YildizKorelidis komentáře u knih
Mě kniha moc bavila. Nepřišla mi nudná a rozvláčná. Nemohla jsem se odtrhnout. Asi záleží na každého vkusu.
Autor se dost opírá o učení Dr. Normana W. Walkera, o kterém jsem četla před dvaceti lety. Ale co platilo včera nemusí platit dnes, takže jistá aktualizace k nynějšku tam je a to se mi líbí.
Skvělá knížka k povzbuzení. Touto vždy začínám, když s něčím začínám, abych byla stále motivovaná a nevzdala se příliš brzo. A pak pokračuji s dalšími díly od této spisovatelky a pak i od jejích kolegů.
Začátek se vlekl, ale za pár kapitol jsem se nemohla odtrhnout. Romance s dvěmi vrahy pořád někde za rohem, o napětí tu opravdu nebyla nouze.
Když už tak dlouho tají věci, které nechce říct svému drahemu, měla by to tajit i před čtenářem. Ty průtahy mě rozčilují :-D
Výcuc z knihy Myšlením k bohatství, který ocení čtenáři, kteří knihu znají nebo to navnadí ty, kteří originál ještě nečetli. Já patřím do té druhé skupiny. Nevýhodou je, že když neznáte originál, který je samozřejmě podrobnější, tak se v knize na pár místech zarazíte, protože si nejste jistí, zda jste to pochopili správně. Proto se těším teď na ten originál, který mi to osvětlí
Líbí se mi, jak lidi posuzují tuto knížečku jako strašně jasnou, zbytečnou, jednoduchou, bla bla bla. Hodně jsem zakopávala na strašně pozitivní ohlasy na tuto knížku a na mnoho doporučení. To, že je oblíbená dětmi, no, asi tak jako Malý Princ. Představují si příběh, ale pochybuji, že by pochopily napoprvé pointu. Podle mě knížka splnila účel. Je zjednodušená, aby předala co nejvíce z příběhu. Není potřeba to rozvádět do dvou set stran a více, jako mnohé motivační knihy. Za mě obrovská spokojenost. I když tyto informace, víme, známe, kdo je z nás má stále na paměti a řídí se podle toho?
Souhlasím s kolegou čtenářem, že Ďábelský dar je jedna z nejlepších povídek. Mě se jich líbilo více. Nemůžu říct, že bych se u povídek nudila, to ne, jen když se jedná o soudní procesy, tam mám ráda stručnost a jasnost. Každá byla jiná a proto každý si oblíbí jinou. Například Tajemství skryté v nádobách a objasnění Případu kyselého deště mi vyloudilay úsměv na tváři. Tajmemství Florencie bylo docela akční a z Metamorfózy jsem měla husí kůži. Jak říkám, sto lidí, sto chutí.
Já nevím, ale zatím nejlepší a nejvtipnější příběh, který jsem o Asterixovi četla. Ale ještě mám hromadu před sebou, tak uvidíme.
Velice poutavý příběh, na základě skutečných událostí. Vřele doporučuji, zvláště těm, co nemají moc času na čtení. Když mám takové období, komiks je jasná volba.
Každá z těch povídek měla něco do sebe. Některé se mi četly líp, některé hůř, ono hodně záleží na vkusu každého čtenáře. Ale musím uznat, že oproti románu jsou povídky stručnější, nejsou tak rozevláté a nudné a jde se tam rovnou do jádra věci, což jsem zažila poprvé a tento styl akce a napětí mě hodně oslovil. A tím pádem i dost bavil.
V roce 2023 si přečíst anekdoty z roku 1974 je hodně úsměvné. Pobavilo :-)
Oba příběhy pěkné oddychovky. Už se přistihuji u toho, že milostné pasáže přeskakuji, protože mě víc zajímají životy a minulost hlavních postav a prostředí, ve kterém se vyskytují. Tím mě uchvátil druhý příběh, který se odehrava v království Bákristán a hlavní hrdina je vládnoucí šejk.
Zdařilá jednorázová romance přečtená za jeden den, kde nejvíc ze všeho jsem se od druhé poloviny knihy nahlas smála, než abych si více užila erotické pasáže. K těmto knížečkám se nevracím, ale kdybych si měla nějakou vybrat na opáčko, byla by to tahle
Po druhé kapitole jsem usnula. Při dalším pokusu o čtení praštily hlavní hrdinku do hlavy štafle a čtení už bylo veselejší. Přečetla jsem knížku za jeden den a doporučuji na ten začátek uvařit si kafe. Knihu jsem objevila v knihobudce a po přečtení ji posílám zase dál
Knihu mi doporučila tchýně, no neber to. Ale nemělo to být za trest Kniha se mi četla dobře, na 366 stran 190 kapitol je docela síla, ale lip mi to utíkalo, protože jinak bych odkládala knížku častěji. Téma mě bavilo, příběh méně, ale zas tam bylo napětí a bavilo mě hádat, co asi bude dal, kdo je tam do všeho zapletený a kdo ne. Stojí za přečtení, ale taky se stavím k názoru, že jednou a dost.
Znamenité a podivné příhody pana Prášilka mi přislo jako nepovedený vtip a Dinah jsem nedokázala dočíst. Všechny ostatní měly něco do sebe, některé samozřejmě víc, jiné míň, to opravdu záleží na vkusu čtenáře.
Zajímavý nový přístup k depresím. Začlenila jsem a uvidíme, protože jak se říká, na každém šprochu ;-)
Nevím, co od toho čekali ostatní, ale mě to bavilo. Žádné zbytečné rozepisování nudných popisů lidí, míst atd. Přečteno za jeden den. Jako oddychovka bezva.