symphonia
komentáře u knih
Polibek
Anna Todd
Nemám problém s přihlouplými romány pro náctileté. Fakt ne. Ale tady jsem nevěřila vlastním očím.
Stylisticky je to hrůza, věty občas nedávají smysl, je vidět, že jde o knihy mladé a nezkušené autorky. Děj je jedno velké klišé a uměle vytvořené drama a pohromadě ho drží milostné scény, kterých je tam asi tak o dvacet více, než by mi přišlo přiměřené.
Hlavní hrdinka mi pila krev. Naprosto ničím nezajímavá, bez osobnosti a zájmů. Má tam hrát hodnou holku, ale celou dobu jen lže všem okolo.
Ale budiž. To se u tohoto žánru odpouští.
Co ale neodpustím je toxický vztah Hardina s Tessou. Ten kluk dělá, že ji nesnáší, pak ji dostane do postele, pak se tváří, že ji vůbec nezná a tak pořád dokola. A ona se nechá a akorát básní o jeho svalech a britském přízvuku. Holky, nečtěte takovéhle splácaniny. Každá si zasloužíte někoho, kdo se k vám bude chovat s láskou a úctou.
Tisíc polibků
Tillie Cole
Tak tohle bylo...zklamání.
Sladkobolné romance jsou docela můj žánr, ale tohle bylo moc i na mě. Bylo to sladké jako cukrová vata v cukrové polevě posypaná cukrem.
Hlavní hrdnika mi byla děsně nesympatická. Působila jako „slečna Dokonalá“, což mě dovede spolehlivě vyočit. Krásná jako modelka, virtuózní cellistka, milá za každých okolností a rozdávající hluboká životní moudra, které by člověk rozhodně nečekal od sedmnáctileté puberťačky.
Celá romance působila nereálně, až pateticky. Hlavní hrdinové nás na každé stránce ujištují, jak moc se milují a jak jim rve srdce, že nemohou být spolu. Ze začátku to je možná roztomilé, ale je toho prostě moc.
Jednu hvězdičku dávám za norštinu, violoncello a závěrečnou scénu s „polibky“, která mě přeci jen chytla za srdce.
Muffin a čaj
Theo Addair (p)
Konečně někdo! Myslela jsem, že češi young adult prostě nemají v repertoáru, ale vypadá to, že se blýská na lepší časy.
Hlavní hrdinové jsou sladcí. Nejradší bych si je nastěhovala domů, každé ráno s nimi snídala palačinky a po večerech dumala nad světovým mírem, protože oba působí jako přírodní antidepresivum.
Zvláštní věc je autorův styl psaní. Chvílemi jsem téměř doslova slintala nad krásnými slovními obraty, ale potom...občas tak trochu tíhnul k patosu. (záhadný jako Pýthie? Vážně? Už jste někdy slyšeli použít sedmnáctiletého kluka takovouhle metaforu? Dokonce i já jsem si musela najít, jak se to píše)
Ale suma sumárum...
...prosím, řekněte mi, že bude další díl!
Nebo alespoň další knížka.
Povídka by stačila.
Drabble.
Cokoliv.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Kafka mě dostal.
Je to v pořadí asi pátá kniha, kterou jsem od autora přečetla, ale líbila se mi zdaleka nejvíce. Kombinuje to, co se mi zdálo nejlepší na předchozích knihách – to jest magický realismus, neuvěřitelný vypravěčský talent a originální dějová linka, a navíc přidává nesmírně silné a sympatické postavy a trošku uzavřenější konec, než bývá u Murakamiho zvykem.
Kniha mě nesmírně bavila, a když mám pořád pocit, že v ní zůstávají části, které jsem úplně nepochopila, dala mi něco, co jsem dosud ani nevěděla, že potřebuji.
Případ ukradeného zubu
William Ritter
Na stupnici od jedné do avokáda bych to viděla tak na jezevce.
Moc se mi líbí autorův styl psaní – dokáže být nějakým způsobem akční i sarkastický zároveň, což vytváří nezvyklou kombinaci, která mě uchvátila už na první stránce.
Jeho pojetí nadpřirozených bytostí se řídí heslem „každá blbost, o které jsi kdy slyšel ve skutečnosti existuje“. Míchá do sebe bytosti z nejrůznějších folkrórů ze všech koutů světa a vytváří tím barvitý, ale místy možná trochu přeplácaný mix.
Co jsem si ale opravdu zamilovala byly postavy v čele s potrhlým detektivem Jackabym, a jeho důvtipnou a odvážnou asistentkou. Abigal mě sice ke konci trochu štvala se svým věcným vzdycháním nad jistým policistou, ale nemůžu říct, že bych jí nechápala.
V porovnání s prvním dílem byl tento možná trochu přeplácaný a nedomyšlený, ale další díl budu rozhodně vyhlížet s velkým očekáváním.
Podělaným navrch
Becky Albertalli
Neočekávala jsem, že druhá knížka od autorky bude stejně dokonalá, jako ta první, ale takovouhle hloupost jsem taky neočekávala.
Molly je neskutečně nudná a ukňouraná hlavní postava, kterou jsem tolerovala se skřípěním zubů. Na žádné, ale opravdu žádné, stránce nám nezapomene zdělit, jak je divná a jak ji nikdo nemá rád. Přitom je tak normální a tuctová, až jí to skoro závidím.
Neříkám, že kniha neměla světlé, zábavné nebo zajímavé momenty, ale jako celek mi nijak k srdci nepřirostla.
Tisíc kousků tebe
Claudia Gray (p)
Čtivě napsaná knížka s celkem zajímavým nápadem. Místo tak otřepaného cestování časem se cestuje dimenzemi, což je příjemná zněma. Nějakou einsteinovskou fyziku tu ale nehledejte – příběh je určený průměrné středoškolačce, která má ve zvyku si zacpávat uši při slově gravitační zrychlení. (takže kniha přímo pro mě :-))
Postavy byly celkem sympatické, až na hlavní hrdinku, která byla taková neslaná, nemastná. Děj příjemně odsýpal až na prostřední část v carském Rusku, tam by se podle mě dalo pár scén klidně vyškrtnout.
Závěr byl povedený, i když se musím přiznat, že jsem se při závěrečném rozuzlení trochu ztrácela ve všech těch dimenzích, kde je jednou padouch ten, a jinde zas onen.
Akorát si nedokážu představit, jak z toho udělají sérii.
Jo, a plusové body za krásnou obálku.
