Willandra komentáře u knih

Kniha, která se snaží hrát na svědomí a morálku, na mě působila docela prvoplánově. Připomnělo mi to film Ďáblova čísla s Kirsten Dunst: příběh o židovce, které se nechce na rodinnou oslavu, kde staří vzpomínají na holocaust, načež se vrátí v čase a zažije si koncentrák a pak se vrátí zpět osvícená...
Momenty z koncentráku byly některé docela zajímavé, ale za mě obecně nuda.

05.01.2016

Nenadchla, neurazila, jak již bylo zmíněno. Knihy mají stejné schéma, takže u Inferna jsem nebyla tak odvázaná jako u Andělů a démonů, nicméně oceňuji fakta z Danteho života a jeho díla, mně osobně vůbec nevadila.

1 05.01.2016

Pro mě obsahují Hruškovy věty zajímavé myšlenky, slovní hříčky a někdy až intimní vjemy (a někdy taky prd, stejně jako je to v životech nás ostatních).
Úplně nejvíc na mě zapůsobila věta napsaná 6. dubna, v den mého svátku, zrovna v tom období mi to dávalo zvláštní, osobní význam:

„Dubnové stromy sem vtrhly, obsadily místa na krajích, kde odstává utilitární lem našich dnů, dubnové stromy stojí náhle uprostřed citových situací, v prudkých poryvech přitakání a nesouhlasů, jejich těla s neklidnou hmotou listí se vyvalí z noci v každé štěpině světla a zase se zanořují zpátky jako přetížené lodě.“

2 05.01.2016

Bezvadná kniha plná nápadů nejen pro markeťáky, kteří se rozhodli tvořit obsah a dát svým zákazníkům něco víc.
V každé kapitole jsem našla inspiraci, jak rady aplikovat na obor, ve kterém pracuji. Určitě bych knihu nebrala jako přesný návod, ale právě jako příručku.

2 02.01.2016

Pro mě docela náročné, ale zajímavé povídky, které dávají nahlédnout na válku prostřednictvím jejích bezprostředních svědků, kteří se ocitli ve vyhrocených, až absudních situacích. Nevíce se mě dotkly povídky Vtáčí zpev, Pohreb Dávida Krakowera a Salva.

13.12.2015

Já jsem jednou z těch, kterým se komiks líbil, a to možná i proto, že jsem se už dávno odpoutala od snahy mermomocí vše pochopit. Jen jsem se nechala unášet atmosférou a "WTF" momenty. :-) Je to taková třešnička na původním příběhu, kterou jsem si fakt vychutnávala.
Mojí nejoblíbenější replikou je: „Tady je nějaký Zámek?“

1 06.12.2015

Skvělá knížka. Šílené příhody. Deziluze. Lidi, co někdy neví, co se sebou samými. A rock'n'roll. Škoda té formy plné chyb a překlepů, knížka by si zasloužila reedici.

A proč tomu neříkat punk? :-)

6 24.11.2015

Tohle pro mě byla velice zajímavá kniha.
Náhodou jsem se procházela po knihkupectví zařeknutá, že si nic nekoupím, když jsem ji viděla a po přečtení anotace si ji pyšně nesla k pokladně. Jsem ráda, že jsem neodolala. Frank Westerman dal dohromady zajímavou výpověď o dvacátém století tím, že spojil vzpomínky na Conversana Primulu a historii lipicánů s genetickými pokusy a jinými událostmi té doby.

„Když se dotkneš lipicána, dotýkáš se dějin.“

26.07.2015

Knížka je o těžké, ale správné a nakonec i nesobecké volbě. Kdyby se Amy rozhodla jinak, celá filozofie Srdíčka by vyzněla naprázdno. Někdy se někoho (něčeho) musíme vzdát pro dobro naše i toho druhého.

Část s vlčicí mi zpočátku do knihy jako celku moc nezapadala, dokud jsem ji nezačala brát jako takovou část, kterou rozděluje taky jistá hranice – ta mezi naivním dětstvím (odvezu vlčici zpátky do Mexika, kde porodí štěnata a bude je tam vychovávat) a krokem do dospělého života (smrt rodičů).

V knize bylo několik zajímavých myšlenek. Moc se mi líbila tahle část:

"Pravdu mohou přinášet i ti, kdo si ji sami neuvědomují. Nosí s sebou něco, co má váhu a tvar, ale žádné jméno, jímž by to mohli nazvat nebo pod nímž by se to dalo vyvolat. Chodí světem a nemají ani ponětí o svém stavu, tak je pravda zlomyslná a takovou strategii používá. A pak stačí jediné gesto, jediné odhalení, a nevědomky zaplaví nějakou duši takovými bědami, že ji navždy změní, zaženou ji z cesty, jež pro ni byla určena, a vyšlou ji na jinou, dosud neznámou. Takhle přeměněný člověk se většinou ani nedoví, kdy k přeměně dojde a co ji způsobilo. A přesto se mu jí dostane. Aniž to chce, aniž si to zaslouží. Získá však onu prchavou svobodu, po níž lidé tak zoufale touží."

5 06.03.2015

Myslela jsem Blevinse. Já vím, že ho měli odkráglovat, ale ono tam vyznělo, jako by ho nechali přežít (kdosi tam řekne, že ten kluk není mrtvý, žel knihu už nemám doma) a přišlo mi to jako otevřené právě, zvlášť když se Grady vrací od seňority do USA s Blevinsovým koněm a zaslechne z rádia právě toho faráře Blevinse a jede za ním, tak jsem čekala, že se tam ještě o něm něco dozvím, že to byl jen takový tah. No tak škoda. Ale dík. :-)

1 24.02.2015

Asi bych napsala to samé, co většina komentujících: chvíli mi trvalo se zorientovat v přímé řeči, začátek mi přišel chaotický, pak jsem se ale začetla a příběh (nebo to, co představuje) mě osobně bavil. Teď jsem začala číst druhý díl a jsem rozpačitá – on nenavazuje na první. :-D Takže může mi někdo říct, co se stalo s Blevinsem? Nějak jsem to nepobrala. Čekala jsem na konci nebo v druhém díle epické shledání, no a to se nekonalo. :-D

19.02.2015

Hogan o knize od Hopkinse a Sugermana v podstatě říká, že to byl bulvár většího rozsahu, ale mně se Nikdo to tu nepřežije líbilo daleko více. Tahle kniha mi z ní přišla jako výcuc. Pokud jste četli výše zmíněnou knihu, nic moc nového se zde nedozvíte.

06.02.2015

Slovy nedokážu dost dobře vyjádřit pocity, které jsem měla při čtení této úžasné knihy. Dlouho mě nic tak nedostalo do kolen jako tohle bezprostřední svědectví o životě v New Yorku mezi všemi těmi osobnostmi undergroundu (Andy Warhol, Janis Joplin, Jimi Hendrix, William S. Burroughs a spousta dalších...) a vztahu s jiným člověkem - Robert byl kapitola, která byla v biografii Patti Smith od Victora Bockrise rychle přelétnuta (doporučuji k přečtení jako doplnění k této knize), stejně jako v Just Kids byla Pattina pěvecká (a obrovská) kariéra líčena jen tak mimochodem.
Souhlasím s Belatris: "Inspirativní a silné."

"Vyfoť je," řekla žena zadumanému manželovi. "Myslím, že to jsou umělci."
"Jen pojď," pokrčil rameny. "Vždyť jsou to jenom děti."

3 18.01.2015

Taky se mi líbila dynamičtější část po nástupu Ginelliho. Už když byl na začátku zmíněn, tušila jsem, že sehraje zásadní roli. Nevím jak vám, ale mně byla ta osoba docela sympatická. :-)
V závěru jsem se vyžívala a říkala si: "Sežer to, Heidi, sežer to!" I když jsem ten konec tušila, stejně mě to mrzelo.

3 27.12.2014

Biografie sestavená také z rozhovorů nejen s všestrannou umělkyní Patti Smith, ale i s osobnostmi kolem ní. Z knihy na mě úplně sálala atmosféra tehdejšího New Yorku, tehdy centra undergroundového umění a není zde opomenuto ani CBGB a také další kluby, kde se formoval punk. Kniha je nestranná a mapuje světlé i stinné stránky této úžasné osobnosti, cituje její názory i názory na ni. Patti Smith se rozhodně nedá upřít její vnitřní síla, pro mě motivující.

3 19.11.2014

"Věčné popisování depresí a vzpomínek hrdinky" dělá z knihy něco víc než jen povrchní románek o koních, a to náhled do duše člověka, který najednou přišel o něco tak cenného, jako je zrak. Díky nedávným Světovým jezdeckým hrám v Francii a zhlédnutí výkonů tělesně postižených drezurních jezdců mě i ten happy end přesvědčil.

06.10.2014

Příjemná kniha ke strašidelnému podvečeru. :-) Zpočátku mi "mysteriózní" scénky přišly laciné, ale rozvinuly se v zajímavou historii osudu jednoho místa, a zároveň se nezvrhly v žádné nesmyslné fantasmagorie, ale v působivý příběh, který doplňovaly i nějaké ty mezilidské vztahy. Závěrečná půlnoční scéna byla brilantní a dokážu si ji představit zfilmovanou.
"Otěže, které měl volně prověšené na krku, vytvořily přímku spojující kroužky udidla s jeho kohoutkem. Třmeny se přestaly volně kývat podél jeho boků a byly drženy před bočnicemi sedla. Ale sedlo bylo prázdné."

1 04.10.2014

Příběh byl dechberoucí a samozřejmě jsem často brečela jak želva, zvlášť při závěrečném líčení napojení se s Plachým hochem, jehož příběh miluji už od dětství. Přála bych si, aby Monty opět navštívil Českou republiku se svým vystoupením. Tento muž je pro mě vzorem jak v citlivé práci s koňmi a jinými zvířaty, tak jeho otevřeným srdcem, a také důkazem, že když máme sny, tak se vyplatí za nimi jít, pokud v ně skutečně věříme.
Co mě mrzelo, jak je u Knižního klubu trochu zvykem, tak odbytá korektura, např. ve srovnání s knihou O koních a lidech, která vyšla v Ikaru.

3 21.08.2014

Mně přišel zajímavý vývoj hlavní hrdinky. Zpočátku, jak je psáno níže, neprůbojná zbožná holka, která se za rozjímání nad přírodou potrestá, protože je to příliš pohanské (tuhle scénu snad nikdy nezapomenu, a to jsem knihu četla snad před třemi lety). Pokud se dobře pamatuji, tak hrdinka neutekla, ale ztratila paměť a probudila se kdovíkde. A tam byla nucena se o sebe postarat bez ohledu na Boha.

1 30.07.2014