žlučníkář komentáře u knih

Když jsem to otevřel, hned jsem se děsil tý staročeštiny. Ta si u mě koleduje vždycky o rychlý zaklapnutí knížky a zához někam do autu. Tahle byla černá jako puk, podobně velká, takže stačilo vzít hokejku a vystřelit.
Bohužel nemám hokejku, ani led. Vrátil jsem jí teda na stůl, nalil si něco po čem se v hlavě rozsvítí a znova to otevřel.
Pak už jsem se víc děsil toho pána, co kope hroby, zahrabává mrtvoly a pak je okrádá. Taky jsem se bál toho rybníka, kterej i když se oplotí, tak stejně každej rok někoho spolkne jako malinu. Hrůzu jsem měl i z trojúhelníku klášter - zámek - hřbitov. Možná jsem se děsil i toho, že dojde k svatbě a pak i k nějaký mutaci.

Tohle panství kdyby bylo inzerovaný v nějaký realitce, tak by ho se slevou koupila leda Adamsova rodina. Já bych tam žil jedině, kdybych měl v kůlně paletu s plínama.

Čim jsem byl blíž k posledním stránkám, tak jsem si říkal: No to je hohor vážení!!! A sakra dobrej a starej. Je vidět, že Karel se Sabinou chodili do stejnýho výčepu, jako Karel s Hynkem. Zdály se jim pak v noci podobný zvěrstva.

Nikdo z nich neváhal a hodil to pak pro nás na papír. Díky Karliku.

6 06.12.2020

Holdík jede dom! Jako obvykle dostal padáka ze školy a musí se pakovat. Cestuje si na svůj věk celkem slušně a doláče se kutálej, asfalt plní plíce a jatýrka maj taky radost. On ten člobrda blbej nebude i když podle známek to tak nevypadá, ale do školy bude chodit jenom dokud neuteče z baráku a nebude si vydělávat sám. Bylo to jako na houpačce. Chvíli jsem ho neměl rád a jindy jsem mu zase fandil. Taky se to občas blbě četlo a dlouhý to taky nebylo.

Hele ve výsledku to bylo celkem fajn, ale byl bych radši, kdyby se v nějakym dosud neobjevenym šuplíku pana Džejdýho našlo takový kraťoučký pokračování o tom, jak nakonec Holdík rozjel svůj podělanej život.

6 08.06.2020

Bejt černoši v jistý době nebyl žádnej med na jakymkoli místě vesmíru. Tohle je malej kluk s černym zadkem, kterej brzy zjistí, že jeho děda neni žádnej terminátor a musí se pak vydat na cestu po státech se svym bráchou, kterýho ani nezná. No já bych asi jet nechtěl, ale on jede. Asi si řiká, že z toho života mezi lidma co moc nepíšou, nepočítaj a potřebovali by všichni přímou linku na Janu z Providentu kouká větší průser, než černošskej punk s cizim člověkem cestou napříč celejma státama.

Celkem mě to do sebe vcuclo a doufal jsem, že se všickni dostanou do země zaslíbený a že tomu bráchovi někdo daruje ságo a bude mega párty. Vadu na kráse to má takovou, že to otevřeš, je to dobrý a najednou jsi na poslední stránce, což tě překvapí. Někomu to třeba vyhovuje, ale já bych chtěl víc stránek a párty se ságem.

6 27.05.2020

Docela slušná učebnice pro ty, co v dětství s nadšením trhali mouchám nožičky a v pokročilejším věku chtějí svůj talent, či libůstku zdokonalit. Čeho všeho jsou lidi schopný nebylo ještě zmapováno a ani nikdy nebude, a to ani v případech pátečních a sobotních soutěžích na různejch vesnickejch zábavách.

Blbý čtení to rozhodně nebylo, jen bych nechtěl bejt nikdo, koho se týkaj všechny ty atrakce o kterejch se tam píše. To radši budu trpět v sobotních poledních stavech, kdy se mi z hlavy snaží vypařit rumy s čímkoli co teklo...

6 18.10.2019

Hohooooo, konečně jsem do toho zase nakouknul. Kdyby mi nedošlo místo v knihovně, nezačal bych recyklovat všechny věci, co už tam leží dlouho, a trvalo by mi mnohem déle, než bych se potopil tadyhle k panu radovi.
Je to nasáklý nedoceněností, nesnášenlivostí, despotismem, zatuchlostí a tyranií lidské zloby. Určitě jsem i něco vynechal. Odehrává se to někde v okrese, kterej je přikrytej kopulí, kterou ukradli asi v nějakým ponurým domě. Okrese, kterej by hodil na plátno třeba Tim Burton. Přesně tohle čekám od Ladislava Fukse.

Někdo tu a tam po okrese provozuje tuze zábavnou kratochvíli, a to tu, že si někde sedne, zakouří si, a pak prostřelí palici nějakýmu nezletilci, kterýho ukecá jako nějakej fake agent. Je to tak bestiální, že na to musí vlítnout sám, kriminální rada. Je to trošku ostřejší rada Vacátko.
Já to vidím tak, že mnohem hlavnější případ se tam odehrává v baráku u pana rady a tu a tam se to proloží nějakou tou vraždičkou. Kdybych měl bydlet s tímhle fotrem, komorníkem a plukovníkem, snažil bych se utéct záchodovým okýnkem. Ukrad bych cestou karton cigaret a nějaký prachy. Kdyby ten syn víc přemejšlel, tak to udělá, nebo počká na prázdniny. Kdo by taky chtěl zdrhat v těch závějích? Já sněžnice nerad a mnohem líp se čundraří v létě.
Vlastně jsem to teď četl podruhý a došlo mi, že junior tím okýnkem zdrhnout chtěl, a dokonce dost chytře. Až v Turecku. Tam je teplo a kebab.

Taky jsem si lámal hlavu, jestli to ten kluk dělal z pomsty, nebo to chtěl nenáviděnýmu otci posrat. A co otec? Dělal to pro kluka? pro jeho dobro? Nebo chtěl zametat pod koberec i větší drobky? Na to asi nikdy nepřijdu. Tak jako tak, radova manželka, když byla ještě živá, musela bejt zimní královna. Kdo jinej by s tim radou vydržel a ještě ho nechal na sebe vlézt? Ten jejich barák byl tak krásně podivnej, jako jejich rodinný vztahy. Pro mě to byla nádhera.

5 30.03.2024

Celou dobu jsem čekal, kdy se tam někdo vrátí z žitnýho pole a nastartuje tam něco jako velkej třesk. Třesklo mi v hlavě akorát.
Docela se divím, že ten študák, kterej si říká, že v Ženevě je krom jezera i Švýcarsko, což je mnohem víc adidas, než ČSSR + CCCP, tam hází na misky vah tyhle flákoty. Přijede si domů na zapadákov a kouká co se na vsi děje. Co se děje se sedlákama a živnostníčkama v městečku. Většinou jsem měl dojem, že se tam stranu a vládu a celý převzetí moci kydá špína. Že dělaj sviňárny lidem, že jo? Sedláci jsou největší makáči i bez družstva a plněj na stopadesát procent, takže pak budou mít hovno a půl. Divím se, že to prošlo takhle napsat. Nebo to byl jenom můj dojem? Vůbec bych se nedivil, kdybych si to vyložil obráceně. Musel bych se odebrat do nálevny u Dobšů, abych si udělal vlastní obrázek. Bojím se ale, že by tam na mě zaútočila cisterna s režnou a po probuzení někde ve stohu bych se za povzbuzující hudby z ampliónu, stal družstevníkem jako víno. Mohl bych pak akorát nadávat na režnou a doufat, že mi u Dobšů brzo kleknou jatýrka.

Bože, kam to ta moje hlava zase odbočila? Takže je to asi tak, že zdejší styl vyprávění mi připomíná vyprávění vévodkyně a kuchařky od tohoto autora, a podobně se mi i líbí. Já mám radši, když je to plný podivnejch lidí s podivnejma jménama, podivnýho stylu vyprávění a podivnejch konců. I když tady je ten konec taky ujetej. Stačí si pokecat s jednou brigádnicí a bum prásk a co se najednou stane? Minimálně to, že se někdo vrátí z žitnýho pole.

5 26.01.2024

Když jsem zjistil, že Mika Chluponožec vyleze z krvavý lázně, místo angíny se nachladí morem a když se z něho oklepe jakoby to byla jenom kocovina, tak táhne se svým bratrem Antim za šťastnou hvězdou, začal jsem se po ní hned shánět. Povedlo se to docela hned. Ale pak uteklo mnoho vody v Botiči, než jsem si na knihu vzpomněl. Pozdě, ale přece.

Kdyby Mika Karvajanka měl někde ve vývěsce parte, stálo by tam, že nás opustil bastard, lékař, učenec, chluponožec, lobista, otrok, lingvista, dobrý křesťan a ještě lepší muslim, politolog, intrikán, kacíř, dvojitej vdovec, syn čarodějnice, derviš, nejlepší bratr a nepolepšitelný naiva. To všechno byl a je Mikael el Hakim Karvajanka. Když se oklepe z moru v Římě, řekne svýmu bratrovi "kráčejícímu skálovi" že to, co se semlelo v Římě byl průser už přes čáru, a ten se žehlí nejlíp u kristova hrobu. Utáhnou si teda sandály a vyrazej za svojí šťastnou hvězdou. Že je hvězda šťastná se dozvědi hned, jak je na moři napadne vousáč v turbanu a udělá z nich otroky a vysvětlí jim, že Alláh je best of bůh a prorok to s nima myslí mnohem líp, než Andrej Babiš. Na to slyší Anti a Mika si spočítá, že je to výhodný jak sviňa. Ale na tyhle počty člověk ani nemusí bejt největší magič.

Tady v tý knížce se od sebe oba bratři do deště a nepohody tolik nehnou, tak se dá pozorovat, jakej je Anti kvartální alkoholik. Takovej se jen tak nevidí. Kdyby to takovýho hromotluka chytlo v dnešní době, pustošil by v opici města, zbavoval je alkoholu a na jeho transport na záchytku by byla potřeba armáda. Pak by byl zase půl roku jako beránek a jeho tři mozkový buňky by se dostávaly do takovýho varu, že by musel bejt zavřenej někde na dvorku, protože by ho všichni měli za blázna. Takhle to postupuje dál a cena těhle dvou otroků stoupá stejně, jako i otročí majetek. To je zajímavej postřeh, že u muslimáků od Maroka po Bagdád je i ten nejvlivnější a nejbohatší člověk, pořád otrok.

Mika putuje bez letadel, aut, navigace a telefonu po trase Řím, Alžír, Tunis, Istanbul, Vídeň, Istanbul, Tunis, Sýrie, Istanbul, Egypt. To se snad nedá za jeden život ani stihnout a trasa dlouhá tak, že by se to do tý knížky o velikosti cihly snad ani nevešlo. A kdyby neznal, že všechno je vůle Alláhova, snad by nic nepřežil. Jeho bratr Antar dokáže dost věcí a podle toho jak mluví, dává jeho řeč smysl, jako kdyby mluvila Jolanda, nebo Babiš. Nějaký věcí udělá nakonec dobře, i když omylem. Čím vejš otrok je a čím víc toho ví, tím větší je jeho pád na držku, rovnou na dno hrobu. Způsobů smrti je tam spousta a intrik jakbysmet.

Celý mě to moc bavilo od začátku do konce. Je tam veliká podobnost, nebo já jí tam vidím, podobnost mezi dvojicema Mika Anti a Sinuhet Haremheb. První z dvojice je vždycky naivní učenec, kterej se mávnutím proutku promění z boháče v žebráka a druhej hromotluk vejpitka, kterej zase z ničeho nic šeredně zbohatne. A jejich žonglování s bídou a blahobytem se pochopit nedá. Taky je trošku jako Forest Gamp. Přimotal se za život k hodně věcem a událostem. Putování Mikaela el Hakima Karvajanky a jeho bratra Antiho Antara si za pár let určitě znova otevřu. Škoda, že ti dva jak měli moc rádi město Turku, strávili tam jenom dětství. Nikde nemaj domov, a protože toho moc vědí, moc zažili, viděli a konvertovali, všude jim hrozí, že je někdo zapíchne, nebo popraví s velkou parádou. Jako kdyby na tom co dělali, bylo něco špatného...

5 11.11.2023

Zrovna jsem se probudil. Je sice skoro čas na večeři, ale přišel jsem z práce dřív a využil čas k neplánovanýmu vytuhnutí na gauči. Topnou sezónu jsem ještě nezahájil, tak mě probudil chlad. Teď tu chodím po kuchyni a přemýšlím. Dočetl jsem předtím tuhle brožurku natřískanou povídkami a teď si říkám, jakej ve mně zanechala dojem. Nemůžu ten dojem najít, není ani v komoře za lahví vína, ani za krabicí rejže. Možná je to tím, že většina podobnejch brožur natřískanejch povídkami moc dojmů nezanechává. Ani v hlavě, ani na jinejch oblíbenejch místech, jako je lednice, či komora.

Část je ubíjející, část nudná, část dobrá a zábavná. Není to úplně rovnoměrně rozděleno na velké zábavné pizza štráfky. Všechny tyhle barevný povídkovky jsou skoro stejný, až na jednu parádičku od pani Connorový. Z kalhot to nevystřelí, ale výborně se to hodí do vlaku, tramvaje, nebo na přívoz přes Dunaj někde v Rumunsku.

Než z toho vystoupíš, pár jich posvačíš a ukrátí ti to čas. Ale je to jako s bonboniérou. Nesmíš to sežrat na jeden zátah, jinak ti z toho bude těžko.

5 18.10.2023

Když jsem tuhle knížečku vzal do ruky prvně, otočil na zadní stranu a řekl si, paráda, takovej šílenej ksicht jsem ještě neviděl. Pokud bych chtěl někoho vyděsit, tak tu fotku zarámuju a pověsim k jeho posteli těsně před probuzením. S pivem v ruce jsem přemýšlel, co asi tomuhle pánovi hvízdalo v hlavě a šel jsem to hned zjistit.

Tak zhruba první třetina vypadala slibně. Říkal jsem si, že je to po nějakým čase asi parádní úchylárna, ve kterejch občas listuju. Nebo libuju? Já nevím. Jedna paní, která by mohla klidně vystupovat v kočovným obludáriu courá po plese, kde taneční sály brázdí další figurka, která by v tom obludáriu mohla hrát druhý housle. Tenhle opelichanej, bezzubej a plešatej pajda je ale odporně bohat, takže jeho fyzické nedostatky jsou hravě přebity jeho schopností vymetat plesy, bary a platit nekonečně dlouhé účty za absint a tabák. A tenhle vykuk při kotvení u baru zahlídne tuhle paní, která je přitažlivá asi jako velrybářská loď vracející se od severního pólu po půl roce, a po konzultaci se svým pimprdlíkem dojde k názoru, že tahle zrůda je vhodná ke kopulaci a svatbu s ní bere jako výzvu. Já bych se asi odmítl zúčastnit i jako svatebčan. Co bych jim asi dal jako svatební dar? U týhle části jsem ještě netušil, co všechno má velryba ráda, tak bych jim dal leda tak lustr.

Dokud je chvíli po svatbě, a zjistí se, že obludární manželka má zálibu v sado masu, mučení, trýznění a jen tak ze sportu si občas někoho zabije, tak to jde. Tu nenasytu snad nedokáže uspokojit ani tlupa Nigerijců. Jenže pak se to celý zvrtne. Helmutkovi z tý jeho pani, která bude možná trochu i jako záhada blair witch, parádně mrde. Pak už je to jenom sledování halucinací, šílenství, léčebnejch metod a zase šílenství. Těžko jsem se pak orientoval v tom, co je realita. Občas mě pobavily způsoby vyhánění magoření, ale nemohl jsem se dočkat konce. Trochu jsem doufal, že to dopadne jinak.
Možná kdyby se ten úchylnej začátek a ta první třetina rozvedla víc na úkor popisu šílenství, bylo by to pro můj mozeček lepší. A to nejsem žádnej úchyla. Dávám tomu půlčíka, ale je to takovej horší půlčík. Teď úplně nevim, jestli jsem to měl hodnotit, protože jestli je v tom něco filosofickýho, tak to není úplně pro mě. Já potřebuju text přímej jako trasu ke Kloko a žádnej hlubší smysl nevidím. Já mám radši mělčinu.

5 23.09.2023

Místo - Bulharsko
V hlavní roli - Bulhaři, Turci, Zubatá
Doba - zlá

Žili byli, kdysi takhle v Bulharsku Turci. Turci povídáš? Co tam sakra dělali Turci? Prodávali snad chudejm Bulharům Tureckej med? Neprodávali! Dávali jim dacanskym darem něco jinýho. Třeba útlak a smrt dřív, než bys stihl říct přítele-sky.

Ta věc s Turkem se úplně nelíbila bulharskejm hochům, takže si tu a tam oblíkli zbojnický hadry a šli strašit kamsi do hor a lesů a dělali tam zbojnický věci a bylo to skvělý, dokud se nezkazilo počasí. To se pak i Bulharovi zbojničí blbě. Mezi nima by neobstál ani Martin Kabát. Zbojníci na sobě totiž neměli goráčovky, dobrý boty a po kapsách se jim neválí ani oscilococsinum. Nejlíp se zbojničí v putyce, kde se akorát chlastá a nadává. To bych uměl taky.
Všechno je to krátký a zbojnický a buď tam je Turek, nebo zbojník, nebo oba najednou. Je tam i varování jako na krabičce s tabákem. Pokud chceš bejt dobrej smraďoch a zbojník, tak si hnij v kopcích a nečuchej k ženckejm! Je to cesta do průseru. A pokud by se v druhým životě probereš v týhle době a v jižním Bulharsku, tak si rychle dojdi koupit nějaký bačkory, ať máš čím zaklepat. Nebyla to tam sranda, stejně jako třeba v ruský pustině. A to jsem si myslel, že tam je to úplně nejvíc Adidas místo na klepání bačkorama v outlým věku.

Já to měl přečtený dřív, než bys řek Hadzhidimovo rychle třikrát za sebou a vůbec mi to nevadilo. Tak si to klidně přelouskej taky!
Nazdárek.

5 17.12.2022

Zdravíčko, já tu knihu dostal. Sám bych si jí asi nekoupil i když viděl nějaký dokumenty o Djatlovově výpravě a docela mě to zajímalo. Ale v tomhle jsem měl pocit, že tam bude trošku víc tý fantasmagorie, aby z toho byl ten pravej bestseller. Poslechni, ten námět je jasnej. Je to záhadná smrt bandy sovětskejch študáků v pořádný nehostinný ruský pustině. Já kdybych tam v tý době byl, tak chcípnu hned, v těch dobovejch bagančatech a rádiovkách. Je tam spousta otázek. Krom zkurvenýho uralskýho počasí je to UFO, sovětskej výzkum, akta X a Alsam. Člobrda velikosti domu, kterej nepotřebuje boty, ani bundu. Z toho vychází velký špatný i kdyby se jednalo jenom o výpravu k rybníku v seriálu chalupáři.

Tady je to tak, že spisovatel, rejža, starej blázen a artistka, která je ve skutečnosti agentka skalyová se vydaj na Ural řešit, jak to všechno bylo. Byl to super styl současnosti mixlej tím, co se dělo před šedesáti lety. Zatím to odsejpá docela nádherně, ale jak se to blíží ke konci výpravy, tak se z toho stane trošku přestřelená krávovina, která kombinuje muže v černém, tajnej sovětskej program, počasí horší, než samotný Rusko a cestu do pravěku s reality šou survivor. Ten konec vypadal tak, že současný Rusko tam řeší všechno stejně, jako SSSR.

Nevím, co si o tom mám myslet. Většinu knihy jsem byl napjatej jak struna a k tomu si chtěl přečíst něco víc o tom, co bylo všechno mezi pisálkem a akrobatkou, ale konec mi to úplně zkazil.

5 25.08.2022

Mohlo by se to klidně jmenovat Jak kocour s městským čarodějem vyjebal a přihrál ho jako pana otroka místní čarodějnici, která bydlí hned naproti. Nejdřív jsem se o toho prašivku bál, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem po týhle věci sáhnul kvůli odreagování a uklidnění. Je to pohádka, sice dospělácká, ale nenapsal jí žádnej z Grimmů. Tak tam snad většina lidí nemůže vychcípat jako ve filmu komando.
A zajímalo by mě, jakou kůru si do fajfky lámal pan Brkoslav, když se bavil s kocourem a chodil na půdu pokecat i se sovou. V tom městě byl k sehnání asi slušnej matroš.

Byla to pohodička.

5 20.12.2021

Josef Pepi Roubíček je pohodář a proplouvá si životem, dokud ho nedonutěj přišít si na srdce hvězdu. Neznamená to zrovna, že by ve svý čtvrti začal dělat šerifa. Ba právě naopak. Pepi se bojí smrti, což se dá pochopit. Kdyby mi smrt poklepala na rameno, asi bych jí neutek. Nevím, jestli to někdo z Vás zkoušel, ale s plnejma kalhotama se blbě běhá.

Kdybych to porovnal s Fuchsovým Theo Mudstockem, tak jak Pepi, tak Theo čekaj, až na ně přijde řada s transportem. Oba se bojej a kalhoty si plnit nemůžou. Maj totiž jenom jedny a ty jsou už docela dost děravý. Theo trénuje na koncentrák, takže pohodička, fórky, ty jsou ty tam a vlastně ani moc nežije.
Pepi se bojí smrti a snaží se přežít a najít si něco pozitivního na tom žít v marastu a kličkovat mezi všema vyhláškama proti falešnejm šerifům.

Pak mu kámoš, co není šerif valí do hlavy různý rady a vychytávky. Pepi v noci přemejšlí a pak si řekne hovno! a začne se vzpouzet. V noci chodí bez hvězdy a dokonce se i zhuláká. Pořád je to tak, že když jsou ve městě svině, tak se vždycky najde někdo, kdo pomůže i když mu hrozí leda tak svačina v podobě olova. Taky se dozvíme, co všechno se dá v bídě kouřit a z čeho všeho jde vařit čaj. Narozdíl od thea to není tak ponurý a Pepi mi byl sympatickej. Klidně bych uvítal pár stránek navíc. Sice by mi hned zvonil budík, ale myslím, že bych nelitoval...

5 01.10.2021

Evidentně to není žádná brnkačka napsat román, pak z něj udělat hru a nakonec jí protlačit do divadla ke zkoušení. A do toho všeho bejt v Rusku. Leontějevič tvrdě narazí u kámošů z mokrý literární čtvrti, u špatnejch rejžů, ředitelů a státního zřízení. Od začátku se to vaří a řítí kamsi do prdele. Kdyby to Bulgáč stihnul dopsat, tak by to asi s Leontějevičem dopadlo jak v receptu Jirky Babici. Čili, za pomalého míchání lejeme do hajzlu.

Odsejpalo to jako štěrk z prasklý sajtny a nenudilo to. Bulgakov nezklame.

5 17.09.2021

V Rančípúru začlo pršet docela festovně, což se čekalo, protože tou dobou deště nastávaj. Akorát leje trochu víc, až se z toho protrhne zfušovaná přehrada. To je najednou vody plný město a tyfus se svejma kámošema z mokrý čtvrti to můžou pěkně roztočit.
Docela dlouho se seznamujeme s lidičkama od maharání po misionářskou rodinu, ale to mi nevadilo. No a když tam nastane krizovka a musí se řešit, tak se každej vybarví takovej, jakej ve skutečnosti je. Hned se zjistí, kdo je budižkničemu, nebo pošuk a kdo byl dřív budižkničemu najednou přijde na to, že jsou důležitější věci na světě než prachy a pařby, čemuž se snad ani věřit nedá.

Bylo to dlouhý, indický a příjemný. Dokonce jsem se přistihl, že jsem zvědavej co se tam bude dít, až přijdu domu a lehnu si k tomu.

5 07.02.2019

Kolikrát mi to ve škole říkali. A kolikrát připomínali, když jsme vystupovali na fučíkárně a šli do planetária, přes Juldu Fuldu. A mně to bylo úplně fuk a nikdy jsem nevěřil tomu, že bych si byl býval tuhle knížku někdy otevřel. Byly teda doby, kdy jsem nevěřil, že bych otevřel jakoukoli knížku. Bejval jsem holt pěknej barbar. Z toho období mi zbyla pouze obliba piv, rumů, šnapsů a různých fermentovaných věcí.

Pak jsem se procházel venku a za rohem je na baráku cedule s obrázkama a píše se tam, že si do toho baráku pro Julu přišli a místo aby ho odvezli do fučíkárny, tak ho šoupli do pečkárny, na dostaveníčko s esesáckým zubařem. Tak jsem si tu ceduli pročítal a najednou Bim ho a prásk, seděl jsem na gauči a měl v ruce otevřenou tuhle reportáž.
Je teda dost krátká, ale jestli to ten rudej pisálek čmáral na zemi u kýble se zajímavým obsahem, tak to úplně nemohl natahovat. Bůh ví, jak to celý bylo. Tak jako tak, dělal něco, co se nesmělo a evidentně ani nemuk. Kdybych měl v ruce pistoli, taky by mi trvalo vymyslet, jestli se zabít hned, nebo vzít pár lidí s sebou.

Mrzej mě dvě věci. První je, že nemám v ruce cáry papíru, na kterejch je načmáranej originál, abych věděl, kolik toho bylo. Druhá, že to co Gustina a strana pustila na světlo není dvakrát tak delší, protože se to četlo docela dobře. Mnohem líp, než třeba oživené hroby, kde se jenom bručí a nudí.
Taky bych rád věděl, jak by si Jula vedl a kam by to dotáhl, kdyby všechno přešil a skočil placáka do doby, která přišla po válce.

4 17.04.2024

Co se to sakra stalo? Marně jsem hledal, kde je věrná řeka. A proč je vlastně nějaká řeka věrná? Řeka je jako kočka. Dlabe na tebe a klidně ti spláchne barák, a to jenom proto, že si tam v pohodě stojí a nemá nožičky. Když už se tam nějaká řeka konečně objeví, tak do ní akorát někdo hodí kabelu s lejstrama a záhy mu vyteče mozek z hlavy mnohem víc, než mně v pátek večer, po průplachu dutin v hospodě u Rumlika.

Je to skoro jako v rusku. Zima, bída a Rusové. Taky Poláci. Ti jsou tam ovšem proto, že se to celý děje v Polsku, během Polskýho povstání. Je tam jeden Polák, kterej když se rozdávaly kulky a rány šavlí, tak si byl několikrát přidat a teď leží v bahně a odmítá vypustit duši. Jenže sanitka, ani Polskej lazaret nikde. Takže se ten terminátor začne plazit pryč a i to vypadá, že je to Polská verze Revenanta. Plazí se posekanej, poloslepej, postřílenej, pokálenej, s rozmlácenou kebulí a bez bot, pryč. Lomcuje s ním horečka a má hlad velkej jako Rusko. Proto si ho asi nemá smysl ani hladit a říkat mu malej.
Nakonec se doplazí na nějakej dvůr.
A skoro celej zbytek knížky ho tam jedna cuchtička na tajňačku ošetřuje. Ta cácorka je prozměnu Polská verze popelky, která se boha nebojí a na mátořícím knížeti se občas projede, aby mu zvedla náladu. A knížeti se zdraví lepší a dělá mu to dobře si myslím. Vypadá skoro jako sluncem zalitý, ale jak mu leze pravidelně do pelechu a dělaj plány, tak to smrdí parádním průšvihem. A pak je tu konec. Ten bych asi čekal neveselej, ale úplně jinak. Konec mě zklamal.

Ale na to, jak mě první stránky vůbec nebavily, tak až na ten konec to bylo celkem fajn. Dokonce až z týhle knížky jsem se dozvěděl, že Poláci povstali, nelenil jsem a šel jsem k tomu hledat nějaký informace. Z bližšího infa jsem vyčetl, že ti Rusové, jsou fakt Rusové a nikdy asi nepřestanou bejt Rusové.

4 06.04.2024

Historie se opakuje. Ráno jsem normálně vstal a pořád sedím doma a předstírám, že jsem v práci. Doufám, že to vydrží ještě celý dopoledne, protože se mi fakt nikam nechce.
Ale teď k brožurce. Už ten název mi napověděl, že to nebude úplně groteska, ale šel jsem do toho stejně. Od těhletěch barevnejch knížeček se dá čekat leccos. Myslel bych, že to bude víc odsejpat, kapitola za kapitolou mě bude napínat na skřipec, pohrávat si s mojí fantazií jako názvy na freevideu, nenechá mě sedět jen tak naprázdno a ono leda tak kulový.

I ten název je trošku zavádějící. Hory tam sice jsou nějaký, ale ta smrt, vzhledem k tomu že to tam všechno okupujou Němci, tak nechodí jenom po těch horách, ale bere to i přes vesnice, koncentráky a celý okresy. Jediný, co jsem si dovedl představit byla zima a nohy partizánů zmrzlý tak, že už ani nesmrděj, broděj se hlubokým sněhem, mají hlad a střílí se po nich. Nejde to srovnat s tím, jak jsem se brodil sněhem já na čundru. Nikdo mi tam neusiloval o život a nikdo mi v hospodě neodepřel sezení u kamen a džber grogu. Ale tihle kluci, těm se honí hlavou už i to, jestli se není lepší na to všechno už vysrat, jít dolů a nechat se zastřelit za cenu smět se naposled vyspat, ohřát a nacpat bachor gulášem, nebo pečení. Plně jejich mysl chápu.
Ve skupině partyzánů je týpek, kterej má dole ve vsi rodinu a esesáci vědí o něm i o jeho rodině. Pozoruješ, jak se válká blíží do cíle u partyzánů a druhá kolej příběhu vede do cíle s celou vesnicí, odkud je ta rodina. Jaký je asi nadšení vesničanů, když je nikdo v noci nepostaví ke zdi a nepokropí ze samopalu? A zubů jim taky vytřískali jenom pár. Další překvapení je, že je posaděj nejdřív na bus, pak na vlak, a pošlou je na vejlet. Jenže to neni vejlet k rybníku Krajáči, tak nemusím připomínat, že nikdo z nich nedostal chlebník se svačinou na cestu. Pro pořádnou část osazenstva ten vejlet byl horší, než si doma ve vsi stoupnout ke zdi. Kde s nima ten vagón asi zastaví? Ohřejou si partyzáni někdy nohy? Nebo aspoň útroby dršťkovou polívkou? Všechny otázky se objasněj dřív, než tu knížkuj zaklapneš.

Ten příběh je dobrej, líbil se mi. Škoda jen, že byl psanej tak nezáživně. Určitě by z toho šlo udělat mnohem větší dobrodrůžo. A jsem taky rád, že jsem v tý době nemusel Žít. Obě skupinky měly rozdaný karty. Jedna měla samý spodky, druhá si vytáhla černýho Petra. Sakra, musím vypadnout. Už mi někdo volal a já řekl, že jsem v Karlíně. To abych se sebral a opravdu tam vyrazil.

4 14.02.2024

Na mým příkladu je tuze dobře vidět, že není od věci si něco přečíst víckrát. Já si myslel, že ti dva Ivani byli ve při spolu, jenže to ve skutečnosti bylo trošku jinak. Ale tolik jsem se neseknul. Například ruskej zapadákov jsem jako místo trefil.

Takže žili byli Ivan Kreténovič Pitomcev a Ivan Spornič Dutohlavov. Já měl pocit, že jsou bratranci a možná spolu chrápou i v jedný posteli. Jejich soused, taky statkář a šlechtic je asi pěknej mazavka. Když něco vymlaskne, hned posílaj pro faráře, protože každej dostane pocit, že to jeho pomazání bylo poslední, a že natáhnul bačkory. Pak se ukáže, že ne.
Nevěřil bych, že když Ivanovic králík okouše sousedovic hlávku zelí víc, než housenka běláska, tak to vyvolá sousedskou třetí světovou. Každej z těch Ivanů má syna. Jeden ho pojmenoval asi po nějakým chlastu a druhej po šišce tabáku nejspíš. Oba se vrátili ze školy po deseti letech a zjistěj, co dělaj jejich pomatený fotrové, a to, že soused, jehož jméno jsem si nezapamatoval ani napodruhý, má dvě dcery. Ono se říká, že jsou krásný, jako princezny. Pravda je ale taková, že široko daleko jiný holky nejsou, takže asi tak. A všichni ti hnojníci jsou tam prej šlechtici, což je podezřelý.

Když ten spor nabere koule, tabák s chlastem se rozhodnou, že spor zrušej. Protože jim asi hučí v kládách jako v niagáře, jdou na to přes ty dvě holky. Jednou jim pomůžou s melounama, pak si je v nějaký chatrči tajně vezmou a holky jim pak pomůžou tajně, ovšem už legálně s koulema, pořádně vrchovatejma. Omlouvám se za použité výrazivo, ale nejsem úplně střízlivej a chytá mě fantas. A to je teprv půl devátý..

Trošku mi uteklo, jak spolu můžou žít legálně, a zároveň tajně tak, aby to máma nepoznala. Fotři nic nevědí, protože se furt tahaj po soudech, nebo místo hospodaření na svým panství škoděj ve velkým na panství toho druhýho. Jak tohle může dopadnout? Klapne to těm dvoum vykukům, stopnout ty soudy a nasadit fotrům soudovej Antabus? Spálej si vzájemně svoje panství? Stanou se z nich bezďáci? Naroděj se těm holkám, jedinejm v kraji melouny? Je Ivanovic společnej strejda Alibaba, Metuzalix, nebo přišel z Matrixu? Kdo všechno má ve skutečnosti v čem a v kom prsty?

Trochu moc otázek na takovou barevnou knížečku. Ale nezoufej, všechny odpovědi tam najdeš. Příběh odsejpá, jak křemičitej písek z lopaty na dlažbu a já už musím odsejpat k lednici.

4 18.12.2023

Svojí neznalostí a jednoduchostí jsem se nechal nachytat. Nečekal jsem žádnou slávu od strejce Hálka, kterej žil tak dávno. Ne kvůli Hálkovi samotnýmu, ale spíš kvůli jazyku tý doby. Otevřel jsem to hlavně kvůli povídce Poldík rumař. Na ten se nachytat dám velice snadno, a rád bych se dozvěděl něco o výkonech, případně o rumovejch rekordech a zážitcích jistýho Poldíka. Hle, jak jsem se mýlil. Rumař je totiž předchůdce řidiče avie s konťákem na suť a odpad.

Nicméně jsem kvůli tomu omylu nezuřil, ba ani jsem vzteky neotevřel žádnej z rumů v komoře. Byl jsem docela rád, že jsem si to přečet celý a ten starej jazyk byl docela snesitelnej, což se nedá říct o tehdejším životě na vesnici.
Kdo má statek, je bohatej. Kdo ho nemá, má mozoly a naopak nemá nárok na holku ze statku. Leda na tu od slepic. Teď nevím, v mejch představách je ta od slepic hezčí a potem smrdí stejně, jako třeba selka. Jenom nemá nikdy ani volno, ani chalupu, ani peníze. Přesně jako já.

Ten co má statek, tak zase nesmí zestárnout, protože ta lakota a nechuť živit ty, co už nezastanou práci je veliká. Nikomu nedojde, že když byl hnusnej on na starý, tak až on zestárne, budou na něj taky takový. Jako až se tobě ruka třásti bude, koryto ti synek udělá. Ale kdo ví, třeba se i někdo polepší, až ho trefí životní bumerang přímo za krk.

Jiřík, to je zase sedlačina na téma, jak si jeden frajer, pohlednej, silnej a pracovitej, osedlá depresi a odjede s ní smrdět mezi ostatní vesnický bezďáky na místní Karlovo náměstí, nebo do šerwůdu. A to jen proto, že mu patří jenom svaly a košile, která na něm chytá prach a špínu.

Rumař, kterej nemá nic společnýho s prvotřídním rumajzlem, což mě zklamalo, ze statku neni. Trošku se to vleklo a já trošku doufal, že se z něj stane rumajzl a bezďák. Teď už zmlknu, nebo všechno vykecám.

Když to sečtu, tak jsem rád, že jsem si to otevřel. Neříkal jsem to už? Holčička, co si vždycky zdřímne v čerstvým hrobě, jako by ho chtěla zajet, se mi líbila. Zajímalo by mě, jaký na ní povolání testera hrobů zanechalo následky do dospělosti. I když to tam bejvá ve všech těch koscích smutný a občas to tam pěkně jiskří, tak se tam přesto i něco dobrýho stane. Tím se to liší od podobnejch příběhů z Ruska. Jiřík má teda trošku černýho Petra, ale někdo si ho vytáhnout přece musí.

4 08.12.2023