je velmi čtivá a napínavá. Doporučuji každému, kdo chce nějaké kvalitnější čtení pro děti. Jen trochu nechápu štítky zde na databázi, proč by měla být pro chapce. Příběh vypráví gorila... Jak už zde bylo uvedeno, kniha je opravdu pro všechny. :-)
Jak tu píšou mnozí, na komiks je třeba hodně času a klidu. To jsem bohužel neměla, neb v knihovně je jeden svazek a je na něj rezervace. Těžko se mi orientovalo v příběhu, i když některé pasáže jsem si celkem užila. Nakonec jsem čtení vzdala ještě před začátkem barevné části, tak nebudu hodnotit. Jde o propracovaný komiks, o tom žádná. Byla jsem na něj zvědavá hlavně proto, že jsem si zamilovala Grandville s jezevcem. S ním má společnou linku alternativní historie, zde však s paralelními světy je dohnaná ještě dál a na mě už trochu moc, abych vše sledovala. Zatímco ke Grandville se určitě vrátím, k téhle bichli si nejsem jistá.
Příběhy Huberta a Huga si užívám čím dál víc. Druhá souborná kniha je nejméně stejně dobrá jako ta první, ke které se určitě taky vrátím. Příběhy mají spád, humor a spoustu popkulturních odkazů.
Anin duch mě moc nezaujal, ale komiks z prostředí tábora se povedl.
Ze začátku mi komiks přišel takový zvláštní a nakonec jsem se tak začetla, že už hledám, jaké jsou další díly.
Moc krásná kniha o gorile, která to vůbec nemá lehké. Ilustrace jsou úžasné a hodně mi připomínají styl Adolfa Borna.
Pěkná a napínavá knížka, tématem je určená starším dětem, ale stylem bych ji zařadila spíše k těm do 10 let. Každopádně stojí za přečtení. Knížky o Viktorovi se mi líbily více, ale autorky rozhodně patří k těm, jejichž knížky můžu dětem vřele doporučit. Nenudí se totiž u nich ani dospělý.
Nádherná knížka, ze které přímo sálá atmosféra hor, domácí pohody a kouzelného přátelství.
Petr Kachna patřil k mým oblíbenějším Ransomovkách a děj této knihy ovlivnil naše dětské hry snad nejvíce ze všech. Ani ve snu by mě nenapadlo, že má jít o "vymyšlené" dobrodružství. To jsem se dozvěděla až zde v komentářích po víc jak 30 letech a trochu mě to zklamalo. Proto jsem ráda, že při čtení nového vydání jsem si přečetla doslov od pana Novotného, který píše, jak pro něj toto dobrodružství bylo také skutečné. Pro mě bude vždy opravdové stejně jako v ostatních knihách.
Přála bych si, aby i dnes někdo napsal takovou milou kritiku slov. Kandidátů mezi slovy je celá řada. Kritiků máme určitě spoustu, ale napsat takovou knihu způsobem, aby byla vtipná i laskavá, to jen tak někdo neumí.
Výtvarně velmi zajímavý komiks, atmosféra Islandu je přímo hmatatelná. Konec vyznívá podobně jako v některých vikinských filmech, kde je naznačeno pokračování rodové pomsty (snad jsem moc neprozradila). Méně barev je někdy více. Vzpomínky v barvách krve mají opravdu sílu. Drobný mínus je u mě jako vždy za jména, u kterých bych byla radši, kdyby odpovídala jejich severským předlohám a ne nizozemskému přepisu. Větší mínus je za postavu Aude (Auður), která je jednou ze dvou historických postav. Skutečně byla jednou z prvních záborců Islandu, ale také byla známá tím, že byla křesťanka. Tak nevím, proč zrovna z ní autor udělal čarodějnici, která vzývá všechny možné bohy a provádí magii. Jakákoliv ženská postava s jiným jménem by v té roli udělala větší parádu. Komiks ale i tak stojí za to. :-)