Verousek komentáře u knih

Měla jsem to štěstí, že se mi do rukou dostal výtisk knihy z roku 1993 s kresbami a fotografiemi Jiřího Všetečky. Kniha je nádherná, kresby a fotky dávají Čapkovým myšlenkám nový rozměr. Sám Josef Čapek však do textu vložil silné emoce, každá z vět má svou hloubku. Z knihy je cítit i vzrůstající negativní atmosféra období konce čtyřicátých let.

4 28.02.2019

Pořekadlo „nesuď knihu podle obalu“ naprosto platí nejen mezi lidmi, ale plně i u knih. Přesvědčil mě o tom právě Lískový les, jehož vazba vypadá zajímavě, obal slibuje nápaditý obsah. Nicméně na to všechno se nesmí dát, protože největším překvapením pro čtenáře bude asi to, že kniha není naplněna obsahově, ale je pouze plná příslibů.

První stránky nevyznívají zase až tak zle, zmíněné příběhy působí tajuplně a vypadá to, že putování s hlavní postavou Alicí za vyřešením toho všeho bude zajímavé, nicméně čtenář se musí prokousat přes třičtvrtě knihy, aby se konečně dostal do opěvovaného Lískového lesa, aby z něj ale taky hodně rychle zase vysvištěl ven. Nastíněné postavy (např. Dvakrát zabitá Kathrine, Tři Alice) nejsou příliš rozepsané, takže je z nich poznáno jen velmi málo (pokud vůbec), což je velká škoda. Asi nejvíce to shrnuje dotaz Alice a odpověď na něj: „A jak by to se mnou v příběhu vůbec dopadlo? – Na to se radši neptej.“ Věděla vůbec sama autorka, co s postavami, když příběh začala psát, nebo už se jí prostě nechtělo je víc rozepisovat? Totiž právě to tajuplné, to tolik připodobňované Harrymu Potterovi a Alence v říši divů totiž v knize naprosto chybí.

Respektive abych to uvedla na pravou míru – odkazy na Harryho Pottera v knize opravdu jsou, leckdy doslovné. Autorka to i sama zmiňuje v poděkování. Úplně si představuji, jak při tom mrká na své kamarády a myslí si, jak to tam všechno nandala. Nutno však dodat, že odkazy často působí naprosto zbytečně, mnohokrát jsou tam dány asi jen s láskou k Harrymu, protože v díle nedávají smysl a postupem knihy s jejich rostoucí mírou jsem byla naštvaná, protože to na mě působilo dojmem toho, že autorka se více věnovala vykrádání díla Rowlingové než vytvoření vlastního světa Lískového lesa.

Takže u téhle knihy se mi stalo, že jsem četla, putovala s Alicí a Ellerym, najednou jsme byli v lese, pak zase venku z něj a já ani nevěděla, co a jak a proč. Mnoho věcí mi chybělo, v knize prostě nebyli. Dílo rozhodně naznačuje, že má velký potenciál, ale autorka ho naprosto nevyužila. Také si myslím, že lidé, kteří knihu propagovali, hodně sázeli na připodobnění k Harrymu Potterovi (a jiným podobným knihám), protože jinak si neumím představit, na jakou skupiny by měli cílit s pohádkovým příběhem, který není dobře rozvedený.

7 20.02.2019

Z knihy Horrorstöre mám trochu smíšené pocity. Jako asi každého, i mě zaujal obal knihy – není tady o čem spekulovat, kniha, která vypadá jako katalog prostě zaujme. Celkově je kniha provedena hezky, pojetí je nápadité. Právě asi tohle je při hodnocení ta složka, kterou bych chtěla vyzdvihnout. Jsou tady zajímavé jednotlivé detaily, například úvod každé kapitoly (hlavně od druhé půlky knihy), který je až ironickým zpodobněním toho, jak obchod funguje a co nabízí. Také velmi kladně hodnotím to, že kniha se nějak prezentuje, ale nabízí něco jiného, stejně jako u příběhu, ve kterém je budova i s jiným než jen s očekávaným obsahem. Příběh už je ale něco naprosto jiného. Po prvních pár stranách jsem si říkala, že to začíná relativně dobře, ale pak bohužel přišlo menší zklamání. S postupem stran obsah ztrácí kvalitu a závěr už je relativně chabým vyvrcholením něčeho, co začalo slibně. Některé momenty vyznívají hodně ironicky, i když by pravděpodobně neměly. Právě tyto všechny věci na mě při hodnocení působí tak, že jsem zmatená, protože kniha vypadá velmi dobře, představuje určitý nápad, ale autor rozhodně nevyužil veškerý potenciál, takže spousta věcí zde vyznívá naprázdno, nebo dokonce kazí dojem z díla. Knihu bych určitě doporučila, protože je zajímavým představením nápadu, nicméně je nutno brát v úvahu slabší obsahovou složku.

2 13.02.2019

Kniha, která krásně dle názvu shrnuje nejen období konce let čtyřicátých, ale také vykládá o období let dvacátých a dále. Na základě politických a sociálních dějin rozvíjí dějiny literární, které jsou neméně důležité. I přes vypjatost daného období je jasně patrná literární živost a neutuchající touha vyjádřit svou myšlenku. Spíše by se naopak dalo říci, že politická a sociální situace byla hnacím ventilem pro tvorbu nejrůznějších článků a děl. Jaroslav Med vyložil a shrnul problematiku tohoto období a vyložil jistá úskalí vyskytující se v literárním životě. Je zde obsaženo velké množství informací, ale i tak je dílo velmi čtivé, poskytuje i další náměty k přemýšlení.

10.02.2019

Jako věčný lenoch a okupant své postele jsem po této knize sáhla s touhou poznat románového hrdinu stejné nátury, avšak čekala na tu na mě postava jiného charakteru. Je tu představen hrdina, který nezapadá, má rád volnost (hlavně svou tělesnou) a především mění lidi kolem sebe. David Whitehouse totiž v knize popsal svět totální sevřenosti, opakovanosti, předurčenosti – po škole si musíš vybrat, co budeš dělat a pak s tím celý život žít a vychovávat děti. Mal – hlavní hrdina, tyto hranice zruší a pak sleduje, co se děje dál. Zprvu může působit jako bláznivý element, ale po chvíli je vidět, že to on je jedinou živoucí substancí v knize, protože ostatní jedou jako roboti dle určeného plánu. Právě možná jeho živost je to, co všechny mate. Kniha mi přijde dokonale provedená, protože se zde příběh pomalu odvíjí a tím více je vidět jádro zkonstnatělého světa, proti kterému Mal bojuje. Dokonalou tečkou je ovšem zjištění, že aby se něco rozpadlo, není třeba dělat nic.

07.02.2019

O knize Alexandry Borowitzové se v různých peritextech a epitextech píše, že je to kniha „nesmírně zábavná, místy hodně vtipná, či k popukání a roztomile surová“. Podle těchto označení jsem čekala zábavný a milý obsah, ale po dočtení knihy bych ho tak neklasifikovala. Kniha mi z nějakého důvodu připomínala standartní americký film předvídatelný svým průběhem i činností postav. Od relativně pevného nástupu, kde jsou si postavy jisty samy sebou a neochvějně trvají na svém názoru, se jejich stanoviska postupně rozmělňují a vlivem jejich proměny vše směřuje k závěrečnému šťastnému konci, který čtenáři může dát naději, že i když jde vše z kopce, stejně se jednou svět k dobému obrátí. Z tohoto důvodu mě kniha zase až tolik neoslnila a doporučila bych ji těm čtenářům, kteří mají rádi klasické romány (či novely), které jsou touto hierarchií známy nebo chtějí vyloženě oddechovou četbu. Právě z popudu typu oddechové četby ale nemůžu popřít, že by se kniha dobře nečetla.
Relativně sympatická mi byla hlavní postava Emily a její sestra Lauren, které mi zpříjemňovaly návraty ke knize svým praštěným chováním. Jako u jiných knih i zde jsem měla naopak pár postav neoblíbených, což mě nakonec dovedlo k přemýšlení o postavách v díle obecně. Alexandra Borowitzová zde totiž vykreslila širokou škálu charakterů postav. Od milých a nenápadných, po ujeté frajírky až k hypochondrické Emily. Právě tato různorodost postav, které se setkávají na společné události a jejich životy se tak propojují, je na knize nejzajímavější. Ne relativně fádní obsah, či „svatební katastrofy“, ale právě kolorit postav, které jsou čtenáři blízké i vzdálené, kolorit postav vykreslených opravdu dobře pro mě činí tuto knihu zajímavou.

06.02.2019

Kniha Kaziměsti se mi dostala do ruky náhodou, musím se přiznat, že mě při výběru zaujala především obálka. Což je ve výsledku docela paradoxní, protože obálka se mi líbila daleko více než obsah a podle toho jde i soudit, že dle obálky se opravdu vybírat kniha nedá. Dále mě pak zaujal název a musím se přiznat, že víc jak polovinu knihy jsem přemýšlela o tom, proč zrovna „kaziměsti“. Když jsem se to ke konci knihy dozvěděla (žehnám vyvrcholení příběhu, jinak bych se to asi nedozvěděla vůbec), byla jsem docela zklamaná, přišlo mi to trochu chabé.
Po prvních pár stránkách jsem byla udivena nad tím, jak někdo může prakticky přepsat svůj denní režim (nebo svůj vysněný režim??), vydat to, a dokonce mít to štěstí to někomu prodat. Byla jsem zvědavá, kam se kniha posune dál, což se kupodivu opravdu posunula, ale někam úplně jinam, než by se dalo čekat. Což by samo o sobě nemělo být špatné, ale tady se jednalo o posun stylu, posun v linii příběhu. Pokud to tak mohu nazvat, „první“ a „druhá“ část mi vůbec nešla dohromady. Od studentů, jejich divných jmen, prdelí, kocovin a nejrůznějšího zkrášlování se tady příběh posunul až pomalu do „filozofické“ úvahy nad městem, jejich členy a divností, vedle které může člověk žít, aniž by se jí všimnul. Dohromady mi nešla ani škála použitých výrazů – od absolutních kdáků až po výrazy ze spisovné češtiny filozofického rázu. Řekla bych, že se tady hodně mísí autor sám (jeho vzdělání, osobnost), s tím, čím by chtěl být a co by chtěl psát. Navíc nemůžu si pomoci, ale v díle jsem z nějakého důvodu viděla inspiraci Hodrovou a Ajvazem, což zrovna tomuhle dílu moc nepomohlo. Myslím si, že kdyby si autor nechal ještě pár let bez psaní, pak si k tomu sednul a více daný námět propracoval, mohlo by to konečně stát za to, protože námět sám o sobě špatný není a bylo by hezké si něco takového přečíst z pera českého autora, a ne pouze od autorů zahraničních.

2 02.02.2019

WOW!!!

5 01.11.2018

Tuto knihu vidím jako velice dobrý začátek pro nejmenší čtenáře nebo děti, které zatím číst neumí a chtějí si "přečíst" knihu prostřednictvím obrázků, které jsou lehce interpretovatelné i bez textu. Souhra textu a ilustrací je velmi pěkná, takže kniha se dle mého názoru hodí pro děti od pár měsíců až po první třídu. Menší děti ocení výrazné (kontrastní) barvy, na které jistě budou dobře reagovat, větším dětem při čtení určitě pomůžou krásné obrázky. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása, tato kniha mi rčení opět potvrdila. Přidanou hodnotou je jistě i poučení o kamarádství.
Několikrát zmíněný fakt, že kniha obsahuje nádherné ilustrace je jedna věc, co pro mě ale bylo větším překvapením je to, že ilustrace jsou utvořeny z koláží, přijde mi to velmi nápadité. Prohlížením jednotlivých stran jsem tak strávila mnoho času. Navíc tvořivějším dětem to dá jistě vodítko k tomu, co si mohou vyrobit ve volném čase.
Text je oproti důmyslnosti obrázků jednodušší, ale v tom neshledávám žádný problém vzhledem k tomu, že se kniha řadí do kategorie pro mladší čtenáře. O to víc mě zarazilo, že se nad tím čtenáři v předchozích komentářích pozastavují. Myslím si, že textově v knihách pro malé děti nelze hledat nic objevného, potřebují právě jednoduchost a smysluplnost, musí je to zaujmout, nelze jim přeci hned servírovat Shakespeara. Asi bych pochopila, že dospělým, kteří musejí za knihu vydat peníze se to zdá málo, ale není to kniha pro jejich cílovou skupinu, takže ji nelze hodnotit dle jejich požadavků. Nehledě na ten fakt, že pokud je na produktu nálepka "pro dítě" (nebo třeba "svatba"), hned je ta věc o to dražší. Navíc nikdo neříká, že kniha musí být hned zakoupena, vždyť máme nespočet knihoven.

3 05.10.2018

Úžasná, úžasná kniha! Jedinečný příběh, který mnou velmi silně rezonoval :)

3 17.12.2017

Líbila se mi myšlenka papírových měst. Některé okamžiky knihy byly pěkné, ale cesta a hledání poměrně zdlouhavé a celou knihu to zbytečně natáhlo a rozhodně ji to v ničem nevylepšilo

2 03.02.2015

Už na první pohled je jasné, že autor se toho snaží zobrazit až moc. Snaží se vykreslit příběh, podat strašně informací o různých filmech a hercích (je snad tohle novinkový server?) a nabídnout k tomu ještě různé sprosťárny o ženském poprsí. Autor se ale ve snaze vypadat třeba jako Bukowski trochu utnul - je to hrůza. Možná kdyby si pan Delacourt vybral jen něco z mnoha věcí, které v knize zachytil a s nimi s pohrál, vytvořil by lepší dílo. Takhle ale nabízí moc a přitom tak plačtivě málo!

2 06.09.2014

Jedna z nejsilnějších knih, co jsem četla...

4 31.03.2014

Připodobnila bych to k Lady Fuckingham...přišlo mi to psané ve stejném "tónu"...

05.02.2014

Je to tenká kniha, ale přitom kolik toho dokáže člověku ukázat! Obdivuji autorku za všechno, čím si musela projít. Také mě překvapuje, že autorka dokázala popsat tolik šťastných chvíli, když se kolem ní odehrávali taková zvěrstva. Kniha rozhodně stojí za přečtení

1 02.02.2014

K téhle knize jsem se dostala proto, že si ji všichni vychvalovali. Název oslovil i mě, a tak jsem se rozhodla zjistit, co se skrývá pod obalem. Celkově mě kniha moc nenadchla, čekala jsem od ní víc. Je v ní pár pěkných myšlenek, ale myslím, že to Fulghum umí i líp...

4 15.01.2014

Jaká byla moje první reakce na tuto knihu? Asi něco jako: "Co to sakra je?" Tohle je neskutečná blbost, ten největší blábol, který se mi kdy dostal do ruky! Je určitě zajímavé srovnat normálního chlapa s "nadmužem" typu pana Greye, ale ne v tomhle podání. Už po první kapitole jsem měla sto chutí knihu odložit, protože výrazy typu "penis greyensis" jsou moc i na mě. Pokračovala jsem dál jen proto, abych zjistila, jestli se kniha neposune dál. Neposunula. Po 40 stranách jsem knihu musela definitivně odložit, protože jsem prostě nemohla číst dál. Verdikt? Okamžitě tu knihu spalte!

V téhle knize není nic tak, jak by se mohlo zdát...jak příjemně osvěžující to je!

27.08.2013

Už od té chvíle, kdy jsem přečetla prvních pár stránek jsem si knihu oblíbila. Stále se u mě držel nepopsatelný pocit, díky kterému mi přišel děj strašně zajímavý....pak jsem chvíli četla a divila jsem se, kolik jsem toho stihla za tak krátkou chvíli přečíst, ale ona uběhla třeba hodina, dvě...příběh mi přišel strašně kouzelný, roztomilý, u jedné scény jsem dokonce brečela...opravdu zvláštní kouzlo tenhle příběh má...s každou další stránkou jsem se i já cítila být součástí příběhu a kam šel Ed, šla jsem i já...

Možná to bude znít směšně, ale teď když už knihu nemám u sebe si říkám, proč byla lepší než kterýkoliv jiný příběh...jako by se kolem té knihy vznášel obal emocí a vstoupil do čtenáře, když ji otevře...

5 10.10.2012

Knihu jsem se rozhodla přečíst na doporučení a docela jsem se na ni těšila. Musím ale říci, že jsem docela zklamaná. Když jsem knihu dostala do ruky, hned mě překvapil obal. Kdybych o té knize nevěděla nic, spíš bych ji dala do ruky člověku do 15 let. Když jsem začala číst, místo vzrušení z detektivní záhady jsem spíše cítila nudu. Ta se mými pocity prolínala až do strany 134, kam jsem knihu dočetla než jsem ji odložila. Ani nevím, co říci. Ani ne detektivní thriller ze středověké Cambridge (to stojí na obálce) jako spíš spojení Kriminálky Los Angeles a trochu historie mi to připomíná. Autorka se sice vyjádřila, že nemohla použít středověké názvy, protože by to čtenáře mátlo, ale co z toho potom vyjde? Dle mého názoru buď ty názvy měla použít a dát na konec knihy vysvětlivky, aby to mělo ten pravý říz, jaký bych od takové knihy čekala, nebo se do něčeho takového neměla vůbec pouštět. Jaký to má pak význam? To je jako bych se snažila psát odborné pojednání třeba o psech, ale místo odborných názvů bych použila názvy pro děti...aby tomu všichni rozuměli

1 01.09.2012