Venezia komentáře u knih

Čudujem sa, kedy sa Thomas naučil od svojej matky liečiť, keď od svojich siedmich rokov nežil s rodičmi. Žeby mali aj panoši prázdniny a trávili ich doma?

27.10.2014

Dej knihy sa odohráva 1212 a deti sa rozprávajú o upálení Johanky z Arku (str. 159), dokonca sa o nej mali učiť v škole. Tá bola upálená 1431. Ďalej čítať nepotrebujem.

Vždy mi je podozrivé, keď má hlavná hrdinka vidiny a autor(ka) tak môže vyriešiť rôzne situácie v jej prospech. Táto hlavná hrdinka je nielenže krásna, navyše je pôrodná baba, bylinkárka, chirurgička, fyzioterapeutka a má liečivé ruky, a to má len 14 rokov (ja si viem zalepiť leukoplast). Napriek vidinám je však toľkokrát znásilnená a takmer znásilnená, až sa čudujem, že jej ostal zdravý rozum. Komu nevadí násilie a má rád historické romány s rytiermi a kráskou v nesnázích, odporúčam.
Nasledujúce diely sa mi páčili viac.

1 11.10.2014

V podstate nuda. Oveľa lepšia je kniha Utekl jsem z Osvětimi, kde sa Fredy spomína tiež.
Autor si vymyslel, ktoré knihy Dita vlastne strážila, lebo ona si to nepamätá, čo mi príde pri tom malom počte divné.

2 02.10.2014

Kniha obsahuje užitečná slova řeckých filosofů, perských, indických, židovských mudrců, křesťanských poustevníků, užitečné výroky muslimských králů a jejich mudrců, učitelů a spisovatelů, arabských asketů a starců, vyprávění o lékařích, zvířatech, o těch, jimž se splnily sny a věštby, o lidech štědrých, o lakomcích, o lidech, kteří provozovali řemesla nepříliš vážená, o hercích a komediantech, o prosťáčcích a lidech hloupých, o bláznech, o zlodějích a loupežnících, o dobrodružstvích a podivuhodných událostech, o fyziognomických znacích vylíčených mudrci a niekoľko básní.

31/ Jiný moudrý muž řekl: „ Na člověku není nic podivnějšího, než že se rmoutí, když mizí jeho majetek, ale nermoutí se, když mizejí jeho dny.“

42/ Sokrata se také tázali, kdy má člověk jíst. A on odpověděl: „Kdo něco má, ať jí, když má hlad, a kdo nemá, až jí, když může.“

53/ Jiný moudrý muž si vzal drobnou ženu, a když se ho ptali na důvod, odpověděl: „Vybral jsem si mezi mnoha zly do nejmenší.“

71/ [Bazardžamhíra] rovněž řekl: „Jak krásná by byla trpělivost, kdyby život nebyl tak krátký.“

91/ Bazardžamhíra, když ho král dal uvěznit, se ptali přátelé: „Čím se nyní utěšíš? A on odpověděl: „Čtyři výroky. Za prvé si říkám. Vše se děje podle údělu a osudu, a před hněvem nelze uniknout. Za druhé si říkám: I kdybych nebyl trpělivý, co bych mohl dělat. Za třetí: Mohl bych upadnou do ještě většího neštěstí, než je tohle. Za čtvrté si říkám: Snad je již blízko hodina oddechu, a já to nevím.“

94/ Šápár řekl: „Je pět ozdob města: vítězný král, spravedlivý soudce, rušné tržiště, obratný lékař a proudící řeka.“

117/ Jiný [mudrc] řekl: „Je šest věcí, které nemají trvání: stín mraku, přátelství bláznů, láska žen, bohatství štědrých, král násilník, lživá chvála.“

138/ Jiný řekl svému synovi: „Rozděl si čas na tři díly: Čas pro modlitbu, čas pro zaměstnání a čas pro odpočinek těla a světské požitky, protože když si neodpočineš, nebudeš moci naplnit ty dva zbývající díly.“

166/ Jiný [mudrc] řekl: Často jsem litoval toho, co jsem řekl, ale ne tak často toho, že jsem mlčel.“

219/ Jiný z mudrců řekl: „Jsou čtyři bytosti, kterým se člověk nemusí stydět posloužit: král, dítě, host a dobytče.“

254/ Jiný [učitel] říkaval: „Je toho málo, co vím, ale vím to spolehlivě.“

318/ Jednoho askety, který bydlel na hřbitově, se zeptali: „Proč bydlíš tady?“ A on odpověděl: „Chci oddělit kosti králů od kostí otroků, ale nedají se rozlišit: všecky jsou stejné.“

341/ Jiný lékař, když chtěl dokázal obtížnost umění lékařského, říkaval: „Život je krátký, umění dlouhé, čas stísněný, pokus nebezpečný, cíl obtížný.“

345/ Jiný lékař říkaval: „Střídmost je přítelkyně přírody a ochraňuje a udržuje zdraví. Ať jsou tedy vaše nápoje, vaše jídla, vaše pohyby i vaše souložení střídmé.“

369/ Liška se vysmívala lvici, že rodí jen jedno mládě ročně. Řekla jí lvice: „Opravdu rodím jen jedno, ale je to lev.“

460/ Lakomci řekl filosof: „Ty si myslíš, že jsi lakomý a šetrný, ale zatím jsi nejštědrejší ze všech lidí. Neboť zakrátko rozdáš bohatství dědicům, a to jak těm, kteří byli milí, tak těm, kteří milí nebyli.“

566/ Jinému hlupákovi řekli: „Ukradli ti osla.“ A on odpověděl: „Ještě štěstí, že jsem na něm neseděl.“

1 28.09.2014

Válka je vždycky stejná! Děti hladovějí, ženy trpí, muži přicházejí o majetek nebo se mění ve zvířata.

Někdy zachváti svět nákaza moru, nákaza slepoty, nákaza šílenství. Prožili jsme to v Americe, když nejsvobodnější lidí na světe začali 1773 ječet, že jsou zotročováni. Prožili jsme ji roku 1692, kdy vedoucí občané Massachusettsu uvěřili bez nejmneších rozpaků slovům několika poblouzněných zvrhliků a pověšeli stovky nevinných mužů a žen pro čarodějnictví. [...] Když takové různé druhy šílenství zachvacujú svět, národy pak ztrácejí zdravý úsudek. Stavějí si v čele hňupy. Zapomínají na všechno, čemu se lidí naučili zkušenostmi pokolení. Národy vědí stejne dobře jako každý jednotlivec, že cesta k šetření vede šetrností, ale v dobách hromadného třeštění slyšíte, jak tvrdí, že cesta k šetření vede přes utrácení. [...] Cesta ke spoření vede utrácením! Cesta k míru vede přes válku! Cesta k tvoření vede přes ničení! Cesta k plování vede přes potopení! Takové hromadné běsnění vidíme dnes na celém světe, protože politika národů se zakládá na polopravdách a na nedomyšlených představách potrhlých státniků.

26.09.2014

Román o vojne za nezávislosť z pohľadu loyalistov, kde loyalisti sú tí dobrí (a majetní), ktorí prišli o svoje domovy, majetky i životy kvôli povstalcom, ktorí sú násilnícka, klamárska a chudobná luza. Sympatickou postavou je Buell, ktorého Oliver na začiatku zachráni - dokáže za vojny (!) vymôct staré dlhy, zohnať bedňu šampanského i jedlo a navyše je aj vtipný. Nechýbajú ani dve svojrázne ženské postavy a láska s prekážkami – Oliverova vyvolená a jej rodina sú na strane povstalcov. Trochu mi vadili preklady krstných mien - dej sa odohráva v Amerike a mená ako Tomáš, Jan, František, Jiří či Vilém mi akosi nesedeli.

A nic jiného válka není – než vysilující horečka: období třeštění a nepříčetnosti, bídy a zklamání, strádání a úzkosti, zoufalství a ničení, únavy a malátnosti, násilí a smrti. A přece pro každého muže v každé válce vysvitne den, který stojí za to, aby byl prožít: den, kdy vzruch celého jednoho lidského života se natěsná do několika krátkých hodin.

Známa tvář z domova, i když patří zarputilému nepříteli, spatřená neočekávaně v cizím prostředí, přináší potěšení každému člověku, alespoň pro první chvíli. To dokazuje, myslím, že všichni lidé si jsou od přírody navzájem příznivě nakloněni a že jsou schopni nenávisti jen tehdy, jsou-li nakaženi a otráveni neznalostí, zabedněností, podlostí, lžemi, nemocí, válečnou zběsilostí.

1 20.09.2014

Priemerný román. Vadilo mi, že sa autorka vyhla Izabelinej úlohe v "afére vo veži Nesle", čo tiež svedčí o Izabelinom charaktere. Hovorí sa, že za odhalenie tej aféry môže práve ona. Či si na svoje švagriné spomenula, keď bola ona neverná svojmu manželovi?
O afére vo veži Nesle sa dozviete z kníh Prokletí králové alebo Věž lží.

1 14.09.2014

Čistá depresia a beznádej.

14.09.2014

Krutosť, násilie, zvrátenosť, sex, orgie a zase sex. A o gnosticizme som sa nedozvedela nič.

12.09.2014

Prekladateľ poplietol dva pojmy:

Jakobité (hnutí) — politické hnutí podporující návrat Stuartovců na anglický a skotský trůn.

Jakobíni bylo původně označení členů nejvlivnějšího politického klubu, vzniklého v době Velké francouzské revoluce. Název klubu je odvozen od místa jejich setkání, dominikánského kláštera Saint-Jacques (sv. Jakub) v Paříži. V obecném významu označuje výraz pro ty přívržence Francouzské revoluce uvnitř Francie, kteří se i po popravě krále hlásili k ideálům volnost, rovnost, bratrství a usilovali o republikánské uspořádání, i v případě, kdy nebyli členy žádné politické organizace.

30.08.2014

Anotácia je aktuálna k dňu vydania, čiže 1957, lebo dej knihy sa začína pred prvou svetovou vojnou a končí sa po druhej. Rozprávač píše článok o svojom úspešnom spolužiakovi – oportunistovi a hochštaplerovi Brunovi – podľa jeho denníkov a medzitým nostalgicky alebo vtipne spomína, ako on prežíval a vnímal tie isté časy a politické udalosti.

Štíhlá bělostná postava vystoupila z vody – byla nekonečně krásnější než sádrové sochy žen s fíkovými lísty, ktoré stály u nás ve škole na chodbách – a my jsme se mohli konečne přesvědčit, jak málo slušivý je takový fíkový list.

Ve vzdělání je přece jen síla, když má člověk tu pravou protekci.

V roce 1924 se pozvolna začal upevňovat kurs marky, stav našich peněženek i naše charaktery. Když je kapsa plnější, není tak těžké stát se lepším člověkem.

Nouze zbavuje lidi svědomí a vybíravosti.

/Čo sa týka filmu, vynechali nostalgické obdobie 20-tych rokov, i keď jemný humor zachovali. Navyše boli šansóny, ktoré sa vydarili. Malá poznámka: Netušila som, že cikicaki, cikicaki, hej, hej, hej, spievali už nacisti./

1 22.08.2014

Kniha obsahuje 53 príbehov, povestí, rozprávok, anekdot či piesní o kráľovi Matejovi Korvínovi, prevažne z Maďarska, Chorvátska, Slovinska, Ukrajiny a historické komentáre autora. Ako píše autor, kráľa Mateja ukazujú ako prešibaného človeka, ktorý obľubuje duchaplnosť prostých ľudí, dohliada nad úradníkmi a berie na zodpovednosť utláčateľov.

Ukážka:
Jeden opát sa kráľovi Matejovi ponosoval, že nemá chuť do jedla, lebo ho trápi žalúdok.
- Ja vám pomôžem, ak chcete, - riekol mu kráľ Matej, - uzdravím vás.
Opát súhlasil. Kráľ Matej ho zaviedol k okopávačom. Dal mu káru a motyku a prikázal mu, aby kopal s ostatnými, že preňho príde, až sa mu vráti chuť do jedla.
Mesiac sa oňho nestaral, potom sa za ním vybral a opýtal sa:
- Tak čo, chutí vám už?
- Chutí, chutí, len keby bolo čo jesť!
Kráľ mu vrátil úrad a opát sa už nikdy viac neponosoval, že nemá chuť do jedla.
(Maďarská ľudová anekdota)

22.08.2014

Skvelá alternatíva pre tých, ktorým sa nechce čítať Casanovove pamäti - namiesto vyše 1300 strán, ktoré vyšli v slovenčine, postačí týchto 300.

Tento dobrodruh, zvodca, kupliar, extrémista, vtipkár, klamár, cynik, hedonista, slobodomurár, cestovateľ, filozof, kozmopolita, šťastlivec, smoliar, pánbožkár (pár dní), emigrant, intrigán, spustlík, kabalista, hochštapler, leňoch, márnotratník, snob, bankrotár, väzeň inkvizície, milovník žien, slobody, klenotov, čarodejník, šarlatán...a
duchovný, advokát, spisovateľ, vydavateľ časopisov, prekladateľ, dôstojník, tajomník advokáta, kardinála, veľvyslanca, diplomatický agent portugalského kráľa, finančný agent francúzskeho kráľa, vyzvedač viacerých vlád, hazardný hráč, divadelný riaditeľ, novinár, huslista, továrnik, hľadač pokladov...
ma ako literárna postava a svedok môjho obľúbeného 18. storočia veľmi baví.

Kniha obsahuje i poznámky, čb fotografie a ružové obrázky. Bohužiaľ preklad je niekedy kostrbatý. Len ako ukážku vyberám spojenie „zaďakovaný lekár“ – mienený je „vďačný lekár“.

A na záver citujem Casanovu: Vyhýbaj sa tomu, kto prečítal iba jednu knihu.

16.08.2014

Napriek názvu a anotácii nečakajte romantiku, Sen sa končí v Córdobe je román o Almanzorovi (938-1002), rojkovi, ktorý chcel zmeniť svet a ktorý stal sa odvážnym bojovníkom a dobyvateľom, ľstivým politikom a faktickým vládcom krajiny.

02.08.2014

SPOILER. Tak tento diel sa vôbec nevydaril. Nielenže sa hrdinka behom týždňa zamiluje na život a na smrť do chlapíka, ktorého pozná týždeň, ale sa aj s ním vyspí /kdesi v sklade/, ujde s ním a chce dokonca zmeniť vieru, ale týždeň po tom, čo jej umrie, si už myslí, že miluje iného. Iná hrdinka románu je surovo znásilnená a o týždeň už vzdychá rozkošou, keď sa vyspí so svojím amantom a tiež jej nerobí problém zmeniť vieru. V tejto knihe sa viackrát toho veľa stihne za týždeň.

Názov románu znie trochu poeticky, ale to rozhodne nečakajte. A vlastne to nie je ani historický román, skôr také historické rozprávanie. Dej sa odohráva na Slovensku v 50. a 60. rokoch 17. storočia, keď polovicu Slovenska plienili Turci, druhú cisárski žoldnieri, pálili sa čarodejnice, zbíjali hôrni chlapci a slovo knihomoľ bola strašná nadávka. Je to také rozprávanie o Breznici i Stambule, mihne sa veľa historických postáv a postavičiek a prevráti sa kopec kabátov.

Ak som ťa dobre rozumel, Selim, strata hlavy by nebola trestom pre Mustafu, lebo človek nemôže stratiť to, čo nemá.

Aj ma rozosmial svojím ustavične opakovaným heslom: kde si spadla, tam sa zdvihni!

Ech, čo ťa po mojej viere! Ženy potrebujú zmeny. Niektorá strieda milencov, ja zasa kostoly.

2 28.07.2014

Štyria muži rozprávajú zo svojho pohľadu o prípade, keď bola Sára Blundyová popravená za vraždu doktora Grova, ale ich verzie sa trochu rozchádzajú. Ktorý rozprávač hovorí pravdu? Zabila Sára Blundyová skutočne doktora Grova? Prečo niekomu tak veľmi záležalo na tom, aby bola popravená? Bol James Prestcott zradca? Ako tieto prípady spolu súvisia? Kde sú ukryté dôkazy? A o aké tajomstvo vlastne ide? Okrem toho sa vedú teologické, lekárske, filozofické debaty, podáva transfúzia, pitvá, šifruje i veští.
Čo mi vadilo, boli nepreložené latinské citáty. Na konci knihy je zoznam historických osôb, ktoré v knihe vystupujú a že je ich neúrekom. Kniha vyžaduje náročnejšieho, ale hlavne pozorného čitateľa.

Zastávám názor, že přespříliš vědomostí mysl neblaze poznamená. Člověk vynaloží tolik námahy, aby si do hlavy napěchoval vědomosti, že mu tam nezbude místo na zdravý rozum.

Žádná cenná kniha nikdy nebyla psána pro zisk, soudím já.

Ach ano, mládí je naivní a víra slepá.

Ale pověz mi, Jacku, kde je čest v chudinském hrobě?

26.07.2014

1285 bol v meste Wetzlar popravený Tile Kolup, ktorý sa vydával za (už 30 rokov mŕtveho) cisára Fridricha II., bol mu veľmi podobný a vedel detaily z jeho života. Autorka sleduje život sokoliara, ktorý slúžil posledným Štaufovcom. Na konci knihy je rodokmeň Štaufovcov, mapa vtedajších nemeckých a talianskych štátov a chronológia udalostí, vpredu je zoznam hlavných postáv. Kniha nie je zlá, ale chýbajú pocity postáv a "das gewisse Etwas", ktoré čitateľa vtiahne do deja a nepustí.

22.07.2014

Román v ich-forme o tom, ako nechala 1440 kráľovná Alžbeta Luxemburská ukradnúť svätoštefanskú korunu, aby mohla dať korunovať svojho syna Ladislava Pohrobka, aj napriek intrigám vierolomných uhorských pánov. Kniha je aj vtipná a človek sa niekedy čuduje, že sa tá koruna tým "amatérom" aj podarila ukradnúť. Kam sa hrabú traja mušketieri s kráľovninym náhrdelníkom, u nás sa kradla kráľovská koruna!

Viete, ako krásne o mne hovorí? Vraj do môjho príchodu bola Viedeň úplne bez slnka, vraj som mesto rozsvietila až ja, vraj sa mi ani jedna Viedenčanka nemôže rovnať, lebo mám hlavu ako najpôvabnejšia pražská krásavica, hrdlo a chrbát ušľachtilé ako z Brabantu, hruď ako švábsky chrám, prsníky ako dve slnká nad Alpami, ruky kolínske, nohy rýnske, stehná poľské a – hihihi – rajský hájik ako najkrajšie bavorské zákutie. Nešťastnica, kde videl tvoje stehná a ten...? Predsa v kúpeli. Ty si s ním bola už aj v kúpeli? Prečo nie, veď to nebolo prvý raz a vždy tam boli aj iní páni a dámy a ja som bola naozaj najkrajšia...

Ako veľmi sa autor odchýlil od historickej udalosti, sa dozviete z knihy Spomienky Heleny Kottanerovej.

18.07.2014