WEIL komentáře u knih

Čte se to dobře, pro většinu lidí se to bude dodržovat špatně.

05.01.2013

Čte se to hezky, ale bohužel už jsem hodně stár na to, abych věřil, že věřící se budou tahle pravidla snažit dodržovat víc, než poslouchat svoji povahu.
A jakou mají povahu, jak se chovají vůči životu kolem jejich já, tak to je jejich záznam na tomhle světě.

2 05.01.2013

Věroměř je spíše sešitek, než brožura.

jak již název napovídá, tak si mistr Kašparů (absolvent několika vysokých škol, snad jeden z rekordmanů v zemi), bere na paškál otázky míry víry každého člověka v Boha.
Bohužel pomíjí ono hlavní - tedy co je to v mysli člověka - Bůh. Říká-li se, že je to láska, což neopomene připomenout, tak současně se dostáváme vždy do pranice, neb kdekdo má pocit, že je láskyplný, i když je opak pravdou.
Ti, od kterých by se láska očekávala - kněží - tak předhazují lidem často velmi svérázná kázání, aniž by to věřícím vadilo.

Věroměr je napsán se snahou být vtipný, chápu tenhle humor, ale nesměji se.
Co nelze autorovi upřít, tak je čtivost, takže kdo se do tohoto textu pustí, tak má za hodinu hotovo. A jak to u takových knih bývá, rychle do toho, ale moc toho v člověku nezůstává.
Pokud to bude číst ale čtenář dětský, co se ale vyzná v náboženských pojmech, tak ho to může zaujmout.

2 05.01.2013

Snaha po vyčerpávající přesnosti údajů, rovněž tak zmínky o pocitech lidí, kteří zaznamenali hrůzy ubližování člověka člověku mnou hluboce otřásly.

Nebýt Sovětského Svazu, a jeho hrdinné armády, tak by Němci stihli zlikvidovat mnohem větší množství lidí.

3 04.01.2013

Titulní báseň Marka Vašuta, aby si čtenáři udělali představu, jak v té době psal.

HUMANET
aneb
same shit, different day

Je zase ráno…
Power on.
Každodenní zmrtvýchvstání do položiva.
Vzlínám do reality jak z vraku uniklý mazut na hladinu oceánu.
Systém načítá mé osobní nastavení - počkejte, prosím…
Integrity testing OK - podle všeho jsem a jsem to opět já...
dobrá tedy: cink! - odklápím víka a
skenuju bělmo stropu - - -
A náhle je tu zas.
Blitzkrieg banalit !

Kolikrát ještě vyměním plastikový pytel v koši na odpadky,
než v něm budu sám ?
Kolikrát ještě si zoufale neporozumím s těmi nejbližšími ?
No connection, try again - to víš, že to budu zkoušet, co jinýho…
Kolikrát si ještě v životě ostříhám nehty na nohou ?
Kolikrát budu ještě paralyzován jistotou autodiagnózy:
zavržený zatracenec s plně rozvinutým sisyfovským komplexem,
jednička i nula zároveň - jééé, ty binární pozére, tvoje starosti bych atd., atd.,
počtu si v emajlu, počtu…
A kolikrát mě ještě v offline usebrání přepadne
mrazivá závrať, že jsem
omilostněn
a dokonce snad i
uložen mi úkol? Svědčit, páchat, tajit, či jen dosloužit ?
Log on Logos…
? ? ?
Tento program neodpovídá - - - Fajn.
Takže kolik kilo antidepresiv ještě sním,
abych nesnil o pistoli v puse ?

Z ulice vyje zdivočelý
autoalarm místo zvonů…
Zavírám okno rozostřené rosou či čím a hledím.
Mladá poštolka z kostelní věže zabliká křídly
a plyne růžovým monitorem obzoru
nad tichem lesa antén.
Zvoní telefon - zaklapnu ho stejně jako kdysi budíka.
V koupelně chvíli zírám na cizího starýho chlapa
a namísto hlavně si do huby strkám
kartáček.
Oh Lord, dej mi sílu neptat se proč.
Just take it.
Just do it.
Just exi(s)t.

29.6. - 7.10. 02

Poutavou formou jsou zde uvedeny dostupné informace o kostelích a kaplích Jesenicka. Autoři často čerpali z dobových kronik, aby se dopátrali kdo byl hlavním iniciátorem stavby, kteří duchovní se v tom kterém kostele vystřídali...Brožura je přehledně zpracovaná, zajímavá pro každého, kdo se zajímá o tu část naší země, a její památky.

17.12.2012

Vojto - S tím, že jsou ty básně, jak píšeš - "neučesané, neupravené, přímo od zdroje a bez vedlejších úmyslů", tak to myslím jsi trochu přehnal.

Pro mě je to poslední básník v CR, kterému se podařilo vystihnout přání a touhy člověka, která ale většina není schopna dosáhnout.

Patří jednoznačně ke generaci beatníků, ne jazzmanů, i když i ty prvky jsou v těch básních přítomné.

Hrabě nestojí stranou, a pouze nepozoruje, ale je součástí života viz třeba zhudebněná báseň - ...Tma stéká do kaluží, na šedivém pijáku nebe, otisky ciklámových růží, uprostřed ulice lemují autogenem, zbytky této noci. Noci, kterou jsem prochodil, abych se ujistil že žiji, možná že dnešní ráno, přinese amnestii - promlčeným láskám...Tohle říkám z hlavy, snad je to správně, ale nechce se mi právě pro knihu.

Hrabě je pozoruhodný zjev v poválečné literatuře, velká škoda, že zemřel tak mlád, a nemohl víc toho sdělit, víc toho napsat.

Taky Vojto, je dobře, že jsi to psal, jak jsi to cítil, a i můj vztah k Hraběti se za ty roky mění, ale jedno zůstává a to moje radost z toho, že žil, že zde byl, a zanechal odkaz, který mě stále zajímá, protože je pozoruhodný, cítím ho něco jako svého "kamaráda".

A proto taky čtu, neb klasici mi dávají podněty, mohu se s nimi ztotožnit, či se jimi nechám jen obohatit, a proto tomu dávám víc přednost, než autorům jako S. King, kde mi právě to sblížení se s dějem, s životem, jak ho autor vidí, schází.

Je dobře, že píšeš, že ho respektuješ, protože si to plně zaslouží.

Jen k jeho pracím - on psal hodně, ba moc, ačkoli po něm zůstala vlastně jen jedna knížka básní, kterou sestavil - tuším - hlavně jeho syn.
Psal pracně, ale výsledek vypadá možná lehce.
I když nejpropracovanější básní je asi - Variace na renesanční téma.

Zpěvák Mišík - nejen že se přes Hraběteho dobře živil - ale především ho dobře propagoval, a to je víc, než že se jím živil. Podle mě.

13 08.12.2012

Knihu jsem přečetl na poprvé celou.
A nechal se unést textem, a jelikož jsem autorce slíbil, že zde napíšu ke knize obsah, tak jsem tak dlouho nad ním přemýšlel a zase se ke čtení té knihy občas vracel, až mě někdo předběhl, a tím pádem mi ulehčil moji situaci.

V knize se mi některé pasáže moc líbí.
Například str. 13, kde autorka píše o tom, jak se její hlavní hrdinka zamilovala do svého budoucího muže.

Hlavní postava knihy hned v druhém odstavci textu uvádí, že ...byla mladá a zamilovaná, můj muž byl úspěšný a cílevědomý. Mojí nevlastní dceři Dominice, kterou jsem vyvdala, bylo tenkrát deset a já věřila, že si k ní najdu cestu a budu ji považovat za svoje dítě.
Společně se svým manželem Šimonem si pořizují syna Kryštofa.
Nejbližším kamarádem, který se objevuje v celém textu je jí Květák, se kterým vyrůstali v dětském domově, a který působí ve vypravování jako protipól jejího manžela Šimona.

Text je plný explicitních sexuálních scén, které asi k dnešnímu "ženskému románu" patří, nevím, moc jsem tenhle žánr nikdy nečetl.

Mohl bych k této knize toho napsat ještě víc, ale taky už nic.
A vybral jsem si nyní tu druhou možnost.

6 11.11.2012

Text je řemeslně zvládnut dobře. Řádím si ji ale do "běžného literárního provozu" a to především skrz náhled na postavy zvenčí. Jedná se o zápis dění kolem ní, ne situační prózu, vše zapsáno bez humoru, chladně.

Jestliže autorka sama sebe (v záložce) považuje za schizofrenní, pak to ihned dokládá slovy - že by chtěla zmizet ze všech knihoven, záložek knih apod. Proč tedy píše? A jak je možné, že u toho vydrží, když hlavními znaky schizofrenie jsou právě nečinnost a nevytrvalost, a pouhé blábolení?

Je to sice dneska běžné, označovat sám sebe za schizofrenní, nebo jiné, ale s podstatou této diagnózy to má jen pramálo společného.

Knihu jsem si koupil a přečetl jenom proto, že jsem byl s autorkou krátce ve styku, takže mě zajímalo o čem vlastně píše, co je jejím literárním světem.

1 18.10.2012

Kniha je určená pro obyvatele nejen místa Hory Uhlířské, ale pro zájemce o historii a turistiku, aby se dověděl o místě, které navštívil, anebo jde o zajímavý motivační bod pro turistiku při nabírání kondice.
V knize jsou rovněž pěkné ilustrace a fotografie, nověji i o křížové cestě, která je vyhotovená ze dřeva.

1 17.10.2012

Osobně se mi líbí forma zpracování této události, kterou jsem jako dítě viděl v TV. A den poté nám na ZŠ k tomu pohnutá učitelka JČ řekla své názory, které nás dojaly, a trvalo roky, než jsem se dověděl - díky této knížečce - o co se vlastně jednalo.

Autor k knize velmi logicky uvádí důvody, které vedli ke konfliktu, a rovněž zde dokumentuje (fotografie, náčrtky) dobové reakce, které tato událost vyvolala.

15.10.2012

Ivan Wernisch se dlouhodobě zabývá vyhledáváním životopisů a děl autorů, kteří psali česky, a o které se literární věda nezajímá. "Inu, kdo není v učebnicích, ten neexistuje."
Vyzvedl bych, že kdo má rád humor, a kdo má rád lidi, tak ten se bude mezi těmihle autory cítit velmi příjemně, a rád se s nimi bude seznamovat ať už s jejich často neveselými životními osudy, tak i s jejich literární tvorbou, která čítá básně, prózu, i divadelní hry.

Osobně jsem už dříve znal autorovo vypravování, takže jsem jen uvítal, že se mu dostalo knižní podoby.

I když autor tvrdí opak, tak já mám pocit, že jeho vypravování je díky knize ucelenější, že mu knižní podoba (na rozdíl od té internetové) prospěla, a pro mě jde o autora ryzího srdce, ve správném slova smyslu chlapáka, co jeho život je naplněný od mateřské lásky, přes partnerskou, bratrskou a taky lidskou.

Jeho styl psaní je mi blízký, protože jde o reálné zkušenosti, bez jakékoli fantasy.

3 10.05.2012

Moc se mi líbily tyhle pořady o lidech, kteří jsou velice zajímavý a ani bych - nebýt tohoto pořadu - se o nich nikdy nedověděl. Lidé z různých oborů, obvykle skvěle vypravující o své celoživotní práci, či těžkých osudech, poučení a zkušení, že jsem mnohdy na ně jen potěšeně koukal, a mnohokrát jsem si jejich povídání nahrál.

3 10.01.2012

Novely i povídky v této knize ukazují autorův literární vývoj, a ve středu jeho postav je boj se sebou samým, snaha začlenit se do společnosti, ale po střetu s ní většinou jeho hrdinové končí stranou, kde si udělají hnízdo pro sebe či končí tragicky.

1 10.01.2012

Není nic snadnějšího, než se seznámit s dějinami území, na kterém žijeme, ale dá se žít i bez elementárních poznatků. Kolik lidí je kolem nás, co to dokáží, takže proč by se to nemělo podařit i nám? Obrázková kniha ze starověku až do současnosti, to je pro mnohé luxusní prohlížení.

Nejsem vždy dobrý čtenář, anebo přesněji, někdy až dozraji na povídky, které mě dlouho nepřivábily. A právě o tyhle povídky se jedná, že je mám sice v knihovně už dlouho, ale až nyní si je vychutnávám.

04.01.2012

Když se kolem rozhlédneme, tak hodně lidí trpí nadváhou. Kolikrát si říkám, jak může třeba řemeslník či žena "těžce pracující" být obézní. Bohužel může. Často se tak děje i u dětí. Důvod je prostý - dříve se lidi museli hýbat, většina z nich pracovala v zemědělství. Nyní lidi pracují objektivně méně - většina z nich - mají méně pohybu, jsou lépe živení a mají málo pohybu. A bez pohybu není možno zhubnout.

Jaká traumata mají za sebou významní herci? Především o nich je tato kniha.

Dobře se najít, to pochopitelně potřebuje i gurmán ze Smíchova.