Wrent
komentáře u knih
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Teď při třetím čtení knihy mě tak trochu překvapilo, že mě najednou mnohem více zaujali putovací pasáže s Frodem než příběhy ostatních členů společenstva (což je velký kontrast s filmovou verzí). Sugestivní popisování neskutečně těžké cesty skrz Mordorské pláně patří k Tolkienovým mistrovským dílům a samozřejmě ani ostatní pasáže knihy nemůžu nic jen chválit, Pán Prstenů se prostě dobře čte, i když už znám jeden každý moment knihy...
R.U.R.
Karel Čapek
Dlouho jsem tenhle kus odkládal a vlastně ani nevím proč, řadím ho v Čapkových divadlech hned za Bílou nemoc... I když teda děj moc překvapující není, ale to už se u profláklých děl asi stává. Některé dialogy jsou ale úžasné, musím uznat, že nejvíc se mi snad líbil úplný začátek.
Atuánské hrobky
Ursula K. Le Guin
Kdo čeká pokračování příběhů z pohledu mladého čaroděje z prvního dílu, může mít krapet zklamán, středobodem celé knihy bude totiž kněžka Arha. Pozřená. Bezejmená. Popisování jejích pocitů jde ale autorce snad ještě líp (že by v tom hrála své "shoda pohlaví"?) než ji šlo rychlé vypravování příběhu v předchozí knize. S Gedem se však také setkáme. Děj se tentokrát nepřelévá z jednoho místa na druhý a je tak přeci jen krapet přehlednější a snad i napínavější, ač to v této recenzi nedokážu úplně posoudit, protože ani několikaletá pauza od prvního čtení nezpůsobila, že bych zápletku zapomněl...
I tak jsem se ale dost bavil, Guinin styl je výjimečný.
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
Geniální styl britského humoru 80. let s ještě geniálnějšími postavami. Prachobyčejný Artur Dent, kterého si prostě oblíbíte. Ford nepropadající panice. Zafod, který ani sám netuší co dělá. Klidná Trilien a její hodně myšky. Nejdepresivnější robot ve vesmíru. Počítač zpívající hymnu Liverpoolu. Vogonský býsník. Vogonský strážný. Budete se neskutečně bavit u často neskutečně nesmyslných rozhovorů.
Doporučuji poslechnout si i Audio knihu namluvenou mladým Dykem
Čaroděj Zeměmoří
Ursula K. Le Guin
Když jsem zjistil, že se knihy Zeměmoří dají opět koupit, neváhal jsem ani minutu. Přece jen už je to nějaký ten čas, kdy jsem je naposledy četl. Při tomto druhém čtení jsem měl zpočátku chvíli pocit, že je děj strašně zrychlený, až plytký (ale také jsem předtím četl Pána Prstenů, že...), což ale po několika stránkách (tak dvou?) okamžitě odeznělo. Ursula Le Guin nepotřebuje zabíhat do složitých podrobností, podivuhodný ostrovní svět dokáže popsat v odstavci a i tak si čtenář udělá obrázek o všem potřebném, což se ještě více stupňuje u postav. Spisovatelka vytvořila nádherný svět s úžasnou mytologií, kterou od ní později převzalo mnoho autorů fantasy a nechala oživnout podivuhodnou postavu čaroděje Geda, jehož mládí je představeno právě v této knize. Jeho syrově podaná cesta za vlastním stínem je prostě epická. Škoda, že tohle fantasy není vůbec tolik známé...
Život je jen náhoda
Leonard Mlodinow
Dlouho jsem nečetl zajímavější a inspirativnější knihu. Život je jen náhoda vás zavede do podivuhodného světa jednoho z odvětví matematiky, které se od těch ostatních tak trochu liší. Do světa pravděpodobnosti a statistiky. Nejde však o žádné nudné příklady, naopak. Autor nám v textu ukazuje, jak špatně je lidský mozek uzpůsoben k vnímání pravděbodbností (a nepravděpodobností), jak špatně umíme rozpoznat náhodu a jak ji vlastně ani neumíme vytvořit.
jedním slovem - geniální. Naprosto geniální.
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
I na třetí přečtení nenacházím skoro nic, co bych knize vytkl (snad jen poezii, navíc občas ve zvláštním překladu, většinou přeskakuji). I když znám děj už skoro nazpaměť, nenudí mě a naopak jsem při čtení velice napjat. Musím však také vyzdvihnout práci scénáristů k filmu, kteří opravdu z knihy vybrali, co to šlo. Pán Prstenů je prostě základní knihou fantasy a těžko se jí něco vyrovná...
Neklidný hrob
P. J. Parrish
Obyčejný dárek k Vánocům se rázem proměnil ve velice zajímavou hororovou detektivku. Čekal jsem něco nudného, rádoby strašidelného, ale dostal jsem pravý opak.
Neklidný Hrob patří mezi tu elitní sortu knih, od kterých se budete jen velice velice těžko odtrhávat, a to i v případě, že se v některých částech budete bát. Už od počátku dokázala kniha skvěle navodit ponurou depresivní atmosféru a zápletka se stále vyvíjela dost překvapivým směrem.
Mám chuť sehnat si další případ Luise Kincaida...
Čarodějky na cestách
Terry Pratchett
U tohoto tria na cestách jsem spíš čekal čistě příběhovou linii, vůbec mě nenapadlo, že by si Pratchett mohl vzít na mušku nějaký ze stereotypů, jak to tak rád dělává. Kromě zajímavého (i když trochu očekávatelného příběhu) se však naváží do všech neduhů cestování, do "cizích krajů" a v podstatě do celého přísloví "Všude dobře doma nejlíp."
Navíc jde asi o jedinou knihu, kde Bábi Zlopočasná řekne vtip. A hraje karty.
Za temným portálem
Christie Golden
Adam KučeraMěl jsem možnost knihu přečíst ještě před jejím vydáním v angličtině a to ve mně zanechala opravdu docela hluboký dojem. V porovnání s předcházející knihou Příliv Temnoty je Za Temným Portálem o kategorii výš. Já osobně to přičítám hlavně vlivu Christie Golden, která má s Warcraft literaturou přece jen jiné zkušenosti než Aaron...
Kniha popisuje dění datadisku hry Warcraft II a myslím, že si s tou látkou pohrála více než dobře. Oproti suchému předchozímu dílu, kde se šlo od nudné bitvy přes patos konverzací jen k další bitvě, se zde dočkáme větší akce a hlavně mnohem lepších dialogů a v podstatě i zápletky.
Hrdinský motiv výpravy do neznámého světa, Deathwingovy interference, milostné pletky mezi dvěma hlavními postavami a hlavně takové ty malé detaily, které dokáží potěšit každého fanouška nebo hráče World of Warcraft (setkání s mladým Garroshem, Ner'zhulova touha po "lepším trůnu"), dělají z knihy jednu z mých oblíbených Warcraft novel.
Nadělat prachy
Terry Pratchett
Tentokrát Pratchett zamířil své kritické pero na ekonomii a s využitím hrdinů z knihy Zaslaná Pošta opět stvořil zajímavé dílo. Zlatý standard je velice důležité téma i v našem světě a je opravdu vtipné, jak si s tímto tématem na konci Pratchett zahraje. Vynikající jsou samozřejmě i oba "patricijové". Bohužel dávám jen čtyři hvězdy, protože jako u některý dalších Zeměploch, i u této knihy jsem měl pocit, že tohle je až moc absurdní. To už mi místy prostě nesedí.
Poslední hlídka
Sergej Lukjaněnko
Ani Poslední hlídka nezklamala a upřímně doufám, že název nakonec nebude pravdivý. Ač jsem na ni neslyšel úplně nejlepší názory a bál se "příliš namakaného" Antona, bylo to ok. Skvělý jsou klasicky autorovy narážky na popkulturu aj. Závěr možná trochu přehnanej, ale to už se dalo čekat od několika knih zpátky. Hlavně se mi líbila narážka na film, to by mě zajímalo, jestli to i podle Lukjaněnka mělo vyznít takhle posměšně. Doufám, že jo. :)
Jinak zase jedna kniha, kterou jsem přečetl v podstatě v kuse
1000 věcí, co mě serou Vol. 1
Attilla Bič Boží (p)
Na blog 1000 věcí, co mě serou, jsem narazil už někdy na začátku tohoto roku a od přečtení prvního článku mě velice zaujal. Bohužel jsem ale začal tzv. "hejty" číst se zpožděním, a nějak jsem neměl čas to u monitoru dohánět a tak ležel blog dlouhou dobu ladem v záložkách. Dokud web nevyhrál Křišťálovou lupu a já nezjistil, že první dvoustovka věcí, bez nichž by tady asi bylo líp, vyšla v knižní podobě.
Neváhal jsem.
Přečetl jsem ji během v podstatě dvou dnů, tak mě jednotlivé názory zaujaly. S většinou příspěvků jsem naprosto souhlasil, s menší částí jsem tak trochu polemizoval a tak dvě až tři věci mi vyloženě neseděli. Jinak jsem se ale výborně bavil.
Vtipnou formou jsou v knize popsány všechny ty maličkosti, které každou osobnost tak trochu... no... prostě serou.
Příběhy Sherlocka Holmese
Arthur Conan Doyle
Příběhy Sherlocka Holmese je povídkovým sborníkem relativně velkého počtu detektivových případů, které na sebe v podstatě nenavazují. Co jsem pochopil, tak by v podstatě mohly předcházet všem příběhům ostatním. Já jsem svou Sherlock mánii chytl někdy o prázdninách a tento v pořadí myslím třetí kus jsem dorazil až o poznání později, kdy nadšení trochu opadlo.
Ne že by povídky a případy byly o tolik slabší než takový Hund von Baskerville, ale musím uznat, že se Doyle neubránil opakování se. Případ od případu se sice trochu liší, ale neochvějná detektivova logika přestává postupně býti obdivuhodná a zábavná. I tak se mi ale hrozně líbí temná atmosféra mlhavého anglického venkova i špinavého Londýna z konce 19. století ...
Oceňuji, že když se zpětně podívám i na nejnovější SH film (myslím ten první, ne ten chystaný druhý), že vidím, jak autoři čerpali některé drobnosti i z těchto méně známých povídek.
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
Velice zajímavá detektivka s úžasnou postavou Sherlocka Holmese, který je určitě tím největším, co A.C Doyle světu dal. Ač v knize on sám dlouhou dobu chybí, nepřestanete být napnuti a z vlastní zkušenosti vím, že se budete snažit knihu dočíst při každé příležitosti. (Kvůli tomu nečtěte na mobilu s velice malou kapacitou baterie :-) )