vlkcz komentáře u knih

"Povinná" četba pro všechny milovníky české krajiny. Václav Cílek s Květou Fialovou jsou milí průvodci, kteří jen tak "mimochodem" sdělí spoustu zajímavostí o horách a vrších České republiky.

3 29.04.2016

Některé z povídek dnešním pohledem mohou vypadat poněkud naivně a přímočaře, na druhou stranu je třeba uvědomit si, že Dick je psal v době, kdy právě povídky tohoto typu teprve tvořily žánr. Takže poměřování s tvorbou pozdějších autorů není úplně fér.
Pokud bych měl vybrat tři, které mě zaujaly nejvíc, tak by to byl Jonův svět, Cestující a naprosto nepřekonatelný Svět, který si vysnila.

5 29.04.2016

Na čtení snad nejnáročnější Dick. Jeho obvyklá kvalita, ale tentokrát je to skutečně příval myšlenek, vizí, halucinací a to vše podáno takovou formou, že člověk mnohdy neví, v jaké rovině se zrovna pohybuje. Určitě to není kniha, kterou by čtenář měl s PKD začínat, tam by asi reálně hrozilo, že to bude zároveň poslední kniha tohoto autora. Ale znalý čtenář ji určitě ocení.

8 29.04.2016

Z těch Vondruškových knih, které věnoval postavě Oldřicha z Chlumu, hodnotím nejvýš. Hlavní důvod je ten, že po předchozích příbězích, které jsou už poněkud schématické, tady je přidán motiv vysoké politiky a legenda ze samých počátků přemyslovských Čech. Jakkoliv oba momenty jsou historicky diskutabilní.

6 23.04.2016

Praktická cvičení a tipy jsou fajn, i když některé z doporučovaných webových stránek již nejsou funkční. Samotný obsah je slušně napsán, autor v mnoha případech vychází z vlastních zkušeností. Nevím jestli je to pro knihu klad nebo zápor, ale v podstatě kontinuálně jsem při četbě s autorem polemizoval. Autor v knize řeší rozdíly mezi přístupem a myšlením levé a pravé mozkové hemisféry (ponechává stranou, že samotná problematika je mnohem složitější) a snaží se "rehabilitovat" pohled na dnes upozaďované pravostranně řízené myšlení. Hlavní důvod mých námitek je v tom, že celá kniha, přestože je věnována především pravostranně řízenému myšlení, je psaná příliš optikou levé hemisféry a na pravou hemisféru kouká hlavně jako na nevyužité zdroje, které jsou v současném paradigmatu hanebně nevytěžované.
Také by mě zajímalo, jak by kniha vypadala, kdyby ji autor psal dnes, s desetiletým odstupem od vydání se zdá být řada tehdy formulovaných očekávání a závěrů příliš optimistických až naivních.
Neodpustím si ještě poznámku k překladu titulu. Domnívám se, že přesnější překlad by zněl Úplná nová mysl, ostatně v textu je několikrát tento obrat použit. Použitý český překlad je tak poněkud manipulativní, na druhou stranu není tak zavádějící, protože při nejlepší snaze, to co autor předkládá, model celistvé (úplné) mysli není.

2 23.04.2016

Nejsem běžec a zřejmě proto tato kniha u mě nedosahuje na 5*. Přesto Murakami dokázal i z tak neliterárního "zadání" vykouzlit velice kvalitní čtení. Trochu pohled do soukromí, trochu přiblížení běžecké "potřeby", hlavně ale úvahy, které mají dosah i přes tato témata.

11 28.03.2016

Zdá se mi, že všechno s touhle knihou je jinak, než má.
Začíná to už překladem. Lords of light jsou spíše Vládci světla, což je také text, který se objevuje v záhlaví stránek. Jen na přebal to nějak neproniklo. Těch nakladatelových lapsů je ale víc. V textu čas od času vypadne písmeno "s", v několika případech takovým způsobem, že text při přečtení dává smysl, a až po chvíli člověku dojde, že tam mělo být jiné slovo. Úplně šťastně nevyšla ani volba písma, jeho velikost a husté řádkování čtení příliš neusnadňují (asi požadavek, aby se výtisk vešel do 200 stran).
Diskutabilní je i zařazení mezi thrillery, což vzbuzuje představu oddechového čtení. Samozřejmě, že se to dá číst i tak, ale přišlo mi, že v knize je daleko víc. Řeší se otázka předurčenosti a svobodné vůle, i ten avizovaný teror a peklo vypadají trochu jinak, než si ho většinou představujeme a při jeho popisu se člověk neubrání otázce, do jaké míry si ho pouštíme do svých životů dobrovolně a mnohdy s nadšením.
Vřele doporučuji, jen trochu varuji čtenáře, kteří jsou alergičtí na "duchovní žvásty". Ale děj má spád, zápletka je originálně vystavěná, takže i tahle, pro někoho překážka, se dá lehce opominout.

4 18.03.2016

Během četby se mi několikrát vybavila jiná "kronika" našich novodobých dějin, Slepá mapa od Aleny Mornštajnové. Ve srovnání s ní, je román Kateřiny Tučkové mnohem syrovější a první třetinu knihy jsem byl schopen číst jen po kratších úsecích. Párkrát jsem dokonce uvažoval, zda jí dočtu. Vydržel jsem a nelituji. Velice silná kniha.

22 18.03.2016