Zelený_Drak komentáře u knih

Hlavní linka se konečně začíná rozplétat, takže pro mě jeden z lepších dílů série a zvedám hodnocení, ale hlavně za to, že už se blíží konec. Jinak moc nemám, co bych k tomu řekla, pozitiv celkově spíš ubývá. Komentář píšu s větším odstupem a už si ani nedokážu vzpomenout, jak to dopadlo s těmi drogami, jestli vůbec nějak. Nebo pak už jen pronásledovali záporáka? Nevzpomínám si. Sérii asi dočtu, ale vracet se k ní nebudu.

2 21.10.2023

Zatím nejslabší kousek v sérii. Uspěchaná zápletka, krok stranou od hlavní dějové linky bez přínosu. Mohlo se aspoň objasnit, jak funguje něco, o čem jsme četli už dřív nebo o čem se dočteme v dalších dílech. Nebo aspoň jak je to s Abigail a liškami. Bonusový materiál vydaný samostatně si představuju jinak.

21.10.2023

Asi po 6 letech jsem se (díky výzvě, potřebovala jsem 16. století) opět dostala k Červenákovi. Četla jsem v originále, autorova slovenština "sa mi páči", i když asi neocením její kvality tak jako rodilý mluvčí a možná i přehlédnu lecjaký nedostatek. Jako dobrodružná kniha se mi to líbilo, jako detektivka ne. Je to skvělý historický román a při čtení by nebylo až tak těžké nezaznamenat, že většinu detektivní práce zde nevykonali Stein a Barbarič ale náhoda.

Základní vyšetřovací metoda v 16. století:
"Prečo si ho zabil?"
"Nezabil som ho."
"Priznej sa! Ak sa nepriznáš, ideme ťa mučiť!"
"Nie, nie! Nemučte ma, priznám sa!"

Přesto si s tím autor dokázal poradit tak, aby aspoň některé informace nebyly získány skrze právo útrpné. Zároveň tento první příběh zasadil do kulis, kvůli kterým si člověk musí klást otázku, zda riziko, že "detektivové" poškodí nevinného spoluobčana je přijatelná nebo nepřijatelná cena za to, že odhalí kdo a jak chce vydat město do rukou Turků, kteří by počet obyvatel asi snížili mnohem radikálněji (jistě, státu na nějakých obyvatelích nejspíš nezáleželo a město mělo z tohoto pohledu především ekonomický a možná strategický význam).

Červenákovo fantasy mě baví víc, ale další díly této série si určitě přečtu, možná i dřív než za 6 let.

4 21.10.2023

Kniha nebyla zrovna z oblasti, o kterou bych se nějak víc zajímala, ale zároveň, když už na něco takového narazím a není to román, ale literatura faktu (byť s jistou dávkou fabulace, těžko se můžeme dozvědět, jak se doopravdy cítil někdo, koho později ten den zastřelili), mám pocit, že bych se měla přivzdělat. Tak jsem se přivzdělala o konci války v Paříži. Slovy klasika:

"Poznal jsem v životě mnoho vojáků. Znal jsem hejtmany a vojvody, generály i maršály, vítěze nesčetných tažení. Naslouchal jsem jejich vyprávění i pamětem. Vídával jsem je sklánět se nad mapami. Zakreslovat do nich barevné linky a šipky, plánovat, vymýšlet strategie. V té papírové válce vždy všechno klapalo, všechno fungovalo, vše bylo jasné a ve vzorném pořádku. Tak to musí být, vysvětlovali mi, armáda je především pořádek a řád. Vojsko se bez pořádku neobejde. Tím podivnější je, že co se týče pořádku, opravdová válka – a několik opravdových válek jsem viděl – neodbytně připomíná hořící bordel."

20.10.2023

Od komunisty jsem nečekala mnoho, ale tohle je ještě předválečná literatura a příběh o klukovi, který se snaží vyzrát na hokynáře-šmelináře mě příjemně překvapil. Myslím, že z pohledu dnešního čtenáře tam ani žádná politická agitace pořádně není. V každé době se najdou lidé, kteří se snaží vydělat na neštěstí druhých. Kniha zůstane dobrá, i když se autor 15 let po jejím napsání vybarví.

3 20.10.2023

Vančura píše krásně, ale o věcech, které mě nezajímají. Četla jsem na přelomu srpna a září a už si nepamatuji, že by mě nějaká povídka oslovila. Když už mě to trochu zajímalo, většinou mě zklamal příliš rychlý konec. Snad jen Dobrá míra trochu vybočila z řady. Mou oblíbenou knihou od Vančury zatím zůstává "Kubula a Kuba Kubikula".

20.10.2023

Nechala jsem se zlákat vysokým hodnocením a pak jsem celou dobu litovala. Příběh a hrdinové by nebyli tak špatní, i když mě to nijak zvlášť neoslovilo. Styl mi vůbec neseděl a chtěla jsem kvůli tomu knihu odložit nedočtenou, ale ještě nikdy jsem nečetla nic z finské literatury a tak jsem byla zvědavá, zda mě autor přeci jen něčím nepřekvapí. Nepřekvapil.

2 20.10.2023

Normální mord, pěkný výběr okolností, ale jinak je to z kategorie "skoro všichni máme motiv, jeden z nás je vrah". Oběť je docela záporák, aby bylo dost motivovaných. Vracet se ke knize nebudu.

20.10.2023

V kategorii povídka je to velmi povedené. Jako současník Zolův mě Maupassant vůbec nelákal, ale Kulička byla příjemným překvapením. A to nemohu ocenit minimalizaci francouzské společnosti do osazenstva onoho dostavníku, protože na to se dost neorientuji v historii. Ale to, jak nejdřív Kuličce všechno sežerou a vypijí a pak, když se situace obrátí, vrátí se k opovržení a nerozdělí se s ní ani o chleba, to je nadčasové.

2 20.10.2023

Mně to strašně bavilo, ale zároveň mi přišlo až nepřirozené, aby byl někdo tak dokonalý, jak je zde vykreslován Fleming. Vědec, to má být (dle ideálu v mysli lidí) člověk, který neuvidí své děti růst, protože se zřídkakdy dostane domů. Fleming měl to štěstí, že se naučil pracovat rychle a tak se občas dostal i na zahrádku. Z laboratoře ho vynesli nohama napřed (tedy skoro) a to je náš vzor pro přírodovědce i doktory medicíny dodnes. Ale, ať byla realita jakákoliv, jeho objev byl zásadní pro každého. Člověk už je na dostupnost antibiotik tak zvyklý, že si to ani neuvědomuje, ale kdo z nás nemá v nejbližším okolí někoho, kdo by bez nich pravděpodobně nepřežil? Chápu, že se na Fleminga přišly v Řecku podívat i staré babky, které mu nerozuměly ani slovo. Šly se podívat na doktora, který svou prací zachraňuje životy, i když je sám skoro 70 let po smrti. Takový se nevidí každý den.

3 20.10.2023

(SPOILER) Z této knihy jsem měla trochu obavy. S knihami uvedenými v podobných srovnávat nemohu, protože jsem je nečetla. Se sci-fi z 80. let mám zkušenosti spíše negativní. Téma svádí k tomu to pokazit. Narodila jsem se až po revoluci, takže ani ty paralely a jiné umělecké záměry nejspíš nezachytím všechny. Obálky od V. Hlavatého se mi nelíbí. A ještě ke všemu je to od českého autora, který dosud žije. Jestli ve svých 91 letech zvládá tyhlety internety, dost možná si komentář i přečte. No nechtělo se mi do toho.

Tak nejprve pozitiva:
1. Autorův styl není vůbec špatný, není to k nečtení, jak tomu bylo s většinou sovětské sci-fi a mnohou západní též. Není to žádné Tajemství transpluta nebo Oceánem světelných let, ani Tanečnice z Atlantidy nebo Sos Provaz. Dá se to číst!
2. Velmi mě potěšilo, že ke konci knihy se řeší, že žádní mimozemšťané nejspíš nikdy nebyli a celé si to na sebe uchystali muži sami. To vysvětluje, proč je to i s muži někde v rezervaci stále "mužský svět".
3. Dost mě bavil Maximus. Jen tuhle knihu nedávejte číst žádným americkým velikánům virtuálního světa nebo do 5 let někdo přijde s betaverzí. Jen v tom bude víc reklam a mikroplateb.
4. Pokud předpokládáme, že autor nechtěl generalizovat a ukázal prostě v maloměstském prostředí jen několik postav, které se mu zrovna hodily, tak ani nejde říct, že by se takový nebo onaký člověk nenašel.
5. Je to celkem syrové. Pan Páral se s tím moc nepáral.

A teď negativa:
1. Já opravdu nesnáším, když se o dospělých ženách píše jako o dívkách (ale i o dospělých mužích jako o chlapcích). Nevadí mi občasný obrat typu "byl to vlastně ještě spíš chlapec". Ještě dejme tomu, když se píše o první lásce a referuje se o čerstvě dospělých partnerech jako o "chlapci a dívce". Ale to vytrvalé označování dospělých lidí "chlapec" a "dívka" se mi příčí. A ono jim je 18, 19, ne-li 20 a více let. To dřív znamenalo svobodné? A jen tak přibližně do 30? Nebo i sezdané pod 30? Úplně vidím, jak někomu říkám: "No moje babička, když měla první dítě, to byla ještě dívka, to jí bylo jen něco mezi 18 a 20. Ale samozřejmě vdaná dívka, to se tak tehdy slušelo. Než dosáhla věku ženy už měla několik dětí školního věku." Nevím, zda je to jen posun v jazyce nebo i v myšlení, ale kdekoliv na to narazím, tak mě to irituje.
2. Zuzana by byla uvěřitelnější, kdyby její otec nebyl v převýchovném táboře, ale pod drnem. Pak by to mohla být hrůzu nahánějící majorka Premingerová. Také se mi nezdá, že by tato zářná ukázka sil OP měla bydlet se svou zpátečnickou matkou a snažit se s ní aspoň trochu vycházet. V 19 letech, ve věku, kdy by mohla mít dvě děti, se chová a myslí jako natvrdlá puberťačka, nikterak radikální. Vlastně opravdu připomíná spíš nezdárného syna v mamahotelu než mladou budovatelku OP. Celá ta rodina mě iritovala a taky se k ní vztahovala nejnechutnější věta v celé knize. Doufám, že tohle úchylné chování není a nikdy nebyla norma nikde a pro nikoho.
3. Vztahy mezi lidmi obecně působí odlidštěně, ať už před OP nebo po. Už na mě ze starších knih jde kolikrát pocit, že ve 20. století byli všichni vadní. Ale nedávno jsem třeba četla Noční rozhovor od Mňačka a ten udělal lepší dojem.

Bavilo mě to, otevřený konec mi nevadil, ale zároveň jsem z toho zůstala jaksi rozpačitá a nevím, zda si knihu chci nechat nebo ne. Ono u těch knih, které jsou hodně o mezilidských vztazích (ale nejen u nich, podobný problém mám i u starších detektivek), vždy hrozí, že po 35 letech už na čtenáře z jiné doby budou působit divně. Postavy, jakkoliv realisticky vyvedené, mohou pak působit i takto: "Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček. Akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva Blbečci vedle sebe."

1 20.10.2023

Z knihy jsem trochu zklamaná. Hlavním sdělením je, že děti musíme naučit říkat ne a chápat, že není-li toto ne respektováno, je to velký problém, který je potřeba řešit s důvěryhodným dospělým. To snad každý ví, ne? Za nejlepší považuji materiál pro čtení s dětmi. Zde je několik postřehů, které třeba nemusí napadnout každého. Týkají se ale převážně ochrany dětí před cizími lidmi, ta z hlediska statistiky není ani zdaleka tak špatná jako ochrana dětí před známými lidmi.

Zajímavé, ale nic, co by mi úplně utkvělo v paměti. Asi by mě to bavilo mnohem více, kdyby takovou knihu napsal doktor - popularizátor vědy.

18.10.2023

Do knihy jsem se nemohla začíst. Poutavé pasáže střídaly obsáhlé odbočky, z nichž jen některé souvisely s dějem nebo dokreslovaly jeho okolnosti. Místy jsem doufala, že všechny dostane mor a zbytek budou prázdné stránky, jindy mě to bavilo a tak jsem vytrvala až do konce. Znovu už knihu číst nebudu.

1 18.10.2023

Byla jsem příjemně překvapená. Syrové vyprávění o Německu za války i po válce z pohledu cizince a Němky narozené až po válce (která tedy představuje především posluchače). Nelehké čtení. Řada hnusných zbytečných smrtí. Ale také něco z toho, na co v hodinách dějepisu není čas.

1 18.10.2023

A toto mě tedy nezaujalo. Ústřední myšlenka proč ne, literárně v pořádku, krásná práce s postavami (i vedlejšími), ale žárlivost mě nebaví a když už žárlivost slepce, tak báseň Slepý od Viktora Dyka. Jsem ráda, že jsem si knihu kdysi nevybrala k maturitě, i když je nenáročná (leda, že bych ji mohla číst místo Jména růže, v tom případě mě mrzí, že jsem ji tehdy neměla).

18.10.2023

Protože jsem měla doma povídkové sbírky od McBaina / Huntera dvě a obě byly tenké, přečetla jsem i druhou, byť mě první nijak zvlášť nezaujala. Tato mi přišla ještě slabší, v knihovně budou muset uvolnit místo jiným knihám.

18.10.2023

Čekala jsem spíš detektivky, dostala jsem takovou směs všeho možného, líbil se mi jen "Krátký příběh", ke knize se vracet nebudu.

18.10.2023

Nedočteno. Zkusila jsem z každé části kousek, ale nesedl mi styl psaní. Stoupencem poetismu asi nebudu.

Nedočteno. Nemám v literatuře ráda nonsensy, absurdno a jiné úžasně módní nápady z minulého století. Nebaví mě to. Člověku se ani nechce věřit, že tento autor své mládí prožil za druhé světové války. Celkem se mi líbila povídka Vlkodlak, kvůli té jsem se do čtení pustila, ale žádná následující už mě nezaujala, tak jsem knihu asi ve čtvrtině odložila.