topi80 komentáře u knih

Také nějaké banální příhodě z vašeho života přikládáte zvláštní význam? Dokonce se k ní upínáte upínáte tak často, že dokáže zakrýt všechno ostatní? Anebo dokonce napínáte všechny síly k tomu, abyste ji prožili znovu a tentokrát bez těch drobných chyb, které jste navzdory kráse těch chvil udělali? Anebo z ní chcete zažít aspoň střípky? A co když vás podobným způsobem vsákne příhoda někoho jiného, která vás uhrane natolik, že se chcete stát součástí příběhu? To se vám může stát jako čtenáři této knihy a to se také stalo jejímu vypravěči. Dojem je nepřenositelný. Jen si pamatuji, že k přečtení celého díla mě donutila kratičká ukázka z čítanky. A to mluví za vše.

4 09.08.2019

K téměř zakladateli žánru mých oblíbených dobrodružných knih z moří a oceánů jsem se dostal až poté, co jsem přečetl mnoho jiných. I proto se jí přes dodržení všech požadovaných ingrediencí nepodařilo dosáhnout v mé mysli takové kultovnosti, jakou by si asi zasloužila. Její následníci ji prostě dokázali vytěžit dokonale a měli to štěstí, že se do mé knihovny dostali dříve.

4 09.08.2019

Brilantní kombinace černého humoru, expresivního ukájení se ve vlastní zvrácenosti a horroru. Skvostné dílo. Bez ohledu na to, že netuším, kde čtenáři nacházejí v beletrii Ladislava Klímy tu filosofii, o které se tu rovněž v komentářích často píše :-)

4 05.03.2019

Komiks se tady těší hodnocení, jaké mu může závidět většina knih. Někomu to může připadat nespravedlivé. Jenže když si na toto vydání vzpomenu a zjistím, že si vzpomínám i téměř na všechny příběhy, nelze se tomu divit. Bomba ze světa fantazie.

4 23.02.2018

I na samotě se třemi statky není nouze o všelijaké zážitky, když je tam dostatek dětí. A tak se můžete třeba lovit zubry na ostrově a dělat další skopičiny. I když jde o jednu z těch knih, kde holky udělají z kluků nezřídka pitomce, je to čtivé a právem dílo patří k legendám.

4 23.02.2018

Berounku mám nedaleko, jejím údolím čas od času projíždím na koloběžce, ale chytání ryb mě nikdy nechytlo. Takže jsem ve vztahu k Otovi Pavlovi objektivní. Znovu se zde nabízí srovnání s filmovým zpracováním. Každé z toho je trochu jiné. V knize se víc pojí poetika se syrovostí a na jejím konci, kdy už se místo k řece jezdí na přehradu, už se objevuje hlavně nostalgie po časech, které se nikdy nevrátí. Každopádně výborná kniha pro všechny, nejen pro nás od Berounky.

Tak jako vyzní do ztracena pomsta hlavního hrdiny knihy, vyznívá pro mě do ztracena celý tento příběh v podání Milana Kundery. Možná vlivem nepřímočarého jazyka, možná něčím jiným, ale za celou dobu nedošlo k žádnému sepnutí, které by mě zachytilo a nechalo nést se příběhem. Výsledkem je nuda, šeď a pocit ztraceného času, který, ač si mnozí budou ťukat na čelo, nemohu ohodnotit jinak.

4 23.02.2018

Jediná kniha na světě, k jejímuž přečtení se u nás hlásí opravdu úplně každý. To už svědčí o pořádném kultu. Já bych ji k vrcholu dětské tvorby nezařadil, ale čtení o časech u babičky a dědečka na vesnici nikdy nikoho zklamat nemůže.

4 23.02.2018

Legenda povinné četby. Kdybych ji otevřel dnes, asi bych se divil, jak mě mohla tak syrová četba v dětství bavit, ale určitě by bylo zajímavé přečíst si to z nového úhlu pohledu, který jsem nabyl jako dospělý. Každopádně to, že jsem to i jako devítiletý přečetl jedním hltem, svědčí o mistrovství autora. Vzpomínám si, že začátek na vesnici mě až tak moc nebavil, zatímco příchodem do města mě to začínalo zajímat více. Dnes bych to jako celoživotní vesničan viděl asi jinak.
EDIT: Po letech přečteno ve 38 letech. Byl jsem po letech šokován, jaké to bylo depresivní čtení (asi člověk jako malý čtenář více vnímal ty veselejší dětské stránky). Což ale nic neubírá na kvalitě, ba právě naopak.

Na Youtube se objevilo jako audiokniha dílo, podle kterého vznikl můj nejoblíbenější seriál (ten odpovídá právě prvnímu dílu Jiráskova románu). A tak jsem neváhal. Je tedy pravda, že při poslechu mi před očima běžely záběry z onoho černobílého skvostu, neboť ten je takřka dokonalým detailním přepisem knihy. I když rozdíly tady jsou. Třeba zamilovanost Františka do Paoly, stejně jako z toho plynoucí "rivalita" s Thámem, které jsou ústředním motivem několika kapitol, jsou v seriálu značně zjemněny, stejně jako Františkova mladická nesmělost. Bavilo mě sledovat jak tyto mírné rozdíly, tak i ty doslovné a do detailu do filmové řeči převedené scény. Snad mě to přiměje, abych se pustil do pokračování, které už zfilmováno nebylo.

3 23.12.2022

V podstatě soupis blogů, které spojuje téma ideologie, která už 1300 let ničí životy nemuslimů, ale i svých vlastních vyznavačů a která, co do škod na životech a na duši, nemá v dějinách lidstva konkurenci. Pohled Martina Konvičky je zajímavý v tom, že islám nekritizuje z pohledu konkurenčního náboženství ani z pohledu nějakých dogmatických ideologií, nýbrž z pohledu typického liberála (neboť právě liberalismus je islámu pravým opakem). Hovoříme o tom skutečném liberalismu, nikoliv o tom, co je dnes liberalismem nazýváno. Z knihy je patrné, jak jedna ideologie, kterou si jako zástěrku pro své genocidní choutky vymyslel před stovkami let jeden negramotný psychopat, dokáže už po několik staletí probouzet v každém svém vyznavači to nejhorší ve všech aspektech života a chování a má potenciál zničit i tak vyspělou a ještě před lety racionální civilizaci, jako je ta, kterou v současnosti nazýváme Západem.

3 28.05.2021

Sociolog Petr Hampl a jeho pohled na současnost a budoucnost naší civilizace, který při objektivním pohledu a vzetí v potaz všech aspektů současného vývoje není vůbec radostný či optimistický. Přečtení knihy je takové pohlédnutí faktům do tváře. Pro ty, co jsou naladěni na světlé bruselské zítřky, čtení dozajista nesnesitelné. Pro nás, kteří máme schopnost vyhodnocovat situaci, rovněž nejde o čtení příjemné. Ale o to víc přínosné a inspirující.

3 28.05.2021

Vskutku vypečené dílo. Bylo by zajímavé nechat si na chvíli velkého vůdce vymazat z paměti a přečíst si to bez znalosti toho, že Adolf zrovna nebyl tím, kdo by snil o věčném míru. A pak si ty znalosti o Adolfovi nechat do hlavy vrátit a otevřít ústa šokovaným překvapením. Rozhodně ale doporučuji ke čtení. Člověk pak získá zdravou nedůvěru k takovým těm vzletným frázím o tom, že nám někdo z Bruselu posílá peníze, co se nám jen díky osvícenému mezinárodnímu vedení podařilo vybudovat, jak se nesmíme nechat strhnout ze správné cesty a jak si máme dávat pozor na ty, kteří tyto výdobytky vzešlé z budování lepší eurospolečnosti zpochybňují. Ony se totiž všechny cesty do průšvihu projevují ve svých agitacích úplně stejně (mám např. přečtený i další skvost "Hovořili jsme se soudruhem Stalinem".

3 01.02.2019

Skvěle zpracovaný příběh, kterému dominují nádherné ilustrace. Tak nádherné, že se ve mně praly duše obdivovatele velkých průmyslových strojů a duše obdivovatele lesa. Ale les nakonec vyhrál...

3 28.05.2018

František Hrubín tvorbu pro děti uměl, tato kniha pohádek, které nepatří k těm úplně nejznámějším, je toho důkazem.

3 23.02.2018

Úžasná kniha, která čtivým a zábavným způsobem popularizuje výpravy slavných mořeplavců. Mně se nejvíce líbila La Pérousova plavba, trošku slabší byl Kruzenštern. Autorovi se povedlo čtenáře skvělým způsobem vtáhnout do příběhu, a to díky tomu, že jednotlivým členům posádky dal osobní rysy a dal jim jejich vlastní minipříběhy. Kolikrát v životě jsem si pak jen tak ze zábavy jezdil prstem po mapách a opakoval tyto odvážné výpravy... Jedna z nezapomenutelnějších knížek, které jsem kdy přečetl.

3 23.02.2018

Neobyčejně obyčejná knížka. Chvílemi budete mít pocit, že je to o vás a o vašem obyčejném dětství na obyčejné vesnici. A přesto (nebo možná právě proto) se od knížky nedokážete odtrhnout. Obyčejná dobrodružství, která mohl zažít (nebo i zažil) kdokoli z nás, kdo vyrůstal v 70. nebo 80. letech. A obzvláště schopnost, s jakou se Eva Bernardinová dokáže vtělit do dětského myšlení, si dokáži vysvětlit jedině genialitou (jakkoli jsem si vědom, že tohoto slova by se nemělo nadužívat). Vzpomínám si, že působilo až děsivě, jak realisticky dokázala zachytit všechny dialogy a vnitřní monology. Až jsem měl jako čtenář pocit, že čte přímo v mé duši. Výchovnost kapitol tu není tak křečovitá jako v další legendě dětské literatury "Mámo, udělej jiné ticho". Otázkou, na kterou bych rád znal odpověď, je, zda by byla kniha čtivá i pro současného moderního dětského čtenáře. Kdo ví. Možná by předchozím generacím jejich dětství i záviděl.

Čtu tady od dalších komentujících různé rozbory, já to vezmu o poznání povrchnějším pohledem. Neuvěřitelná úchylárna, ovšem jako čtení to rozhodně stojí za to.

Pokračování knihy "A proto skáču". Už k nám nepromlouvá 13letý autistický chlapec, ale dospělý muž. Kniha je obsáhlejší, těžkopádnější, vážnější a rozhodně je zajímavou exkurzí, kam se život toho 13letého kluka z minulé knihy ubírá. S čím se dokázal vyrovnat, do jaké míry se do sebe (ne)umí postarat a hlavně, jaké překážky mu v běžném životě činí činnosti, které jsou pro ostatní úplně běžné. A na závěr nás potěší velmi povedenou povídkou.

2 08.07.2022

Ač dílo reflektuje tehdejší společenskou situaci a mnohé dialogy kvůli tomu nemohou dávat současnému čtenáři smysl, hlavní hrdina se svým okázalým vnitřním pohrdáním vrstvami, mezi které se všemi silami snažil dostat, je dodnes nadčasovým předobrazem všech pokryteckých patolízalů. Možná i díky tomu ta kniha, které by nadčasovost nikdo neprorokoval, dodnes přežívá mezi klasikami.

2 28.05.2021