učtese komentáře u knih

Skvělá úžasná kniha.At už jde o samotný děj, rafinovaně promyšlený se spoustou zápletek a nečekaných zvratů, anebo o jazykovou stránku knihy. Jan Křesadlo na mě působí jako člověk s obrovským rozhledem -erudicí. Jeho postavy jsou tak živé, přirozené a normální. Pár dní jsem měl problém začít číst nějakou jinou knihu, protože mi oproti tomuhle připadaly nudné, fádní, neoriginální.

2 23.02.2014

38 stran a dost. Velenudné plácání, syntetické neživé postavy, rádoby moudré myšlenky. A hlavně nesmysly.
Str. 19 (popis pohybu hořícího letadla) ...Záře se teď nachází jižně od něho....vpluje do.....a pak za Post Office Tower, na úroveň těch nejlacinějších hotových jídel určených k ohřevu v mikrovlnce. To tam mají na střeše sklad jídel, nebo co to je ? Na str. 19 je i další perla, kdy hrdina přemýšlí o svých cestách letadlem - Tam venku za stěnou z tenké oceli.....je šedesát pod nulou a k zemi třináct tisíc kilometrů. Ani kdybych dostal třináct tisíc Kč za přečtenou stranu tak bych to nečetl.

Po dočtení mám trochu rozporuplné pocity. Myslel jsem že Jan Welzl byl spíš cestovatel, který podnikal cesty na sever kvůli poznání. Takže jsem byl dost překvapen, že tam žil a pracoval tak dlouho a vzhledem k tvrdým podmínkám je to jistě obdivuhodné.Ale nějak mi nesedí ten způsob života. Je to svědectví o neskutečném drancování té krajiny a zvěře. Možná že jsem zblblej z dnešní "doby ekologické" ale to, že tam pozabíjeli co se dalo se mi prostě nelíbilo. Knize zoufale chybí mapa ve kterých se Jan Welzl nevyznal, ale mě pak chyběla jakákoli představa o těch cestách, které tam podnikal. Doufám že v nějakém příštím vydání bude slovo "živobytí" nahrazeno nějakým jiným, třeba "zásoby". Živobytí je totiž na téměř každé stránce a vytvořil jsem si k němu pěknou averzi. Ale moc nevěřím, že v se v dohledné době kniha dočká nového vydání. Nejsem si jist jak by byla dnešní generací přijata.

5 17.02.2014

Některé příběhy se mi zdály takové naivní, dětské. Jiné obsahovaly krásně jednoduché a hluboké myšlenky.
No, stoupenec zenu se ze mě nestane...

1 07.02.2014

Vice než polovinu knihy jsem se bavil jako už dlouho ne. Hrdina se hned na prvních stranách dostane do nesnází, ale popisuje je s humorem a nadhledem. Nevím jestli proto, aby se z toho nezbláznil, nebo patřil k těm šťastným lidem, kteří berou věci tak jak přijdou a s nějakými problémy si hlavu nelámou. V závěru kniha trochu zvážní a jak píše Gnomo ve svém příspěvku jde spíše o kritiku stavu společnosti. Travenův styl se mi zalíbil a určitě zkusím i jinou knihu.
Z dnešního pohledu se mi zdá jestli neřešíme opačný problém. Ten člověk v knize "nádherně" neexistoval, kdežto dnešní člověk je od narození evidován, registrován ve všemožných databázích, sledován kamerovým systémem...

1 07.02.2014

Vzpomínky autora na život v zákopech první světové války bez iluzí a sentimentu. Nejde tak ani o popis válečných hrůz, spíše poznáme Cendrarsovy kamarády a jejich život v hrozných podmínkách zákopů. Zákopy jsou nekonečné a brzy jsem se ve spleti chodeb a spojek začal ztrácet. Rovněž různé narážky na pařížský kulturní život kolem roku 1915 mi nic neříkaly.

1 26.01.2014

Jedním slovem: NUDA. K čemu mi jsou zajímavé kulisy aljašského města s netradičními židovskými obyvateli, když celé vyprávění postrádá náboj, energii ?

19.01.2014

Nechápu to. Nechápu proč člověk sedne a napíše něco takovýho. Co ho k tomu nutí. Chce to napsat jinak ? Nudí ho ostatní knihy, připadají mu špatné, nedokonalé ? Rozhodne se proto udělat to jinak ? Hledá pak formu, styl jazyka, vyhýbá se všem běžným postupům ? Nechápu to a pro mě to není. Mám v knize rád příběh, chci poznat charaktery postav, chci aby to bylo zajímavé nebo se pobavit a může to být i trochu podivné jako třeba Kafkova Proměna nebo knihy Borise Viana, ale tohle už bylo na mě moc.

10.01.2014

Hnus. Odpad.Hrůza.Klišé. Propaganda.
Amerika a její američané, ti nejzbožnější, ti nejvlastenečtější, ti kteří se nebojí použít zbraň a když vystřelí tak jedině tak aby zastřelili, zkrátka nejvíc elitní národ universa. Půjčil jsem si tuhle knihu, protože mě tohle téma baví a hodnocení zde je vysoké, čekal jsem kvalitu, ale z toho co jsem přečetl jsem zděšený. Na každé druhé stránce jsou slova "to je jako ve filmu, John si vzpoměl na film" atd. (Opravdu to připomíná obludný film Den nezávislosti.) Na každé stránce je pak slovo Amerika, americké, jsme přece američané....Jedno patetické klišé střídá druhé (hrdinské činy, nezištné oběti, Americká hymna, salutování atd.) Protože autor není schopen nic pořádného vymyslet, tak nám pouze předhazuje mrtvoly, nejdřív tak po pěti šesti kusech, pak už po stovkách a tisících....Ona je to spíš taková brožura vydaná s tichým souhlasem vládních činitelů. Takový operační manuál co by se jako tak mělo pomalu začít dělat. Hlavně zbraně aby byly doma a mraky střeliva, protože to bude důležité, pomalu třídit a likvidovat všechny tetovaný a feťáky a jiný závisláky a taky právníky a IT pracovníky a ostatní darmošlapy. Kdyby to nebyla tak ubohá trapná slátanina, tak bych měl z týhle knihy strach.
P.S. Kdo máte tenhle žánr rádi doporučuju Ondřeje Neffa a jeho román Tma resp.Tma 2.0

Další temná stránka lidských dějin o které jsem neměl ani tušení, ale samotnou knihu moc doporučit nemůžu.Špatně se mi to četlo, stránky neubývaly a autorův styl mi nesedl. Kniha je neskutečně roztahaná, každá postava, která vstoupí na scénu dá autorovi možnost odbočit na chvíli od děje a porozprávět nám něco o dětství, vychování o myšlenkách dotyčného. Nikdo neujde pozornosti. Často se v ději vracíme o chvíli zpět jen abychom zvěděli co ten onen v tu dobu dělal na co myslel, s kým mluvil. Děje se to často i ve vypjatých okamžicích, třeba když do arménského tábora dopadne dělostřelecký granát a následující tři strany čteme důvody proč z toho byl sám Gabriel Bagratjan překvapen. Dál mi vadilo jak autor často nechává hrdiny klesnout na dno psychických a fyzických sil, aby je vzápětí nějakou událostí pozvedl do výšin a pak znovu srazil. Všechno tohle mě začalo unavovat a měl jsem pocit, že to krutému osudu Arménů přitěžuje více než turečtí vojáci.

5 05.01.2014

Kniha je rozdělena do čtyř povídek, příběhů Clauda a jeho přítele Gordona. Všechny obsahují humorné momenty, ale podle mě všem trochu chybí pointa. Četl jsem hlavně kvůli tréningu angličtiny. Na rozdíl od Robinsona Crusoe od Computer pressu, který je hodně upravený a přizpůsobený výukovým účelům je Dahlova kniha mnohem těžší.Daleko větším problémem než záplava nových neznámých slov, se ukázal slovosled anglického textu, kdy jsem často nepochopil význam věty i když jsem použitá slova znal.

30.12.2013

J.Martin nafotí mapy, dobře se prodávají, potká Olgu. Pak Olga odjede, Martin začne malovat, seznámí se s Houellebecquem, obrazy se prodávají ještě líp. Pak je Houellebecq (hrozné jméno) zavražděn, Martin dožívá v ústraní. Tolik k obsahu tohoto šokujícího avantgardního románu, který já považuji za totálně nudnou, zbytečnou knihu o ničem.
Jestli je tohle nejvýznamnější román francouzské literatury, pak je mi francouzských čtenářů líto.
Knihu myslím nejlépe vystihuje věta Jovanky Šotolové v doslovu: "Román bohatě saturuje různé definice postmodernismu, v prvé řadě intertextovost zásobenou přiznanými i nepřiznanými citacemi, jasnými i skrytými aluzemi."

2 29.12.2013

O literární úrovni se hovořit nedá, kniha je maximálně přizpůsobená svému účelu. Jazyková úroveň pokročilí, podle mého také neodpovídá, protože já rozhodně pokročilý nejsem, ale tohle jsem četl bez problémů. Takže spíše pro začátečníky. Plusem jsou popsané gramatické jevy, krátké cvičení a cd namluvené rodilým mluvčím.

26.12.2013

Ze začátku to vypadá jako příběh dvou mužů soupeřících o jednu dívku na pozadí francouzské koloniální války v Indočíně (Vietnamu).
Postupně však vychází najevo, že jde o mocenské zájmy a zisk vlivu nad územím Vietnamu. A stejně jako je o dívčině budoucím štěstí rozhodováno bez ohledu na její názory, rozhoduje se i o budoucnosti Vietnamu bez ohledu na názory obyvatelstva.

3 09.12.2013

Některým textům, esejům jsem nerozuměl ze dvou důvodů. Za prvé podivná slova a věty, které mi nedávaly logický smysl a význam ani po několikerém přečtení. Já bych řekl, takový lyricko - mystický styl. A za druhé texty, ve kterých jsem chápal slova, věty, ale nerozuměl jsem, proč to bylo napsáno, co mi to má říct.
No a ty ostatní texty jakoby přesně popisovaly některé moje pocity a myšlenky, které bych ale nedokázal takhle pěkně formulovat.
Celkově můžu knihy pana Cílka jen doporučit a sám si nějakou další určitě přečtu.

07.12.2013

Příběh vyprávěný dětskýma (chlapeckýma) očima ... kde já jen už tohle jednou četl ? Kdyby to měla být jediná deviza téhle knihy šel bych s hodnocením ještě níž. Ale je tu ten historizující prvek. Belgie a druhá světová válka. V souvislosti s válkou mě napadne Německo, Rusko, my Češi, Francie, Anglie, ale co Belgie? Co dělali Belgičané za války, na čí straně stáli?

24.11.2013

Vemte si nějakou fotku nebo vzpomeňte na nějakou událost a na šedesáti stranách popište a rozpatlejte vaše niterní pocity a nálady.
Pak se sami sebe zeptejte: " Kdopak by si to rád přečetl, koho by to tak zajímalo ? " Odpovím vám : "Nikdo a Nikoho ! "

Četl jsem vydání z roku 1969, volně upravené Jaroslavem Gillarem. Jde tedy o samostatnou povídečku o pomateném Popriščinovi.
Věřím, že v roce 1915 to mohlo působit originálně a nedivil bych se, kdyby autor za takovou kritiku poměrů v Rusku zmizel kdesi na Sibiři. Jenomže dnes o sto let později mám pocit, že už jsem podobných "zápisků" četl více, takže zbývá jen ta zábavná složka, ale zařadit tuto povídku mezi zábavné nebo humoristické bych se neodvážil.

23.11.2013

Půjčil jsem si bilingvní verzi, ale pro začátek, na seznámení s anglicky psanou knihou je to dost složité. Často jsem v celých odstavcích rozuměl pouze zájmenům. No ale kniha se mi líbila, svět viktoriánské anglie je úžasný a i když detektivky moc nemusím, nějakého dalšího Sherlocka si určitě ještě přečtu.

22.11.2013

Obálku k tomuto vydání (r.2000) prý navrhl a vytvořil sám Charlie Gordon. A všem ve Warrenu, kde v tu dobu právě byl, se moc a moc líbila.

2 31.10.2013