WEIL
komentáře u knih
Kronika mého života
Josef Lada
Moc hezky napsaná kniha o vlastním životě Josefa lady, ale i o lidech, kteří mu byli v životě na blízku, a rovněž i dokument o době, změnách ve společnosti, jeho vztahu ke své práci.
Rok na vsi, 1 svazek - Podzim a zima
Vilém Mrštík
Je to lehké psaní, z dnešního pohledu, před pár lety mi to přišlo ještě úsměvné, jak je to řídké psaní, ale asi jsem tehdy nepřihlížel k pohledu autorů a jejich touze zachytit život, a že tehdy nebyla k dispozici žádná jiná technika, lépe mapující život druhých - než psaní.
Umírala mladičká
Frans Eemil Sillanpää
Kniha má zvláštní melodii vypravování.
12. vydání.
Dášeňka
Karel Čapek
Pěkná a stále platná kniha pro všechny malé i větší milovníky pejsků.
Poplach v Kovářské uličce
Václav Řezáč (p)
Jako malé dítě jsem měl tyhle příhody Frantíka Severýna moc rád.
A rád si tu knihu prolistuji občas i nyní.
Klapzubova jedenáctka
Eduard Bass (p)
Čte se to krásně, autor umí zacházet se slovy, je to příjemné u tohoto čtení nepřemýšlet a nechat se jím unášet.
Film se podařil méně, seriál je dost vzdálený od schématu knihy.
Tri portréty
Tibor Barabás
Obzvláště překlady originálních dopisů v knize považuji za zajímavou možbnost nahlédnout do myslí těchto velkých skladatelů.
Bezpečné známosti
Josef Frais
Dneska je to spíše kuriózní román, ale patří ke své době, kniha vyšla, takže své čtenáře měl, možná i má - Josef Frais - stále.
Jízda přerušena
Petr Skarlant
Novelu jsem četl před lety, ale když si ji nyní prolistovávám, tak si přitom uvědomuji, jak se změnil můj pohled na vypravování příběhu.
Tenhle zažilo v podobné formě asi dost lidí, když si uvědomíme, že momentále sedí v base kolem 20.000 lidí, pak se vrací, často se odsouzení nemají čeho chytit a těžko se dostávají zpět do "normálního" života.
Královna Eliška Rejčka
František Neužil
Umně napsané pasáže, jak už to u historických románů bývá, autor si vezme fakta a hraje si s příběhem podle nich a dodává tomu čtivost větší či menší.
Jízdenka bez návratu
Günter Prodöhl
Kdysi jsem četl tuhle knihu ve vlaku a byl překvapený, jak je vzrušující a jak je možné realitu tak hezky vložit do slov.
Dneska tyhle knihy často supluje TV REALITY, kde obdobné případy se pitvají jako na běžícím pásu.
Cesta zarubaná
Fraňo Kráľ
Kdo se zajímá více o problematiku v slovenské obci Radzímce, kterou se autor zebrubně zabývá, tak mi může napsat do pošty, jsem ochoten to s ním v dohodnutý čas - rozebrat.
Román je to pěkný, obsah sytý.
Kluci, hurá za ním!
Václav Řezáč (p)
Dobrodružství, která uměl napsat Václav Řezáč jsem v dětství četl rád.
A nyní ještě víc obdivuji jeho vyprávěcí styl, pro který byl hojně čten.
Dejiny spásy
kolektiv autorů
Kniha mě svého času velmi překvapila a odpověděla mi na řadu otázek, při kterých učitelů ve škole mlčeli, neb na ně odpověď neznali.
Popraviště
Čingiz Ajtmatov
Autor se ptal svého kamaráda "věřícího" člověka - Poznáš, že to psal ateista, Cítíš to z toho?
Odpověď už neznám, ale v románu autor úmyslně kopíruje cestu Ježíše krista, prostřednictvím jednoho hocha, kterému nezbývá, než jak se dostat z dluhů, tak pašovat drogy.
Pro mě rozvleklé, krásné, ale bezúčelné popisy krajiny, zvuků v nich, nepřesvědčivé kroky hlavního hrdiny.
Krásný život pod psa
Jan Schwarz
Z této knihy mám zvláštní pachuť.
Předně - takhle vypadá život člověka perzekuovaného?
Vystuduje dvě vysoké školy za režimu, proti kterému je celou svou duší?
Musel skládat zkoušky z marxismu-leninismu, což mu ale asi nevadilo, protože kdyby se nezměnil režim, tak by se mu to hodilo.
Jiní nemohli studovat či odmítli, on touhle cestou nešel.
A přece jaká snaha, celou knížkou je to cítit být v popředí, udělovat rady, ukazovat na sebe - já jsem správný křesťan, koukněte na mě.
Těch rozporů je tolik, že mě rozkládají.
Divní jsou pro mě tihle lidé.
Je to pravda staletími ověřená - Ježíš církve nepotřebuje, ony jeho ano. Vycházíme-li z toho faktu, že se na Ježíše - když se jim to hodí - odvolávají.
Malý Bobeš
Josef Věromír Pleva
Kniha je velmi dobrou psychologickou sondou do duše malého chlapce, patrně osobní autorovi zážitky.
Je třeba si uvědomit, že řada komunistů před rokem 1948 byla pronásledovaných a skončila svůj život v koncentračních táborech.
Jak říkal Arnoš lustig, který je v koncentračním táboře poznal, tak to byli pro něho ti nejlepší lidi, jaké kdy poznal, takže chtěl být jako oni, a tak vstoupil, i když byl židem, taky mezi komunisty.
Později vystoupil, protože když dostali moc, tak se mu jejich praktiky nelíbili.
Faktem ale je, že komunistů zahynulo víc, než oni sami pohřbili především v letech padesátých minulého století.
Bohužel jak už to bylo za Habsburků, kdy se nedobře chovala jediná církev, co zde vládla od roku 1628 - 1871, tak zde vládli komunisté od 1948 - 1989, tak ideologie je krásná, ale člověk není schopen ji chápat stejně, takže proto mají dneska komunisté, i když je to už 21 let, kdy zde nevládnou - špatný zvuk.