YildizKorelidis komentáře u knih
Skvělá knížka k povzbuzení. Touto vždy začínám, když s něčím začínám, abych byla stále motivovaná a nevzdala se příliš brzo. A pak pokračuji s dalšími díly od této spisovatelky a pak i od jejích kolegů.
Velice poutavý příběh, na základě skutečných událostí. Vřele doporučuji, zvláště těm, co nemají moc času na čtení. Když mám takové období, komiks je jasná volba.
Na můj vkus dost přehnané, ale to už se dalo čekat z názvu knihy. Jako oddychovka super, přečteno za dva dny, čtivé a hlavně napínavé. Nic víc jsem od toho nečekala.
Chvilku to trvalo, než se tam začalo dít něco zajímavého, ale pak to mělo takový ráz, že jsem se od knížky neodlepila, dokud jsem to nedocetla. Závěr mi silně připomíná Erbenův styl: hřích - trest
Mě kniha moc bavila. Nepřišla mi nudná a rozvláčná. Nemohla jsem se odtrhnout. Asi záleží na každého vkusu.
Líbí se mi, jak lidi posuzují tuto knížečku jako strašně jasnou, zbytečnou, jednoduchou, bla bla bla. Hodně jsem zakopávala na strašně pozitivní ohlasy na tuto knížku a na mnoho doporučení. To, že je oblíbená dětmi, no, asi tak jako Malý Princ. Představují si příběh, ale pochybuji, že by pochopily napoprvé pointu. Podle mě knížka splnila účel. Je zjednodušená, aby předala co nejvíce z příběhu. Není potřeba to rozvádět do dvou set stran a více, jako mnohé motivační knihy. Za mě obrovská spokojenost. I když tyto informace, víme, známe, kdo je z nás má stále na paměti a řídí se podle toho?
Já nevím, ale zatím nejlepší a nejvtipnější příběh, který jsem o Asterixovi četla. Ale ještě mám hromadu před sebou, tak uvidíme.
Knihu mi doporučila tchýně, no neber to. Ale nemělo to být za trest Kniha se mi četla dobře, na 366 stran 190 kapitol je docela síla, ale lip mi to utíkalo, protože jinak bych odkládala knížku častěji. Téma mě bavilo, příběh méně, ale zas tam bylo napětí a bavilo mě hádat, co asi bude dal, kdo je tam do všeho zapletený a kdo ne. Stojí za přečtení, ale taky se stavím k názoru, že jednou a dost.
Po letech jsem si vzpomněla na Stopy hrůzy a stáhla si skoro 100 knížeček postupně po jednom na ulož.to. Toto je snad jediný díl, který jsem si i po letech pamatovala, snad možná kvůli té černé bestii, kterou jsem si přála mít taky :-) A jelikož teď dvakrát týdně cestuji několik hodin bez přestupu, Stopy hrůzy jsou mými největšími kamarády ve vlaku, protože za tu trasu s přehledem jednu knížečku vždycky přečtu :-D
Velmi humorné a čtivé, což jsem u tak starého příběhu vůbec nečekala. V budoucnu se ke knížce zase ráda vrátím.
Super navod, jak si udelat poradek sama v sobe. Jasne a strucne. Rada se budu k teto knizce vracet, at uz ze zvedavosti, z inspirace ci z potreby.
Autor se dost opírá o učení Dr. Normana W. Walkera, o kterém jsem četla před dvaceti lety. Ale co platilo včera nemusí platit dnes, takže jistá aktualizace k nynějšku tam je a to se mi líbí.
Začátek se vlekl, ale za pár kapitol jsem se nemohla odtrhnout. Romance s dvěmi vrahy pořád někde za rohem, o napětí tu opravdu nebyla nouze.
Když už tak dlouho tají věci, které nechce říct svému drahemu, měla by to tajit i před čtenářem. Ty průtahy mě rozčilují :-D
Výcuc z knihy Myšlením k bohatství, který ocení čtenáři, kteří knihu znají nebo to navnadí ty, kteří originál ještě nečetli. Já patřím do té druhé skupiny. Nevýhodou je, že když neznáte originál, který je samozřejmě podrobnější, tak se v knize na pár místech zarazíte, protože si nejste jistí, zda jste to pochopili správně. Proto se těším teď na ten originál, který mi to osvětlí
Souhlasím s kolegou čtenářem, že Ďábelský dar je jedna z nejlepších povídek. Mě se jich líbilo více. Nemůžu říct, že bych se u povídek nudila, to ne, jen když se jedná o soudní procesy, tam mám ráda stručnost a jasnost. Každá byla jiná a proto každý si oblíbí jinou. Například Tajemství skryté v nádobách a objasnění Případu kyselého deště mi vyloudilay úsměv na tváři. Tajmemství Florencie bylo docela akční a z Metamorfózy jsem měla husí kůži. Jak říkám, sto lidí, sto chutí.
Každá z těch povídek měla něco do sebe. Některé se mi četly líp, některé hůř, ono hodně záleží na vkusu každého čtenáře. Ale musím uznat, že oproti románu jsou povídky stručnější, nejsou tak rozevláté a nudné a jde se tam rovnou do jádra věci, což jsem zažila poprvé a tento styl akce a napětí mě hodně oslovil. A tím pádem i dost bavil.
V roce 2023 si přečíst anekdoty z roku 1974 je hodně úsměvné. Pobavilo :-)
Oba příběhy pěkné oddychovky. Už se přistihuji u toho, že milostné pasáže přeskakuji, protože mě víc zajímají životy a minulost hlavních postav a prostředí, ve kterém se vyskytují. Tím mě uchvátil druhý příběh, který se odehrava v království Bákristán a hlavní hrdina je vládnoucí šejk.