xulij01
komentáře u knih
Praha
Jaroslav Šetelík
Jedná se o velkoformátovou obrazovou publikaci s nádhernými akvarely Prahy (výška cca 35 cm a šířka cca 25 cm). Na některých je vyobrazena jedna stavba či nějaké malebné zákoutí, na jiném panoramatický pohled na Prahu. Ke každému obrazu je přiřazen stručný popis, který je ve více jazycích (díky tomu se často stává, že na jedné straně je obrázek s českým popisem a na další pak v cizích jazycích). Popis vypadá například takto:
Hrad Pražský pod sněhem. Od východní strany hledíme na hrad jako na ucelenou středověkou pevnost. Dvě cesty vedou k Černé věži, vlevo Staré zámecké schody, vpravo cesta po Opyši, jak je nazýván výběžek hradní hory, jako hřbet delfína dolů se svažující. Hradčany v ovzduší zimního dne jakoby podřimovaly nad městem, jehož domy se tulí k hradní skále.
S nasazením života
Peter Arnett
Paměti válečného reportéra (zabýval se i jiným zpravodajstvím, ale válečné konflikty knížce dominují), nejobsáhleji je popsána válka ve Vietnamu. První část knihy popisuje jeho začátky, zajímavější je to pak až od popisu válečných konfliktů. Jeho krédem bylo nestranné zaznamenání skutečnosti, ve Vietnamské válce byly samozřejmě tlaky ze strany USA, aby se o tom referovalo převážně kladně, což ale on nemohl (nebyl samozřejmě sám), když to viděl na vlastní oči. Do určité míry to charakterizuje následující příhoda popsaná v knize. Na protest proti vládě Diema (USA ho prvně podporovali, ale vzhledem k jeho excesům postupně ztratil jejich podporu) se někteří budhističtí mniši byli ochotní na protest i veřejně upálit, u jedné takové sebevraždy byl i Arnett. Nebyl sám, reportérů tam bylo povícero, měli dopředu zprávu, že k tomu dojde. Nikdo z nich se nesnažil sebevraždě zabránit, snažili se to primárně nestranně zaznamenat, když mu to poté někteří vytýkali, tak k tomu řekl:
„Má odpověď zněla, že kdybych byl vzal rozum do hrsti, možná bych té sebevraždě mohl zabránit – pokud bych se na mnicha vrhl a vyrazil mu benzín z rukou. Jako lidská bytost jsem to samozřejmě udělat chtěl, jako reportér jsem však nemohl. Kdybych to byl zastavil, tajná policie, která vše sledovala zpovzdálí, by ho okamžitě zatkla a odvezla by ho bůhvíkam. V té době jsme už věřili, že opoziční mniši jsou tajně popravováni. Kdybych se byl pokusil tomu zabránit, vehnal bych se přímo do vietnamské politiky. Má role reportéra by vzala zasvé spolu s mou důvěryhodností.“
Je to psané bez příkras, zároveň se autor nestydí přiznat, že měl leckdy strach (dost jeho kolegů zemřelo). Například se nachomýtl k nočnímu přistání vrtulníku v oblasti obklíčené vojáky Vietkongu a hrozilo reálné nebezpečí, že zahájí palbu. Aby mohl pilot bezpečně přistát, tak museli držet v rukou lampy, pilot po nich chtěl, aby s nimi trochu potřásali kvůli lepšímu určení polohy, na to Arnett zahlásil:
„Nevím, hoši, jak vám, ale mně se svítilna třese v ruce od té chvíle, co jsem se sem postavil.“
Některé historky působí až absurdně. Ve Vietnamu přebýval v oblasti, kde Vietkong nebyl, najednou se ozvala střelba, která připomínala kulomet, víceméně všichni cestující okamžitě opustili autobus a schovali se ve škarpě. Poté se zjistilo, že tam USA natáčí propagandistický film, jak má válka vypadat. Arnett měl hned velmi zajímavou reportáž, po jejím uveřejnění to samozřejmě okamžitě stopli (mohli mít snadno tisíce minut reálných záznamů, ale to by nebylo tak uhlazené).
Přemožitelé času 01
Milan Codr
Hezky zpracovaná publikace, kde se lze dozvědět čtivou formou řadu zajímavých informací o známých osobnostech. Rozdělená je do čtyř sekcích: literatura, věda a technika, hudba, výtvarné umění. Zajímavé je, že to není práce jednoho člověka, ale většího množství autorů (někteří z nich zpracovali životopisy více známých osobností).
U každé osobnosti je uvedený malý černobílý kreslený portrét. Navíc je v knížce celkem 16 stran černobílých a 32 barevných příloh (vyobrazení uměleckých děl, vynálezů, osobností…). Ve své době to musela být oblíbená knížka, a i dnes má rozhodně co nabídnout. Novější knížky podobného typu kladou často důraz na obrazovou přílohu, a tak nějak zapomínají na kvalitu textu (informací), což u této publikace rozhodně neplatí. V sekci literatury jsou například: Thomas Mann, Jules Verne, Denis Diderot, Jack London… Věda a technika: Alexander Fleming, Giordano Bruno, Karel Klíč, Jan Janský… V hudbě: Guiseppe Verdi, Niccolo Paganini, Fryderyk Chopin, Georges Bizet. Ve výtvarném umění: Honoré Daumier, Tiziano Vecelli, Raffael Santi, Václav Hollar…
Zázraky ve světě zvířat
David Black
Velmi poutavou formou jsou podány informace o vybraných zvířatech (namátkou žirafa, fregatka, chameleon, žralok, termití královna, vážka…), vše je doplněné barevnými fotografiemi. Určeno pro čtenáře od 12 let (leccos nového se samozřejmě může dovědět i starší ročník). Například kousek textu o lenochodovi:
„Gepard je nejrychlejší ze všech savců, zato lenochod je ten nejpomalejší. Jeho špičková rychlost, kterou ale neudrží ani několik metrů, nikdy nepřesahuje kilometr za hodinu. Lenochod však jen málokdy spěchá. Vše, co dělá, dělá pomalu. Osmnáct hodin denně tvrdě spí. Potravu tráví a zažívá tak pomalu, že mu stačí vyprazdňovat se a močit jednou za týden…“
I přesto, že se jedná o starší publikaci (rok vydání 1981), má i dnes co nabídnout. Jen je potřeba brát některé informace v kontextu doby, kdy byla knížka napsána. Je tam například popsaný i komár a u něj se dozvíme, že na malárii umírá asi 1 milión lidí ročně, což v dnešní době již neplatí.
Cesty velkých objevitelů
Richard Cavendish
Pěkně zpracovaná publikace. Kniha obsahuje velké množství obrazového materiálu, úryvky z deníků, přehlednou mapku zobrazující jednotlivé cesty, a to včetně měřítka a vymezení časového období, kdy cesty probíhaly. I přes velké množství fotografií se čtenář dozví o jednotlivých cestovatelích slušné množství informací. Na začátku knihy je souhrn objevitelských cest po jednotlivých světadílech a letech. Kniha se věnuje 30 objevitelům.
Březnové idy
Thornton Wilder
Román je psaný pouze formou dopisů, mezi pisatele například patří Caesar, Clodia z rodu Clodiů-Pulchrů, Kleopatra, Cicero, Catullus a další. Děj se odehrává v době před zavražděním Caesara. Část dopisů je meditativní (zvláště to platí o dopisech Caesara).
Jedná se ovšem o fikci, autor si dopisy vymyslel, ač tedy mohou působit reálně, tak rozhodně nejde o pravdivý historický obraz (je to míchání fikce a historických událostí). Některé postavy v té době byly již dokonce i mrtvé – například Catullus, historickou událost neváhá autor klidně o pár let posunout. Každopádně toto je v úvodu nakonec i zdůrazněno. Celkově je to zajímavě napsané, trošku mi ty dopisy připomínaly jednotlivá dějství v divadelní hře.
Lidé, kteří změnili svět - 50 slavných osobností, jejich stručné životopisy a obrazové dokumenty
* antologie
Kniha obsahuje stručné informace o 50 významných osobnostech. Namátkově: Faraday, Liebig, Darwin, Lenin, Hahn, Picasso… Knížka má bohatou obrazovou přílohu, díky tomu ale zbývá méně prostoru pro podrobnější informace. Každá osobnost je „uvedena“ dvojstránkou, kde je zpravila její portrét a velmi stručné shrnutí. Například Kolumbus je charakterizován:
„Zřejmě to byl tvrdohlavý, neústupný, vytrvalý člověk. Kryštof Kolumbus žil v letech 1451 – 1506. Španělé ho pojmenovali Cristóbal Colón. Mnoho let se pokoušel najít novou cestu po moři do Indie. V roce 1492 se vydal na cestu se směšnými bárkami. Našel Nový svět – objevil Ameriku. Aniž ze svého úspěchu kdy něco měl…“
Přijde mi, že dvojstránka by se dala využít rozhodně lépe. Další obrazové přílohy jsou samozřejmě i v navazujícím textu a díky tomu jsou ty informace poměrně stručné (ač má knížka 352 stran). Takže pokud čtenáři stačí základní informace a má rád bohatou obrazovou přílohu, tak mu knížka poslouží.
Zbylo nás devět
Jiří Osolsobě
Autentické a velmi čtivě napsané vzpomínky člena posádky bombardéru. Po okupaci Československa šel Jiří Osolsobě bojovat do Francie a po její kapitulaci se dostal do Velké Británie, kde absolvoval radiotelegrafický výcvik. Psáno je to bez příkras, autorovi se podařilo věrně zachytit pocity účastníků bojů a dobovou atmosféru. Píše, že celkový počet nalétaných hodin nad nepřátelským územím musel dosáhnout 200 hodin (u bombardérů operujících nad pevninou), ti, co se toho dožili, pracovali dále většinou jako instruktoři (v knížce je údaj, že to se podařilo zhruba jen 12 %...). Jiří Osolsobě po splnění limitu hodin nastoupil výcvik jako pilot bombardéru (instruktora dělat nechtěl) a poté létal v peruti hlídkující nad oceánem (zde byl počet hodin 800, většinou nedošlo k žádnému kontaktu s nepřítelem, moře je příliš rozlehlé, takže se ve většině případů jednalo o značné monotónní lety).
Obrazy slavných mistrů z Muzea výtvarných umění v Budapešti
Klara Garas
Kniha má zhruba formát A5. Na levé straně je vždy doprovodný text, kde se dozvíme základní informace o malíři a jeho obrazu (rozměry, použitá technika…), na pravé straně je poté přímo samotný obraz. Texty jsou výstižně a poutavě napsané. Bohužel jen zhruba polovina ilustrací je barevná, což je škoda, v doprovodném textu je například uvedeno: „zářivý kolorit obrazu“, na černobílé ilustraci to tak úplně nevynikne…
Historické pády a vzestupy
Louis Baldwin
V knížce je stručně popsán život vybraných osobností. U většiny příběhů platí, že na počátku je bohatý sled neúspěchů, který je nakonec vykoupen úspěchem (pro každou osobnost je vyčleněno několik stránek, takže se čtenář dozví pouze základní informace, navíc je to opravdu primárně zaměřené na výčet všech neúspěchů a v závěru na nečekaný úspěch).
Hodně zvláštní je výběr osobností (celkem 39) namátkou: Mojžíš, Ježíš, Mohamed, Georges Bizet (hudební skladatel), Cole porter (hudební skladatel), Eugene O'Neill (dramatik), Thomas Edison (vynálezce), Winston Churchill (politik)... Takže kromě osobností notoricky známých a významných i takové, které mnoha lidem nic neřeknou. Víceméně byly vybrány právě kvůli tomu, že dle autora zažily prudké pády a vzestupy (to může ale nakonec platit pro slušnou část známých osobností). Některé informace jsou zajímavé, dle autora Edison strávil řadu let těžbou rudy, kdy zkoušel zcela nové postupy, které se ale příliš neosvědčily a stálo ho to takřka veškeré jeho jmění.
Někde to ovšem po jazykové stránce zaskřípe, asi nejmarkantnější je následující úryvek (Mojžíš ochraňující ženy u studně): „K úděsu pastevců vyrazil ze stínu keře jako raketou poháněný mstitel a předvedl strnulé skupině, jak taková mechanická mlátička pracuje. Dostali krátkou vzdělávací lekci o pocitu těch, kteří se v jejich případě ocitávali většinou na straně adresáta.“
Atentát na Reinharda Heydricha
Miroslav Ivanov
Příběh je vyprávěn z pohledu jednotlivých „pamětníků“, přičemž se autor neomezuje pouze na ty, kteří se přímo s parašutisty setkali. Najdeme tam například výpověď šoféra převážejícího Heydricha do nemocnice, zprávu doktora, který zraněného protektora ošetřil… Díky tomu vzniká zajímavý obraz z různých pohledů jednotlivých aktérů (a není jich málo).
Knížka je opravdu nesmírně čtivá (vyprávění umí vtáhnout čtenáře do děje) a obsahově bohatá, o atentátu se lze dozvědět celou řadu zajímavých informací. Názvy kapitol bohužel neobsahují jména lidí, z jejichž pohledu je vyprávěno (např. „Vzpomínka druhého železničáře“) a ne všude se jméno daného člověka ve vyprávění vyskytne, což je vcelku škoda.
Druhá světová válka. I. díl, Blížící se bouře
Winston S. Churchill
Hodnocení se dá vztáhnout na všechny díly. Kniha obsahuje velké množství memorand, telegramů, nót, konceptů, návrhů, úvah… Dá se říci, že valná většina jeho rozhodnutí či myšlenek je právě doložena nějakým dobovým dokumentem (občas čerpá i z archivů ostatních mocností). Taktéž využívá mapky a různé statistické souhrny (například počet potopených či vyrobených lodí, sestřelených letadel atd.). V knize jsou i fotografie. Obrovskou výhodou takového přístupu je, že to má písemně podložené nějakým dobovým dokumentem a díky tomu nedochází ke zkreslení skutečnosti, samotná paměť nebývá spolehlivá (sepisoval to po válce, kdy měl mnohem přesnější informace než v průběhu války…).
Skoro mě napadlo slovíčko „grafoman“, když jsem jeho knížku četl, v jeho případě ale pouze ve smyslu množství (telegramy opravdu nešetřil). Jeho myšlenky mají hlavu a patu a dokáže to napsat i velmi čtivě. Klidně tam napíše i chyby, kterých se dopustil, takže se nejedná o nějakou oslavnou ódu.
Jeho království
Mika Waltari
Pro mě jedna z nejzajímavějších knížek, které jsem kdy četl. Waltari je můj oblíbený autor, umí psát neobyčejně čtivě a člověk má pocit, že se to mohlo tímto způsobem odehrávat. Příběh líčí, jak hlavní postava cestuje do Jeruzaléma, protože na základě proroctví (různých národů) se tam má objevit nový „vládce světa“. Dorazí tam akorát v době, kdy dokonává Ježíš Kristus na kříži.
Děj se poté točí kolem toho, že se hlavní hrdina snaží vyzískat co nejvíce informací o Ježíši, je světsky zaměřený, takže je pro něj obtížné jeho učení pochopit (natož přijmout). Z mého pohledu dokázal autor postavám vdechnout život a umím si i vcelku představit, že taková knížka někoho přivede ke křesťanství (líčení událostí jinak víceméně odpovídá bibli). Za mě můžu knížku jen doporučit.