Marcel
Erwin Mortier
Novela předního současného vlámského prozaika se točí kolem záhadné postavy prastrýce Marcela, jehož tajemství, zjevně souvisejícímu s jeho válečnou smrtí kdesi daleko od domova, se snaží přijít na kloub desetiletý hrdina knihy. Marcelův portrét je spolu s fotografiemi dalších členů rodiny vystaven jeho očím na babiččině příborníku, na rozdíl od ostatních však nikdy neopouští své čestné místo hned vedle sošky Panny Marie. Teprve když se chlapci náhodou dostane do rukou svazek Marcelových válečných dopisů rodičům a obálkou jednoho z nich se rozhodne pochlubit ve škole, začne chápat, proč je vzpomínka na padlého prastrýce pro rodinu i po letech zdrojem bolesti a rozpaků.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě příjemně překvapila. Nečekala jsem, že by něco, co stálo 9 Kč v Levných knihách, mohlo být tak čtivé. Asi vám to po přečtení nezmění život, ale špatné to není.
Fajn odpočinkové čtivo na jedno odpoledne, zajímavé téma kolaborace a návratu společnosti do poválečného "normálu".
Nechala jsem se zlákat anotací, která přímo vybízí ke čtení. Bohužel jsem si ji ale špatně vyložila. Očekávala jsem, že bude celý příběh prodchnut příběhem prastrýce Marcela.
Kniha se nečetla špatně, ale zároveň jsem neměla potřebu nad ní uvažovat a často jsem si prostě a jednoduše nepamatovala, co jsem si už přečetla.
Příjemná a poklidná kniha vyprávěná očima malého chlapce. Celkem běžné, mnohdy až banální příběhy ze života jedné rodiny jsou de facto pouze vnější kulisou, která autorovi dává prostor jemně upozornit na bolavý moment moderní historie - na kolaboraci s nacisty. Události dávno minulé ovšem v knize reprezentují pečlivě oprašované fotografie zemřelých příbuzných, staré dopisy, spíše jen nesouvislé útržky vzpomínek. Autor se nesnaží vysvětlovat pohnutky, soudit nebo obhajovat, rámec románu daný zvoleným způsobem vyprávění mu to ani nedovoluje. Čekal jsem poněkud výraznější závěr - ne sice objasnění nebo snad dokonce katarzi (to určitě ne), ale odhalení toho, co bylo všem jasné už dávno, mi přišlo poněkud nezřetelné, zasuté pod dalším vyprávěním. Jistě to však byl autorův záměr.
Je to milé čtení, pod spoustou momentek a situačních skic se skrývá hloubka a dílko tak vyžaduje velké soustředění a hledání klíčových významů. Od začátku tušíme, že komandování svéráznou babičkou a šmírování paní učitelky není ústředním motivem. Jde o konfrontaci s minulostí, která je mnohem přijatelnější v podobě černě orámovaných fotografií, které několikrát do měsíce chodí babička obřadně oprašovat. Viděno očima dítěte nabízí se nám historie jedné belgické rodiny jaksi nezasvěceně, zlomkovitě, o to více nás láká dopátrat se příčin babiččiny melancholie a rozpačitosti při připomenutí jména prastrýce Marcela.Zajímavé.
Příběh vyprávěný dětskýma (chlapeckýma) očima ... kde já jen už tohle jednou četl ? Kdyby to měla být jediná deviza téhle knihy šel bych s hodnocením ještě níž. Ale je tu ten historizující prvek. Belgie a druhá světová válka. V souvislosti s válkou mě napadne Německo, Rusko, my Češi, Francie, Anglie, ale co Belgie? Co dělali Belgičané za války, na čí straně stáli?
Už dlouho jsem nečetla tak krásnou knihu. Krásná, trefná líčení či přirovnání. Škoda, že už nic jiného od tohoto autora u nás nevyšlo. Je to nostalgie se špetkou tajemství a člověk se do toho ponoří a ani se mu nechce ven.
Marcel
Příjemné překvapení v levných knihách.