žlučníkář komentáře u knih

Docela se to četlo dobře. To jak dítě chtělo houslařit a dostalo celkem rekordně na pamětnou tolik ne, ale bylo to aspoň krátký. Ty dvě další byly o dost lepší.

Celá knížka je taková praktická literatura pro šmejdy. Všechno je podobný. Když jste hajzl, klapne vám všechno a můžete se za bukem chechtat, jak jste někoho zlikvidovali přesně podle plánu. Nebo stačí přispěchat na pokřik hilfe, tvářit se jako pomocník co vás vytáhne z bahna, nebo třeba jako židovská matka Tereza a pak se postiženýmu chechtat do ksichtu a současně mu sundavat starý dřeváky, který jsou už poslední krám v chalupě.
Když jste v klidu, nebo hlupáček dobráček, vždycky dojde k úplnýmu ostrouhání.

U tý třetí povídky jsem takovej závěrečnej bruntál nečekal. Tam to zase patří do učebnice na terapii, jak řešit vleklou rodinnou krizi pomocí špiritusu a toho co vám padne doma nejlíp do ruky.

30.10.2019

DYCKY RUSKO!!! Zima, bahno, vlhko, bída, hlad, vodka, smrt, hloupost a umírání dětí jsou oblíbený tagy pro tuhle knížku, kterou můžete zabít jedno odpoledne u kafíčka, nebo něčeho ostřejšího. Jsou v ní dvě povídky, ta první se jmenuje stejně jako celá knížka.

Město je plný chudáků, podivínů, povrchních lidí a zase chudáků. Mezi nima bloumá synek od soudce. Zatoulá se do opuštěný kaple, kde potká dva malý špindíry a zjistí, že všichni podivíni a chudáci žijou ve zdejším podzemí jako v nějakym skvotu. Soudcovskej synek je rád, že má nový kámoše, ale neví, co na to řekne taťka, kterej je učiněnej antihoumles. Jenže jak ti kámoši jsou chudý, tak nemaj instagram a on je musí sledovat osobně. Tu a tam jim něco donese, tu a tam tam někdo dodejchá a všechno nakonec odnese čas.

Druhá povídka se jmenuje Daremné město. O Daremnym městě se tam píše hned zkraje darmo mluvit a tak bych to asi nechal.

Nebylo to úplně nejhorší, ale zas tolik mě to taky nenadchlo. Plus týhle knížky vidim v tom, že má jenom pár stránek.

22.10.2019

Docela slušná učebnice pro ty, co v dětství s nadšením trhali mouchám nožičky a v pokročilejším věku chtějí svůj talent, či libůstku zdokonalit. Čeho všeho jsou lidi schopný nebylo ještě zmapováno a ani nikdy nebude, a to ani v případech pátečních a sobotních soutěžích na různejch vesnickejch zábavách.

Blbý čtení to rozhodně nebylo, jen bych nechtěl bejt nikdo, koho se týkaj všechny ty atrakce o kterejch se tam píše. To radši budu trpět v sobotních poledních stavech, kdy se mi z hlavy snaží vypařit rumy s čímkoli co teklo...

6 18.10.2019

Neměl jsem páru co od toho mám čekat, zvlášť když to začne pohřbem. Kdesi na venezuelskym venkově se rozpadá město, umíraj lidi, což asi neni moc příjemný vlastnit tam nemovitost. Já bych tam nechtěl jezdit ani na chalupu. Místní tam totiž údajně od života čekali jen zimnici, smrt a trávu hřbitova.
Kdo nemá kašel, má jinej sajrajt a v lékárně nemaj ani panadol. Skoro jedinej projev života jsou tlustý masařky s metalízou na bůčku poletujíc kolem lidí co ležej s horečkou, bolákama, nebo jinym neřádem po kterym se chodí do kytek.

Carmen je malá a my s jejím růstem sledujeme i rozpad města. Dobrý bylo, že jí farář dal padáka z kristovejch holek, protože se jí v noci zdálo jak se s ní líbal svatej, a to bylo něco! Ale to je fuk. V první půlce se teda sleduje rozpad, rozklad a smrt.
V druhý půlce už má Carmen po milenci, se kterym na nic nedošlo kvůli jeho pohřbu. Sebere se a odtáhne se svojí matkou kamsi do háje, kde se bude těžit naftička a čeká se, že tam budou téct i prachy. Je to zrození novýho města, kde si ty dvě otevřou večerku, ve který prodávaj snad všechno, mimo sebe. Carmen by klidně i mohla si myslim.

A tak to jde až do konce. Pořád dokola se tam omílaj revoluce, režimy, bonzování, odborový organizace, což mě zase tolik nebere.
Mnohem větší terno mi přišlo, když Carmen přemejšlela, jestli si má jít lehnout pod duchnu, pod kterou už leží pan učitel. Že by ve svejch třiceti teda přišla o ten svuj věnec?

12.10.2019

To, že má jedna rašple ráda čistý hajzlíky, protože jí to vtloukala do hlavy babička, je celkem vedlejší kolej tohohle příběhu. Rašple je rozvedená, je zvyklá nasávat, vyzná se v umění a ráda očumuje muzea. Nějakej týpek jí omylem proinvestuje většinu prachů, takže pak ani nemá na psychoanalýzu. Kdyby víc koukala na četníky, tak by věděla, že jí stačí někde splašit barevný zápalky.

Zajímavá myšlenka je, že když nevíte už co, tak přemejšlíte o budoucnosti škebloližnice a dokonce si o tom pořídíte nějakou encyklopediji. A jak tak klesá ke dnu, tak jde do nějakýho new yorkskýho krematoria strašnice, protože tam pochopitelně jsou čistý hajzlíky. Ale bojí se, že je tam už provařená, tak se zapíše do úmrtní knihy a dělá že je pozůstalá toho opuštěnýho dědka v rakvi a díky tomu jí potká superprímažůžo situace naprostym omylem. Normální člověk by řek, že se tim všechno řeší, ale tahle pošahaná pani to má trošku jinak.

Ta pani si mě získala tim, jaká je labužnice. Namrazí si vagón vodky, přeleje to do karafy a během večera a sólo hraní na kačenu to přeleje do sebe. Akorát si nejsem jistej, jestli po takovym večeru bude mít čistej záchodek...

4 06.10.2019

Tak co k tomu říct? Je to tak pošahanej příběh, že by ho klidně mohl zfilmovat Zdeněk Troška. Fotr se dře ve mlejně a asi taky nebude úplně v pohodě, když jako majitel nedokáže svýho synka dokopat k nějaký práci ve svym mlejně. Jako třeba tahat pytle a tak dále. Nakonec se trošku pochlapí a vykopne ho z baráku.

Tak jde darmošlap do světa poznat, jak to tam chodí. Umí akorát hrát na housle a hned za rohem chytne stopa do Vídně, kde místo aby se pídil po tom, kde maj nejlepšího Wiener Schnitzela, začne zahradničit na zámku a šmírovat jednu mladou pani zámeckou oknem.

Já nejdřív myslel, že je středověk, pak že je to nějaká pohádka a nakonec telenovela. Vychází z toho akorát to, že darmošlap, kterej vrže na housle, váže kytky, dělá frajera v cizim puntikatym županu na nějaký mýtnici dokáže zaměstnat fůru lidí, aby za něj všechno udělali a nakonec donutili žít, jako prase v žitě. A nejlepší je, že ten trouba o tom ani neví, protože všechno se děje bez jeho přičinění.

Že se dějou tyhle věci způsobilo nejspíš to, že omylem sežral tátovu zlatou volejovku, kterou si starej šetřil na důchod. Příběh bláznivej, ale aspoň čitelnej.

3 01.10.2019

Hned bych si někde v bazoši koupil starou dýmku a při jejim čadění do sebe nasával příběh, kterej má ta dýmka za sebou. Teda spíš než dýmka, tak ten, co jí čadil před lety.

jsou to povídky v tenký knížečce, při jejihž čtení jsem měl chuť usrkávat rum a čadit starou dýmku usazenej v ušáku.

1 22.09.2019

Připomínalo mi to něco mezi Robinsonem, tajuplnym ostrovem a dětskou verzí seriálu ztraceni. Opuštěnej ostrov a tlupa ztroskotanejch kluků, nebo dětí. Prťousum nejde vysvětlit, že se něco musí.
Ti starší, ti něco chápou. Akorát maj důležitější práci. Třeba hrát si na to, kdo je náčelník, jako teď tu velim já, protože jsem našel škebli. Nééééé, kápo jsem já, protože jsem největší. Nééééééé, budu to já, já mám největší...břicho? Kluci se prostě nedohodnou, protože nevědi asi o demokraciích a podobnejch vejmyslech. Jsou to britové a tam je vždycky král, nebo pani králová.

Takže zkraje tak do půlky to jsou robinsoni se ztracenejma. Od půlky jsem měl sevřenej věneček, že bych s nim mohl na Zbraslavi drtit kamení. Hrozný to bylo v tom, že to co se tam všechno dělo, to měly na svědomí děti.

Jestli se dostanou z ostrova, zajímalo by mě, jaký to na nich zanechá následky a jak se budou chovat v civilizaci...

14 16.09.2019

Trošku jsem se nechal nachytat. Po pár stránkách jsem byl přesvědčenej, že zelená kobyla je jak zjevení a že tam po zbytek knihy bude dělat triky, uzdravovat lidi, nebo ovlivňovat počasí na třeboňsku. Bohužel kobyla dostane něco jako větry a místo smradu vypustí duši, hned zkraje.

Pak už tam figuruje jenom na obraze a mele a mele. Což pro mě celkem nuda a vleče se to. Kdo má obraz zelený herky, drží se ho klika. Má ho doma Ferda, kterej dělá veterináře a prachů má plnej slamník. Ale taky je nudnej a jeho příběh se mi nelíbil. Mnohem větší kolík byl jeho bratr. Zkrachovalej handlíř, místní neotesanec a hrubián Honoré. Linka jeho rodiny byla docela zábavná a knížku trošku zachraňovala.

Kdyby to bylo celý jenom o tom veterináři, tak budu muset jet do Hornbachu, koupit tam kamna a doma do nich tu knížku hodit.

1 06.09.2019

Opravdu mě nezajímalo co má kdo v chalupě, kolik měl dětí, co jeho stará, co si psal do deníčku, co dělali ti stou hospodou a co jejich sousedi s dětma, než odtáhli na západ. A co teprv jejich sluhové a kdo měl jaký nádobí, kdo se před lety s někým potkal a co dělal, koho znal...

Já se snažil, ale nedojel jsem to ani do tý půlky. Prostě to nešlo, po chvíli jsem netušil, co se dělo před třema stránkama a s každou další stránkou jsem měl v hlavě větší a větší segedínskej guláš a větší pocit ztráty času, kterej bych radši strávil s talířem segedínskýho guláše se šesti knedlema a třema dvanáctkama na spláchnutí.
Hvězdička je za Bromfílda, protože od něj mám pár věcí rád. Za segedínskej guláš bych dal mnohem víc, bohužel žádnej nemám. Teda mimo ten, co se mi během čtení udělal v šišce.

1 02.09.2019

Tak to první, je příběh Verči a Saliho navlíklej na Romču a Julču zasazenej do zapadákova. Všechno jde v klidu, dokud se rodiče nezblázněj kvůli kusu pole. Ve všem jsou prostě chechtáky, nebo majetky. Trošku jsem v tom bruslil a čekal, jestli to dopadne podle předlohy. Odnesl jsem si z toho poznatek, že Sali byl asi trošku vocas, protože když byl s Verčou v kupě sena, tak na ní ani nehupsnul.

To druhý, v tom mám ještě větší hokej. Zkrachovalej krejčí o kterym si myslej, že je pane hrábě, už z rozjetýho vlaku nedokáže vyskočit a vzniknou z toho guláše. Nakonec před svatbou s hospodskou holkou uteče do lesů, kde ho čeká tak akorát vlk a umznutí. Ta jeho hospodská bude asi pěkná medvědice, protože ho z lesa odtáhne a Stázina se nejspíš dostane Kubovi za ženu.

Obojí je to celkem krátký, takže odsejpalo a zahozenej čas to nebyl...

26.08.2019

Seznamte se s Otíkem, sice tak nejmenuje a norsky to nezní už vůbec, ale to je úplně šumák.
Otík bydlí v takovym kutlochu a živí se jako pisálek. Vzhledem k tomu, že ho bába domácí z kutlochu vyrazí jako neplatiče, tak mu ta jeho volná noha asi moc nejde. Občas nějakou tu kačku sice dostane, ale je to málo. Stane se z něj smraďoch, zestárne tak o 200 let a myslí si, že nikdo neví o jeho bezďačení.

To kde se to děje je úplně ukradený, protože ten hlavní děj se odehrává v jeho hlavě. Otík je jak pod drogama, akorát že jeho drogou je hlad a my mu nahlížíme pod pokličku, jaký z toho má šílený stavy. Dokonce nás naučí nějaký triky. Někam si musim třeba zapsat, že když na tom budu už fakt blbě, tak se budu plížit kolem truhlárny a tajně tam na zemi čmajznu dvě hoblovačky na ještě horší časy. Protože když si s ní zalezu někam do kouta, tak jí můžu dlouho žvejkat a život hned bude víc barevnej.

Byla to super jízda na vlně zkušenosti, kterou bych nechtěl nikdy zažít, ale když už, tak jedině s párem hoblovaček. Četlo se to úplně samo a já si to někdy zase otevřu.

3 17.08.2019

Vasilka je fešanda, mladá a naivní. Mohla by klidně časem urvat titul miss ukrajina, v kategorii selka. Začne sloužit u místního burana, kterej jak je na ukrajině zvykem všechno proleje a co zbyde, tak spolknou karty. Jak říkám, fešanda si myslí že jí bude mít rád s pěknejma kukadlama a holym zadkem. Jeden by byl spokojenej koukat na její holej zadek, jenže buran potřebuje i prachy, takže začne pokukovat po čemkoli, co chrastí měšcem. Prostě se docela sekla v počtech a v celym tom zmatku otěhotněla, zdrhla do tmy a stala se z ní tulačka a pěknej vožungr.

Z tý knížky se člověk dozví spoustu věcí, jako třeba z wikipédie. Například že nechat se zbouchnout, topit se ve vodce a na tajňačku zavraždit batole, je od Užhorodu dál na východ oblíbená disciplína. Víc bodů získá ta, která to udělá víc drsňácky.
No a pak už je to takovej pokus o odvykačku za pomoci místního Robina Hooda, kterej je ve skutečnosti bejvalej šlechtic, ale víc prachů mu sype práce s hoblíkem. Jestli to klapne, tak bude moct hoblovat i něco jinýho, než fošny.

Je fuk, jestli je to ukrajinský, nebo ruský. Je to další knížka plná buranů, vodky, pánů co všechno prošustrujou a zlejch zážitků, který z toho plynou, ale číst se to celkem dalo....

1 08.08.2019

Chudák Kucka. Podělal si to tím, že vlastní samohyb, což je v Rusku něco jako Ferrari mezi čímkoli co se pohybuje ruským zapadákovem. Nevím, kolik mu to žere ovsa, protože motor je válec asi jako na křečka, ve kterým běhaj koníčci co se vejdou do kapsy. No a tenhle brambora jezdí samohybem pro chleba, aby nikdo nechcíp hlady. Ve vsi asi nikdo neumí těsto, ale to je fuk. Zrovna když se těší, jak si zaleze do duchen na pec, protože počasí začlo blbnout, zabouchá na něj pan velkomožný dochtor z města, co potřebuje dopravit vakcínu proti černuše z bodu A do bodu B. Černucha nezní teda moc exoticky. Jedinej, kdo mu dokáže pomoct je Kucka, protože jeho revírem je tajga a jeho tempo je vražedné. A tak jedou cestou necestou a potkávaj další člobrdy jako mlynářskýho trpaslíka, kterýho nosí mlynářka mezi svejma lajdákáma věčně nalitýho a koně , co jsou velký jak třípatrovej dům a čínští železničáři je používaj místo lokomotiv.

Jak to může dopadnout, když se to odehrává v rusku, který je hned vedle číny?

Byla to sranda, víc se mi teda líbil den opričníka, ale tohle je hned za nim. Ten trpasličí mlynář si notoval takovou pěknou písničku. Je to asi takhle:

Řekne babka dědkovi:
Chci za moře, to se ví
Stará píčo, co to meleš?
Ty tak leda do prdele!

1 28.07.2019

Solidní knížka o tom, jaký problémy může způsobit zřízení obecního veřejnýho hajzlíku pro nacamraný chlapy kdesi ve francouzskym zapadákově, kde všichni lejou víno do cirhózy. Většinou jsem se dost bavil a představoval si, jaký to asi je pendlovat mezi zrzavou Čuprovou a Blonďatou Macarátovou, což je jenom přes ulici.

Fakt sranda, všem doporučuju...

9 21.07.2019

Žijete si takhle v úplnym zapadákově, ve kterym žít je asi jako cestovat anglickym vlakem v oddělení, kde nesmíte ani pípnout. U kosy a kemene se ovšem tu a tam někdo pěkně vyndá.
A tenhe zapadákov se jednoho dne schová pod pokličku a ženský z toho otěhotněj. Některý dokonce po vzoru šmarjapany, což je podezřelý všem.
Když u vás něco takovýho nastane, tak dobrá rada nad zlato: nesnažte se nasrat děti se zlatejma očima!

Bylo to docela dobrý, akorát uprostřed mě to docela nudilo, ale jindy zase děsilo. Kdyby místní věděli, že existuje Brumbálova armáda, tak by je pár desítek dětí se zlatejma očima tolik nestresovalo, ale je to můj osobní názor. Nakonec na všechno platí starej dobrej ruskej způsob řešení problému...

3 06.07.2019

Původně jsem si myslel, že barevné větry jsou o dovednostech sibiřských rusů, kteří si dají kysané zelí, vodku, kvas a pak mají barevné větry. Jenže je to trošku jinak.
Místo - Sibiř, Altaj
Doba - špatná

Bolševici už jsou na světe, ale na tomhle místě je špatná jakákoli jiná doba. Jako ve většině ruskejch příběhů se na vsi kdesi v pustině chlastá vodka po kýblech, mlátěj se ženský(třeba proto, že se jim nepovedlo sehnat kořalku) a dovednost číst a psát je jenom pro kretény.
Snad na každý druhý stránce něco smrdí. Rusové tam seděj a smrděj jim tam zaječí kožky. Já bych řek, že vzhledem k tomu co tam dělaj jim spíš smrděj předkožky a zakyslý spodky.
K tomu se tam potloukaj kyrgizové a banda rudejch, tak se tam vraždí a do toho chlastá. A jak je rusko velký, tak ani nikdo neví, kdo je teď u moci. jestli maj cara, nebo ne a kdo to vůbec je, nikdo nic neví a ani to neřeší, dokud je co zabíjet a pít.
Polní soudy taky docela dobrý. Zabils ho? Ne, to byl tamten. Toho tu teď ale nemáme, tak odprásknem tebe místo něj.

Začátek co se vleče a spoustu smradlavejch věcí vyvažuje, že to pak nabere koule a na nějakejch stránkách i něco voní. Ženský to ale nejsou, jsou spocený a smrděj stejně jako chlapi.

1 21.06.2019

Nejradši bych si někam zalez a abych nemusel bejt u krumpáčů a lopat, tak bych se stal tajnym dodavatelem sumkliše. Moc dlouho by to asi nevydrželo, protože ty svině automatický by mě hned vyhmátly.

Ukázka toho, jak by se asi žilo v době, kdy je všechno automatizovaný a o všem rozhoduje počítač, dokonce spočítá i to, kolik je potřeba udělat hajzlpapíru, což je z mýho pohledu dost důležitá komodita. Možná se tim míň plejtvá, ale člověk je v tu chvíli k ničemu a za čas se začne bouřit. Ta sebranka vyvolenejch inženýrů a doktorů se svojí stmelovací akcí na táboře v lučinách je docela šílená a nelíbí se jí, že se někomu nelíbí bejt krumpáč a lopata.
Když začne něco jako občanská válka, projeví se, že lidi jsou vlastně svoloč, která neví co chce. Jak tohle může asi dopadnout?
Jak je to psaný v padesátejch letech, tak je super, pohled do budoucnosti je ten, že všechno řídí počítač přes několik místností se jménem EPICAC a elektronky jsou všude.

Podle mě je ta knížka super a vždycky si jí rád přečtu, což už jsem udělal několikrát...

8 15.06.2019

Klasickej příběh o dvou lidech, co se do sebe zakoukaj. Jenže kdyby jejich otcové věděli, že děti spolu chtěj dělat skopičiny, děti, svatby...tak by se zvencli. Aby toho nebylo málo, tak mladej Gusta svojí milý taky tutlá co je zač. Ona má totiž trošku vyšplouchlej mozek. Je to následek výchovy jejího otce, kterej by v lichvaření mohl soutěžit za reprezentaci.

A při tom všem tam jen tak mimochodem zuří oblejhačka. Francouzi dobejvaj město a celkem se snažej kluci, takže to tam trošku bouchá a největší vejvar z toho maj asi červíci a mouchy.

Je to pěkně popsaný to obléhání, nechtěl bych tam bejt ani za zlatý prase. Do poslední chvíle jsem byl napnutej, jak to dopadne. A taky nevim, jestli je to víc o válce, nebo o lásce a trošku o fanatismu.

2 07.06.2019

Pohádka o tom, jak budižkničemu co se poflakuje a vysává svoje rodiče k obřímu bohatství přijde. Udělá vocasa z vezíra juniora a přebere mu holku. Sultán je z toho trošku na větvi, protože když má někdo větší prachy a k tomu všemu čáry máry, tak je to divný. Mně třeba přišlo divný, že budižkničema nelítá na lítajícím koberci. Bejt já on, tak je to první, co si zadara a bez práce pořídim. Taky by to chtělo víc fajtů s kouzelníkama, ale jinak to celkem šlo.

31.05.2019