veronika4001 komentáře u knih

Richard Laymon psát umí, pro mě je svým stylem vyjadřování vynikající spisovatel hororu. Styl jeho podání totiž zcela jednoznačně odkazuje do zákoutí temných myšlenek a vy se opravdu bojíte. Kniha u mě zaručovala děj, který by vykresloval prostředí lunaparku, tedy v jeho vnitřním a blízkém okolí. Chtěla jsem se bát, mít mrazivé předtuchy, asi jsem už očekávala, o čem Lunapark bude. Chtěla jsem číst to mé očekávané. Proto jsem si ji koupila. Těšila jsem se na duchařinu či jiné živly, které by neúprosně zabíjely. Příběh, bohužel, řešil spíše problematiku bezdomovců a zvrácených obyvatel; o nějaké mrazení v zádech, a/nebo typický hororový strach jsem nemohla na žádném místě v knize zakopnout. Možná to byl autorův záměr přesunout se z obvyklého tématu do jiného, o kterém se v hororovém pojetí moc nepíše. Když se řekne horor Lunapark, každý má na paměti knihu od Stephena Kinga, ale tohle je úplně něco jiného.

1 21.10.2020

Moc nadšená jsem nebyla. Knihu jsem koupila v době, kdy reklamy na ni ovládly knižní trh. Řadový horor, u kterého jsem se ani nebála.

1 20.10.2020

Každý píše učebnice jinak, ale u každého je materie stejná. Autoři Správního práva obecného se drží stejné osnovy, stejné struktury, takže ani tato učebnice nepřekvapí. Je to dobře, nebo špatně? Těžko říci, každopádně každá učebnice Správního práva je moje kmenová a mám ji v úctě. Nutno dodat, že bych se někdy ráda vrátila k těm starším, napsaným před 80 až 100 lety, neboť tam teprve vznikal onen základ, ze kterého lze při delších a hlubších úvahách o českém správním právu vycházet. To je teprve ta správná nota, to co mě oslovuje, neboť to do současného života klade otázky a umožňuje více si "hrát".

1 18.10.2020

Neuvěřitelná spisovatelka, která mě vždy dostane do kolen. Její díla, ať již série thrillerů, nebo samostatné thrillery (romantický žánr jsem u ní ještě nečetla) jsou opravdu skvělá a bezpochyby vygradovaná do nejtenčího detailu, přestože thrillerový a detektivní žánr obvykle postrádají hloubku na úkor psychického prožívání, analýzy funkčně tělesných procesů, napětí, mrazení v zádech a očité i jinak smyslově vnímané situace nebo vnitřně očekávané i mimosmyslově získané situace (informace). I v této knize se čtenářka snadno vžije do role hlavní hrdinky a fandí ji, i když ne vždy a ne zcela s jejím rozhodnutím souhlasí, přesto se s ní vždy vnitřně ztotožní a přijme ji za svou, tedy za svou osobnost, za svoji vůli, se společností a atmosférou, kterou hlavní hrdinka spolu s dějem přináší. Ta s sebou nese vždy temné stránky života v podobě příbuzných, blízkých, přátel, nebo bývalých lásek a milostných spletitostí, které postrádají psychickou normalitu, resp. osob, kteří trpí psychickou nevyvážeností (abnormalitou v podobě psychického nedostatku nebo přebytku). Lisa Jackson si umí vyhrát s lidskou nápaditostí a fantazií v prostoru, který příběh nabízí. A tento prostor byť vypadající omezeně, nakonec rozšíří o osobu vraha, který je zpočátku nepatrný, ale který příběh nakonec rozvětví o dvě nebo další dekády dál. A ta neurčitost a přitom upřímnost a pravdivost v neurčitosti má teprve tu pravou "požehnanou" sílu.

1 26.09.2020

Na začátku jsem si myslela, že kniha je hororovým žánrem, ale není tomu tak. Jde o životní příběh hlavní hrdinky Ellen Rimbauerové, jehož základní doménou je sexuální náruživost a zneužívaní (především) žen. Na mnoha místech mě Ellen překvapuje svojí vnímavostí, zaujatostí pro spravedlnost, ale také zrcadlem chladnosti a chuti po odvetě. Žena je zde popisována jako bytost, která se svému manželovi a jiným mužům ve všem podřizuje; podvoluje se jejich sexuálním touhám, choutkám, přitom si nemyslím, že sex by byl pravým účelem. Tím hlavním a snad jediným účelem sexuálního chtíče muže je jeho nadvláda nad ženou. Autor pod pseudonymem popisuje sexuální úděl ženy, sexuální rozkoše s manželem, její služebnou a s manželem a služebnou dohromady. Ellen, stejně jako ostatní ženy jsou sexuálně zneužívány hlavně jejím manželem Johnem Rimbauerem. Sexuální chtíč a náruživost. To je to, oč se v knize jedná. Nikdy by mě nenapadlo, že budu číst knihu o tom, jak to bylo s pohledem na sex v letech 1907 až cca 1928. Na několika místech je kniha hororově laděná, ale hororový žánr to rozhodně není. Pocit strachu a mrazení v zádech kniha nenavodila, což mě v tomto případě nevadí, protože příběh je svěží, zajímavý a poutavý, i když jinak, než jsem očekávala. Rozhodně nelituji, že jsem knihu přečetla, bylo to pro mě něco jiného, něco, co mi možná chybělo v repertoáru přečtených knih, nebo knih, které mám přečíst. Knihu hodnotím poměrně vysoko. Proč? Zaslouží si to.

1 06.09.2020

Dokonce bez ohledu na anotaci se vždy na živé mrtvé, neživé či zombie moc těším.
Dnes jsou zombie nedílnou součástí popkultury. Netušila jsem, že otcem zakladatelem zombie žánru, spíše podžánru, byl George A. Romero.
Kvůli čemu se mrtví vrací? Co v nich vyvolává oživení?
V krátkých povídkách nejsem na živé mrtvé zvyklá, námětu zombie dávám přednost v románech, přesto je jako celek krátkých novel hodnotím kladně. Trochu mi tam zaznívá, že povídky byly sesbírány kvůli autorům, nikoliv pro příbuznost zombie témat.
Škrcení na ně nefunguje. Asi proto, že nedýchají... (?).

08.06.2024

Je v rodině nějaká nemoc?
Potřebovala bych vědět rodinnou anamnézu.
"Podle Starých Keltů existují místa, ve kterých je vzdálenost mezi naším světem a záhrobím kratší než jinde. Propustná místa."
Overtoun a starý most za ním; most, který se tyčí nad roklí zámečku Overtoun House je místem psích sebevražd.
Příběhu hodně pomohlo, že vycházel z pravdivých skutečností; jedná se o tři dějové linie, ke konci na sebe navazující a propojené v jedno dějství.
Za námět hororového žánru a vcelku dobře pojatý scénář, který mísí keltskou mytologii navázanou na historické místo tragických událostí s profesí a problémy současného života novinářky Avy a její rodiny, hodnotím knihu velice kladně.

30.03.2024

Příběh napsaný na základě skutečných událostí Tsava pohledem 19. století.
Na pravdivý příběh jsem se těšila, Patterson ujišťoval, že nic nezveličoval, a že naopak se mnohé snažil potlačit, umenšit, význam snížit. To, co prožil ve skutečnosti, bylo horší a přesahovalo by to kapacitu knihy.
Nejvíce mě zaujala stavba železniční tratě, ryze manuální, bez těžké techniky, za plného soustředění, ale bez hlubších schémat a plánů a promyšlených postupů; jen za to, co poskytla divočina a co se mohlo nazvat materiálem, ale i překážkou v tvrdé manuální práci.
Nejprve bylo zapotřebí nastolit disciplínu tamního domorodého obyvatelstva, což nebylo lehké s ohledem na odlišný styl života, odlišné vyznání náboženství a kultu rozmanitých skupin a vrstev. Proces výstavby tratě se upravoval podle podmínek divočiny a námezdní pracovní síly.
Mohu říci, že film Lovci lvů jsem musela shlédnout a dodat tomuto pravdivému příběhu správnou atmosféru a tím si ho zacelit.
Jediné, co mi v knize vadilo, byl rozměr kapitol, ačkoliv si plně uvědomuji, že se jedná o výpravu a tedy o záznam událostí v čase, ve kterém byly sepsány, jak postupně přicházely. Tento příběh nemohla žádná kapitola zkrátit nebo uměle prodloužit; většinou vývoj událostí kulminoval pomalu, stále jsem si musela připomínat, že tohle není beletrie a jedná se o 19. století, proto vzrušení bylo trochu přízemní a tušené, nicméně tohle napětí, vzrušení a hlavně strach by možná ne každý chtěl prožít ve svém reálném každodenním životě.

06.03.2024

Nejprve to byl starší a tajemný Velký bratr.
Přestože je jeho chování nijaké, podivné, někdy silácké, někdy křehké, nevyzpytatelné, všichni k němu vzhlíží. Upoutává pozornost. Je v depresích, působí, že neví, co chce, točí se v začarovaném kruhu. Neví, kam patří, anebo ví, ale je to nereálné. Oba bratři svobodní svojí duší se v určitých okamžicích vrací. Mladší prodělává běžný vývoj. Starší bratr je "těžkomyslný", zádumčivý, charakteristický životním stylem, výrazným typem osobnosti s psychopatickými sklony. Prohlubuje se u něj neléčený depresivní duševní stav a ten berou všichni, že k němu patří a zřejmě si říkají "je takový jaký je a berme ho podle toho". Nikdo neví, co udělá příští minutu, jak se zachová a nikdo z něj nemá strach (!). Čili je plně začleněn. Je to příběh nebývalé cesty - proměny staršího bratra.

14.02.2024

Přívětivé uvítání čtenářů od Stana Leeho na úvod. Otec a Nia, rodič a dítě, učitel a žák. Reminiscence do dětství. Cameron, který prozkoumává Erijské jezero, protože chce být úspěšný.
Mají Cameron a Nia něco společného?
Jezero Erie je tajemné se záhadnými lodními vraky, pohřešovanými osobami a nevysvětlitelnými elektrickými bouřemi. Samota, odevzdanost a spalující energie.
Mimozemský virál.
Kyberkeneze, která zesiluje. Tajemství už nejsou tajemstvími. Dostává pod kontrolu virtuální svět, reálný svět se ztrácí. O jaké míře postižení kyberkenezí můžeme hovořit? Čím víc se ztrácí skutečný svět, tím víc má ten virtuální pod kontrolou. Prvně boj a potom spolupráce. Může se stát z živého člověka avatar (vrhá avatar stín)? Vytrácí se mechanika a automatické napojení na elektroniku nastává v mysli jednoho člověka.
Jste virál; cítíte, jak vás fotí, sledují, nahlíží na vás. Všechen virál máte v sobě a jste virálem pro virální prostředí. Je to ohlušující, přitěžující až panické. Přesto využitelné. Mysl, která skenuje, chytrá čočka v oku, celé tělo virálně sonduje a očekává přísun dat ze všeho, co data má. Všichni jakoby byli robotičtí. Víte, kdo co má v mobilu, jakou a komu odesílá sms, e-mail, bez toho, abyste mu do mobilu nahlíželi. Vy víte a oni vědí. Virální manipulace a zneužití myslí. Zneužití člověka umělou inteligencí. Vše je "chytré". I tělesné implantáty, které zvyšují IQ, měří tuky a cukry v těle, krev, hormony apod. Ti, co sledují jsou rovněž sledováni. Některá tajemství jsou ale tajnější a mnohem hlubší, než internetový život. A internetový život nám nechává mnoho prostoru pro budování svého vlastního digitálního světa. Moc internetu je v lidech, ne v technice. Prozatím, zdá se, je nejvyšší vědátorská inteligence (uvědomělá vědátorská inteligence) ta lidská.
Lidé, avataři, androidi, boti. Je v digitálním světě tohle celé AI? I sofistikovaná AI je omezenější než lidský mozek, když se dostanete za hranici jejích naprogramovaných reakcí.
Přesto je umělá inteligence jako lidé - vytváří. Některé druhy jsou propracovanější, vybavenější, mají více možností, jsou nebezpečnější.
Přítomnost není jen chytrá, je inteligentní. A tato inteligence umožňuje reminiscenci v lidech, v času, kdy se prožitky vracejí do budoucnosti. Je minulost skutečná? Vrátil se opravdu do svého dětského těla? Nejde jen o živé lidi a mrtvé lidi, ale jde i o lidi z filmů skutečné a fiktivní. Ti všichni sehrávají roli umělé inteligence. Digitální lidé, digitální hlasy. Je člověk se svou umělou inteligencí portál, který je schopen se napojit na vyšší umělou inteligenci?
Knihu doporučuji pro silnou akčnost, vzhledem k tomu, že nejsem čtenářem sci-fi, nevím, zda je akčnost pro tento žánr typická, ale tady je to velice žhavé a dobře načasované - ne, že nevíte, co bude na další stránce, ale ani nevíte, co bude na dalším řádku. Nevíte, co čekat, a to je asi na tom to nejlepší, protože se necháváte unášet vzhledem k námětu, k jakému umělá nebo superumělá inteligence patří.
Obálka knihy? Když víte, o čem je obsah, obálka je dokonalá. Je to science-fiction/dobrodružná kniha, nabitá akcemi a umírněnými hororovými prvky.

21.05.2023

(SPOILER) Nini. Jak bohatou imaginaci mají děti. "Tatínek odjel do Boží země." Taková bujná představivost. Bella je zvláštní dítě, o čemž je přesvědčená její matka Veronica a pomalu o tom začíná přesvědčovat i své okolí. Matka stále přikládá věrohodnost tomu, co Bella tvrdí. Nini je možná dětský duch, ale jde o synonymum se slovy "hřmět" a "vyděsit", anebo je to schizofrenie, která je součástí rodinné anamnézy. Manžel Veronicy má pracovat jako letec v Diamond Corporation, v budově, která má mít 22 poschodí. Ve skutečnosti jich má 15.
Belle moc nerozumím, je opředená záhadou, mluví útržkovitě, v hádankách a člověk si musí domýšlet. Nerozumí jí ani její matka Veronica. S ohledem na nezvěstného manžela Veronicy je vedeno policejní vyšetřování.
Kdo je Nini?
Kdo je Bella?
A kdo je Veronicin manžel Micah?
A kde je?
Podvádí Veronicu? To je až to poslední...
Boží země je Boží kraj, a to jsou lesy na severu Wisconsinu. Tam nefunguje nikomu mobilní signál... Srub poblíž jezera Plum Lake.
Najednou zvoní telefon, číslo je skryté. Šepot: "Naslouchej své dceři."
Někdo obhlíží jejich dům. Něco se děje.
Neušlo mi, že vyšetřovatel doporučuje Veronice, aby nechala žaluzie zatažené, přitom, když byl u ní v domě, měla je vytažené (ještě se divila, že je jako v akváriu) a zatáhla je až několik dnů po jeho návštěvě. Možná to podezřelé je na straně Veronicy a policie ji prověřuje.
Je zvláštní propojenost mezi obrázky, které Bella (její imaginární kamarádka Nini) maluje, a skutečností, protože ty wisconsinské lesy, dům, maják a bójka vypadají, jako kdyby ta místa Bella už navštívila.
Není to z manželovy strany jeden velký podvod?
Manžel zřejmě žije více životů. Objevuje se Gabrielle, padne i jméno Natashy (Tashe). Veronica potratila dva chlapce a teď vidí v domě v Key Westu fotografie svého manžela se změněnou vizáží a se třemi dětmi - dvěma chlapci a holčičkou. Někdo na zahradě pozoruje dům v Key Westu. Situace se opakuje jako v domě na Shadowlands.
Co se to děje? Na případu manžela Veronicy pracovali federální agenti, vždyť ji jeden z nich přišel ještě domů v Shadowlandsu navštívit. Byla jím sledována i v bance. A teď se od vyšetřovatele dozvídá, že federální policie případ nikdy nepřevzala a nikdy na případu jejího manžela nepracovala. Jsou to klamy Veronicy, nebo ji chce někdo zneužít?
Dozvídáme se o Connorovi a Brandonovi. Jsou to další Bellini imaginární přátelé? "Bydleli u maminky v bříšku." Takže se jedná o chlapce, které Veronica potratila. Ale proč s tím Bella začíná až teď? Nini už dříve byla v Shadowlandsu, Key Westu a všude, kde byl tatínek...
Mnoho detailů, které do sebe vůbec nezapadají. "Naslouchej své dceři." Telefonát z telefonního čísla s předvolbou pro Key West, které je registrované na Veronicu vzbuzuje další podezření. Synchronizace telefonní linky s počítačem a generování volání má za následek, že mohla zavolat sama sobě.
Říkám si, proč policie tak dlouho otálí s vyslechnutím Veronicina tchána, když měl s jejím manželem Micahem neshody. Bella si představuje tatínka, komunikuje s ním. Jsou to skutečně představy?
Příběh je plný zvratů, očekáváte něco, co se nakonec neuskuteční a máte za skutečnost to, co nemusí být skutečné. Knihu doporučuji.

06.05.2023

Jeskyně, jejich ledové hloubky, temnoty, jejich kluzkost, prolákliny, hřebeny stalaktitů a stalagmitů, a jakási nenávratnost, mě vždycky lákaly. A skály s úzkými stezkami, přehrazenými větvemi a nánosy listí, které se otevírají. Punkevní jeskyně s propastí Macocha, Sloupsko-šošůvské jeskyně, Bozkovské dolomitové jeskyně, Koněpruské jeskyně, Mladečské jeskyně, Jeskyně Na Špičáku a další u nás známé, méně známé a možná neznámé až neprobádané jeskyně.
Terénní podmínky na Měsíci může modelovat dlouhodobý pobyt v jeskynním prostředí. Tom a Whitney jsou speleologové, Tom je ten významnější z nich, ale Whitney má něco víc; má zkušenost, která ji pojí s předtuchami zlého.
Příběh je velice poutavý; stěžejní jsou pasáže o zvrácenosti dozorce a zvrácenosti vědecké, protože dozorce, který vraždil byl až neúměrně zaujatý a shovívavý k zapřisáhlému vědci a jeho výstřednostem.
Kdo má peníze, má moc.
Více než příběhu jsem se oddávala atmosféře, která mě oslovila "dvojí tváří" - jednak rozmanitou ledovou stálostí a jednak neustálým neklidem a probubláváním podstaty zlého, které bylo všude cítit. Příběh s hlavními aktéry se mu oddával, potřeboval nebezpečno, akci.
Co je důležité? Informace, orientace, zkušenosti, to za prvé; pohotové reakce a schopnost operativně navazovat na situaci. To za druhé a není to totéž.
Dvě skupiny lidí. Obě vedou Tom a Whitney Burkeovi. Nejprve každý jinou cestou, za jiným účelem, do stejného cíle. Pak už byl jen stejný cíl se stále větší ctižádostí a chtíčem. Nebylo to nevyhnutelné, bylo to nutné. Pro Whitney, Toma a pro Cricket.

08.04.2023

Autorka chvílemi pracuje s nadpřirozenem, jehož hnací síla je v nehodách. Černou skvrnou na nehodách může být cokoli a kdokoli. Nejsou zde dvě časové roviny, vše se odehrává v současnosti. Děj a styl psaní je zde trochu jiný než u Zahrady kostí, kde je historizující nádech děje znát a je temnější a víc syrovější jako kdyby se nejednalo o tutéž autorku. Zahrada kostí je dobře propracovaná, ale tento příběh má vzpruhu a je "vzdušnější" - to proto, že u Zahrady kostí jsem nemohla ani dýchat, jak mi bylo nad mediky od žaludku nevolno. Autorka, jak zjišťuji, si vybírá neotřelá témata.

14.01.2023

Až příliš skutečné, hlavně tolik intimní a bolestný popis porodu. Sem tam jsem musela přestat číst a odvrátit se nad tehdejšími lékařskými praktikami. Čtení ve dvou a více časových liniích mi trvá déle pro sesumarizování a vstřebání děje. Je to lepší pro zapamatování a další četbu. Obchod s mrtvými, pitvy mrtvých a odebírání orgánů mrtvým bez souhlasu jejich zástupců. Organizované vraždy, hanobení lidských ostatků. Neuvěřitelné.

13.01.2023

Chybí mi spletitost, hlubší procítění a prožitky. Větší vysvětlení postav, proč jsou tu a co jsou zač, by neškodilo. Trochu chybí orientace v ději, a větší podrobnost, aby se instalovalo napětí, které by se už jen zvyšovalo, stávalo se propustnějším a směřovalo k odhalení osoby pachatele. Myslím, že to chtělo lépe zaujmout vším - dějem, postavami, atmosférou, vytříbeným jazykem (zde i jazykem z oblasti veterinárního lékařství). Kniha může nějakého čtenáře zaujmout, ale neholduju jízdě ve smyslu klouzání se po povrchu. Prostě si to neužívám a tohle pro mě nemá smysl.

05.01.2023

Je to jedna z knih, která vybízí k večernímu čtení. Líbí se mi neohrožená postava Aloysiuse Pendergasta, s prominutím slizkého blond až bělovlasého zvláštního agenta FBI se svými manýry opět slizouna, který je ovšem svojí odvahou, intelektem, nevyzpytatelností a smyslovostí muže, přitažlivý. Bílý límeček. Je zvláštní, že každá kapitola patří jedné a další osobě, která nebyla uvedena v těch předchozích. Vzkazy a nadbytečné části těl, než jsou části těl obětí. Vrah se snaží být viděn. Proč? Akce na akci, slyším tikot jejich načasování. Ty udržely moji pozornost, abych se dozvěděla, jak to je s Nova Godói. Oceňuji skvěle napsaný smutek Pendergasta.

27.12.2022

Ta honička stojí za to. Skrývání, zastírání identity, vzájemné napadání, touha zvítězit. Kdo nad kým? Hra začíná. Psychiatr dostává nástroje, které neumí ovládat, diagnózy pacientů záměrně stanovuje podle libovůle. Z lidí, které uměle pochytá, dělá pacienty, které si podmaňuje a dostává je do pravidelné terapie, na jejímž základě předepisuje libovolné (nadměrné) dávky zhoršující jejich stav a prakticky likvidující jejich osobnost, což má za následek bezmoc pacientů. Je váženým psychiatrem, váženým ředitelem kliniky a policie nemá důvod mu nevěřit (vždyť jsou pacienti psychotiky s vážnou anamnézou). Nitrosvalové injekce, methylamfetamin. Maska bytosti.

18.12.2022

Zvláštní je natáčet vlastní umírání, hranici mezi živými a mrtvými, jaké pocity jsou při krocích k vlastní smrti a kam odcházíme po smrti. Obálka knihy může trochu zarazit, protože je na ní stará kazeta, ale nenechte se mýlit. Mnoho knih není vyhledávaných, přesto jsou poměrně nové a hlavně dobře napsané. Skvěle napsáno, propojeno, žádná lichá místa. Psáno s obraty, vysokou vnímavostí a humorem. Námět je originální, protože tady se jedná o výjev živého člověka, ne duchů nebo živých mrtvých. Jde o nahraná slova umírajícího. Za mě krásný písařský styl. Doporučuji.

14.12.2022

(SPOILER) Začátek je pomalejším seznamováním s tématikou, možná je to tak lepší, protože pro rozjezd je třeba prostor, aby děj mohl vyplynout, rozvíjet se a na stejné "anabázi" se rozšiřovat. Výborná myšlenka s otcem synů, i když začátek mohl být důslednější. Trochu více to rozvinout, atmosféru lépe vsadit do záběru života bratrů, vykrystalizovat jejich vlastnosti a projevy, a k tomu vybarvit prostředí a celkovou atmosféru. Nevíme, odkud bratři přicházejí, a to je ono, možná to bylo právě na čtenáři, který si je sám vsadil do situačnosti, do děje, v jakém se postavy samy projeví. Jednou započaté dobrodružství už nelze zbrzdit, a to platí i o téhle knize. Jede to. Uf! Po straně 100 se příběh rozbíhá na plné obrátky. Jít vpřed je nebezpečné, ale na cestě zpátky čeká smrt. Nejvíce se mi líbila pasáž o březí samici jaguára a ještě předtím o anakondě. Fauna je dokonale popsána a vy se za všech jejích zvuků nacházíte v divočině se všemi pátracími skupinami. Počátek je nic oproti spádu, který přichází. Zážitek z četby je všeobjímající a já jsem ráda, že se nachází autoři, kteří dokáží beletristickým zpracováním nebezpečenství deštného pralesa rozproudit krev. Adrenalin stoupal, srdce bušilo o sto šest a já myšlenkami plula s příběhem.

29.11.2022

Doporučuji. Ne vždy to na začátku přímo sděluji. Tato kniha má to správné nasazení - chcete stále víc a víc a nikdy nemáte dost. Jste příběhem opojeni a táhne vás to dál a dál. Mladá žena, která uniká psychicky narušenému muži, který "NE" nepovažuje za odpověď a k sobě milosrdně si ho interpretuje přesně naopak, aby nakonec vyšlo to, co chce on. Její záporné odpovědi ho dráždí k akcím. Otřepané téma, ale ne pro tuto knihu. Chytlavé je, jakými způsoby a prostředky se obtěžující obdivovatel (viník) přibližuje k oné mladé ženě - k Ashley. Viník obviňuje ze svých neúspěchů okolí, pronásleduje ho hořká ironie, úzkost, neklid, nekontrolovaný vztek a zuřivost. Obsedantní, manipulátorský, skutečnost si zkresluje a zdůvodňuje podle svého narušeného vědomí a fantazie tak, aby se mu to hodilo a bylo to pro něj přívětivé. Tento výsledek chce zachovat, vše mu je promíjeno. Autor pracuje s omezeným okruhem postav, proto je jeho vyprávění pružné a hladce reagující na situace. A hlavně je čtivé, protože v okruhu několika málo osob se příběh snadno přelévá a vy ho žijete. Jedná se o nový typ vraha, který se "k tomu dopracoval". Tuší nežádoucí obdivovatel vůbec, jak velké "nadání" má k tomu, aby dělal lidem ze života peklo? Naštěstí u nás je v právním řádu nebezpečné pronásledování upraveno v par. 354 trestního zákoníku. Až navýsost je podivuhodné, jak si poradila oběť a její rodina, jaké způsoby a metody v průběhu přípravy používali. Knihu jsem přečetla s vypětím sil a příjemně unavená. V průběhu četby se mi v hlavě mihla vzpomínka na chlapce z Nekonečného příběhu, čtoucího knihu o Átrejovi ve dne, v noci. Úsměvné. Nicméně AŽ ZA HROB je skvělá kniha, kterou fanouškům noir literatury mohu doporučit.

13.11.2022