tenax komentáře u knih

Celkem zdařilý rozjezd série, nesourodá dvojice „detektivů“ působí sympaticky a jistě bude zdrojem zábavy v dalších dílech, na které se těším. Způsob zločinu sice dost kopíruje skutečného Rozparovače, ale řešení je originální, i když dost očekávatelné. Některé scény ovšem působí trochu komicky, třeba když po odhalení pachatele vypukne na ulici veselice s hudbou a tanečky jak z Pyšné princezny. Zajímavé jsou popisy mnonárodnostní společnosti rozvíjejícího se Nového Města pražského. V této souvislosti by se hodila dobová mapka míst děje, jaké jsou obvyklé třeba v knihách o bratru Cadfaelovi. Ale chápu, že v dnešní době komerce a minimální redakční práce s knihami by to byl pro vydavatele zbytečný luxus.

1 25.06.2015

Z knihy mám velmi smíšené pocity. Na jedné straně oceňuji vzornou vnější úpravu a obrovskou autorovu práci, protože téměř všechna místa dokumentuje vlastními fotografiemi, což znamenalo navštívit všechny lokality osobně. Vytěžil také úctyhodné množství literárních pramenů. Bohužel tato práce je do značné míry znehodnocena spoustou nedostatků. I když pominu literární a stylistickou úroveň (např. o Sedláčkovi „…v pátém díle svého díla…“), je tady mnoho věcných chyb. Obrázky erbů někdy neodpovídají popisu (u erbu se zkříženými bojovými sekyrami se tvrdí, že erb obsahuje uprostřed štítu podélné tmavé břevno), barvy erbů jsou většinou popsány stylem – jedna půlka je tmavší a druhá světlejší, popisy erbů většinou vůbec neodpovídají heraldickým zásadám – pravá a levá strana mají být popisovány z hlediska nositele štítu, nikoli pozorovatele, nesmyslný je údaj, že u vinařského lisu jde o vinařský list. Po faktografické stránce je text často zmatený, skáče v chronologii dopředu a dozadu, což ztěžuje orientaci v někdy shodných jménech různých osob. A popisy současného stavu lokalit (obtížnost přístupu, rozhled) by se hodily spíš do turistického průvodce. Škoda, čekal jsem víc.

2 23.06.2015

Jistě nejde ani v rámci Mayovy tvorby o žádné veledílo, původně to byla (tuším první) část kolportážního románu Ztracený syn z let 1884-86. Přesto jsem si příběh vychutnal a představoval si, jak naši předkové s napětím čekali na další sešit s pokračováním. Co bylo pro ně dobrodružstvím, je už dnes jen úsměvné (bleskové převleky, půjčování otýpky dříví mezi chudými sousedy uprostřed lesů, stíhání za pašování metrového kousku krajky), něco se ale stále opakuje – vždyť honička v podzemí na důlních huntech je jak vystřižená z Indiany Jonese. Takže žádný literární klenot, ale půvabné a pohodové počteníčko.

2 21.06.2015

V podstatě náhodný soubor soudniček o vraždách, které by mohly být otištěny v nějakých novinách nebo časopise samostatně, snad jen trochu literárněji zpracovaný. Žádná jednotící myšlenka, žádné napětí. Trochu se vymykají pouze dvě – ta o Rasputinovi (Carův spasitel) jde víc do hloubky a popisuje i poměry na carském dvoře; Kevorkian (Milosrdná smrt) zase zaujme tím, že se zabývá i filozofickou a etickou stránkou lékařského povolání. Ale v ostatních případech je to běžné spotřební čtení do tramvaje nebo vlaku.

20.06.2015

Ve své době jedinečné dílo, které je užitečné často i dnes.

17.06.2015

Tento typ literatury sice nepatří k mým nejoblíbenějším, ale občas si rád odskočím k něčemu, u čeho nezkoumám logiku zápletky, krásu příběhu či dokonce věrohodnost děje. Jen se nechám unášet a překvapovat popisovanými událostmi a vychutnávám si fantazii autora a jeho schopnost knihu doslova přecpat neotřelými přirovnáními a hláškami. Takže spokojenost.

1 11.06.2015

Poutavá kniha, trochu variace na keltské romány Anny Bauerové, ale psaná spíš z mužského pohledu. Chybičky se sice vloudily, např. Kelt těžko může tvrdit, že někomu dal několik duhovek, když tak začali označovat keltské statéry až mnohem později sedláci, kteří je nacházeli po dešti na polích. Také filosofické úvahy hlavního hrdiny o vztazích Keltů, Markomanů a Římanů a jejich budoucích osudech příliš vycházejí ze současných vědomostí a autorova psychologického vzdělání, než aby je mohl mít Kelt, byť vzdělaný. Nicméně příběh samotný je zajímavý, napínavý, psaný kultivovaným jazykem, dobře se čte a rozhodně nenudí.

2 04.06.2015

Kdo čeká něco podobného Sherlocku Holmesovi, bude pochopitelně zklamán. Tohle je z úplně jiného soudku. Étienne Gérard je mix Fanfána Tulipána a barona Prášila, fanfarón, chlubil, ale zároveň statečný a věrný voják, oddaný svému císaři. A zároveň je to pohled na napoleonské války trochu jinou optikou, humorný, ironický, ale ne zesměšňující. Já jsem se bavil.

26.05.2015

První dvě povídky jsou vlastně dokončením příběhu z knihy Král zlodějů, třetí je samostatný příběh, ale stejně naivní jako ostatně všechny v tomto typu literatury, nebo spíš jen čtení. Ne náhodou se tomu říkalo vlakové čtení, protože to sloužilo pouze k ukrácení dlouhé chvíle. Tak jsem to také bral a proto mě to nemohlo zklamat. Člověk občas potřebuje vypnout.

1 09.05.2015

Tři povídky na sebe navazují tak, že vlastně tvoří jeden (a ještě nedokončený) příběh. Spousta zázračných převleků, nadlidských činů a patetických promluv, tak typických pro tento druh čtení. Nemohl jsem být zklamán, protože nic jiného jsem ani neočekával. A tak jsem si vychutnával nechtěně humorné šestákové čtení bez nároku na zapojení mozku.

09.05.2015

Zatímco Tanec s vlky vypráví o přerodu bělocha v plnohodnotného příslušníka kmene Komančů, tato kniha, odehrávající se o jedenáct let později, líčí mnohem tragičtější proměnu. Je to neveselý popis osudu svobodného indiánského národa, který je navzdory statečnému odporu dohnán k živoření v rezervacích.
Pro autora jistě nebylo jednoduché navázat na úspěšný Tanec s vlky, ale povedlo se mu napsat další úžasný příběh. Napínavý, místy zábavný v popisech přístupu Indiánů k vymoženostem bělošské civilizace, ale zároveň smutný v konečném vyznění.

5 29.04.2015

Příběh neoplývá dějovými zvraty a zápletkami. Je to přímočaré líčení osudu jednoho člověka, který hledá své místo ve světě a rozhoduje se mezi životem Indiánů a bílých lidí. Zjišťuje, že byť zpočátku nepochopitelný, je život Komančů v souladu s přírodními zákony a danými podmínkami pro něj přijatelnější než život a chování bílých lidí.
Po více než dvaceti letech jsem se ke knize vrátil a jsem znovu okouzlen. Čtu, v duchu vidím také Kevina Costnera v jedné z jeho nejlepších rolí a lebedím si. A už se těším na pokračování Posvátná stezka, kvůli kterému jsem se k této knize vlastně vrátil.

6 14.04.2015

Každé „lži a legendě“ jsou věnovány zhruba tři až čtyři stránky. Popisy jednotlivých historických kauz jsou nenápadité, v podstatě opakují to, co je v každé jiné knize s podobným námětem. Ani závěry nejsou proto nijak překvapivé. Vše je podáno navíc nudným jazykem, plným floskulí a rádoby filozofických úvah, těžko říct, do jaké míry je to věc autora, nebo vina překladu. Rozhodně chybí ilustrace, které by knihu aspoň trochu oživily. S hodně přimhouřenýma očima slabé tři hvězdičky.

08.04.2015

Podle anotace na přebalu to vypadalo spíš na červenou knihovnu v historickém hávu, ovšem jméno autorky je zárukou kvalitní četby a tak jsem neodolal. Naštěstí! Silný, hluboce lidský příběh, zároveň nenásilná lekce z dějin středověké Anglie, to vše vyprávěné bohatým květnatým jazykem, co víc si přát? Navíc vynikající překlad. Výsledkem může být jedině výborný čtenářský zážitek, naprostá spokojenost a pět hvězdiček.

3 29.03.2015

Zajímavý námět, zajímavé zpracování. Trochu na závadu je jakoby starobylý jazyk vyprávění, který sice přispívá k autentičnosti příběhu, ale je dost náročný na soustředění. To se nedá odbýt nějakým rychločtením, to se musí vychutnávat věta po větě, odstavec po odstavci.

24.03.2015

Epigonský příběh, těžící z popularity mayovek. Mohlo to být milé setkání s důvěrně známými postavami z dětské četby, děj je také okopírován podle Mayova klasického schématu stopování, pronásledování, soubojů a konečného vítězství dobra nad zlem, ale…
Jednak věcné chyby (např. Klekí-petru nezabil Santer, ale Rattler, osudy syna lovce medvědů Martina Baumana a jeho otce neberou v úvahu knihu Duch Llana Estacada a podobně), za druhé vadí obsáhlé pasáže, ve kterých Old Shatterhand „vyučuje“ své druhy v psychologii střelby a zápasu, taktice vyjednávání a mezilidských vztazích. David Gruber prostě občas zapomněl, že nepíše pojednání ke svým kurzům sebevzdělávání. Kapitolou samou o sobě jsou otřesné ilustrace. Takže jedna hvězdička za připomenutí klukovských hrdinů, jedna za nenáročný, ale pohodový děj a jedna za autorovu snahu a píli, s níž knihu napsal a vydal. Víc nelze.

10.03.2015

Pelmel různě rozsáhlých popisů nejrůznějších omylů, poskládaný náhodně, ani chronologicky, ani obsahově, navíc prokládaný námětově nesouvisejícími novinovými inzeráty a notickami v rámečcích (např. v textu o bitvě u Gallipoli zprávička o téměř umrzlém řidiči, který se v Londýně omylem zamkl v prostoru mrazicího vozu). To vše psané stylem bulvárních magazínů, s minimální informační hodnotou a překlad tomu odpovídá. Překladatelka si nedělala příliš hlavu se slovosledem, plete si třeba Wellse s Wellesem a zřejmě vůbec nepochopila některé věci, které překládala. A když se k tomu ještě přidá téměř novinový papír, na kterém reprodukce fotografií obzvlášť „vyniknou“, s nadsázkou by se dalo říct, že největším světovým omylem byla tato kniha.

05.03.2015

Velké zklamání. Jak mám záhadologické knížky rád, tak tahle nebyla vůbec podle mého gusta. Ke konci už jsem přeskakoval celé odstavce, jen abych to měl za sebou. Neustálé opakování blábolů o spojení s oním světem prostřednictvím telefonu nebo spiritistických médií bylo nudnější a méně zajímavé, než jsem čekal.

1 27.02.2015

První kniha autora, kterou jsem četl. Vlastně to byla taková sonda, autor je dost oceňovaný, tak jsem ho chtěl „ochutnat“ na jeho kratších textech. Budu ale muset zkusit nějaký román, protože povídky mě moc nezaujaly. Četl jsem je sice se zájmem, ale spíš s očekáváním pointy, než že by mě nějak upoutala literární kvalita textu. Podle těchto povídek soudě, Miloš Urban nebude „šálek mého čaje“.

1 21.02.2015

Dokonáno jest. Završily se osudy Harryho Talvace otce i syna, Ralfa Isambarda, madony Benedetty, Jana Šípaře, Gilleis a Aelis i hradu Parfois na anglicko-velšském pomezí. A mně současně skončily nádherné hodiny četby celé této úchvatné trilogie. Na jednu stranu škoda, že je konec, na druhou ale úleva, že se nenechala svést k dnes módnímu trendu x-dílných nekonečných ság, které jen rozmělňují původní nápad a těží z komerčního úspěchu prvních dílů. To je podle mě ten základní rozdíl mezi spisovateli a sepisovateli. A paní Edith byla jednoznačně Paní spisovatelka.

2 18.02.2015