vejnar komentáře u knih
Pěkné mini příběhy / povídky s hudebním zaměřením; netušil jsem, jak velký rozhled ve světě hudby má tento klavírista.. A těch neznámých pojmů:) Ale nevadí to, přeskočil jsem asi 2-3 povídky, jinak knížka je taková obdoba Iljových barevných notýsků z poslední doby.. Mám rád jeho uvažování, vydobyl si mezi mými oblíbenci Vladimírem Neffem a Horníčkem své zasloužené místo;)
Další pěkná knížka od trochu upozaděného autora, kterou jsem sem musel přidat;)
První díl se mi také líbil víc, bylo to napínavější a poutavější. Této bych dal necelé čtyři hvězdičky..
Začátek mě k dalšímu čtení příliš nenabádal, ale pak už jsem si to užil se vším co k Neffovi patří - nadsázka, humor, překvapení (jak píše Zlatinka), touha po velikášství hlavní postavy, její snaha o morální bezúhonnost a logicky přesné vyjadřování s filosofickým nádechem, záliba v drobných maličkostech, které většinou zásadně ovlivní další pokračování děje.. A také se dozvíte proč královny nemají nohy;) Jdu na Prsten Borgiů..
"Svět byl stvořen ke zkoušce svobodné vůle a synové Adamovi musí neustále volit mezi dobrem a zlem."
Cituji pár pěkných myšlenek:
Stáří není v ničem - v umění ani v životě - zárukou hodnoty.
Jsme pro přesnost, ale ta musí být uvnitř. Navenek by výkon měl působit trochu ledabylosti.
Budiž pochválen pohyb, který má někam namířeno, o něco usiluje, něco dosahuje!
Člověk má měnit své oči a věřím, že i docent si má občas nasadit oči klukovské; a třeba jen proto, aby z pudu sebezáchovy provedl někdy náhlou a překrásnou klukovinu!
Člověk zpohodlněl, zlenivěl, má tisíce výmluv a namlouvá si, že je tu vždycky něco důležitějšího!
Díky za tuto sbírku, kdy se tři velikáni setkávají, uvažují nad životem a rozebírají všední obyčejnosti ze svých pohledů profesních, hlavně však ze srdce v příjemném tónu svých procítěných individualit. Jejich vidění světa je někdy až nostalgické, vždy však střízlivé a sympatické s vtipným nadhledem a poctivým přístupem k věci. Oceňuji jejich vyjadřovací schopnosti a bohatost češtiny, všichni tři umí výborně psát a kniha se čte v jistém smyslu jednohlasně;) PS: Když jsem tu pod jménem Vladimíra Preclíka zahlédl dva letopočty, bylo mi zas trochu smutno, je to všechno pryč..:/
Již podruhé jsem se oddával čtenářským rozkoším, které poskytuje tato sbírka povídek mezilidských vztahů. Chování, pocity a vášně jednotlivých postav jsou zde vylíčeny s takovou opravdovostí, pestrostí a dramatičností, že vás příběh vcucne do děje a už nepustí.
Zweigova vytříbená psychologie libující si v drobných detailech a v pozvolném odhalování a proměnách charakterů je navíc umocněna bravurním českým překladem, který každé slůvko odměřuje na miskách vah a vybírá jen ta třpytivá a neohmataná. Už se těším, až mě AMOK popadne potřetí:) Několik zajímavých ukázek z knihy jsem přepsal sem: http://blog.vejnar.com/stefan-zweig-amok.htm
Pěkně napsané, člověk se celkem zasměje. Jen mně asi dvakrát, třikrát vadil závěr povídky, kdy se autor snažil vykonstruovat pointu ad absurdum, šlo však již o účelovou, zkratkovitou fabulaci;)
První Neffova kniha, která mě zklamala. Nedokončené věty (někdy i slova) přerušené krátkou myšlenkou v infinitivu působily odtažitě a trhaně, na to jsem si nezvykl.. Kniha je o mladém Pavlovi, který se necítí jako průměrný člověk, chtěl by vyniknout nad ostatními a prosadit se, ale chybí mu talent a píle a tak se nakonec jen snaží někde uplatnit a přežít.. Pavel je však stále přesvědčen o své výjimečnosti a v poslední, čtvrté části knihy (která už je zase čtivá) se člověk zasměje a možná se i v popisech Pavlova pracovního nasazení v Bašově hračkářství sám pozná;) PS: Neffovi bylo tehdy 27 let a román sklidil u kritiky úspěch.
První příběh, který tvoří asi 3/4 knihy je fajn, zprvu zvláštně tajemný, postavy se chovají nevšedně, místama až groteskně a čtenář zprvu neví o co jde. Pak se to dost vyjasní, ale je to stále zajímavé:) Dávám čtyři hvězdy. Bohužel druhý příběh mě celkem zklamal, ani jsem ho nedočetl, spoustu nepřehledné a zbytečné přímé řeči a ani jsem neměl chuť se v tom dále orientovat. Takže suma sumárum tři hvězdy.
Líčení pocitů při nasazování svěrací kazajky je doslova srdcervoucí až bere dech, velmi poutavě napsáno.. První výlet do minulých životů mě zklamal svou rozvleklostí a část jsem přeskočil (což málokdy dělám), ale pokračoval jsem a další příběhy už byly v pohodě, zejména ten poslední se ztroskotáním na kamenném ostrůvku se mi hodně líbil.
Taky mi trochu vadilo občasné přesvědčování (typu milý čtenáři, uvědom si..) o tom, že duch je věčný, neumírá a každý v sobě nosíme nepočítaně z předchozích životů (doslova). Ano, věřím, že v tomto případě se ve vyprávění Morella přihodilo něco nadmíru výjimečného, ale dokazuje to jen ohromnou duševní sílu a obdivuhodné schopnosti hlavní postavy. Každopádně jsem rád, že jsem na knihu (díky A700:) narazil, vzbuzuje hodně emocí a dobře se čte.
Líbí se mi slovní spojení a úhel pohledu, které autor užívá, ale hodně mě zklamaly pointy příběhů, které jsou ve většině případů nijaké, ani nevedou k zamyšlení. Také je zde někdy až moc fyziognomických popisů, které si člověk ani nechce pamatovat. Jinak povídky jsou veselé a zajímavé a je jich opravdu hodně, tak ještě dávám čtyři hvězdy;) PS: S panjanem bych o té "velké myšlence" asi polemizoval..
Povídky na začátku mě celkem zklamaly, ale pak už to byla zas vtipná a důstojná četba, jak jsem ji poznal z Fialového notýsku;)
Přečetl jsem Modrý a tento Fialový se mi tedy zalíbil víc. Velmi pěkné, vtipné (a úsporné:) povídky, obecnějšího rázu se smyslem pro detail!
Díky této knize jsem se odpíchl k mnoha dalším Neffovým knihám: Třináctá komnata, Bůh zbytečnosti, Marie a zahradník, pentalogie Sňatků z rozumu a další.. Vše můžu s klidným svědomím doporučit;)
Krásná souhra vytříbeného jazyka a zajímavého sledu událostí.. Více v mé recenzi s krátkou ukázkou: http://blog.vejnar.com/vladimir-neff-buh-zbytecnosti.htm
Po přečtení mnoha Neffových knížek jsem se dostal k této trochu zapadlé milostné novelce, která přesně naplnila má očekávání. Neffův až téměř básnický styl, který však nepozbývá promyšlené logiky a důmyslné schopnosti vcítit se do jednotlivých postav mě opět nadchl. A kdybych měl snad něco zkritizovat, tak snad někdy příliš dlouhé věty přes půl stránky - tento vrtoch (pokud použiji terminologii z knihy) je však u Neffa příznačný;)
Tak úplně mě to nechytlo, po bravůrním Zrání spíše zklamání:/ Tři a půl hvězdy.