stilgar1
komentáře u částí děl
Velmi zajímavý, zneklidňující a pobuřující pohled na ženu a její místo ve společnosti... (tím ostatně připomíná jisté příběhy z Bible, resp. ze Starého Zákona, což byl možná autorův úmysl).
"Myslit znamená zapomenout na rozdíly, generalizovat, abstrahovat." Platón by samozřejmě nesouhlasil - rval by se ze všech sil o zachování svého systému idejí. Není ovšem generalizování pouhým produktem nedokonalosti člověka, zejména pak jeho paměti a neschopnosti vnímat svět takový, jaký je? Funes (hlavní postava této povídky)by neřekl, že ano - je to přece "nad-člověk". Nezná myšlení ani z něho plynoucí resentiment. Je čistě aktivní, a to je vše, co potřebuje.
P. S.: Nietzsche by se při čtení této povídky radostí zbláznil...:-)
Tak touhle povídkou se u mě Borges vytáhl velmi vysoko. Jedna z nejgeniálnějších povídek, jakou jsem kdy četl. Borges zde prezentuje nepředstavitelně skvěle vymyšlený způsob, jak na pár stránkách jedné knihy explikovat složitost kosmu, ale také jeho krásu a ojedinělost všeho, s čím se v něm můžeme setkat. Zároveň ovšem dává čtenáři pocítit jeho nicotnost, nahodilost a radikální nevědomost.
Extrémně zajímavé! Na pár stránkách krásně vylíčený souboj mezi hermeneutikou a strukturalismem. Napíše-li někdo román doslovně identický s románem jiným, bude daný román skutečně identický? Borges se čtenářům prostřednictvím fiktivního autora Pierra Menanrda snaží ukázat, že strukturalistický přístup k literárnímu dílu může být v jistých ohledech závadný...
"Zrcadla a pohlavní spojení jsou ohavnosti, protože rozmnožují počet lidí."
Magický pragmatismus dovedený až k pokraji absurdnosti. Borges čtenářům velmi zručně ukazuje, že se i přes veškerou snahu nelze vyhnout idealismu (i samotný materialismus k němu vede, jak již bylo mnohokrát ukázáno).
Chudák George Berkeley!