wimpzk komentáře u knih

Po této knize jsem sáhl krátce poté, co Philip Roth zemřel. Dosud jsem měl v živé paměti jeho krásně tragikomické povídky Sbohem, město C a ještě Komičtější a hořce sarkastickou knihu Portnoyův komplex. Proto, když autor zemřel, objednal jsem si několik dalších jeho knih s hrdinou Zuckermanem, dílem proto, abych mu jaksi čtením vzdal tichý hold a dílem proto, abych sebe pobavil. Kniha Elév mě ale překvapila v několika rovinách. Jednak tím, že není prvoplánově zábavná, byť jemný humor se knihou vine neustále, ale jaksi hloubavější. Autor v ní reflektuje své spisovatelství v konfrontaci s postavou "zasloužilého" slavného staršího spisovatele Lonoffa. Samozřejmě se tu odráží i autorova reflexe údělu židovství a to jak ve vztahu k Lonoffovi, tak i v humorném retrospektivním vzpomínání na autorova otce, ale především pak v lehce provokativní úvaze, že Lonoffova mladá milenka Amy je ve skutečnosti Anne Frankovou, která nezahynula v koncentračním táboře, ale zázračně přežila, dostala se s novou identitou do Ameriky, aby se pak stala jakousi můzou páně spisovatelova...Kniha vrcholí rozkolem mezi Lonoffem, jeho ženou a Amy, Zuckerman je jakýmsi pasivním a humorně bezradným účastníkem tohoto dění. Čtenář by chtěl vědět víc, vyprávění knihy ale náhle končí a zanechává čtenáře s mnoha otázkami...Mám rád knihy, které mě nutí přemýšlet dávno po jejich přečtení. Zde jsem se navíc i dobře bavil, takže knihu můžu vřele doporučit. Avšak s ohledem na předešlé Rothovi knihy dávám o hvězdičku méně.

4 20.06.2018

Má druhá kniha od J. Škvoreckého (jako vůbec první jsem četl Mirákl). Kdysi dávno jsem viděl pár dílů stejnojmenného seriálu, tehdy mě nijak zvlášť nechytil. To se však nedá říct o této knižní předloze. Úžasné čtení. Vtipné, svižné, tragikomické a sebeironické. zkrátka a dobře jsem se při čtení bavil, ale i místy dojimal a nostalgicky vzpomínal na vlastní milostné (podobně neúspěšné) eskapády z mého dospívání. Těším se na další knihu páně Škvoreckého, nepochybně to budou Zbabělci.

5 02.06.2018

Celkem svižné čtení o osobní i pracovní krizi může pracujícího pro izraelské tajné služby. Škoda jen, že se autor nesnažil o detailnější popis, myslím, že by to nebylo knize na škodu. Ale i tak zajímavá kniha, místy mi připomínala Cizince od A. Camuse.

2 07.05.2018

Moje první maigretovka. Nebýt filmových adaptací s Rowanem Atkinsonem, asi bych po detektivkách G. Simenona jen tak nesáhl.
Ale ke knize. V obou příbězích jde o klasickou detektivní mravenčí práci, kdy komisař Maigret postupuje krok za krokem k objasnění případu. Nikomu ze svých spolupracovníků ale nenechává nahlédnout do svého uvažování. Samozřejmě tím napíná i čtenáře, což je dobře.
Knihu můžu vřele doporučit.

1 31.03.2018

Místy velmi vtipné fejetony či mini povídky, bohužel často hodící se dle mého názoru spíše do novin než do knihy. Přesto jako celek drží pohromadě a jako oddechové čtení k pousmání nad paradoxy každodenního života lze jen doporučit.

1 11.03.2018

Literární styl J.K. Rowlingové mám rád již od té doby, co jsem hltal Harryho Pottera. Autorka má nejen velký talent a dar psaného slova, ale dokáže také velmi zručně a plasticky popsat rozličné lidské charaktery... Ale k samotné knize. Hedvábník je skvěle napsaná detektivka, řekl bych, že ještě lépe než Volání kukačky. Napětí vydrží až do samého konce, odhalení vraha mě velmi překvapilo, ačkoli bylo nakonec logické. Již teď je jisté, že se zrodil další velký detektiv, Cormoran v kombinaci s Robin...Prostě zážitek a už se těším na další knihu ze série.

5 10.02.2018

Kolísavá literární kvalita jednotlivých povídek. Na druhou stranu zde čtenář zahlédne záblesk vzniku jakéhosi podhoubí pro látku pozdějšího Švejka. Ten je zde koneckonců zastoupen několika povídkami, v nichž se poprvé tato slavná figura objevuje.

1 28.12.2017

Uf, kniha dočtena. Už jsem v to skoro nedoufal. Ale popořádku. Bernharda jsem vždy měl a stále mám velmi rád. Jeho vodopád myšlenek, které se zdánlivě opakují, ale vždy se nově rozvíjí v další a další obrazy a úvahy, jeho neotřelý a provokativní jazyk, kterým si Bernhard nebere servítky, zkrátka toto vše mi kdysi učarovalo a vrhal jsem se do jeho knih jako do rozbouřených vln. Ale u Vápenky jsem najednou uvízl v bahně a nemohl se pohnout, zkrátka tuhle tůň jsem málem nepřeplaval. Proč? Vždyť jazyk je stále stejně břitký, valivý, naléhavý, ostrý…Kde je tedy chyba? Možná právě v tom, že vlastně nejde o děj, o vývoj postav, o dramatiku příběhu, ale prostě se zde spisovatel jen a jen vypisuje z nějakého traumatu prostřednictvím alter ega Konráda, možná se zde odráží Berhardova tvůrčí krize, kterou narouboval na nemožnost hlavní postavy sepsat studii o sluchu. Nevím.
Knihu jsem tedy dočetl, a asi navždy ji odložím hluboko do útrob knihovny a nebo pošlu dále, třeba zaujme někoho stejnou intenzitou, jakou mě od další opakované četby odradila.

12.11.2017

K tomuto pokračování Milénia jsem nejdříve přistupoval poněkud s opatrností a nedůvěrou, zvlášť poté, co jsem si přečetl několik ne příliš lichotivých recenzí. Nicméně když jsem knížku začal číst, naprosto mě pohltila a hltal jsem ji jako předešlé díly série. Úžasný příběh, uvěřitelná zápletka i vyvrcholení. Plný počet hvězdiček nedávám jen proto, že ve srovnání s trilogii S.Larssona vychází původní trilogie právě o tu jednu hvězdu lépe.

3 06.08.2017

Od Philipa Rotha jsem jako první knihu přečetl Portnoyův komplex, u kterého jsem se velmi bavil břitkým a velmi nekorektním humorem. Očekával jsem tedy od povídek autorovy prvotiny podobný zážitek. Překvapilo mě však, jak jsou povídky napsány. Jde spíše o hořkosladké či tragikomické příběhy, u kterých jsem se na jednu stranu bavil, na stranu druhou vnímal vážnou strunu, která ve mně zněla ještě dlouho po přečtení každé z povídek...Těším se na další autorovy knihy.

3 18.06.2017

Román, který byl pro mě, tak jako většina Hostovského knih, zvláštním čtenářským zážitkem v několika rovinách. Tak předně autorův jazyk mě okouzloval po celou dobu čtění. Jeho místy velmi archaická slovní zásoba pro mě měla zvláštní půvab. Dále příběh, který je pikantní již tím, že se jedná o emigrantský námět s pitoreskními souvislostmi. Autor ve své ironii nešetří nikoho a vyústění příběhu s ukradenými penězi a vraždou, jen podtrhuje celý ironicko-srkastický děj. Oceňuji také autorovy psychologické portréty jednotlivých figur. Zkrátka Hostovský výborný jako vždy, vřele doporučuji ke čtení.