stanislav6289 komentáře u knih
Před nějakou dobou jsem v rozhlase zaslechl, jak ředitelka jakési základní školy popisuje, že tuto knihu používají pro názornost při výuce dějepisu. Musím bohužel říct, že jinou cenu asi nemá- jednoduchým schématickým způsobem popsat, jaká byla situace před rokem 1989. Anotaci slibující jakousi alternativní historii vnímám jako propagační vějičku, která má za úkol odlišit tuto knihu od knih předchozích, aby se nám neustále neopakovaly "niterné rodinné vztahy na pozadí velkých dějin". Postavy používají uniformní jazyk, obzvlášť kombinace vulgarismů ve spisovných tvarech je lahůdka. Nemluvě o tom, že mužské postavy jsou tu jen jakýsi nezbytný kompars bez psychologie, natož vývoje. Objeví se a zase zmizí, když je třeba. V kontextu toho vlastně vůbec nechápu hysterii, která nás poslední dva měsíce masíruje a týká se autorčiny poslední knihy, kterou rozhodně nebudu číst. Pokud je stejně "dobrá" jako tato, souhlasím s autorem jakési recenze, podle kterého jsou tyto knihy odsouzeny k tomu, aby je vytvářela umělá inteligence. Už aby to bylo.
Měl jsem patrně smůlu, že jsem po knize povídek sáhl pod dojmem ´Na smrt´. Některé povídky průměrné, jiné spíš jen skici než hotový text. Opravdu dobré byly dvě. Patrně se luxuje šuple, dokud jméno Karika táhne.
Něco pro zakomplexované misogyny, něco pro znuděné intelektuály, co by rádi byli Oscar Wilde, ale nejsou. Nudný styl, nudný děj. Ztráta času.
Dobrý způsob, jak předat informace člověku bez znalostí historie, pro poučeného čtenáře černobílé opakování již známého.
Tematicky autorky navazují na předchozí knihu, jen mi přijde, že postavy jsou psychologicky plošší a dějově se jedná o soubor erotických scén pospojovaných oslími můstky setkání v baru, ve škole apod. Velmi dobré jazykově.
Chápu, že postavit pokračování kultovní knihy jako komiks plný zcizovacích prvků a entropie musí být pro mnoho čtenářů nepříjemné překvapení. Na rozdíl od obrázkových “pseudoadaptací” klasických literárních děl tohle je opravdový grafický román se všemi klady a zápory, které to pro čtenáře znamená.
Po Klubu je tohle “pokračování” zklamáním a nastavovanou kaší plnou až příliš podivných náhod, nefunkčních a nedotažených odboček.
Kronika, jakou napsal Holeček, Jirásek a jiní. Nic víc, nic míň. Všude žili a žijí lidé, bohatí, chudí, lepší a horší, ženy a muži. Jásot v souvislosti s touto knihou nechápu.
Od doby vydání Proudů jsou Kahudovy knihy bohužel pouhou kombinací pornografických popisů (barvitých) a konspiračních úvah (mizerných). Míra čitelnosti konkrétní knihy závisí na poměru zmíněných ingrediencí a rozsáhlosti textu. Tady bohužel nesedí ani jedno, pokus o smíření v závěru to nezachrání, obávám se, že většina čtenářů knihu odloží mnohem dřív.