stilgar1 komentáře u knih

První část téhle knihy, ve které Merlin, princ Amberu a Chaosu, prochází mezi stíny bez vědomí jakéhokoli cíle, je tou nejzdlouhavější částí celé série. Měl jsem co dělat, abych se neumořil nudou. Podle mě zatím bezkonkurenčně nejslabší část. Na druhou stranu, ze všech dosavadních je tento díl, přinejmenším tedy ve své druhé polovině, tím nejmetafyzičtějším ze všech, a tak se čtenář konečně dozví alespoň něco o tom, co to vlastně Amber je. Těším se na finální rozuzlení a doufám, že se v něm autor tentokrát vystříhá zbytečností a zaměří se na to podstatné...

2 05.08.2011

První pentalogie o Amberu mě ničím výrazněji nenadchla, ale zároveň mě ani příliš nezklamala. Nicméně dokážu pochopit onu slávu, která se s tímto Zelazneho dílem pojí - jde totiž nepochybně o bravurně napsané a originální fantasy. Podle mého názoru ovšem nemůže být pro všechny. Sám totiž nedokážu vstřebat svět, který je spíše než zákony logickými řízen téměř bezvýhradně iracionalitou. Ostatně s jakousi rezignací na ratio přišel autor již v první části pentalogie, ve které položil základy svého světa - v jeho ústředí totiž stojí známé rozlišení na svět skutečně jsoucí - tj. jsoucí jakožto podstata, a na svět povahy čistě akcidentální. Vůdčím motivem onoho světa "podstatného" pak není rozum, ani žádné "ideje", ale spíše pudovost ve formě neustávajícího boje o moc, vedeného nevysvětlitelnou (resp. nevysvětlenou) silou na pozadí, která strhává všechny k tomu, aby se této velké hry osudu účastnili. Pro mně to bohužel znamená, že se i samo dílo snižuje k pouhému (ale skvěle napsanému!) výčtu jednotlivých událostí, bez toho, aby v nich dokázalo udržet určitou kontinuitu, bez které se příběh nemůže obejít...
Poznámka nakonec: Poslední díl je z celé první série tím nejlepším - Corwinův útěk před "pekelnou" bouří je velmi zdařilý a dokázal alespoň částečně vynahradit to, co mi v předchozím chybělo...

3 21.06.2011

Hodnotím-li celek díla, je to výborné - zde však český vydavatel (ERM) mírně přestřelil - z jednotlivých Esejů přeložil jen části, což jim nemůže neubrat na kvalitě... (zdá se mi ovšem, že jsem někde spatřil informaci o tom, že má brzy vyjít nezkrácený český překlad).

3 27.04.2011

V první trilogii o Nadaci Asimov vytvořil legendu jménem Hari Seldon, ačkoli o něm hovořil pouze okrajově. V dalších dvou dílech z Hariho Seldona učinil osobu, jejíž veškeré snahy byly (předem?) odsouzeny k nezdaru (i když i onen nezdar měl svůj úkol, který byl jistě zdárně splněn!). V sérii o Robotech, ve které o Seldonovi nepadne ani zmínka, se čtenář schopný číst mezi řádky dozví, proč byl Hari Seldon v podstatě pouhou "loutkou". Co by se ještě o Seldonovi dalo napsat? Asimov si nejspíš uvědomil, že zapomněl ukázat jednu věc - totiž že byl Hari Seldon také člověkem. Tento úkol splnil právě v této a předchozí knize (Předehra k Nadaci). A učinil to natolik úžasně, že jsem neschopen napsat cokoliv jiného, než že jde o nejlepší část obrovského celku díla o fiktivní (byť jistě možné!) budoucnosti lidstva. A to je co říct, neboť i onen celek je natolik úžasný, že se mu jen máloco v oblasti sci-fi literatury může alespoň vyrovnat.
Poznámka: i zde ovšem platí ono prastaré pravidlo, že celek je vždy větší než kterákoli část, z čehož zajisté plyne i to, že neznalost částí předchozích povede k naprostému neporozumění tomu, co chtěl autor v tomto vyvrcholení svého díla čtenářům sdělit!

10 26.04.2011

Před čtením téhle knihy jsem si říkal, že už mě Asimov ve své sérii Nadace nemá čím překvapit. Trochu jsem se obával - zejména proto, že se jedná o "Předehru" k celé sérii a také proto, že jde o věc zase ne až tak krátkou. Nicméně velmi rád jsem se nechal vyvést z omylu. A co je nejzajímavější - zhruba od 100 do 350 strany jsem se držel jisté hypotézy ohledně jedné z ústředních postavav, která mi přišla nejpravděpodobnější. Na dalších cca 30 stranách mi Asimov ukázal, že jsem se velmi mýlil a já tomu plně uvěřil, načež hned na stránkách následujícím mi ukázal, že jsem měl v podstatě pravdu. Něco takového jsem nečekal ...nu, Asimov nejspíš dobře věděl, jak si se čtenářem pohrát!

5 26.04.2011

Čím je Tonička starší, tím více se mění i charakter příběhů, v nichž vystupuje. Stále více se blíží tomu, co známe z ostatních knih o Zeměploše. Zimoděj, ač nevyšel v samotné sérii Úžasná Zeměplocha, ale v sérii vedlejší - Příběhy ze Zeměplochy (minimálně tedy u nás - jak to bylo v Británii opravdu nevím), je už tomu velmi blízko, o čemž svědčí i to, že se zde mnohem více angažují i postavy známé z děl jiných. Zimoděj je podle mě plnohodnotnou částí Úžasné Zeměplochy a poskytuje takřka až nadměrné množství zábavy.
P. S. Začínám být přesvědčen o tom, že Nac Mac Fíglové jsou bezkonkurenčně tím nejlepším, co Pratchett vymyslel. "A kde že je moje bůhovado? Je totok moje bůhovado? Robí to "píp"! To je fták-kuřacko! To nejni mý bůhovado!..."

10 16.04.2011

Existencialistický román, který je fascinující svou strukturou (6 příběhů, které jsou vyprávěny v pořadí 1, 2, 3, 4, 5, 6, 5, 4, 3, 2, 1 - podle některých reakcí je to velmi náročné na paměť ...podle mě ovšem nikoliv: autor si byl tohoto problému plně vědom a vypořádal se s tím dokonale, jak po stránce jazykové, tak i dějové), ale také tím, že v podstatě každý z oněch šesti příběhů by mohl být samostatnou knihou, které bych se nezdráhal při hodnocení napálit plný počet. Tato dvojí bohatost díla je pak překonána v onom jednotícím prvku (který zde rozhodně nebudu prozrazovat), jenž celek posouvá za hranice pětihvězdičkového hodnocení. Autor se také nezdráhá přijít s mnohavrstvou kritikou světa 19. - 21. století (konzum, politika, kapitalismus, společnost, věda, místo jedince ve světě, náboženství, atd.), což nakonec ústí (v posledních příbězích) jednak k vizi nového korporačně totalitního světa topícího se v čistém konzumu, a za druhé k vizi světa po apokalypse, jež lidem může poskytnout nové východisko.

20 16.04.2011

Chcete-li vědět, jak by se neměla psát odborná studie, přečtěte si tuhle monografii pojednávající o filosofii existence. Problém tohoto díla lze vyjádřil jedním slovem: zmatenost. Autor např. píše kapitolu o Sartrovi a neustále tam motá ostatní myslitele, což by bylo správné, vzhledem k tomu, že Sartre jistě nebyl myslitelem izolovaným, ovšem pouze za předpokladu, že by tak bylo učiněno náležitě. Zde je to však psáno tak, že v mnohých případech nelze jednotlivé myšlenky přiřadit někomu konkrétnímu, resp. nelze nalézt jistotu, že něco konkrétního vyslovil opravdu Sartre. Druhý nedostatek je formálnější - poznámky nejsou na stránkách pod čarou, ale vždy až na konci textu, což je (ostatně jako vždy) nepříjemné. Nicméně je možné, že je obé způsobeno nevhodným překladem...

5 09.04.2011

Samuel Elánius prošel od svého prvního objevení se v románech o Zeměploše úžasnou proměnou - ze ztroskotance, opilce a neúspěšného poldy se stal (z velké části díky Karotkovi) poldou úspěšným, později vévodou a dokonce i manželem jedné z nejbohatších žen Ankh-Morporku. V předchozím románu o hlídce se Elánius stal také otcem - a o tom, jak se s tím vypořádal, a co pro něj otcovství znamenalo, pojednává v podstatě kniha Buch! Mimo to se čtenář dočte i zajímavé věci o historii sporů mezi trpaslíky a trolly a konečně i o tom, co se stalo v tom zatraceném Koumském údolí.
Kniha Buch! je v mnoha ohledech velmi povedená - na druhou stranu je v rámci Zeměplochy průměrem a mezi romány pojednávajícími čistě o hlídce je podle mě zatím částí nejslabší. Je to možná proto, že oproti dvou částem předchozím (Pátý Elefant a Noční hlídka) nepřináší žádný koncepčně zajímavý příběh a ani příliš neprohlubuje zeměplošské univerzum. Vrací se tak k "jednoduchosti" prvotních románů, což by bylo přijatelné, kdyby se také stejnou mírou vrátil k četnosti humorných situací, na které jsem byl zvyklý. Pratchett to však nečiní, a proto mi některé části nemohly nepřijít zdlouhavé.

7 28.03.2011

Jelikož nejsem členem cílové skupiny tohoto díla, nemohlo mě ani obsahově potěšit. Jde o populárně psaný výklad názorů některých filozofů s pokusem o zobrazení jejich přesahu do současnosti. Je otázkou, zda tohle dílo může ocenit člověk po několika letech studia filozofie - na druhou stranu si myslím, že trivializování určitých problémů by mělo mít svou mez, která je zde, bohužel, silně překročena...

6 20.03.2011

Poslední román ze série o robotech (patřící do univerza Nadace) přináší obrovský obrat. Měl-li někdo v předchozích dílech pocit, že Asimov nahlíží na roboty pozitivně, zde si téměř okamžitě uvědomí, že to byl obrovský omyl. S novou schopností robotů, kterou si osvojili zcela náhodou, se může hlavní postava stát v podstatě pánem lidstva - tím, kdo bude celku lidí určovat veškeré směřování - samozřejmě, zůstává to v mezích tří zákonů robotiky, ale i v tomto případě se začíná ukazovat, že nejsou až tak neporušitelné. Velmi doporučuji spojit si tuto knihu s poslední částí nadace (Nadace a Země), kterou lze chápat v mnoha ohledech i jako uzavření série o robotech.

8 19.03.2011

Mírně rozvláčné a jazykově dohnáno takřka až k nečitelnosti - otázkou je, zda je to to způsobeno autorem, překladem, nebo tím, že jde o interpretaci Heideggera... ono to nakonec asi ani jinak nešlo...

2 13.03.2011

Terry Pratchett válí - je neuvěřitelné, že si člověk u třicátého dílu jedné série knih může říct: "Tohle je to nejlepší, co jsem ze Zeměplochy zatím četl" - abych byl přesnější ...je to téměř stejně skvělé, jako Noční hlídka, kterážto vlastně byla dílem č. 27. Pratchett prostě zraje a s ním i jeho příběhy. Nejsou už tak vtipné, že bych se téměř u každé stránky válel smíchy. Za to jsou mnohem komplexnější, příběhově bohatší a velkým dílem přispívají k tvorbě jedinečného univerza, kterým svět Zeměplochy vskutku je. Zaslaná pošta je snad nejpolitičtěji zaměřeným románem ze všech dílů - jako hlavní téma sice na první pohled vystupuje Pošta a postava podvodníčka Vlahoše. Nicméně jakožto celek lze knihu chápat jako vynesení postavy Vetinariho na post dokonalého politika.

14 01.03.2011

Ch. Miéville pokračuje ve svém brouzdání různými žánry, přičemž se nikdy nenechává omezovat jejich zažitým rámcem, ale naopak ho silně překračuje. Tím v podstatě tvoří žánry zcela nové (dnes už určitě takřka každý zná New Weird, že?) a za svou originalitu sklízí velké množství uznání a cen. Jeho poslední počin, nazvaný Kraken, v tomto není jiný. Nelze ho zařadit do žádného známého žánru, což je v jistém smyslu pozitivum. Tentokrát ale autor zašel příliš daleko. Kombinuje prvky hororu, mystiky, fantasy i běžných krimi thrillerů a to vše se nebojí okořenit špetkou detektivky zasazené do Londýnského prostředí. Přistoupíte-li na takovouto Miévillovu hru, může se vám to zalíbit. Pro mě ovšem celá tahle věc představovala nudu natolik silnou, že bych z přečtených knih posledních let hledal s velkými obtížemi vhodný ekvivalent. Kraken představuje přímočarý příběh, bez jakýchkoli zajímavých zvratů, který navíc přesahuje 500 stran, což je v tomto případě za hranicí únosnosti. Nevytváří navíc ani žádnou postavu, se kterou bych se jakožto čtenář dokázal ztotožnit, resp. kterou bych alespoň dokázal nějakým způsobem pochopit ...a to jsem si opravdu myslel, že zrovna tohle je autorovou silnou stránkou (dokázal to dokonce i ve své prvotině "Král krysa"!). Celkový dojem z knihy neposílil ani překlad, který rušil svou přehnaně nesympatickou stylistikou.
I přestože podle mého názoru autor tentokrát sáhl vedle, zůstává mým literárním oblíbencem, a proto se nemůžu netěšit na jeho připravovaný první sci-fi román ...zajímalo by mě, jak si s tímto žánrem poradí...

4 28.02.2011

Skvěle napsáno a skvěle vymyšleno. Nebýt příšerné volby zakončení, neváhal bych s vyšším hodnocením...

3 20.02.2011

Netradiční příběh ze zeměplošské Neviditelné univerzity, kombinovaný řadou ještě netradičnějších esejů pojednávajících o vědě pozemské. Na jednu stranu velmi dobře zpracováno. Nicméně v jistých pasážích je triviálnost řešených problémů natolik silná, že se nelze nenudit...

4 20.02.2011

Třetí část méně známé série o Galaktickém impériu, která spadá do celku univerza Nadace. Jako taková je v podstatě mezičlánkem ságy o robotech a vzniku Nadace. Asimov tak poukazuje hlavně na to, k jakým problémům vedlo rozšíření pozemšťanů po celé Galaxii, o které se zasloužil Eliáš Baley a "jeho" robot Daneel. Galaktické impérium ještě není na vrcholu, ale přílišná touha po decentralizaci moci, individualismus a zapomínání na jednotný původ lidstva vedou už zde k problémům, které se později ukážou jako neřešitelné. Brilantní příběh s neočekávanými zvraty spolu s komplexností celku světa, který Asimov vytvořil, zajišťují velmi kvalitní počtení...

5 02.02.2011

Pratchett na počátku třetí dekády psaní své Zeměplochy přichází se zbrusu novou postavou - mladičkou holčičkou s rozvíjejícími se čarodějnickými schopnostmi, která se zaplete do podivných událostí, v nichž jí napomáhají legrační Nac Mac Fíglové. Ti považují tento svět za svůj ráj a svůj výskyt v něm za posmrtný život, neboť se v něm mohou oddávat svým oblíbeným činnostem - chlastání, válečnictví a loupení. Ač se nejedná o část série Zeměplochy, ale o "pouhý" příběh ze Zeměplochy, který je evidentně zaměřen spíše na mladší publikum, i starší čtenář, který je alespoň trochu s Pratchettovou tvorbou seznámen, si v něm něco najde...

7 27.01.2011

Asimov po Nadaci na hranicích přichází s dalším rozšířením univerza svého neuvěřitelně komplexního fikčního světa. Tentokrát nás přivádí na začátek všeho - k událostem, které vedly k umožnění rozšíření pozemšťanů téměř do všech míst Galaxie, čímž došlo k vzniku dlouhotrvajícího Impéria se sídlem na Trantoru. Užívá k tomu postavy, která mu výborně posloužila i ve dvou o třicet let starších knihách o robotech. Eliáš Baley, charizmatický pozemšťan se skvělou dedukční schopností, dokazuje arogantním Aurořanům, že jimi zvolená cesta nikam nepovede. Opět nechybí postava Daneela, úžasného to humanoidního robota a blízkého přítele Eliáše. I přes svůj obrovský rozsah je to dokonalost...

6 27.01.2011

Asimovův pokus o navázání na původní trilogii Nadace, který vychází téměř 30 let po původní nadaci (v originále r. 1982) nedopadl vůbec špatně. Původní série nabídla vizi vzdálené budoucnosti, v níž lidstvo, rozprostřené po celé Galaxii, muselo čelit obrovské krizi. V ústředí nestála žádná postava - šlo o monitorování dějin lidstva v určitém časovém úseku (cca 400 let), sestavené z řady různých příběhů. Dvě nové knihy autora k problému přistupují jinak - zaměřují se na několik ústředních postav, které se snaží rozplést záhady, které stojí v pozadí celé Galaktické krize. Oproti předchozím dílům se autor mnohem silněji zamýšlí nad postavením lidstva v kosmu a reflektuje své vlastní politicko-sociální názory. Ústředním problémem je přitom rozpor mezi individualismem a jednotou, který je řešen v až příliš dlouhých a občas i nudných debatách při cestách vesmírech. Všechno se to ostatně odráží i v samotné struktuře díla a v jeho rozsahu.
Celý tento autorův počin chápu částečně i jako pokus o propojení jeho několika předchozích děl do jednoho komplexního celku, takže rozhodně doporučuji přečíst si např. sérii o robotech s postavou Eliáše B. či Konec věčnosti.

8 14.01.2011