tenax
diskuze u autorů
Autorka, která bezesporu zná a umí. Její knihy z doby Keltů a Římské říše jsou zajímavé, dobrodružné i romantické, někdy až přehlcené dobovými detaily. Bohužel v poslední době hlavně recykluje své starší práce takovým trochu "mayovským" stylem - napřed povídka, později v téměř nezměněné formě zapracovaná do většího románu, takže náhodný čtenář si není jistý, jestli to už nečetl. A tak se třeba z některých povídek a novel Kroniky země Bójů najednou stávají romány Královna havranů, Chyť vlka za uši nebo Válka vlků. Je to pohodlné, je to zřejmě lukrativní, ale každopádně z pohledu čtenáře je to - mírně řečeno - nefér.
Je škoda každého zmařeného talentu, a dvakrát škoda, když k tomu dojde u tak mladého člověka a za tak tragických okolností. Těžko odhadovat, jak by se při šíři jeho zájmů a nadání jeho život dál rozvíjel. Možná by zapadl, možná by vynikl v jiném oboru, ale jako spisovatel by se určitě neztratil.
Kdo umí, umí a nemusí učit, aby naučil. Díky jeho knihám se člověk dozví spoustu zajímavostí z historie a etnografie, které nejsou v učebnicích a přesto není na škodu je znát. A když se ke strohým faktům přidá i fantazie a vypravěčský talent, vznikají knihy, které rozhodně stojí za přečtení.
Z jeho vystupování je zřejmá inteligence, vzdělání, moudrost a noblesa hodná skutečného anglického sira. Za rok 2015 získal ocenění Česká hlava. Myslím, že zcela po zásluze, takové lidi oceňovat není nikdy na škodu. Spíš bychom je měli vyvažovat zlatem.
Všechno, co o Jaroslavu Foglarovi bylo a i ještě bude napsáno, nádherně shrnul ve své písničce Jiří Wabi Ryvola. K tomu není co dodat. Díky, Jestřábe. A teď už jen bobřík mlčení.
https://www.youtube.com/watch?v=WZGXnq0AE3I
Rychlé šípy
Můj život je hned plný nesnází, na jaře když duben přichází,
já vracím se do poválečnejch let, kdy vycházel náš starej dobrej Vpřed,
já žlutý kvítek za klopu si dám a píseň Vontů tiše zabroukám,
do Stínadel se šerem vypravím, snad potkám cestou Losnu, co já vím.
Dunivá Kateřina burácí a Široko má dávno po práci,
jen já se vracím Myší pastí sám, nevím, co s ježkem v kleci dělat mám.
Bohouš, Dlouhé Bidlo, Štětináč, pan Fišer pustil z okna květináč,
Jan Tleskač, Jiří Rymáň a tak dál, pan Foglar tohle nikdy nenapsal.
To Rychlé šípy sami byli v nás a žlutý kvítek symbolem byl krás,
co nemůže nám nikdy nikdo vzít, kdo kopal studnu, aby druhej moh pít.
Snad jednou až se jaro navrátí, můj život píseň Vontů obrátí,
já svobodný a čistý půjdu dál a směšný bude ten, kdo se mi smál.
Tak Mirek Dušín s Červenáčkem jdou a Jindra Hojer s Jarkou Metelkou,
za nima Rychlonožka s Bublinou, naší krásnou chlapeckou krajinou.
Duj, duj, duj, fujaro vítězná.
Úžasný autor, bez jehož znalosti se neobejde žádný historik. I po sto letech je jeho dílo základním pramenem naší historiografie. Když si uvědomíme, že to je výsledek práce člověka, který měl normální zaměstnání jako středoškolský profesor a pak městský archivář, že většinu popisovaných míst osobně navštívil a prozkoumal a při tom stačil napsat monumentální a nadčasové dílo, ze kterého čerpají generace badatelů dodnes, nezbývá než v hluboké úctě smeknout. A to všechno dokázal v době, kdy nebyl internet a veškeré informace si shromažďoval na vlastnoručně psaných kartotéčních lístcích. Úcta, respekt a obdiv.
Jsou lidé, kterým by mělo být zákonem zakázáno zemřít. Pavel Medek k nim patřil. Všichni čtenáři Harryho Pottera, detektivek drsné školy a mnoha dalších knih a diváci několika TV seriálů přišli 2. 2. 2015 o jednoho z nejlepších a nejpracovitějších překladatelů, který bude české kultuře citelně chybět. Nebyl řazen mezi celebrity, i když jí ve skutečnosti byl.
Já to také nevím, sám jsem zatím zvládl jen první tři díly a teď se marně pídím po Trafalgaru, ale usuzoval jsem z toho, že na Hakeswillův konec to vypadalo už v každém z prvních dílů a vždycky se pak ukázalo, že žije. Takže to vysvětlit neumím, ale zdá se mi divné, že by se tak kvalitní autor dopustil takového faux pas a prošlo mu to. Inu jsou to věci mezi nebem a zemí...
P.S. Teď jsem si přečetl komentáře k Sharpově rotě a tam Garik má docela přijatelné vysvětlení.
SteveG - Ono to chce číst sérii chronologicky, ne 3. a pak 13. díl. Pak by bylo leccos s Hakeswillem jasnější...
Sympatický autor, díky tomu, že začínal časopiseckými povídkami, tak se vypsal a na jeho knihách je to znát.
Autor není tak známý a populární jako Däniken nebo Souček, ale určitě je serióznější, vzdělaný, s úžasným přehledem. O tom, o čem píše, ví hodně a umí to zajímavě, odborně a zároveň s humorem podat.
Jako kluk jsem hltal jeho Dva divochy, Rolfa zálesáka a povídky o zvířatech (jeho známých z divočiny). Dodnes na ně vzpomínám jako na příklad vztahu k přírodě, který nebyl pózou, ale hlubokým porozuměním a láskou ke všemu živému. Navíc to dokázal předávat dál i jako spisovatel, malíř a zakladatel Woodcraftu.
Výborný spisovatel, milovník jazzu, znalec anglosaské literatury a především skromný a statečný člověk, který toho v exilu pro naši literaturu a kulturu vůbec udělal víc, než jsme schopni ocenit.
Jako člověk to neměl lehké, jako autor je výborný, jako scifista se nesmazatelně zapsal do dějin fandomu u nás, jako Aston se projevuje na internetu kultivovaně a zasvěceně.
Shrnuto: zřejmě slušný člověk, vzdělaný a inteligentní (to není vždycky totéž).
Když se zkříží inteligence, odbornost a vypravěčský talent, vznikne Vondruška.
Skvělý autor nejen "záhadologických" publikací. I kdyby nenapsal nic jiného než osmidílný cyklus Hádanky naší minulosti, udělal by pro popularizaci naší historie dost. Ale on naštěstí píše i jiné, stejně zajímavé knihy.
Kdo má rád Četnické humoresky, pro toho je Michal Dlouhý kultovním autorem.
Václav Větvička je nejen kapacita ve svém oboru, je také všestranně vzdělaný člověk, se skromným a milým vystupováním a darem vyprávět. Podobně jako třeba Jiří Grygar, Václav Cílek nebo Karel Pacner. Takové lidi bych označil za celebrity, ne nějaké Ivety, Samery a Agáty.